Úvaly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o městě u Prahy. O části města Valtice pojednává článek Úvaly (Valtice).
Úvaly

Kostel Zvěstování Páně
Znak obce ÚvalyVlajka obce Úvaly
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0209 538957
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-východ (CZ0209)
Obec s rozšířenou působností Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Pověřená obec Úvaly
Historická země Čechy
Katastrální území Úvaly u Prahy
Katastrální výměra 10,97 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 6 556 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 253 m n. m.
PSČ 250 82
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Městský úřad Úvaly, Pražská 276, 250  82 Úvaly
Starosta Petr Borecký
Oficiální web: www.mestouvaly.cz
Email: sekretariat@mestouvaly.cz
Úvaly v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Úvaly
Red pog.svg
Úvaly
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úvaly (německy Auwal) jsou město ve střední části okresu Praha-východ. Rozkládají se 20 kilometrů východně od centra Prahy, 9 km západně od Českého Brodu a 13 km jižně od města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. První písemná zmínka o obci se objevuje krátce před rokem 1300.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k pravidelnému uspořádání staré zástavby obce a k dochovaným písemným zmínkám je možné datovat založení Úval nejdále do poloviny 13. století. Úvaly vznikly u brodu přes říčku Výmolu podél důležité obchodní stezky, později nazývané Trstenická stezka. Do období kolem roku 1300 je datována první zmínka o Úvalech ve formulářových listech v kontextu obchodů pražských měšťanů. Podle soudobých analogií a doby působení měšťanů v jednotlivých funkcích lze datovat zlistinění kupní smlouvy do rozmezí let 1296-1297. Další zmínky od poloviny 14. století jsou známy z Konfirmačních a Erekčních knih Pražského arcibiskupství, kde se dozvídáme, že v Úvalech stál filiální kostel pod farou v Horkách. Můžeme dále předpokládat, že v druhé polovině 14. století koupili Úvaly Olbramovicové sídlící v nedalekém Škvorci, nechali povýšit ves na městys a v blízkosti založili poplužní dvůr Hostín. Avšak je předmětem úvah, zda nebyl Hostín původním sídlem pánů z Pardubic a dále není jista funkce hrádku u Úval, po kterém dnes zůstaly jen zářezy v terénu.

15. století se již písemné zmínky množí. V roce 1413 se píše Jan Papák z Úvalu, snad krátkodobý majitel, jelikož se v Úvalech nevyskytovala tvrz. Z roku 1415 máme první zmínku o Úvalech jako o městečku s rychtářem Ottlinem řečeným Hublerem „Ottlinus dictus Hubler iudex opidi in Uwal“. Roku 1426 prodává polovici městečka Úval Alžběta, vdova po Ohnišťkovi ze Škvorce, Bervíkovi z Malešic. Blíže můžeme Úvaly charakterizovat až ze zprávy z roku 1462, kdy prodává Mikuláš ze Škvorce svůj díl městečka Čeňkovi z Klinštejna. V Úvalech se nacházely kmetcí dvory (usedlosti poddaných) a rybníky. Obyvatelé měli robotní povinnosti. Roku 1473 odevzdává Markéta, vdova po Janu ze Stežova, svou část městečka svým čtyřem synům. Roku 1481 postavil Jindřich ze Stežova most přes Výmolu v místech brodu a roku 1481 si nechal královským majestátem od Vladislava II. potvrdit právo vybírat mýto.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 16. století získávají část Úval se clem na mostu a podacím kostelním páni ze Vchynic. Úvaly se natrvalo staly součástí škvoreckého panství 5. srpna 1560, kdy majetek okolo dvora Hostín kupuje Albrecht Smiřický ze Smiřic a na Náchodě od bratrů Václava, Bohuslava a Jiříka Vchynských Dlasků ze Vchynic. Albrecht Smiřický získává v Úvalech domy, krčmy, kmetcí dvory, právo vybírat clo na mostě a kostelní podací. Od té doby jsou až do doby rekatolizace v druhé polovině 17. století obyvatelé Úval jistě evangelického vyznání, a to především utrakvistického. Úvalští jsou povinni robotou svému pánu trháním konopí, stříháním ovcí a účastí na lovu, když se jim rozkáže.

Panství se rozkvétá adekvátně vzrůstu majetku Smiřických. Jsou zakládány rybníky a mlýny. Na jaře roku 1615 se obnovuje chod, kdysi pustého, poplužního dvora Hodov. Rokem 1618 však začíná ničivá třicetiletá válka a konec obrovského dominia Smiřických se kvapem blíží. Sám Albrecht Jan Smiřický byl jedním z iniciátorů povstání stavů dne 23. května 1618, kdy proběhla známá pražská defenestrace. Úvaly stojí na obchodní stezce, proto není nouze na návštěvu ziskuchtivých armád. Městečko proto prožívá, podobně jako celé panství, hluboký úpadek. Po Smiřických získává panství na základě dědického nároku vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který jednoduše nabytý majetek prodává roku 1622 Karlu z Lichtenštejna. Po třicetileté válce se ale bývalá panství Smiřických uznávají za konfiskáty a tak jsou Úvaly na krátkou dobu součástí královského statku. Syn Karla Lichtenštejna Karel Eusebius je v zájmu udržení majetku nucen za škvorecké panství znovu zaplatit. Od té doby už jsou Úvaly nepřetržitě součástí dominia Lichtenštejnů až do reformy v roce 1848.

Roku 1654 se sepisuje Berní rula. Ze záznamů víme, že v Úvalech mají svého hospodáře pouze tři usedlosti. Ihned po konci války však začíná obnova. Je založen horní a významnější dolní panský hostinec. Obnoven je chod mlýnů a dalších hospodářství v režii panství. Clo vybírá již od třicetileté války Žid. Současně přichází i nekompromisní rekatolizace.

Od roku 1706 lze nepřetržitě sledovat držení usedlostí a posloupnost rychtářů v Úvalech, z tohoto roku se zachovaly tzv. Purkrechtní registra. V těchto létech je již v Úvalech 7 gruntů, 7 chalup, mlýn, krčma, výsadní hospoda, dva panské hostince, dva masné krámy, obecní pastouška a svému řemeslu se věnuje jeden kovář a kolář. Kostel se dočká přestavby do dnešní podoby na začátku 20. let. Zástavba se soustřeďuje podél náměstí, kde se pravidelně konají trhy. Roku 1754 je v panském dolejším hostinci založena poštovní stanice, která se však postupem času stěhovala na jiná místa. V roce 1774 je první zmínka o místní škole, tehdy jednotřídní.

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Úvalský viadukt v roce 1845.

Úvaly se postupně díky vlivu důležité silnice a po zrušení nevolnictví rozvíjí. V dubnu roku 1838 vypukl v Úvalech požár, v němž shořela severozápadní část náměstí. Při rekonstrukci se zúžením náměstí určuje jeho dnešní nesouměrná dispozice.

V srpnu roku 1845 přichází velký mezník Úval, projíždí první vlak na nově zbudované železniční trati Praha – Olomouc. V příštích desetiletích se stává železnice důležitým faktorem pro růst městečka tím, že dává podmínky k vzniku průmyslu různých odvětví. O tři roky později se panství transformují na velkostatky a končí robotní povinnosti. V roce 1852 získává městečko samosprávu a prvním starostou se stává Václav Hladík, dřívější rychtář. Především od 70. let 19. století se ustavují spolky, které pozitivně ovlivňují život v obci.

V roce 1921 je nařízeno bez výhrad užívání názvu Úvaly, předtím se jméno objevovalo v několika verzích, nejčastěji něm. Auwal a čes. Ouval, Ouvaly, Úval. Obě světové války přežívá městečko bez větší újmy. V 50. letech se kvůli růstu dopravy odklání vedení státní silnice za zástavbu.

Od 1. ledna 1969 jsou Úvaly městem. V roce 2005 počet obyvatel překračuje opět po 40 letech hranici 5 tis. a kvůli své poloze blízko Prahy dále roste počet obyvatel a zejména zastavěná plocha.

V říjnu 2014 vzniká v Českém Brodě sportovní tým Úvalský draci, který ovšem s Úvaly moc společného nemá. Název je ovšem odvozen opravdu od tohoto města.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Černý Kostelec, soudní okres Český Brod[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Český Brod[2]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Český Brod[2]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Český Brod[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Český Brod[4]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Český Brod[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Český Brod[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ[7]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V městysi Úvaly (přísl. Hodov, Hostín, 4347 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[8]

2 lékaři, zvěrolékař, 4 autodopravci, biograf Lido-Bio, cihelna, 2 cukráři, 2 drogerie, drůbežnické družstvo, drůbežárna, fotoateliér, 4 galanterie, hodinář, hospodářské družstvo, 8 hostinců, 3 hotely (U českého lva, Smetana, U nádraží), hudební škola, 6 kapelníků, knihař, konsum Včela, železniční nákupní družstvo, továrna na kosmetické přípravky Cleo, výroba kovového zboží, lékárna, továrna na margarin Vega, 3 mlýny, obchod s obuví Baťa, továrna na výrobu olejů a tuků Petrolea, 2 pily, spořitelna, záložna občanská, živnostenská záložna, okresní záložna, 2 stavební družstva, 2 stavitelé, strojírna, 2 velkostatky, vulkanizační závod, 3 zahradnictví, zubní ateliér

Geografie a přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Městečko leží vně východního okraje hl. města Prahy ve Středočeském kraji ve střední části okresu Praha-východ. V minulosti bylo součástí několika okresů (Kouřimský, Českobrodský), avšak vždy leželo na samém okraji zmiňovaných správních jednotek.

Z geomorfologického hlediska patří Úvaly do severovýchodního okraje Pražské plošiny. Nejstarší část Úval se nachází v úvalu, který vytvořil potok Výmola, jinak je okolí poměrně kopcovité. Na pravém břehu Výmoly se nachází vrch Vinice (298 m n. m.), který tak představuje nejvyšší místo v katastru města. Naproti němu se pozvolna zvedá Úvalský vrch, tzv. Úvalák, který svého vrcholu dosahuje poblíž 2. mateřské školky (287 m n. m).

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Městem protéká potok Výmola, do kterého zde vtéká Přišimaský a Škvorecký potok. Na území města je také několik rybníků: Lhoták (Dolní Úvalský), Horní Úvalský, Fabrák, Mlýnský rybník, bývalý Hodovský rybník a Kalák.

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí[editovat | editovat zdroj]

Klánovický les leží na východním okraji Prahy a nachází se v katastrálním území Újezdu nad Lesy, Klánovic, Horních Počernic, Jiren, Šestajovic a Úval. V rozsáhlém lesním komplexu se nacházejí dvě přírodní rezervace, a to přírodní rezervace Cyrilov (v severovýchodní části lesa) a Klánovický les, který se sestává ze dvou částí: západní – Blatov – a východní – Vidrholec.

Související informace naleznete také v článku Klánovický les.

Klepec je lesnatý vrch, který je od Úval vzdálený 4 km jihovýchodním směrem. Se svou nadmořskou výškou 358 m. se vypíná nad obcí Přišimasy a širším okolím. Na vrchu se nachází bizarní skalní útvary, pro jejichž zachování byl Klepec v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou.

Související informace naleznete také v článku Klepec.

Králičina - Škvorecká obora, od roku 2009 chráněná coby přírodní park, představuje nejzajímavější přírodní scenérii v blízkosti Úval. Hluboko zaříznuté údolí říčky Výmoly skrývá chráněné rostliny i živočichy. Po obvodu lesa je stále místy zachována oborní zeď z 19. století. Na výrazném ostrohu jsou znatelné terénní pozůstatky hrádku, někdy nazývaného Skara. Asi 500 m proti proudu Výmoly se nacházejí zbytky po romantických zříceninách nebo střílen z počátku 19. století. Dál odtud se nachází ruina hráze bývalého rybníku. Asi o další kilometr proti proudu Výmoly se nad říčkou klene most z roku 1842, který byl v březnu 2007 vyhlášen právem kulturní památkou.

Související informace naleznete také v článku Přírodní park Škvorecká obora-Králičina.

Počasí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí v Úvalech
Veličina leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Absolutní maximum, °C 12.3 11.7 21.6 30.7 29.9 32.7 33.9 36.6 29.2 24.1 19.1 12.2 36.6
Průměrná teplota, °C 0.85 -2.15 6.05 11.65 15.0 17.95 18.45 19.15 15.1 8.17 4.35 -0.35 9.518
Absolutní minimum, °C -11.6 -20.0 -8.1 0.3 -0.5 2.4 7.9 6.5 2.2 -3.1 -7.6 -19.4 -20.0
Průměrné srážky, mm 40.73 16.33 20.3 11.4 38.2 79.9 111 58.9 28.15 24.17 32.17 31.8 482.6
Zdroj: http://www.meteo-uvaly.cz[9]

Památky města a blízkého okolí[editovat | editovat zdroj]

Církevní památky[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolický kostel Zvěstování Páně získal nynější barokní podobu po opravě, která probíhala ve dvacátých letech 18. století. První přímá zmínka o kostelu v Úvalech je z roku 1385, jako o filiálním chrámu fary v Horkách. Existence kostela se však dá podle nepřímých zmínek datovat už před rok 1359. Kostel má jedinou podélnou loď s pravoúhlým presbytářem a obdélnými přístavby oratoří po stranách. U vstupu na západní straně stavby je symetricky umístěná mohutná hranolová věž zvonice s cibulovou bání. Jednoduché fasády kostela jsou členěny nárožními pilastry a sedmi obdélnými okny, zevně v horní části barokně zazubenými.

Související informace naleznete také v článku kostel Zvěstování Páně (Úvaly).
Náměstí Arnošta z Pardubic

Římskokatolická fara čp. 45 – Úvaly neměly dlouhá staletí vlastní farnost. Nejprve patřily k farnosti v Horkách. Poté nejsou zprávy až do 17. století, kdy je úvalský kostel pod farou ve Slušticích. V roce 1683 se sluštická farnost ruší a Úvaly se přesouvají k faře tuklatské. Po obnovení fary na Hradešíně roku 1734 byly Úvaly přifařeny k Hradešínu. Úvalští osadníci si ale stěžovali na velkou vzdálenost a špatné cesty, které na Hradešín vedly, a žádali o zřízení samostatné duchovní správy. Jejich žádosti bylo vyhověno v říjnu roku 1856. Místní farář bydlel po založení farnosti nejprve v nájmech. Po delším hledání pak obec pro faru zakoupila statek č. p. 45 nacházející se na náměstí, na kterém byla postavena jednopatrová budova z kamene. Na stavbu přispěl císař Ferdinand I. Dobrotivý, patron kostela Alois Josef II. z Lichtenštejna, občané městyse a zbytek byl zajištěn prodejem farních pozemků. Mezi lety 1856 a 2004 se v Úvalech vystřídalo celkem 8 farářů, z nichž nejvýraznější postavou byl Alois Dostál, který byl znám svou literární a divadelní činností. Dva roky po jeho smrti mu byla v roce 1936 na farním úřadě slavnostně odhalena busta.

Městský hřbitov – Původní hřbitov býval okolo kostela, tam se pohřbívalo až do roku 1889. Tento hřbitov byl ale přeplněný a jeho rozšíření by bylo nákladné. Obecní úřad se tedy rozhodl na východním okraji Úval, na křižovatce ulice 5. května směřující na Tuklaty a silnice směřující na Tlustovousy, zakoupit pozemek a nový hřbitov zde byl zřízen roku 1894. Márnice byla postavena v roce 1905. Díky růstu počtu obyvatel bylo ale třeba i tento hřbitov rozšířit, k čemuž došlo v roce 1912. Na tento hřbitov se pohřbívá dodnes. V areálu se nachází také pomník obětem 2. světové války.

Technické památky[editovat | editovat zdroj]

Železniční viadukt zvaný Devět kanálů z roku 1844. Úvalský viadukt, podle svého vzhledu lidově nazývaný „Devět kanálů“, byl postaven roku 1844 na trati Praha–Olomouc. Jedná se o 135 m dlouhý most postavený do mírného oblouku přes údolí říčky Výmoly. Je zděný z pískovcových a žulových kvádrů a dosahuje výšky 13 m. Úsek mezi Pardubicemi a Prahou byl svěřen vrchnímu inženýrovi Janu Pernerovi. V úseku mezi Olomoucí a Pardubicemi bylo jen málo zděných mostů, naopak v úseku mezi Pardubicemi a Prahou byla postavena celá řada kamenných děl. Vyžádal si to nedostatek lesů a naopak dostatek kamene vhodného pro stavbu. Mosty se stavěly pod vedením inženýra Pernera z pískovcových kvádrů. Nejvýznamnějším objektem z nich byl právě úvalský viadukt, který ve své době patřil mezi pozoruhodné stavby na celé trase PrahaOlomouc. Přestože se jednalo o náročnou stavbu vyžadující založení podpěr dílem na pilotách, dílem na ležatém dřevěném roštu, trvala jeho stavba necelých osm měsíců. V letech 1953-1954 došlo k rozšiřování železniční trati o třetí kolej. Z tohoto důvodu byl v těsném sousedství starého mostu vybudován tvarově shodný most ze železobetonu. Ten je od původního mostu vzdálen pouze 1,5 m.

Kamenný mostek na okraji Škvorecké obory je jednou z nejzajímavějších památek Úval. Mostek byl postaven nad říčkou Výmolou asi v roce 1842, kdy se stavěla silnice napříč panstvím. Po zániku panství v roce 1848 však zůstal bez údržby až do dnešní doby. Na jaře 2012 byl most zrekonstruován. V březnu roku 2007 byl vyhlášen kulturní památkou.

Válcový mlýn B. Prokůpka

Prokůpkův mlýn Dalším zajímavým objektem je bezesporu i mlýn, který všichni znají pod názvem Prokůpkův a rybníku podle něj říkají „Prokupčák“. Mlýn č. p. 36 byl zaznamenán již v Josefínském katastru z roku 1783. Jeho nájemcem byl Jan Formánek a k mlýnu patřilo 7 jiter a 353 sáhů půdy a rybník o rozloze 2 jitra a 1062 sáhů.

V roce 1910 mlýn koupil František Prokůpek – mlynář z Tlustovous. Po něm převzal mlýn jeho syn B. Prokůpek, který zde provedl řadu technických vylepšení (např. náhradu kola Francisovou turbínou) a budovy nechal přestavbě do dnešní podoby. Po 2. světové válce převzal mlýn vnuk Františka Prokůpka Bohuslav Prokůpek, který mlýn provozoval až do znárodnění v roce 1960, kdy byl zařazen do národního podniku Mlýny a těstárny Pardubice, provoz Červany. V roce 1969 byl mlýn hospodářskou smlouvou převeden na národní podnik k Drobné zboží Středočeský kraj, přičemž bylo rozhodnuto o demolici zařízení, včetně turbín jako pohonných jednotek, a byla provedena vnitřní přestavba na sklad. Tím definitivně zaniklo poslání mlýna jako takového.

V roce 1991 byl celý objekt bývalého mlýnarestituci vydán synovi původního vlastníka mlýna před znárodněním Bohuslavu Prokůpkovi ml. Ten postupně celou venkovní část objektu opravil do původního stavu. Vnitřní prostory v současné době slouží jako sklad nábytku. Bývalý mlýn, rybník a okolní příroda dnes tvoří příjemné prostředí pro celoroční procházky.

Jan Kubín, továrna na umělé tuky a sladové výtažky Vega je areál ležící při trati v západní části Úval. Založil jí roku 1913 Jan Kubín, roku 1925 byla továrna výrazně rozšířena a po roce 1948 areál využíval Středočeský průmysl masný. V současné době se již dobře dochovaný areál nevyužívá k výrobě, ale ke skladování potravin. Součástí areálu je i 26 metrů vysoký cihlový tovární komín.[10]

V Úvalech též fungoval cukrovar při trati ve Škvorecké ulici na východě města, který však již podlehl demolici. Zachována zůstává pouze administrativní budova. Na protější straně trati pak stojí pozůstatky bývalé parketárny s 25 metrů vysokým cihlovým komínem.[11]

Sochy, sousoší a jiná drobná kamenická díla[editovat | editovat zdroj]

Socha Arnošta z Pardubic na náměstí
  • Socha Arnošta z Pardubic z roku 1869 - Jednou z možných lokalit, kde se mohl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic narodit, je dvůr Hostín, který je dnes součástí Úval. Tak si obyvatelé Úval 30. června 1864 slavnostně připomněli pětsetleté výročí jeho smrti. Z úst faráře Františka Soukupa při té příležitosti zazněl návrh, aby byl v obci Arnoštovi postaven pomník. Jeho myšlenka sklidila příznivý ohlas a týž den se ustanovil pracovní výbor, kterému bylo již 21. října 1864 vydáno povolení stavby pomníku a povolení finanční sbírky v celém Českém království. Ze třech návrhů byl v květnu 1867 vybrán návrh akademického sochaře Jindřicha Čapka a ten se zavázal, že sochu dokončí do 30. června 1869. Dne 15. května 1869 byl nový pomník za asistence duchovenstva z okolí a velkého množství lidí posvěcen vikářemPřistoupimi, Františkem Jandou. Slavnostní odhalení pomníku se pak konalo 30. června 1869. Účastnil se ho i kardinál Bedřich Schwarzenberg a mnoho dalších duchovních, členové rady hlavního města Prahy, zástupci pražské univerzity, členové výboru pro dostavění chrámu sv. Víta, zástupci Umělecké besedy a Hlaholu, pěvecké sbory z Pardubic, Roudnice a Českého Brodu a samozřejmě i davy lidí z okolí, které neodradilo ani deštivé počasí.
    Pět set padesát pět centimetrů vysoký pomník je zhotoven z jemnozrnného pískovce. Skládá se ze stojící postavy, oděné do bohatě řaseného roucha. Postava drží v levé ruce listinu. Čtyřhranný sokl pod postavou se všech stran ozdoben orámovanými nápisy. Z přední strany je napsáno „Arnoštu z Pardubic“, na bocích je shodný text v německém a latinském jazyce. Na zadní straně je český nápis „Vděčná vlasť“. Na přední straně soklu je nad nápisem umístěn emblém vytvořený z myrty nad kříženou berlí s křížem. Emblém je doplněn dvěma erby.
    O umístění pomníku tehdy nepanovala shoda a nakonec byl zvolen pozemek u železniční trati v blízkosti dvora Hostína, který bezplatně poskytl kníže Jan II. z Lichtenštejna. Kolem sochy vyrostl malý sad, který však nebyl pravidelně udržován. Na konci 20. století byl pomník silně mechanicky poškozen, porostlý mechem a kámen byl zvětralý. Aby nedošlo k úplné zkáze pomníku, rada zastupitelstva města v roce 1995 rozhodla o přemístění sochy a celkové rekonstrukci. Nejprve byl v roce 1996 pomník na původním místě mechanicky očištěn, pak rozebrán a převezen na náměstí Arnošta z Pardubic. V roce 1997 byl znovu očištěn, dochované kamenné úlomky byly osazeny na měděné čepy a všechna scházející místa domodelována umělým kamenem. Také nápisy na podstavci byly kolorovány v původní cihlové barvě. Od dokončení prací v roce 1997 má zrestaurovaný pomník Arnošta z Pardubic důstojné umístění v historickém středu města na náměstí, které dnes nese i jeho jméno.
Socha sv. Jana Nepomuckého
  • Socha sv. Jana Nepomuckého - Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého je zjednodušenou variantou známé podobizny od Jana Brokoffa a Matyáše Rauchmillera, která stojí na pražském Karlově mostě. Úvalská socha dnes stojí v malém parčíku u přístupové cesty ke kostelu Zvěstování Páně. Původně stávala v dolní části náměstí, sem byla přemístěna po první světové válce v roce 1919. V této době začali obyvatelé Úval odstraňovat skutečné i domnělé symboly bývalé habsburské nadvlády a socha byla považována za symbol démonizované pobělohorské rekatolizace. Před barbarským zničením však památku zachránil všeobecně respektovaný Alois Dostál, který prosadil její přestěhování na místo u kostela, které bylo Úvaláky tolerováno.
    Po obvodu podstavce, na kterém stojí socha světce, lze číst nápis: „Georg Doubrawa hatt dieses Werck auffrichten lassen 1701 die 3. August“. Sochu nechal postavit roku 1701 vrchní úvalsko-tuklatský rychtář Jiří Doubrava.
  • Socha sv. Donáta - Socha sv. Donáta nestojí přímo v katastru města, ale nachází se v polích přibližně 3 km jihovýchodně od Úval. Stojí na křižovatce polních cest, kde se ve 14.-17. století rozprostírala náves vesnice Křimín, která zanikla ve třicetileté válce.
    Barokní pískovcová socha byla vystavěna nákladem vévodkyně Marie Terezie Savojské z Lichtenštejnu v roce 1765. Stalo se tak po jejím písemném nařízení dne 27. června 1764 ve Vídni, kdy poručila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha sv. Donáta, patrona proti krupobití a škodlivé bouřce. Celkem bylo postaveno 6 podobných soch, další lze nalézt na poli u Vykáně (panství Kounice), v Kralovicích, u Svrabova směrem k Brníku (panství Kostelec nad Černými lesy) a také v Uhříněvsi v parku (stejnojmenné panství). Na pískovcovém podstavci sochy je vytesán dnes sešlý znak Savojsko-Lichtenštejnský. Umělecké dílo člověka je obklopeno dílem přírodním. Okolo sochy se do přibližně 16 m výšky tyčí čtyři mohutné kmeny lip, které mají v obvodu 305, 259, 173 a 349 cm a jsou staré okolo 220 let.
Lichtenštejnský kámen v Klánovickém lese
  • Lichtenštejnský kámen v Klánovickém lese – Dobu velkého vlivu Lichtenštejnů na zdejší kraj nám dosud mimo jiné připomíná památný kámen u železniční trati v Klánovickém lese. Na kameni je vytesán latinský nápis: „Princ Joan Quercetum ad 40 ann Regim Jubil 12 Nov 1898“. Kámen tedy pochází z roku 1898, kdy princ Jan II. z Lichtenštejna slavil čtyřicetileté jubileum své vlády na panství škvoreckém a uhříněvském. Podobných jubilejních kamenů bylo – vedle tohoto v Klánovickém lese – na škvoreckém panství vztyčeno hned několik. Samotný nápis na kameni dnes není již dobře čitelný a celý kámen je značně nakloněný.
  • Pamětní kámen k 700. výročí Úval v parčíku před hasičskou zbrojnicí – Na rok 2000 připadly oslavy 700. výročí od první písemné zmínky o Úvalech a tento rok se uskutečnila celá řada akcí s tím spojených. Hlavní oslavy ovšem připadly na víkend 17.–18. 6. 2000. Dne 18. června v odpoledních hodinách se uskutečnilo odhalení pamětního kamene a zasazení lípy v parčíku před hasičskou zbrojnicí. Zároveň bylo pod kámen uloženo pouzdro mimo jiné s poselstvím dalším generacím, které připravil výbor pro oslavy, jménem občanů města tehdejší starosta inženýr Ivan Černý a za děti dneška žáci pátého ročníku Základní školy v Úvalech.
    Na masivním hrubě opracovaném kameni je připevněn štítek s textem: „18. 6. 2000 byla na tomto místě vsazena lípa, aby připomínala budoucím generacím, že město Úvaly v těchto dnech slavilo 700 let.“ O něco málo povyrostlá lípa skutečně i dnes stojí opodál.

Lidová architektura[editovat | editovat zdroj]

  • Bývalý statek čp. 6 z první poloviny 17. století - Budovy bývalého statku stojí na náměstí Arnošta z Pardubic vedle hotelu Sokol. V první polovině 17. století zde býval statek, který byl za třicetileté války rozbořen. Kolem roku 1840 však statek vyhořel a poté byl přestavěn. Od té doby je na bráně do dvora letopočet 1841 psaný římskými číslicemi. Do padesátých let 19. století tady bývala také hospoda, které se říkalo „Selská“. Pozdně barokní statek byl zařazen do evidence státní památkové péče pro svou typickou bránu do nádvoří a pro valené klenby hospodářského stavení. V roce 1988 byla rekonstruována budova č. p. 6 s průčelím do náměstí díky tomu, že byla zahrnuta do projektu celkové rekonstrukce sousední sokolovny. Podle požadavků památkářů byla zachována brána a přední část hospodářského stavení. Vnitřní prostory byly upraveny na vinárnu.

Městská architektura, domy[editovat | editovat zdroj]

Novorenesanční budova školy
  • Novorenesanční budova školy z let 191112 - Budova stojící v dolní části náměstí byla dříve měšťanskou školou, dnes slouží prvnímu stupni základní školy. Byla vystavěna v novorenesančním slohu se štítem nad středem průčelí, pod římsou a nad okny do 1. patra je vyzdobena sgrafity.
    Plány na stavbu nové škola vypracoval roku 1909 stavitel Otakar Polák. Samotné stavby se však ujal stavitel František Troníček. V září 1912 byla nová škola úředně převzata a slavnostně vysvěcena. Při 90. výročí stavby proběhla rekonstrukce, která byla prováděna podle dobových fotografií tak, aby byla zachována historická osobitost.
  • Budova hotelu BudkaHotel Budka stojící naproti nádraží v Jiráskově ulici byl postaven roku 1914 Janem Křovákem, proto se nejprve nazýval Křovák. Jeho věž je vedle věže kostela druhou přirozenou dominantou města. V roce 1927 hotel zakoupila rodina Smetanova, a tak se hotel přejmenoval na hotel Smetana. Měl kapacitu 45 lůžek a hosté mohli využívat i venkovní terasy. Dalšími majiteli byla rodina Budkova, a tak hotel opět změnil svůj název na hotel Budka. Ve druhé polovině 20. století byl vlastníkem podnik Restaurace a jídelny okresu Praha-východ a hotel patřil do kategorie C – tehdy se jmenoval hotel Sport. V roce 1991 byl hotel navrácen v rámci restitucí dědicům původních majitelů a zpět se vrátil i vžitý název hotel Budka. V současné době je zde kromě levného ubytování lidem k dispozici i hospoda a večerka. Celý objekt ovšem nepůsobí nijak reprezentativně a jistě by potřeboval opravu, která by mu vrátila jeho zašlý lesk.

Válečné pomníky[editovat | editovat zdroj]

Hotel Budka
  • Pomník padlým v 1. světové válce na náměstí – Slavnostní odhalení památníku se konalo 1. listopadu 1924 a v podvečer odhalení pomníku bylo do jeho trupu vloženo kovové pouzdro s pamětním spisem. Sešli se na něm ve velkém počtu místní občané i mnoho lidí z okolí. Jako nejvhodnější k umístění bylo zvoleno místo na náměstí před školními budovami. Později zde byl založen parčík, takže dnes stromy pomník z velké části zakrývají, ale na druhou stranu vytváří klidné a příjemné zákoutí v dolní části náměstí.
    Pomník je vytesán ze žuly původně bílé barvy. Na stupňovitém základu je umístěn čtyřhranný trup, na kterém je posazen štíhlý komolý jehlan. Jeho horní část je zakončena kovovou ozdobou. Na každé straně trupu je zapuštěna mramorová deska nesoucí nápis. V průčelí pomníku je uvedeno: „Našim padlým vojínům ve válce světové 1914–1918“. Na východní straně pomníku je vytesáno: „Nechť není otroků ni vyděděných, jen volných občanů s stejně cenných. A. E. Mužík“. Na severní straně je napsáno: „Naše barva červená a bílá, naše heslo poctivost a síla. Karel Havlíček Borovský“. Směrem západním je citát: „Žádná moc tohoto světa, a byť se i s celým peklem spolčila, neudrží národa vzdělaného a statečného v poddanství i otroctví. T. G. Masaryk“.
  • Pomník obětem v 2. světové války na městském hřbitově – Na městském hřbitově byli dne 12. května 1945 za ohromné účasti obyvatel uloženi do čestné hrobky hrdinů v urnovém háji hrdinové a mučedníci, popravení a oběti střetů s německými okupanty. Pomník vytvořený struhařovským kameníkem Antonínem Štěpánkem byl slavnostně odhalen v roce 1947.
    Celý pomník se skládá z několika části. Na náhrobním kameni, který je umístěn vlevo jsou vytesány jména: „Böhm Karel; Dufek Milan ; Jandourek Bohumil; Kožený Josef“. Na opačné straně pomníku vpravo se poté nachází kámen takřka stejného tvaru, na kterém jsou vyryta jména: „Kvíz Jaroslav; Marčín Karel; Michálek Jaroslav; Šlajer František“. Mezi těmito kameny uprostřed se na podstavci nachází plastika pravé ruky se zdviženým ukazováčkem a prostředníčkem. Na samotném podstavci je poté nápis: „Věrni v životě i v smrti; květen 1945“. Uprostřed před plastikou se nachází náhrobní kámen, před kterým je umístěn ještě menší kámen s textem. Pietu místa před pomníkem dotváří dva záhony, mezi kterými vede dlážděná cestička, a túje vysázené za pomníkem.
Pomník padlým v 1. světové válce na náměstí
  • Pamětní deska obětem 2. světové války na hřbitovní zdi - Kamenná pamětní deska, která je umístěná na hřbitovní zdi připomíná tři oběti 2. světové války. Deska nese nápis: „Zde zemřeli pro věrnost k národu a lásku k zemi dne 6. května 1945 občané Dufek Milan za Sadské, Havlíček Václav z Tuklat, Kvíz Jaroslav z Úval. Nezapomeňme!“. U hřbitovní zdi přímo pod pamětní deskou je malý záhonek květin, který důstojně zachovává pietu místa.
  • Pamětní deska oběti 2. světové války na rohu ulic Vítězslava Nováka a Alšovy - Pamětní deska připomíná krejčího Františka Šlajera, který zde byl 6. května 1945 zákeřně zastřelen německým vojákem.
    Kovová deska je umístěna na zídce od plotu a je na ní napsáno: „Zde zemřel pro věrnost k národu a lásku k zemi dne 6. května 1945 úvalský občan František Šlajer. Nezapomeňme!“. Pod deskou je připevněna polička, na kterou se může postavit váza s květinami.
  • Pomník obětem 2. světové války u televizní retranslační věže - Pomník umístěný u dnešní retranslační věže v Klánovickém lese připomíná vůbec poslední úvalské oběti 2. světové války. Byli jimi zdravotníci Bohumil Jandourek, Karel Marčín a Jaroslav Michálek, kteří byli zatčeni přímo v budově obecního úřadu, když konali zdravotnickou službu a jejich těla byla nalezena ve Vidrholci až 8. května.
    Do kamene pomníčku je vsazena kovová deska, na které stojí: „Zde zemřeli pro věrnost k národu a lásku k zemi dne 8. května 1945 úvalští občané Bohumil Jandourek; Karel Marčín; Jaroslav Michálek. Nezapomeňme!“. U kamene se nachází i malý záhonek s květinami, který dnes není příliš udržovaný.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Městem prochází silnice I/12 Praha - Kolín. Město leží na silnici II/101 v úseku Říčany - Úvaly - Brandýs nad Labem.
  • Železnice
Městem Úvaly vede železniční trať 011 Praha - Kolín. Je to tříkolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 1. koridoru. Doprava byla zahájena roku 1845.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
V městě měly zastávku autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Čelákovice, Doubravčice, Praha, Škvorec (dopravci ČSAD Střední Čechy, a. s. a Veolia Transport Praha, s. r. o.)
Zastávku v Úvalech měly dálkové autobusové linky Ždírec nad Doubravou-Chotěboř-Čáslav-Kutná Hora-Kolín-Praha (denně kromě sobot 1 spoj) a Chrudim-Čáslav-Kutná Hora-Kolín-Praha (v pracovních dnech 4 spoje) (dopravce Veolia Transport Východní Čechy, a. s.)
  • Železniční doprava
Po trati 011 jezdí linky S1 (Praha - Kolín) a S7 (Beroun - Řevnice - Praha - Úvaly - Český Brod) v rámci pražského systému Esko.
Železniční stanici Úvaly obsluhuje velké množství osobních a spěšných vlaků, rychlíky zde projíždějí. Má 3 nástupiště a 5 kolejí. V letech 2011-2016 byla konečnou stanicí linky S7.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet přihlášených obyvatel k 19. listopadu 2007 (Zdroj: www.mvcr.cz):

Muži Ženy
Nad 15 let Do 15 let Nad 15 let Do 15 let
2 179 410 2 355 411
2 589 2 766
5 355

Vývoj počtu obyvatel a domů v Úvalech:[12]

Rok 1507 1844 1867 1880 1891 1921 1934 1941 1968 1991 2001 2004 2007 2008
Obyvatelé 485 782 991 1130 2352 4346 5471 5025 4629 4717 4833 5355 5517
Domy 42 103 109 335 726 1167

Školská zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola Úvaly, nám. Arnošta z Pardubic 8 Stránky ZŠ
  • Základní škola Heuréka, Smetanova 203 - stránky ZŠ
  • Speciální školy v Úvalech, nám. Arnošta z Pardubic 8
  • Mateřská škola Pražská, Pražská 525 Stránky MŠ2
  • Mateřská škola Kollárova, Kollárova 1260
  • Mateřská škola Bulharská "Cukrovar", Bulharská 1900
  • Městský dům dětí a mládeže, Vítězslava Nováka 372 Stránky MDDM

Spolky v Úvalech[editovat | editovat zdroj]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Arnošt z Pardubic - První pražský arcibiskup, jehož otec se psal s přídomkem „de Hostyna“. Kronikář Beneš Krabice z Weitmile tvrdí, že dvůr Hostín v jihovýchodní části dnešního města, je prvotním statkem pánů z Pardubic a z toho se odvozuje i pravděpodobné místo narození prvního českého arcibiskupa. O vazbě pánů z Pardubic k Úvalům a místnímu dvoru Hostín jsou pochybnosti. Roku 1869 však byla postavena socha Arnoštu z Pardubic a náměstí nese jeho jméno.
  • Alois Dostál - úvalský římskokatolický farář a autor povídek, románů a divadelních her pro mládež. Narodil se 2. července 1858 ve východočeských Kvasinách. V roce 1906 nastoupil na faru v Úvalech, kde sloužil až do konce svého života. Věnoval se i místní historii a je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval. Zemřel v Úvalech 13. června 1934 a na budově římskokatolického farního úřadu č. p. 45 je umístěna deska s jeho bustou.
  • Josef Kožíšek - Byl známým spisovatelem povídkových knížek a básnických sbírek pro děti, pedagogem a autorem několika teoretických studií z pedagogiky. V roce 1927, kdy odešel do výslužby a žil v Úvalech v domě č. p. 467. Ve školním roce 1926/27 byl ředitelem na úvalské měšťanské škole a pro tuto školu složil i Hymnu úvalských škol. Zemřel v den svých 72. narozenin v Úvalech.
  • Marie Majerová - Narodila se 1. února 1882 v domku s č. p. 18 na náměstí v Úvalech Barboře Jarošové a Františku Bartošovi. Významná osobnost prvorepublikové prózy, která je dnes považována za klasičku socialistické literatury. I když Majerová ve skutečnosti vyrůstala na Kladně, pak pobývala v Budapešti, ve Vídni, v Paříži a nakonec žila v Praze, Úvaly často navštěvovala a osobními finančními dary přispěla i na stavbu místního kulturního domu. Zemřela 16. ledna 1967. Dnes je na jejím rodném domě umístěna pamětní deska s nápisem: „V tomto domě se roku 1882 narodila národní umělkyně – spisovatelka Marie Majerová“.
  • Miroslav Masák - poradce prezidenta, architekt, profesor
  • Viktor Šulc - režisér Slovenského národního divadla

Skupiny[editovat | editovat zdroj]

  • Divokej Bill - populární hudební skupina, která hraje tzv. keltský rock.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  5. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  6. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  7. Zákon č. 36/1960 Sb.
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1789-1790. (česky a německy)
  9. http://www.meteo-uvaly.cz
  10. PRAHA, René Bezvald - IKAS Net-Computing,. www.industrialnitopografie.cz [online]. www.industrialnitopografie.cz, [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.  
  11. koda.kominari.cz [online]. koda.kominari.cz, [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.  
  12. Malá statistika počtu obyvatel v Úvalech, str. 9, Život Úval, 7–8/2009
  • Ministerstvo vnitra. Adresy v České republice [online]. ©2007. [cit. 2007-11-26]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDRNA, J. Úvaly – stručné výpisy z historických zápisů. Úvaly, ZO Svaz invalidů 1968.
  • BROŽ, O. – SOMMER, V. Úvaly jindy a nyní. Úvaly: Nákladem místní školní rady, 1929. 380 s.
  • Kolektiv. Úvaly v průběhu staletí. Úvaly: Město Úvaly, 2004. 328 s. ISBN 80-239-2639-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]