Pošta

Poštovní schránka České pošty

Tento článek pojednává o veřejné logistické službě. O ostatních významech slova pojednává článek Pošta (rozcestník).

Pošta je označení pro službu, která zajišťuje logistiku korespondenci, listovním službám, rozesílání zásilek, převodům peněz, vydávání známek a podobně. Jedná se o jednu z nejstarších služeb, které jsou na světě provozovány. Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě. Její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství.

Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a které udržují styk s okolními státy (jejich poštovními úřady). Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. Zejména v dobách války bývají zřízeny specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta).

Pošta podle zemí

Česko

Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu.

Historie české pošty

Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad.

V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy.

Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy. Jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň.

Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Jindřichův Hradec a Slavonice dále směrem na Vídeň.

Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži.

Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. byly poštou přepravovány i osoby. Dálkové spojení bylo navázáno s Vratislaví, Benátkami, Bruselem, Paříží a Londýnem. Brzy po Bílé hoře získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno (1622) příslušníci rodiny Paarů. Vykonávali jej sto let, načež v roce 1722, za vlády Karla VI. byla pošta v habsburské monarchii zestátněna.

Legislativa

George W. Ackerman: Pošťák doručuje dopis, York county, Maine, 1930

Mezinárodní

Tzv. veřejní poštovní operátoři (u nás Česká pošta) jsou sdruženi ve Světové poštovní unii. V mezinárodním provozu se řídí Akty Světové poštovní unie.

Ty jsou aktualizovány na jednotlivých Kongresech Unie (naposledy Dauhá 2012; budoucí 20.9 - 7.10. 2016 Istanbul):

• Světová poštovní úmluva,
• Závěrečný protokol,
• Generální řád Světové poštovní unie

Česká

Činnost pošty byla na území Česka regulována v minulosti těmito zákony:

• 1838 - císařský patent č. 47 sb. zák. pol. z roku 1838 a č. 240 sb. zák. soud., kterým byl vyhlášen poštovní zákon
• 13. prosince 1946 - zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).
• 25. června 1949 - zákon č. 151/1949 Sb., o Československé poště, národním podniku - ze státního podniku Československá pošta vzniká „Československá pošta, národní podnik“
• 31. prosince 1992 - z rozhodnutí ministra hospodářství č. 378/1992 ze dne 16. prosince 1992 odstavce II, byla Správa pošt a telekomunikací, s. p., (SPT, s. p.) Praha rozdělena na dva samostatné podniky (Česká pošta, s. p., a SPT Telecom, s. p.).
• 2000 - zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách

Údaje uváděné na poštovních zásilkách

Na poštovních zásilkách se můžeme setkat s různými údaji, upřesňujícími způsob, místo a čas dodání, případně informujícími o odesílateli. V mezinárodním styku to bývají například následující francouzské nápisy:

•  »Á remettre en main propre« – „Dodání do vlastních rukou adresáta“
•  »Avis de réception« – „Dodejka“
•  »Colis exprès« – „Spěšnina“
•  »Destinataire« – „Adresát“
•  »Économique« – „Ekonomický“
•  »En mains propres« – „Do vlastních rukou“
•  »Expéditeur« – „Odesílatel“
•  »Fragile« – „Křehký“
•  »Non reclamé« – „Nevyžádáno“
•  »Par avion« – „Letecky“
•  »Prioritaire« – „Přednostní“
•  »Recommandé« – „Doporučeně“
•  »Remboursement« – „Dobírka“
•  »Télégramme« – „Telegram“
•  »Urgent« – „Pilný“

Literatura

• WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 9. Praha : Otto, 1916. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. - kapitola Pošta a poslové před třemi věky.  
• KUNA, František. Vývoj poštovnictví v Praze a dějiny Poštovního úřadu Praha 7 Masarykovo nádraží. Praha : vl.n., 1935. Dostupné online. Doprava pošty v Praze od nejstarších dob do zahájení železniční přepravy a zavedení vlakových pošt.. 
• ZÁBĚHLICKÝ, Václav. Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v československých zemích (Od nejstarších dob až do převratu). Praha : vl. n., [1928]. 422 s.  
• KRATOCHVÍL, Jiří. Pražské pošty - historie a současnost. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-405-0

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pošta ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pošta ve Wikislovníku