Ota Pavel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ota Pavel
Narození 2. července 1930
Praha
Úmrtí 31. března 1973 (ve věku 42 let)
Praha
Místo odpočinku Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání spisovatel a novinář
Významná díla Smrt krásných srnců (kniha)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, (2. července 1930 Praha31. března 1973 Praha) byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali do Buštěhradu (kde byl Ota Pavel studentem základní školy a později po něm byla i pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.

Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.

Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase[1], mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.

Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.

Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.

Hrob na Novém židovském hřbitově na Olšanech

Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.

Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s bratrem Oty Pavla Hugem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy), se totiž vztahují některá Pavlova díla.

V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Buštěhradské muzeum Oty Pavla
  • Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
  • Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
  • Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
  • Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
  • Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
  • Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
  • Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
  • Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
  • Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

Posmrtně vydané výbory[editovat | editovat zdroj]

  • Fialový poustevník, 1977
  • Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
  • Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
  • Výstup na Eiger, 1989
  • Mám rád tu řeku, 1989
  • Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
  • Omyl a jiné povídky, 1995

Sebrané spisy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 připravila Slávka Kopecká v pražském nakladatelství HAK - HUMOR A KVALITA souborné vydání literárního díla Oty Pavla pod názvem Sebrané spisy Ota Pavla

  • sv. 1 - Dukla mezi mrakodrapy
  • sv. 2 - Plná bedna šampaňského
  • sv. 3 - Pohár od Pánaboha : Pohádka o Raškovi
  • sv. 4 - Smrt krásných srnců
  • sv. 5 - Syn celerového krále
  • sv. 6 - Jak jsem potkal ryby
  • sv. 7 - Povídky z šuplíku (texty z pozůstalosti)

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
  • Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dukla mezi mrakodrapy, Český rozhlas, citováno 11. 12. 2014

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]