Kounicovy koleje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kounicovy koleje
Brno-Žabovřesky - Kaunicovy koleje, výřez.jpg
Výstavba 1922
Poloha
Adresa Žabovřesky, ČeskoČesko Česko
Ulice Králova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 11790/7-145 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kounicovy či Kaunicovy studentské koleje jsou koleje v Brně-Žabovřeskách postavené v roce 1922, za druhé světové války a poté během poválečného odsunu Němců sloužily jako vězení a také k popravám vězněných osob.

Vznik kolejí a historie do uzavření českých vysokých škol[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 19. století začal boj o obnovení univerzity v městě Brně. Snahou českých vlastenců v čele s Tomášem Garriguem Masarykem bylo vybudování české vysoké školy v Brně. Tlaky na její zřízení zesílily v roce 1885, myšlenka se dostala i do vídeňského parlamentu. Proti zřízení nové české vysoké školy se však postavili brněnští a moravští Němci. Od 1. října roku 1905 se v Brně konal sjezd Němců, zvaný Volkstag, který se problémem české univerzity v Brně zabýval. Ve stejný den svolala kvůli tomuto problému česká Národní rada do Brna shromáždění. Došlo k potyčkám, na podnět Němců byla povolána policie a v ulicích Brna zasahovalo vojsko. Při jeho zásahu byl zabit český dělník František Pavlík z Ořechova. Kvůli odporu Němců se univerzitu v Brně za Rakouska-Uherska nepodařilo zřídit.

12. května 1908 daroval český vlastenec Václav Robert Kounic svůj dům v Brně číslo 617 pro účely ubytování českých studentů a zřídil nadaci pro výstavbu studentských kolejí.[1] K jejich výstavbě však došlo až po 1. světové válce v samostatném Československu v roce 1922. První studenti se do kolejí nastěhovali 5. listopadu 1923.[2] Koleje sloužily svému účelu až do 17. listopadu 1939, kdy byly přepadeny příslušníky gestapa a jednotkami SS. Do koncentračního tábora Sachsenhausen bylo odvlečeno 173 studentů, zbytek nájemníků se musel odstěhovat.[3][4]

Věznice a popraviště[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska

Počátkem roku 1940 začaly být Kounicovy koleje využívány jako věznice, kterou během války prošlo několik desítek tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci.[5] Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky.[6][7] V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie“ zabíjeny, či povzdechem, že „dnes jich bylo nějak málo.“[5] Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad.[6] Celkem zde bylo popraveno okolo 800 osob.[8] Někdy se udává i počet 1300 obětí.[9]

Po osvobození se koleje staly vězením pro kolaboranty a nacisty, ale také pro stovky nevinných lidí, které policie nebo armáda zatkla na ulici jenom proto, že byli Němci a nosili bílou pásku. Stejně jako se chodily německé ženy za protektorátu dívat na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích, ani Češi si nenechali po osvobození ujít tuto příležitost. Každý večer se tu shromažďovaly celé davy zvědavců, kteří při každé ráně radostně hulákali a povzbuzovali bijce oplzlými řečmi. Ačkoli fungovala věznice v Kounicových kolejích jen několik měsíců, od května do září 1945, zemřelo zde na následky mučení nejméně tři sta lidí. Pohřbeni byli v hromadných hrobech na Ústředním hřbitově a v Purkyňově ulici v Králově Poli. Přesný počet obětí není dosud znám.[10]

Využití po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

V současné době slouží budova pro ubytování studentů Veterinární a farmaceutické univerzity. Na památku nacistického teroru se zde nachází historická expozice. Jako připomínka těchto tragických událostí byl na místě bývalého popraviště umístěn bronzový reliéf Vlastenec a v parku vznikl Památník vítězství nad fašismem – obložený pylon. Roku 1978 byly koleje prohlášeny za národní kulturní památku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.kam.vutbr.cz/?p=hici
  2. Historie kolejí a menz VUT v Brně v datech. www.kam.vutbr.cz [online]. Koleje a menzy VUT v Brně [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  3. Kounicovi koleje v Brně. www.zasvobodu.cz [online]. [cit. 05-03-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-03-2008. 
  4. Národní kulturní památka Kounicovy koleje v Brně | Českénárodnílisty.cz. www.ceskenarodnilisty.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  5. a b Válka 2004, s. 71
  6. a b Češi, Němci a Brno. www.zasvobodu.cz [online]. [cit. 2009-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-17. 
  7. DRAHOTA, Leoš. Naše šibenice 16 - Novodobé věšení. www.moskyt.net [online]. 2008-07-11 [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  8. Popraviště v protektorátu Čechy a Morava | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  9. Kounicovy koleje - Brno historická budova, Brno - Žabovřesky (městská část). www.krasnecesko.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  10. Tábory pro Němce, symbol české odplaty. Zemřely v nich tisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2015-05-28 [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAŠEK, František; ČERNÝ, Vladimír; BŘEČKA, Jan. Místa zkropená krví: Kounicovy studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940-1945. Brno: Archiv města Brna, Moravské zemské muzeum, 2015. 616 s. ISBN 978-80-86736-41-9. 
  • ČERNÝ, Vladimír. Brněnské Gestapo 1939-1945 a poválečné soudní procesy s jeho příslušníky. Brno: Archiv města Brna, Moravské zemské muzeum, 2018. 423 s. ISBN 978-80-86736-58-7. 
  • VÁLKA, Zbyněk. Brno pod hákovým křížem. V Olomouci: Votobia, 2004. 156 s. ISBN 80-7220-167-0, ISBN 978-80-7220-167-9. 
  • BARTOŠ, Josef; TRAPL, Miloš. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004. 287 s. (Dějiny Moravy). ISBN 80-85048-17-5, ISBN 978-80-85048-17-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]