Voračičtí z Paběnic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Voračičtí z Paběnic
(Woracziczky z Pabeinitz)
Nákres rodového erbu z let 1846–1865 s rodovým heslem
Nákres rodového erbu z let 18461865 s rodovým heslem
země Flag of Bohemia.svg České království
tituly vladykové, rytíři, hrabata
zakladatel Hrabiš z Paběnic
současná hlava rod vymřel

Voračičtí z Paběnic (též Woracziczky z Pabeinitz) jsou starý český vladycký rod, který později povýšil až do hraběcího stavu. Pocházeli z Paběnic nedaleko Kutné Hory.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bratři Oldřich a Hrabiše drželi Paběnice. Oldřich působil jako pražský kanovník a biskupský administrátor, v roce 1327 vstoupil do sedleckého kláštera, kde se později stal opatem. Hrabišovi synové se usídlili v jižních Čechách. Oldřich působil jako místopurkrabí na Krumlově, půjčoval Rožmberkům peníze. Jan získal v roce 1510 tvrz Voračice, která ležela severně od Tábora a po které se rod přejmenoval. Původní majitelé této tvrze nejsou známi.

Během 16. století se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například Proseč, Prčice, Polánky, Heřmanice, Pyšely, Smilkov, Křtěnovice, Blanici a dokonce i statky na Moravě.

Jan vykonával funkci nejvyššího berníka, Jan Lipolt bojoval proti Švédům za třicetileté války. V 17. století všechny větve povýšily do panského stavu, v 18. století dokonce do hraběcího. V roce 1704 byl jako první do hraběcího stavu přijat František Helfríd se svými bratry Antonínem, Vojtěchem a Leopoldem, který sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana loketského kraje a sloužil u zemského soudu. Věnoval se genealogii a heraldice českých a moravských šlechtických rodin. Jan Kryštof Ignác se na počátku 18. století stal profesorem filosofie a teologie na pražské univerzitě a rektorem koleje u sv. Ignáce. Roku 1778 vymřela nippenburská větev rodu Bissingen a její poslední potomek Jan Jindřich odkázal své statky svému bratranci Jáchymu Voračickému z Paběnic. Od této doby se rod také nazývá Voračický-Bissingen (Woracziczky-Bissingen).

Rod vymřel po meči v roce 1985.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Erb s přidaným srdečním štítkem a iniciálami

Od počátku 14. století byl erbem Voračických čtvrcený štít se stříbrnými a modrými poli. Od 15. století doplněná ještě o klenot s křídly. V této podobě byl potvrzen i při povýšení do hraběcího stavu roku 1701. Roku 1710 byl přidán srdeční štítek s iniciálami Ferdinanda III. a Leopolda I., klenot orel a dva lvi jako štítonosiči.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Čabelickými ze Soutic, Kolovraty, Sporcky, Kounici, Kořenskými z Terešova či Leskovci z Leskovce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Voračičtí z Paběnic, s. 175-176. 

Související články[editovat | editovat zdroj]