Chrlič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chrliči na Kolínském dómu

Chrlič je plastický funkční a dekorativní prvek historických staveb. Zajišťuje odvod dešťové vody z okraje střechy nebo okapového žlabu do dostatečné vzdálenosti od budovy. Nahrazuje tak do jisté míry okapovou rouru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrliče byly podstatnou součástí a architektonickým prvkem především gotické architektury, zejména katedrál, kdy byly tesány z kamene. Nejčastěji mívaly podobu čtyřnohých nebo dvounohých okřídlených nestvůr mytologické inspirace, nebo pitoreskních lidských či zvířecích postav, vždy s doširoka otevřenou tlamou a korýtkem na hřbetě. V renesanci a v baroku byly nejčastěji vyrobeny ze železného plechu a zakončovány dračí hlavou. v architektuře období historismu v 19. století se chrliče staly pouhou dekorací, někdy provedeny pouze ve štuku.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„Chrliče znázorňovaly neřesti. Zůstávaly venku mimo katedrálu, dovnitř se dostaly pouze ctnosti.“ (zdroj: Zdeněk Mahler[zdroj?])

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivo Hlobil, Petr Chotěbor, Taťána Petrasová: Chrliče Svatovítské katedrály. Správa Pražského hradu Praha 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]