Chrlič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chrliče na Kolínském dómu

Chrlič je plastický funkční a dekorativní prvek historických staveb. Zajišťuje odvod dešťové vody z okraje střechy nebo okapového žlabu do dostatečné vzdálenosti od budovy. Nahrazuje tak do jisté míry okapovou rouru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrliče byly podstatnou součástí a architektonickým prvkem především gotické architektury, zejména katedrál, kdy byly tesány z kamene. Nejčastěji mívaly podobu čtyřnohých nebo dvounohých okřídlených nestvůr mytologické inspirace, nebo pitoreskních lidských či zvířecích postav, vždy s doširoka otevřenou tlamou a korýtkem na hřbetě. V renesanci a v baroku byly nejčastěji vyrobeny ze železného plechu a zakončovány dračí hlavou.

V architektuře období historismu v 19. století se chrliče staly pouhou dekorací, někdy provedeny pouze ve štuku.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Chrliče znázorňovaly neřesti. Zůstávaly venku mimo katedrálu, dovnitř se dostaly pouze ctnosti.
— Zdeněk Mahler[zdroj?]

Odkaz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Tři sta let mám náhled nad životem,
a teď už dávno chápeš kdo vlastně jsem.
Chrlič
Co do mě dáš, to vychrlím,
jen z výšky čnít, je údělem mým, odvěkým údělem mým.
Už tři sta let sluncem rozpalován, deštěm smáčen
Já se chci smát, ale tři sta let znám, zvuky pláče.

— text: Michael Kocáb

Píseň vyšla na albu Povídali, že mu hráli skupiny Pražský výběr v roce 1988.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLOBIL, Ivo; CHOTĚBOR, Petr; PETRASOVÁ, Taťána. Chrliče Svatovítské katedrály. Praha: Správa Pražského hradu, 2012. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]