Václav Robert z Kounic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Václav Robert z Kounic

Hrabě Václav z Kounic (Jan Vilímek 1886)

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1897

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1897
Stranická příslušnost
Členství Český klub
Konz. velkostatek
Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)

Narození 26. září 1848
Drážďany
Saské královstvíSaské království Saské království
Úmrtí 17. října 1913 (ve věku 65 let)
Uherský Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Vídeňská univerzita
Profese politik
Commons Kategorie Václav Robert Kounic
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Michael Karel Kounic
matka Eleonora Voračická
bratr Albrecht Vincenc Kounic
bratr Rudolf Kounic
bratr Jindřich Kounic
bratr Ferdinand Kounic
bratr Jiří Kounic
bratr Emanuel Kounic
bratr Evžen Kounic
manželka Josefína Kounicová
manželka Josefína Horová
švagr Antonín Dvořák

Václav Robert hrabě z Kounic, německy Wenzel Robert Graf von Kaunitz (26. září 1848 Drážďany17. října 1913 Uherský Brod)[1], byl český politik a patron brněnské vysoké školy. Pocházel z české větve šlechtického rodu Kouniců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Busta hraběte z Kounic před palácem v Brně
Kounicův palácBrně, který hrabě Václav Robert věnoval brněnské vysoké škole. Dnes zde sídlí rektorát Masarykovy univerzity

Rodina, mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Byl synem hraběte Michaela Karla Kounice a jeho manželky Eleonory rozené Voračické-Bissingen z Paběnic. Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. 26. listopadu 1877 se oženil s Josefínou Kounicovou (1849–1895, rozená Josefína Čermáková[2]), jejíž sestra byla vdána za skladatele Antonína Dvořáka. Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu (rozená Horová), si vzal 12. května 1908.[2] Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena.

Po maturitních zkouškách na gymnáziu studoval práva[2] na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde také v roce 1873 promoval na doktora práv. Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek na ekonomické škole v Táboře.

Politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu, do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku, pak složil mandát a byl ihned zvolen znovu, nyní ovšem za mladočechy.[2]

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.[3] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[4] Jeho umístění na společnou českou kandidátní listinu bylo součástí taktiky, kterou tehdy prosadil František Ladislav Rieger, kdy se Český klub coby střechová parlamentní frakce českých poslanců snažil udržovat ve svém rámci všechny proudy české politiky, tedy staročeský, mladočeský i šlechtický.[5]

V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na které se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročeské reprezentaci. Zároveň toho roku podepsal výzvu mladočeských poslanců F. L. Riegrovi, aby zásadně rekonstruoval vedení poslaneckého Českého klubu.[6] Nakonec z Českého klubu odešel. V říjnu 1887 se uvádí jako jeden z šesti členů rodícího se mladočeského klubu na Říšské radě (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců). Kromě Kounice v něm zasedli ještě Gabriel Blažek, Emanuel Engel, Eguard Grégr, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[7]

Poslanecký post obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Karlín, Český Brod atd., ale již 23. září 1897 na schůzi sněmovny byla oznámena jeho rezignace.[3] Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze.

Po smrti svého bratra Albrechta Kounice roku 1897 spravoval rodinné statky v Dolních Kounicích na Moravě.

Veřejné aktivity a mecenášství[editovat | editovat zdroj]

12. května 1908 daroval svůj palác vysoké škole v Brně[2][8] a zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Kvůli svým postojům byl také označován za „Rudého hraběte“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kounic, Václav Gf. von (1848-1913), Politiker, s. 166. (německy)  
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 372. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  6. Česká společnost 1848-1918. 385-386
  7. Inland. Die Presse. březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online.  
  8. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha : Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 168-169. (česky)