Pyšely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pyšely
Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel Povýšení sv. Kříže

znak obce Pyšelyznak

status: město
LAU 2 (obec): CZ0201 538680
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Benešov (CZ0201)
obec s rozšířenou působností: Benešov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 12,81 km²
počet obyvatel: 1 851 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 372 m n. m.
PSČ: 251 67 až 257 22
zákl. sídelní jednotky: 6
části obce: 5
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Nám. T. G. Masaryka 4
251 67 Pyšely
starosta / starostka: Stanislav Vosický
Oficiální web: www.pysely.cz
E-mail: urad@pysely.cz

Pyšely
Red pog.svg
Pyšely
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Pyšely se nachází ve Středočeském kraji v okrese Benešov, asi 15 km jihovýchodně od okraje Prahy a 10 km severně od Benešova. Leží ve středním Posázaví v nadmořské výšce 372 m n. m., samotná řeka Sázava protéká 2,5 km jihovýchodně (v Čerčanech) a jihozápadně (v Nespekách). Obec zaujímá tři katastrální území o celkové rozloze 12,81 km2 a zahrnuje i Zaječice, Kovářovice, Novou Ves a Borovou Lhotu.

Počátkem roku 2012 žilo v Pyšelích 1694 obyvatel (v roce 2010 to bylo 1607).[2] Naprostá většina z nich se hlásí k české národnosti (průměrný věk je necelých 40 let, nezaměstnanost činí 4%). Na území obce se nachází 520 obytných objektů a 620 chat (2008). Podle počtu obyvatel zaujímají Pyšely mezi českými městy 527. místo (z celkového počtu 593 k 5. březnu 2010).

V letech 1960-1996 byly Pyšely součástí okresu Praha-východ [3], od 1. ledna 1996 změnily s několika dalšími obcemi v ČR svoji okresní příslušnost.

V Pyšelích se natáčel seriál televize Nova z roku 2013 Doktoři z Počátků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Husova ulice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1295, kdy je zmiňován Předbor z Pyšel jako její tehdejší majitel.[4][5] Historie města však patrně sahá až do 11. století, na což ukazuje románský původ kostela Povýšení sv. Kříže a četné archeologické nálezy v lokalitě obce.[6] O vysokém stáří Pyšel svědčí i jejich pojmenování, odvozené pravděpodobně od slova pýšeti (těžce oddychovat, supět), které se ve středověké češtině již nevyskytuje.[7] Nejstarší částí města je oblast dnešní Husovy ulice západně od náměstí.

V roce 1620 zde před bitvou na Bílé hoře krátce nocoval král Fridrich Falcký:

"26. září 1620 Karlovi Mrackému na Pyšelích. Král odjede příští pondělí do pole a bude v Pyšelích noclehovat. Adresát nechť pro něho připraví několik pokojů a zásobí se viktuáliemi."[8]

Pyšely byly povýšeny na město 25. října 1703 císařem Leopoldem I. na základě žádosti Františka Antonína Halleweila (ten daroval znaku města část svého erbu – orlí křídlo). O tento status přišly kolem roku 1946. Od 30. ledna 2007 byl obci status města vrácen.[9][10]

Od 19. století jsou Pyšely vyhledávaným místem k rekreaci Pražanů, které přitahuje zdejší čerstvý vzduch, lesy a posázavská krajina. Pyšely byly navštěvovány i mnoha známými osobnostmi, mezi něž patřili např. Eliška Krásnohorská, Josef Lada, F. X. Šalda a Václav Špála. Do Pyšel jezdil i Tomáš Garrigue Masaryk, který zde byl od roku 1923 čestným občanem.[6] V roce 2013 se zde začal natáčet seriál TV nova Doktoři z Počátků. V seriálu hrají Martin Stránský, Václav Postránecký, Lenka Termerová, Nela Boudová, Martin Písařík, Halina Pawlowská, Uršula Kluková, David Prachař a další.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové[11]
  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Jílové
  • 1868 země česká, politický okres Karlín, soudní okres Jílové
  • 1884 země česká, politický okres Královské Vinohrady, soudní okres Jílové[12]
  • 1921 země česká, politický okres Královské Vinohrady expozitura Jílové, soudní okres Jílové[13]
  • 1925 země česká, politický i soudní okres Jílové[14]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Jílové[15]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Jílové[16]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Jílové[17]
  • 1949 Pražský kraj, okres Říčany[18]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ
  • 1996 Středočeský kraj, okres Benešov[19]
  • 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Benešov

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Pyšely (přísl. Borová Lhota, Nová Ves, 1125 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[20]

Instituce a průmysl:

poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katol. kostely, sirotčinec, společenstvo různých živností, sbor dobrovolných hasičů, 2 výrobny cementového zboží, 2 cihelny, továrna na knoflíky, lihovar, pila, stavební družstvo, velkostatek

Služby (výběr):

lékař, autodoprava, bio Sokol, drogerie, 2 hodináři, 6 hostinců, kapelník, knihař, kožišník, malíř, obchod s obuví Baťa, 2 pekaři, pohřební ústav, 3 pokrývači, sklenář, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Městská spořitelna v Benešově, Zemědělská záložna v Praze, 2 zahradníci, zednický mistr

V obci Zaječice (přísl. Kovářovice, 296 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Pyšel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[21]

2 hostince, kolář, kovář, obchod s lahvovým pivem, obchod se smíšeným zbožím, stavitel, 2 trafiky, velkostatek

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od 90.let 20.století zažívá město rozvoj související zejména s novou výstavbou při okrajích obce. Současně s tím trvale roste počet obyvatel (z necelých 1300 na konci 80.let na současných necelých 1500). Do místní občanské vybavenosti patří pošta, zdravotní středisko, základní škola (působící v obci přes 350 let),[22] mateřská škola, veřejná knihovna, několik obchodů a stravovacích zařízení.

V letech 20092010 proběhla v obci kompletní rekonstrukce náměstí a jeho okolí.[23] Připravuje se také rekonstrukce místní základní školy.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

Směrem na Čtyřkoly a na Vysokou Lhotu se nacházejí odbočky na silnici I/3, směrem na Nespeky odbočka na silnici II/603 (stará benešovská). Cesta do Pyšel z Prahy vlakem trvá 54 min.[24] (z Hlavního nádraží, 39 km), autobusem 58 min.[24] (od stanice metra Budějovická, 32 km). Vzdálenost Pyšel od okraje Prahy při cestě po dálnici D1 a následném odbočení na silnici I/3 u Mirošovic je asi 30 km.
Směrem na Čtyřkoly a na Vysokou Lhotu se nacházejí odbočky na silnici I/3, směrem na Nespeky odbočka na silnici II/603 (stará benešovská). Cesta do Pyšel z Prahy vlakem trvá 54 min.[24] (z Hlavního nádraží, 39 km), autobusem 58 min.[24] (od stanice metra Budějovická, 32 km). Vzdálenost Pyšel od okraje Prahy při cestě po dálnici D1 a následném odbočení na silnici I/3 u Mirošovic je asi 30 km.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava
Doprava je zajišťována autobusy Pražské integrované dopravy především pro spojení s Prahou (zejména linka 401 s návaznostmi v Senohrabech na vlaky linky S9) a autobusy Středočeské integrované dopravy pro spojení s Benešovem. Vlastní železniční zastávka (na IV. tranzitním železničním koridoru, konkrétně na trati 221, zřízena 1892[5]) se nachází na území čerčanské místní části Vysoká Lhota, asi 2,5 km jihovýchodně od centra Pyšel a proto má pro obsluhu samotných Pyšel poměrně malý význam.
Železniční zastávka Pyšely, zřízena 1892[5], se nachází nedaleko Sázavy, asi 2,5 km jihovýchodně od centra Pyšel na území čerčanské místní části Vysoká Lhota na trati 221 z Prahy do Benešova, která je součástí IV. tranzitního železničního koridoru. Pro svou odlehlost má pro obsluhu samotných Pyšel poměrně malý význam. V železniční zastávce Pyšely zastavovalo v pracovních dnech 33 osobních vlaků, o víkendu 28 osobních vlaků.

Kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

V Pyšelích od roku 2003 působí divadelní soubor SDOL (Sbor Dobrovolných Ochotnických Liboherců), který má přes 30 členů a každý rok připravuje 1-2 premiéry divadelních her.[25] Na náměstí TGM sídlí dále Pyšelské muzeum (původně založené v roce 1937, obnovené 1996), které vystavuje stálou expozici zaměřenou na obec a její okolí.[26] Od 90.let ve meště vychází jednou měsíčně zpravodaj Městského úřadu Pyšelské listy. Významným kulturním centrem je také Fara Pyšely [27], kde od roku 2007 probíhají malířská sympozia, koncerty, divadelní představení a občanská setkání.

V městě je rovněž aktivní fotbalový tým SK Pyšely, hrající od sezóny 2009/2010 I. A třídu (fotbalové hřiště se nalézá v ulici Na Košíku)[28].

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Okolní krajina

V obci končí modře značená turistická trasa vedoucí od železniční zastávky kolem vrchu Obora (396 m n. m.) na Loretu. Dále zde začíná žlutě značená trasa směřující do Velkých Popovic (jedná se o cestu jdoucí lesnatou krajinou přes Gabrhele, Mokřany a Černý mlýn). Poblíž železniční zastávky prochází také dálková červeně značená trasa. Rozcestník turistických tras se nachází na náměstí.

Městem také prochází cyklistická trasa 0030 ze Senohrab do Nespek a začíná zde trasa 0028 směřující do Dobřejovic. Jedná se o trasy střední obtížnosti, vedoucí většinou po silnících III. třídy nebo po účelových komunikacích.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce má 9 členů. Poslední komunální volby se konaly v roce 2006, účast dosáhla 61,97% (654 odevzdaných obálek). Do zastupitelstva byli zvoleni kandidáti navržení uskupeními SNK Evropští demokraté (36.21%, 3 mandáty), Sdružení nezávislých kandidátů pro naší obec (24,32%, 2 mandáty), Občanská demokratická strana (21.17%, 2 mandáty) a Sdružení nezávislých kandidátů Hasiči Pyšely (18.30%, 2 mandáty). Další volby se budou konat v roce 2010.[29]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Pyšelích.

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek

Historie zdejšího panského sídla (původní tvrze) není zcela známa. Zámek je v Pyšelích prvně uváděn v roce 1587, kdy jsou jako majitelé panství uváděni Karel Mračský z Dubé s manželkou Maruší z Donína (ti na zámku jednou hostili i krále Fridricha Falckého). V období pobělohorských konfiskací byly Pyšely postoupeny Karlu Harrachovi. V dalším období se majitelé rychle měnili. Roku 1787, kdy byl majitelem Antonín Voračický z Paběnic, byl zámek přestavěn. V roce 1805, za Jáchyma Voračického z Paběnic měl zámek již tři patra, byl celý vystavěn z kamene, měl tři klenuté vchody, nad hlavním schodištěm byla dřevěná kopule a kaple s východem ze zámku. V roce 1820 byl zámek opět přestavěn a vystavěna věž, která však byla roku 1838 zbořena. Před rokem 1908 byl zámek uvnitř zmodernizován a věž byla znovu postavena. Z kaple, zrušené roku 1862, se zachoval kamenný barokní portál.

Fasáda zámku je jednoduchá, v přízemí obdélníková okna s parapety a polokruhovými zdobenými nadokenními poli, v druhém patře obdélníková okna. Na straně do zahrady je balkón na sloupech. U zámku se rovněž nachází park. V roce 1992 proběhla celková rekonstrukce zámku.[26] Zámek slouží od roku 1956 jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný.[30]

Kostel a fara[editovat | editovat zdroj]

V dolní části náměstí se nachází kostel Povýšení sv. Kříže. Je to stavba románského původu, slohově velmi blízká kostelu sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. Pochází pravděpodobně z 12. století, jeho dnešní podoba je výsledkem několika přestaveb, zejména posledních dvou, které proběhly v letech 1781-1783 a 1861-1862 (tehdy byla přestavěna věž do nynější podoby). Na věži kostela visí gotický zvon z roku 1461. Uvnitř se nachází rokoková kazatelna, která sem byla převezena z jednoho ze zrušených pražských kostelů. Za pozornost dále stojí cínová křtitelnice z roku 1609 a železná litá deska se sv. Janem Křtitelem a s Ukřižovaným, která visí v místnosti před sakristií. Poblíž kostela se nachází pozdně barokní fara, postavená patrně v letech 1763-1765.[31] Ta je v od roku 2007 významným lokálním centrem poskytující prostor pro řadu uměleckých a občanských aktivit. Od roku 2012 zde sídlí občanské sdružení Fara Pyšely [32].

Sochařská výzdoba[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází bohatá sochařská výzdoba, pocházející většinou z 18. století. Na náměstí před vchodem do zámku stojí socha sv. Jana Nepomuckého, u Loretánské kaple socha sv. Vojtěcha. Před kostelem jsou umístěny další čtyři sochy – sv. František z Assisi (u fary), sv. František Xaverský, sv. Anna a sv. Florián. Autory soch jsou pravděpodobně Jan Bedřich Kohl a Josef Platzer.[6]

Loretánská kaple[editovat | editovat zdroj]

Loretánská kaple se hřbitovem

V dominantní poloze nad městem (419 m n. m.) se nachází barokní Loretánská kaple z roku 1699, zasvěcená Panně Marii. Dal ji postavit František Antonín Halleweil jako napodobeninu sv. Chýše v Loretu v Itálii. Záhy se stala vyhledávaným poutním místem, kterým zůstala až do doby svého uzavření za reforem císaře Josefa II. v roce 1781. Záchranu Lorety nakonec umožnilo rozhodnutí stejného císaře. Ten zakázal pohřbívat na hřbitovech uprostřed obcí, což byl i případ Pyšel. Původní hřbitov u kostela Povýšení sv. Kříže byl zrušen a nově zřízen v sousedství Lorety (1789), která byla následně přeměněna na hřbitovní kapli.

U příležitosti 300 let od postavení byla Loreta v roce 1999 celkově zrekonstruována. U stropu Lorety je zavěšena dělová koule, kterou sem dal umístit Halleweil jako projev díků za to, že při vpádu švédských vojsk byla tato koule vystřelena na jeho dům v Praze, aniž by jej poškodila.[33] Od Lorety je krásný výhled na širokou oblast středního Posázaví (vidět je například Čerčanský chlum, Neštětická hora a kostel sv. Klimenta nad obcí Lštění, v dálce pak i zámek Konopiště).

Dětský domov[editovat | editovat zdroj]

Dětský domov

Ve městě působí dětský domov (v Senohrabské ulici), jehož zřizovatelem je Středočeský kraj. Byl původně postaven v roce 1912 jako Útulek sv. Josefa pro sirotky a opuštěné děti, veden byl řádovými sestrami a svému účelu slouží od zprovoznění v roce 1913 dodnes (jedná se o jednu z mála budov od počátku postavenou pro účely tohoto typu zařízení).[5] Původní útulek se nacházel v Červeném Kostelci a Pyšely byly následně po jeho zrušení vybrány díky menší vzdálenosti od Prahy, vlakovému spojení i krásnému okolí.

Budova domova je dvouposchoďová, v přízemí se nachází zejména provozní zázemí a 1. ze šesti skupin, v 1. patře jsou byty pro další 4 skupiny. Ve 2.patře je poslední 6. skupina a ubytovna pro vychovatele. Suterén je využíván zejména pro zájmovou činnost dětí. Dětský domov se nachází v rozsáhlém areálu zámku, jehož druhá část slouží místnímu domovu pro seniory. K dětskému domovu patří hřiště, zelinářská zahrada a sad, areál je obklopen travnatými plochami se stromy.

Od roku 2004 působí zařízení jako domov rodinného typu (celkový počet dětí nesmí přesáhnout 48) a je určen pro děti od 3 do 18 let (popř. až do konce studia). Děti jsou zde rozděleny do 6 rodinných skupin maximálně po 8 (v jedné skupině jsou chlapci i dívky různého věku, při zachování sourozeneckých vazeb). Domov nedisponuje vlastní školou, děti proto docházejí do okolních škol.[34]

Turistické památky v okolí[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012, [cit. 2012-11-01]. Dostupné online.  
  3. http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/92004043AA/$File/13n106cd2.pdf
  4. Z historie Pyšel [online]. zspysely.cz, [cit. 2009-07-06]. Dostupné online.  
  5. a b c d VEJMELKA, Josef. Kronika obcí Zaječice - Kovářovice - Pyšely. Praha : Okresní dům osvěty Praha - Východ, 1970. S. 231.  
  6. a b c d SRNSKÁ, Zdeňka. Turistika – Kraj: Středočeský – Pyšely – Historie [online]. Rsport.cz, 2008, [cit. 2009-07-05]. Dostupné online.  
  7. CHVOJKA, Jiří. Náš kraj v době románské. Pyšelské listy. květen, červen 2009, čís. 90, s. 10-11. Dostupné online [pdf].  
  8. LÍVA, Václav. Prameny k dějinám třicetileté války 1618-1625. Praha : [s.n.], 1951. S. 261.  
  9. Rozhodnutí č. 17 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obce Pyšely městem, Miloslav Vlček, 30. ledna 2007
  10. CHVOJKA, Stanislav. Pyšely znovu městem. Pyšelské listy. březen 2007, čís. 71. Dostupné online [pdf].  
  11. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  12. Nařízení ministerie věcí vnitrných č. 119/1884 Sb.
  13. Nařízení vlády republiky č. 414/1921 Sb.
  14. Vládní nařízení č. 311/1924 Sb.
  15. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  16. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  17. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  18. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  19. Nařízení vlády č. 226/1995 Sb.
  20. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1448. (česky a německy)
  21. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1902. (česky a německy)
  22. Základní škola T. G. Masaryka v Pyšelích [online]. ZŠ T. G. Masaryka Pyšely, 2007-08-29, [cit. 2009-07-05]. Dostupné online.  
  23. VOSICKÝ, Stanislav. Rekonstrukce náměstí [online]. MěÚ Pyšely, 2009-02-03, [cit. 2009-07-06]. Dostupné online.  
  24. a b c d Stav 07/09 podle idos.cz
  25. http://www.divadlopysely.estranky.cz/stranka/sdol2
  26. a b Základní škola T. G. Masaryka v Pyšelích [online]. ZŠ T. G. Masaryka Pyšely, 2007-08-29, [cit. 2009-07-05]. Kapitola Pyšelské muzeum - Z historie Pyšel. Dostupné online.  
  27. http://www.farapysely.estranky.cz
  28. Pavel Sisel dovedl Pyšely k postupu [online]. benesovsky.denik.cz, 2009-06-21, [cit. 2009-07-06]. Dostupné online.  
  29. volby.cz, [cit. 2009-07-07]. Dostupné online.  
  30. http://www.domovproseniorypysely.cz/
  31. CHVOJKA, Petr. Pyšely 1295-1995. Praha : Regulus, 1995. S. 107.  
  32. http://www.farapysely.cz
  33. SRNSKÁ, Zdena. Loreta v Pyšelích. Pyšelské listy. leden-únor 2009, čís. 88. Dostupné online [pdf].  
  34. http://www.ddpysely.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]