Adolf Matějů

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Matějů
Narození31. ledna 1893
Ubušín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. června 1942 (ve věku 49 let)
Brno, Kounicovy koleje
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven během Heydrichiády
VzděláníUčitelský ústav v Poličce
Povolánívoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plukovník Adolf Matějů (31. ledna 1893 Ubušín[1] – 21. června 1942 Brno) byl český legionář[2]. Po návratu z legií působil v Československé armádě. Stal se velitelem[3] praporu Stráže obrany státu ve Znojmě. Po mnichovské dohodě odešel do Brna. Za činnost v odbojové organizaci Obrana národa byl v roce 1941 zatčen[4] gestapem a popraven.[5][6]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ubušíně na Českomoravské vysočině v okrese Nové Město na Moravě. Tehdejší název obce byl Hrubý nebo Velký Ubušín (Gross Ubuschin). Dnes je to část městyse Jimramova. Vyrůstal v rolnické rodině Adolfa a Vincencie Matějů s třemi mladšími sourozenci[7]. Vystudoval učitelský ústav v Poličce. Vyučoval na školách v okolí Nového Města a Uherského Hradiště.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V rakousko-uherské armádě absolvoval základní vojenskou službu v trvání 1 roku a stal se  tzv. „jednoročním dobrovolníkem“ (Einjährig-Freiwilliger)[8]. Po vypuknutí první světové války byl odvelen na východní frontu. Získal hodnost titulárního desátníka (Titular Korporal)[9]. Dne 10. března 1915 padl do zajetí.[2] v Jekatěrinoslavské oblasti (dnes Dněpropetrovsk)[9]

Čs. legie v Rusku[editovat | editovat zdroj]

Do Československých legií (původně Revolučních dobrovolných vojsk) v Rusku vstoupil 16. listopadu 1916 v hodnosti podporučíka.[2] Zúčastnil se bitvy u Zborova a bitvy u Bachmače. Byl jedním z organizátorů v oblasti finanční správy, absolvoval celou anabázi až do Vladivostoku. Odtud se plavil na lodi Madawaska[10] po trase Singapur – Kolombo – Port Said – Terst. Vlaky odvážely legionáře již do samostatného Československa. Službu v Čs. legiích ukončil 22. dubna 1920 v hodnosti kapitána.[2]

Československá armáda[editovat | editovat zdroj]

K učitelskému povolání se již nevrátil, zůstal důstojníkem Československé armády. Byl vyslán na Podkarpatskou Rus do Mukačeva. Po několika letech byl převelen do Znojma. V létě roku 1938 byl v hodnosti podplukovníka jmenován velitelem[3] praporu Stráže obrany státu (SOS) pro oblast Znojemska.[11] Situace na hranicích byla složitá, zvláště když po mnichovské zradě začalo zabírání českého území. Bylo třeba vyjednávat a často i bojovat o každou obec zabranou Němci. Velitelství praporu SOS bylo poté přemístěno ze Znojma do Brna. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla Československá armáda rozpuštěna včetně praporů Stráže obrany státu.

Odboj proti fašismu[editovat | editovat zdroj]

Adolf Matějů se roku 1939 v Brně zapojil do protinacistické odbojové organizace Obrana národa. O její vznik se zasloužili hlavně důstojníci zrušené Československé armády. Organizace operovala na celém území Protektorátu Čechy a Morava po celou dobu okupace. Již v roce 1940 byl vyslýchán gestapem[11] a v roce 1941 byl zatčen a vězněn v Kounicových kolejích a věznici Pod Kaštany v Brně. V době stanného práva po atentátu na Reinharda Heydricha byl 21. června 1942 v Kounicových kolejích[6] popraven.[5] Po osvobození Československa a obnovení Československé armády byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam[4].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ubušín | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Záznam vojáka | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. vuapraha.cz [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. ↑ a b Velitelé praporů SOS. codyprint.cz [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. Brno: 13. 5. 2013 [cit. 2017-11-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b USER, Super. Vlast a čest jim byly dražší než život. www.csol.cz [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-06. 
  6. ↑ a b Seznam osob popravených za II. stanného práva v Brně : Lidé a obce postižené nacistickou perzekucí v ČSR. http://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-24]. 
  7. ↑ Ubušín : vesnice ma Moravském Horácku : 1360-2010.. Vyd. 1. vyd. [Tišnov]: Sursum ve spolupráci s Městysem Jimramov 189 s. ISBN 9788073232023. OCLC 693938670 
  8. ↑ Jednoroční dobrovolníci rakousko-uherské armády. Valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-04]. 
  9. ↑ a b WWW.INCAD.CZ, INCAD. Verlustliste ausgegeben am. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. ↑ USS Madawaska, circa late 1918 or early 1919 | Galerie portálu Velká válka. www.velkavalka.info [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b RADAN., Lášek,. Jednotka určení SOS. Praha: Codyprint 3 sv. (302, 278, 335 s.) s. ISBN 8090296483. OCLC 320479464 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALEXA, Václav. Adolf Matějů prošel dvěma odboji a byl popraven nacisty. Znojemské noviny. Roč. 2, č. 11 (14.03.2003), s. 6.
  • Bojovali za vlast : Plukovník Adolf Matějů. Znojemské listy. Roč. 6, č. 45 (20.11.1997), s. 2.
  • PLÍŠEK, Libor. Legionář Adolf Matějů. Znojemsko. Roč. 7, č. 12 (25.03.1997), s. 1, 5.
  • LÁŠEK, Radan: Velitelé praporů SOS. CODYPRINT Praha 2009, s. 111 ISBN 978-80-903892-0-5
  • LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS, díl druhý. CODYPRINT Praha 2007, s. 44 ISBN 80-902964-8-3
  • KOUKAL, František, čestný občan města Znojma. Asociace IUVENES-ZNOYEM o.s. 1. vyd. r. 2011 s. 41
  • Ubušín: vesnice na Moravském Horácku: 1360-2010. Vyd. 1. vyd. [Tišnov]: Sursum ve spolupráci s Městysem Jimramov 189 s. ISBN 978-80-7323-202-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Matějů&oldid=23698856“