Boje v československém pohraničí (1938–1939)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boje v československém pohraničí (1938–1939)
konflikt: Předehra druhé světové války
Polské tanky v Českém Těšíně
Polské tanky v Českém Těšíně
trvání: 12. září 193821. březen 1939
místo: československé pohraničí, Podkarpatská Rus
výsledek: dočasný zánik Československa
strany
Sudety SdP

Sudety Zelené kádry[4]
Německá říše Německá říše


Maďarsko Maďarsko


Polsko Polsko

Československo ČSR
Karpatská Sič Karpatská Sič

podpora:[1]
Abwehr Abwehr
OUN OUN

velitelé
Sudety Konrad Henlein
Sudety K. H. Frank
Sudety Anton Pfrogner
Německo Wilhelm Canaris
Polsko Wacław Stachiewicz
Československo Jan Syrový
Československo Ludvík Krejčí
Karpatská Sič Dmytro Klempuš
Karpatská Sič Sergěj Jefremov[2]

ztráty
SudetyNěmeckoMaďarskoPolsko celkové ztráty nejsou známé Československo 171 padlých příslušníků ozbrojených složek[6] Karpatská Sič 1500 mrtvých a popravených[3]

Boje v československém pohraničí v letech 19381939 byly sérií ozbrojených střetů mezi Československem na straně jedné a sudetskými Němci, Německem, Polskem a Maďarskem na straně druhé.

Specifickou stranu konfliktu představovala organizace Karpatská Sič, tvořená převážně Ukrajinci a spolupracující s německou zpravodajskou službou Abwehr a s berlínským ústředím Organizace ukrajinských nacionalistů, která na území Podkarpatské Rusi vedla ve dnech 14. a 15. března 1939 neúspěšné povstání proti československým orgánům. Po zahájení maďarské invaze na Podkarpatskou Rus bojovali ukrajinští povstalci po boku československých jednotek. Při evakuaci těchto jednotek na území Rumunska je ale tzv. sičovci znovu napadli, protože jim chtěli zabránit v ústupu nebo se zmocnit jejich výzbroje.[1]

Akce čs. armády proti sudetoněmeckým teroristům
Mapa maďarského útoku na okres Jesenské (Feledince)

Boje v československém pohraničí vypukly 12. září 1938 během Sudetoněmeckého povstání a s přestávkami pokračovaly až do 21. března 1939, kdy poslední oddíl československé armády bránící Velký Bočkov opustil území Podkarpatské Rusi[7][8] anektované Maďarskem. Na tyto boje bezprostředně navazovala tzv. Malá válka mezi Slovenským státem a Maďarským královstvím, jehož armáda po obsazení Podkarpatské Rusi překročila v noci z 22. na 23. března hranici a přepadla východní Slovensko.[9]

Podle historika Pavla Šrámka ztratily československé ozbrojené složky mezi zářím 1938 a březnem 1939 celkem 171 příslušníků, stovky dalších byly zraněny.[6]

Konflikty[editovat | editovat zdroj]

Československo–německé boje[editovat | editovat zdroj]

Československo–polské boje[editovat | editovat zdroj]

Československo–maďarské boje[editovat | editovat zdroj]

Československo–ukrajinské boje[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LÁŠEK, Radan. Obrana Podkarpatské Rusi. Paměť a dějiny [online]. [cit. 2014-12-13]. Čís. 2009/01, s. 21-29. Dostupné online. 
  2. http://www.vhu.cz/tragicke-breznove-dny-roku-1939-na-podkarpatske-rusi/
  3. Časopis ATM číslo 7/2009: Jan Máče: Ústup z Karpatské Ukrajiny, str. 75
  4. Zelené kádry [online]. fronta.cz [cit. 2014-02-10]. Dostupné online. 
  5. SCHLANGE, Karl. Republikanische Wehr [online]. valka.cz, 2005-01-21 [cit. 2014-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  6. a b ŠRÁMEK, Pavel. Ve stínu Mnichova. Praha: Mladá fronta, 2008. 160 s. ISBN 978-80-204-1848-7. 
  7. Podkarpatská Rus - rozpad Československa [online]. Zakarpattia.net [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 
  8. Dragounský pluk 11 kráľa Carola II Rumunského v Bratislave [online]. Ondrejkovics-Sandor de Szlavnicza [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 
  9. HETÉNYI, Martin. Slovensko-maďarské pomedzie v rokoch 1938-1945 [online]. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 2008 [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]