Kaple

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o kapli jakožto stavbě. Další významy jsou uvedeny v článku Kaple (rozcestník).

Kaple, zdrobněle kaplička, je sakrální stavba prostorově malé křesťanské modlitebny. Může to být samostatně stojící budova či rozsáhlejší stavba, například patrová, a nebo oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě se specifickým účelem (privátní kaple, pohřební kaple apod.).[1]

Ve starší literatuře bylo slovo kaple odvozováno z latinského cappa (plášť, kapuce). Mělo se za to, že se název rozšířil díky tomu, že v pařížské královské modlitebně byl opatrován jako říšský klenot merovejské říše plášť sv. Martina z Toursu. Pravděpodobně byl však výraz odvozen z latinského capella (malý hrob), podle raně křesťanského památníku Ciborium stavěného nad hrobem mučedníka. Postupným vývojem vznikaly sakrální stavby nejrůznější velikosti, účelu a v rozmanitých místech jak pietního, tak jinak s danou lokalitou spojených událostí (zjevení svatých, památná a poutní místa). Některé kaple bývají určeny ke zvláštním druhům pobožnosti, například křestní – baptisterium, soukromé, hřbitovní – karner nebo poutní, které jsou velkou měrou postaveny na kopci s vyhlídkou, aby na poutníky působila i krása krajiny.

Typy kaplí[editovat | editovat zdroj]

Kaple je označení sakrální stavby, která je svým vzhledem a funkcí podobná prostorově většímu kostelu. Neexistuje jednoznačné kritérium k rozlišení kostela od kaple podle rozsáhlosti stavby, existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji neměla ve svém majetku církev, ale byla součástí rozsáhlých světských staveb, například hradu či zámku a podobně.

Kaple mohou být také v soukromém majetku nebo ve vlastnictví obce. Stavba kaple může být provedená i tak, že tvoří přístřešek nad pramenem vody, zejména pokud byl považován za léčivy, zázračný či posvátný nebo byla vystavěna z tzv. milodarů, například vybíraných v době, kdy zasáhla konkrétní oblast epidemie životu nebezpečných nemocí (cholera, mor) nebo jiná tragická událost spojená se ztrátou na lidských životech.

Jedním z nábožensky užívaných kritérií rozlišujících kapli od kostela je trvalé přechovávání Eucharistie v kostele.[2]

V době osvícenství bylo z protipožárních důvodů Ohňovým patentem nařízeno vybavit každé venkovské sídlo typu vesnice zvonicí. V Čechách vzniklo v této souvislosti mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice.

Hnědě jsou vyznačeny kaple, které jsou součástí gotického katedrálního kostela

Velké kostely, především gotické katedrály a chrámy, bývají vybaveny celou řadou kaplí, které jsou zpravidla umístěny v závěru chrámu kolem chórového ochozu v tzv „věnci“. Kaple však mohou být umístěny i po stranách bočních lodí kostela, jako je to například v pařížské katedrále Notre-Dame.

Hradní a zámecké kaple navazují na tradici počátku křesťanství v Čechách z dob velkofarního systému a hradské soustavy. Jsou to obvykle buď samostatné nebo stavebně připojené stavby typu kostelu uvnitř opevněné části hradu nebo vyhrazená místnost či sál, jehož velikost může být značně rozdílná.

Kromě kaplí s větším prostorem, ve kterém se při bohoslužbě shromáždí všichni účastníci, existují i kaple menší pro několik málo osob nebo jen pro soukromé modlitby či obřady, popřípadě jako presbytář, kdy ostatní účastníci při bohoslužbě stojí mimo vlastní prostor kaple. Kaple může být vysvěcená a nevysvěcená. Nevysvěcená slouží k soukromému modlení každého jednotlivce, ale nemůže v ní být sloužena mše svatá; to je možné jen po vysvěcení (konsekraci či benedikci).[3]


Výklenkové kaple (též otevřené kaple nebo na Moravě poklony) jsou drobné sakrální stavby, která nemají charakter budovy, ale mají funkci podobnou jako kříž či boží muka u cesty. Ve výklenku bývá obraz či socha s náboženským námětem, s nímž je zpravidla spojováno zasvěcení kaple. Podobné stavební provedení mívají i zastavení křížových cest umístěných v otevřené krajině. V některých zemích není zvykem tzv. výklenkové kaple počítat mezi kaple.

Síňová kaple (též nazývaná prostorová či interiérová) je v rámci skupiny samostatných kaplí opakem výklenkové kaple. Jde o stavbu, do níž lze vstoupit. Velikostí mohou být od malé, do které může vejít třeba pouze jeden člověk, až po stavby velikosti kostela, které se od kostela liší svojí funkcí. Síňové kaple jsou obvykle vysvěcené a v takových může být sloužena mše svatá.

Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, ale není určen k modlitbě či liturgickým úkonům. Stavebně-technicky je přístup do takové kaple upraven za účelem například údržby výzdoby nebo mají mřížová dvířka jen symbolický smysl.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 1. Praha : Diderot, 1999. 8 svazků ISBN 80-902555-2-3. S. 45.  
  2. Osnova přednášky „Drobné památky“, FSV ČVUT
  3. KOTRBA, Jiří Marek. Zasvěcení kostela a oltáře. Olomouc, 2011 [cit. 2016-09-06]. 73 s. Diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouc. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]