Zdeněk Mahler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Mahler

Zdeněk Mahler se svojí knihou Katedrála během besedy v Městské knihovně v Praze
Narození 7. prosince 1928 (88 let)
Batelov
Československo Československo
Povolání pedagog, spisovatel, scenárista, publicista, muzikolog
Alma mater Filozofická fakulta UK
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdeněk Mahler roku 2013

Zdeněk Mahler (* 7. prosince 1928 Batelov) je český pedagog, spisovatel, scenárista, publicistamuzikolog.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera (19011970) a Marie (19031982), po přestěhování z Vysočiny do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy, poté absolvoval pražský Učitelský ústav, ale ještě musel externě složit maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně (1948). Dále studoval Filosofickou fakultu UK (čeština, angličtina), kterou ukončil v roce 1952 doktorátem (PhDr.) za práci „Boj Julia Fučíka za pravdu o Sovětském svazu“. V době studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj a od roku 1951 také spolupracoval s Československým rozhlasem.

Léta 1951–1960[editovat | editovat zdroj]

V letech 19511953 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase ve vzdělávací redakci (působili tam tehdy např. také Ludvík Aškenazy, Arnošt Lustig, Ota Pavel, Karel Kyncl); v letech 1953–1955 učil marxismus-leninismus jako asistent na Akademii múzických umění v Praze; v letech 1955–1960 pracoval na ministerstvu školství ČSR jako tajemník ministra Františka Kahudy; tehdy i později byl zároveň také dramaturgem Laterny magiky a podílel se na přípravě její československé účasti na výstavě Expo 58Bruselu.

V roce 1956 se zúčastnil jednání Generální konference UNESCO,[1] která se konala v IndiiDillí od 5. listopadu do 5. prosince 1956.

Svobodné povolání[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1960 má svobodné povolání – je „na volné noze“ a jako spisovatel scenárista, publicistamuzikolog pracuje dodnes. Věnoval se psaní knih, divadelních her (spolupracoval s mnoha režiséry, např. Otomarem Krejčou, Janem Kačerem, Janem Schmidtem), filmových scénářů a rozhlasových a televizních her. Od roku 1948 byl členem KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen. V době sametové revoluce koncem roku 1989 byl aktivní a účastnil se jednání a akcí především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista.

Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. AmadeaDynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvorby přesunulo do televize (zde vznikl např. pořad o Katedrále, triptych o Masarykovi, o Antonínu DvořákoviAmerice, o Alfonsu Muchovi; podle jeho námětů vznikly např. filmy Svatba jako řemen a biografické Božská Ema, Koncert na konci léta, Zapomeňte na Mozarta, Lidice. Ke 250. výročí narození W. A. Mozarta vznikl televizní dokument, pro televizi také zpracoval a uvedl cyklus Ano, Masaryk. a jiné populárně vzdělávací pořady. Od 90. let se věnuje především hudební tematice. Zdeněk Mahler přijal v televizním projektu Největší Čech roli advokáta T. G. Masaryka.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byl zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí. Za své zásluhy v oborech, kterým se věnoval, mu byl udělen čestný doktorát (Dr. h. c.) na Univerzitě J. E. Purkyně. Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel roku 2003 od ministra kultury ČR Pavla Dostála resortní medaili Artis Bohemiae Amicis.[2]

Získal Cenu Sazky za nejlepší dosud nerealizovaný filmový scénář Nokturno v rámci ankety Český lev 2007.[3] Film se poté začal připravovat pod názvem Lidické nokturno, finální název je Lidice.

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pan Zdeněk Mahler je jedním z nejvzdělanějších lidí, které znám. A nejen to. Dokáže se i na vážné situace podívat s humorným nadhledem.
— Jaromír Hanzlík [4]

Z díla[editovat | editovat zdroj]

Film a televize (námět, scénář, spolupráce na scénáři):

  • Lidice (2011)
  • Ano, Masaryk, 1.–3. (1997)
  • Katedrála o třech dějstvích (1994)
  • Mí Pražané mi rozumějí (1991)
  • Zabudnite na Mozarta (1985)
  • Amadeus (1984) – odborný poradce
  • Neohlížej se, jde za námi kůň (1979)
  • Koncert na konci léta (1979)
  • Božská Ema (1978)
  • Tak láska začíná… (1975)
  • Dlouhá bílá nit (1970) – dramaturgie
    • Trápení ďáblova učedníka
  • Den sedmý, osmá noc (1969)
  • Flirt se slečnou Stříbrnou (1968)
  • Nebeští jezdci (1968)
  • Co nikdy nepochopím (1968) – spolupráce
  • Svatba jako řemen (1967)
  • Jak se zbavit Helenky (1967)
  • Píšťalka pro dva
  • Rytíř
  • seriál pro děti věnovaný W. A. Mozartovi (1985) (TV Rakousko)
  • seriál o skladatelské rodině Straussů (1991) (TV Rakousko, Německo)
  • Vzdělávací pořady v TV:
    • Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem
    • Spirituál bílého muže
    • Krajan G. M.
  • Divadelní hry:
    • Mlýn (absurdní drama)
    • Provaz o jednom konci

Literatura:

  • Bůh a lokomotiva (1961)
  • Jak se stát bubeníkem královské gardy (1965)
  • Hledání ztraceného věku (1965)
  • Neohlížej se – jde za námi kůň (1983)
  • Sbohem, můj krásný plameni (1984)
  • Nekamenujte proroky (1990)
  • Spirituál bílého muže (1990)
  • Katedrála (1994)
  • Ano Masaryk
  • Kdo svůj národ miluje, nešetří ho (1996)
  • Nokturno
  • Král a lazebnice
  • New York
  • Literatura faktu o osobnostech:
    • W. A. Mozart
    • B. Smetana
    • A. Dvořák

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference.
  2. Vyznamenání nejvyšší hodnoty, jaké může umělec obdržet za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí.
  3. http://www.kinobox.cz/ceskylev/2007/vysledky
  4. Jaromír Hanzlík, Album úsměvů I., vyd. Album s. r. o., 2002, str. 65, ISBN 80-903176-1-8
  • Publikace: Česká republika na přelomu 20. století (edice „Kdo je kdo“)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 562.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 390.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 424.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 307.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]