Systém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Systém (rozcestník).

Systém (česky soustava) je souhrn souvisejících prvků, sdružený do nějakého smysluplného celku. Systém se skládá z částí, které jsou spojeny za účelem umožnění toku informací, materiálu nebo energie. Pojem je používán pro popis entit, které se vzájemně ovlivňují a pro něž může být vytvořen matematický model.[zdroj?] Subsystém je systém, který je částí jiného systému.

Hranice a okolí[editovat | editovat zdroj]

Hranice systému vymezuje samotný systém nebo odděluje více systémů. Logická hranice je pomyslnou hranicí a vymezuje podsystémy v rámci systému, ovšem okolí systému je již viditelnou hranicí. Prvky vně hranice pak ovlivňují chování systému.

Rozdělení systémů[editovat | editovat zdroj]

Systémy dělíme takto:

  • uzavřené × otevřené – podle toho, zda nastává interakce s okolím,
  • deterministické × stochastické – tzn. jednoznačné nebo náhodné chování,
  • statické × dynamické – tzn. lineární nebo diferenciální (systém si pamatuje vnitřní stav),
  • spojité × diskrétní – podle časových událostí (případně ex. také kombinované).

Systémy obecně dělíme na tvrdé a měkké. Tvrdé systémy jsou spojovány s jedním specifickým (strukturovaným) problémem (většinou technické systémy), naopak v měkkých systémech vystupuje celá řada faktorů, jsou obecnější (člověk je aktivním prvkem systému, individualita působí problém, protože každý má jiné znalosti a jinak uvažuje).

Zpětná vazba a vývoj systému[editovat | editovat zdroj]

V systémech může nastat zpětná vazba, kdy některá výstupní veličina opětovně ovlivňuje některou ze vstupních veličin, a tedy i samotný systém. Projevy se liší podle vlivu vazby.

Podrobnější informace naleznete v článku Zpětná vazba.

Některé systémy se samovolně vyvíjejí ke stabilitě (dynamické či statické rovnováze), která se může projevit vyšší neuspořádaností (disipativní systémy) nebo naopak vyšší uspořádaností či organizovaností (autoorganizující se systémy), některé mají naopak tendenci být nestabilní, což vede až k destrukci nebo revoluční přeměně systému, tzv. katastrofě.

Matematická analýza poskytuje matematický aparát pro popis vývoje systémů (diferenciální, fourierovský a podobně). Revolučními scénáři vývoje systémů se zabývá teorie katastrof.

Související články[editovat | editovat zdroj]