Kaple

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o kapli jakožto stavbě. Další významy jsou uvedeny v článku Kaple (rozcestník).

Kaple, zdrobněle kaplička, je malá křesťanská modlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba (i patrová), tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě se specifickým účelem (privátní kaple, pohřební kaple apod.).[1]

Ve starší literatuře bylo slovo kaple odvozováno z latinského cappa (plášť, kapuce). Mělo se za to, že se název rozšířil díky tomu, že v pařížské královské modlitebně byl opatrován jako říšský klenot merovejské říše plášť sv. Martina z Toursu. Pravděpodobněji byl ovšem výraz odvozen z latinského capella (malý hrob), podle raně křesťanského památníku Ciborium stavěného nad hrobem mučedníka, ze kterého se s největší pravděpodobností první kaple vyvinuly. Kaple bývají někdy určeny ke zvláštním druhům pobožnosti, například křestní – baptisterium, soukromá, hřbitovní – karner), poutní-zpravidla na kopci s vyhlídkou, aby na poutníky působila i krása kraje.

Typy kaplí[editovat | editovat zdroj]

Jako kaple se často označuje menší stavba, které je vzhledem a funkcí podobná kostelu. Neexistuje však úplně jednoznačné kritérium k rozlišení kostela od kaple, existují i relativně velké kaple a relativně malé kostely. V některých případech status kaple vyplývá z toho, že kaple nepatří či historicky nepatřila církvi, ale byla například součástí hradu či zámku nebo patřila soukromému subjektu, případně obci. Jedním z uživaných kritérií rozlišujících malý kostel od kaple je, že v kostele se trvale přechovává Eucharistie.[2]

V osvícenské době, kdy bylo z protipožárních důvodů Ohňovým patentem nařízeno povinně vybavit každou vesnici zvonicí, vzniklo v Česku mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kapličky, zvonice, případně i hasičské zbrojnice. Někdy kaplička tvoří přístřešek nad pramenem, zejména pokud jej tradice považovala za zázračný či posvátný.

Hnědě jsou vyznačeny kaple, které jsou součástí gotického katedrálního kostela

Větší kostely, především gotické katedrály a další kostely v podobném stylu, bývají vybaveny celou řadou kaplí, které jsou zpravidla umístěny v závěru chrámu kolem chórového ochozu v tzv „věnci“. Nikterak neobvyklé však není ani to, že jsou kaple navíc umístěny i po stranách bočních lodí, jako je to například v pařížské Notre-Dame.

Hradní a zámecké kaple navazují na tradici počátku křesťanství v Čechách z dob velkofarního systému a hradské soustavy. Jsou to obvykle buď samostatné nebo stavebně připojené stavby typu kostelu uvnitř opevněné části hradu, nebo vyhrazená místnost či sál, jehož velikost může být značně rozdílná.

Kromě kaplí větších, do kterých se při bohuslužbě vejdou všichni účastníci, existují i kaple menší, do kterých se mnoho lidí nevejde a mohou sloužit jen pro soukromé modlitby či obřady, popřípadě jako presbytář, přičemž ostatní účastníci při případné bohoslužbě stojí mimo kapli. Kaple může být vysvěcená a nevysvěcená. Nevysvěcená slouží k soukromému modlení každého jednotlivce, ale nemůže v ní být sloužena mše; to je možné jen po vysvěcení (konsekraci či benedikci).[3]


Výklenkové kaple (zvané též otevřené kaple, na Moravě poklony) jsou drobné stavby, která nemají charakter budovy, ale mají funkci spíše jako kříž či boží muka u cesty. Ve výklenku bývá obraz či socha s náboženským námětem, s nímž je zpravidla spojováno zasvěcení kaple. Podobné stavební provedení mívají i zastavení křížových cest umístěných v krajině mimo budovu. V některých zemích není zvykem výklenkové kaple počítat mezi kaple.

Síňová kaple (též nazývaná prostorová či interiérová) je v rámci skupiny samostatných kaplí protipólem výklenkové kaple. Jde o stavbu, do níž lze vstoupit. Velikostí mohou být od malé, kam se nevejde více než jeden člověk, až po stavby velikosti kostela, které se od kostela liší jen funkcí. Síňové kaple jsou obvykle vysvěcené a v takových pak může být sloužena mše. Některé drobné stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí a i když je prostor výklenku oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, prostor uvnitř není určen k modlitbě či liturgickým úkonům, ale je přístupný spíše jen za účelem údržby výzdoby apod., popřípadě mají dvířka jen symbolický smysl.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 1. Praha : Diderot, 1999. 8 svazků ISBN 80-902555-2-3. S. 45.  
  2. Osnova přednášky „Drobné památky“, FSV ČVUT
  3. KOTRBA, Jiří Marek. Zasvěcení kostela a oltáře. Olomouc, 2011 [cit. 2016-09-06]. 73 s. Diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouc. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]