Zdeněk Mahler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Zdeněk Mahler, dr. h. c. mult.
Zdeněk Mahler se svojí knihou Katedrála během besedy v Městské knihovně v Praze
Narození 7. prosince 1928
Batelov
Československo Československo
Úmrtí 17. března 2018 (ve věku 89 let)
Praha
Česká republika Česko
Povolání pedagog, spisovatel, scenárista, publicista, muzikolog
Alma mater Filozofická fakulta UK
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdeněk Mahler roku 2013

Zdeněk Mahler (7. prosince 1928 Batelov17. března 2018 Praha) byl český pedagog, spisovatel, scenárista, publicistamuzikolog.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera (19011970) a Marie (19031982). po přestěhování z Vysočiny do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy. Poté absolvoval pražský Učitelský ústav, ale ještě musel externě složit maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně (1948). Dále studoval Filosofickou fakultu UK (čeština, angličtina), kterou ukončil v roce 1952 doktorátem (PhDr.) za práci „Boj Julia Fučíka za pravdu o Sovětském svazu“. V době studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj a od roku 1951 také spolupracoval s Československým rozhlasem.


Léta 1951–1960[editovat | editovat zdroj]

V letech 19511953 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase ve vzdělávací redakci (působili tam tehdy např. také Ludvík Aškenazy, Arnošt Lustig, Ota Pavel, Karel Kyncl); v letech 1953–1955 učil marxismus-leninismus jako asistent na Akademii múzických umění v Praze; v letech 1955–1960 pracoval na ministerstvu školství ČSR jako tajemník ministra Františka Kahudy; tehdy i později byl zároveň také dramaturgem Laterny magiky a podílel se na přípravě její československé účasti na výstavě Expo 58Bruselu.

Zúčastnil se jednání Generální konference UNESCO,[p. 1] která se konala v indickém Dillí od 5. listopadu do 5. prosince 1956.

Svobodné povolání[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1960 měl svobodné povolání – byl „na volné noze“ a jako spisovatel, scenárista, publicistamuzikolog pracoval až do své smrti. Věnoval se psaní knih, divadelních her (spolupracoval s mnoha režiséry, např. Otomarem Krejčou, Janem Kačerem, Janem Schmidtem), filmových scénářů a rozhlasových a televizních her. Od roku 1948 byl členem KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen. V době sametové revoluce koncem roku 1989 byl aktivní a účastnil se jednání a akcí především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista.

Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. AmadeaDynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvorby přesunulo do televize (zde vznikl např. pořad o Katedrále, triptych o Masarykovi, o Antonínu DvořákoviAmerice, o Alfonsi Muchovi; podle jeho námětů vznikly např. filmy Svatba jako řemen a biografické Božská Ema, Koncert na konci léta, Zapomeňte na Mozarta, Lidice. Ke 250. výročí narození W. A. Mozarta vznikl televizní dokument, pro televizi také zpracoval a uvedl cyklus Ano, Masaryk. a jiné populárně vzdělávací pořady. Od 90. let se věnoval především hudební tematice. Zdeněk Mahler přijal v televizním projektu Největší Čech roli advokáta T. G. Masaryka.

Zemřel v sobotu 17. března 2018 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byl zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí. Za své zásluhy v oborech, kterým se věnoval, mu byl udělen čestný doktorát (Dr. h. c.) na Univerzitě J. E. Purkyně. Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel roku 2003 od ministra kultury ČR Pavla Dostála resortní medaili Artis Bohemiae Amicis.

Získal Cenu Sazky za nejlepší dosud nerealizovaný filmový scénář Nokturno v rámci ankety Český lev 2007.[2] Film se poté začal připravovat pod názvem Lidické nokturno, finální název je Lidice.

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

18. března 2018 ve vysílání Radiožurnálu označil Zdeněk Pic[kdo?] Zdeňka Mahlera za první českou Wikipedii.[3]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 muzikolog Tomislav Volek kritizoval Mahlerovo vystupování v televizním cyklu Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem. Mahlera obvinil, že míchá historická fakta s řadou neověřitelných a někdy zcela nesmyslných tvrzení a označil jej za fabulátora.[4]

Názory a postoje[editovat | editovat zdroj]

Podle Mahlera ze strany některých historiků „dochází k masivní revizi českých dějin, přehodnocují se události, jejich smysl, osobnosti“. Mahler sám uvedl, že se hlásí „k dějinné lince, kterou reprezentují Karel IV., Hus a samozřejmě Komenský a pak Palacký, Havlíček a Masaryk; tahle linka je pro mě závazná.“[5]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pan Zdeněk Mahler je jedním z nejvzdělanějších lidí, které znám. A nejen to. Dokáže se i na vážné situace podívat s humorným nadhledem.

Jaromír Hanzlík [6]

Z díla[editovat | editovat zdroj]

Film a televize (námět, scénář, spolupráce na scénáři):

  • Lidice (2011)
  • Ano, Masaryk, 1.–3. (1997)
  • Katedrála o třech dějstvích (1994)
  • Mí Pražané mi rozumějí (1991)
  • Zabudnite na Mozarta (1985)
  • Amadeus (1984) – odborný poradce
  • Neohlížej se, jde za námi kůň (1979)
  • Koncert na konci léta (1979)
  • Božská Ema (1978)
  • Tak láska začíná… (1975)
  • Dlouhá bílá nit (1970) – dramaturgie
    • Trápení ďáblova učedníka
  • Den sedmý, osmá noc (1969)
  • Flirt se slečnou Stříbrnou (1968)
  • Nebeští jezdci (1968)
  • Co nikdy nepochopím (1968) – spolupráce
  • Svatba jako řemen (1967)
  • Jak se zbavit Helenky (1967)
  • Píšťalka pro dva
  • Rytíř
  • seriál pro děti věnovaný W. A. Mozartovi (1985) (TV Rakousko)
  • seriál o skladatelské rodině Straussů (1991) (TV Rakousko, Německo)
  • Vzdělávací pořady v TV:
    • Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem
    • Spirituál bílého muže
    • Krajan G. M.
  • Divadelní hry:
    • Mlýn (absurdní drama)
    • Provaz o jednom konci

Literatura:

  • Bůh a lokomotiva (1961)
  • Jak se stát bubeníkem královské gardy (1965)
  • Hledání ztraceného věku (1965)
  • Neohlížej se – jde za námi kůň (1983)
  • Sbohem, můj krásný plameni (1984)
  • Nekamenujte proroky (1990)
  • Spirituál bílého muže (1990)
  • Katedrála (1994)
  • Ano Masaryk
  • Kdo svůj národ miluje, nešetří ho (1996)
  • Nokturno
  • Král a lazebnice
  • New York
  • Literatura faktu o osobnostech:
    • W. A. Mozart
    • B. Smetana
    • A. Dvořák

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel spisovatel a scenárista Zdeněk Mahler, bylo mu 89 let, ČTK 18. 3. 2018. (dostupné on-line)
  2. http://www.kinobox.cz/ceskylev/2007/vysledky
  3. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zaznamy/#/2018-03-18/16
  4. VOLEK, Tomislav: „...trhovkyně si ťukaly na čelo“ aneb Mozartovské fabulace páně Mahlerovy (dostupné online)
  5. Zemřel spisovatel Zdeněk Mahler. Dostal nálepku odpůrce katolické církve. EuroZprávy.cz. 18. března 2018.
  6. Jaromír Hanzlík, Album úsměvů I., vyd. Album s. r. o., 2002, str. 65, ISBN 80-903176-1-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 562. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 390. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 424. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 307. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]