Líbeznice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Líbeznice
Líbeznická bývalá fara
Znak obce LíbezniceVlajka obce Líbeznice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0209 538442
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-východ (CZ0209)
Obec s rozšířenou působností Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Pověřená obec Odolena Voda
Historická země Čechy
Katastrální území Líbeznice
Katastrální výměra 5,98 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 705 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 219 m n. m.
PSČ 250 65
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Mělnická 43
250 65 Líbeznice
Starosta Mgr. Martin Kupka (ODS)
Oficiální web: www.libeznice.cz
Email: obec@libeznice.cz
Líbeznice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Líbeznice
Líbeznice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Líbeznice (pomnožné, tedy: 6. p. v Líbeznicích[2]; německy Libesnitz nebo Rotkirchen, starším pravopisem Rothkirchen) se nachází v okrese Praha-východ, kraj Středočeský, 2 km severně od hranic Prahy na hlavní silnici I/9 z Prahy do Mělníka.

Žije zde přibližně 2 700[1] obyvatel. Líbeznice byly a jsou i v současnosti díky své poloze a občanské vybavenosti centrem blízkého okolí. V obci se nacházejí: základní škola, základní umělecká škola, mateřská škola, pošta, čerpací stanice, zdravotní středisko včetně dentisty a gynekologa, obecní knihovna, fotbalové hřiště, Divadlo kouzel Pavla Kožíška, kostel sv. Martina a barokní fara. Obec je od roku 1999 členem dobrovolného svazku obcí Region Povodí Mratínského potoka. Líbeznice sousedí s obcemi Měšice, Bašť, Hovorčovice, Bořanovice a Zlonínem, všechny v okrese Praha-východ.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1236. Obec je zmíněna v právním dokumentu, psaném středověkou latinou, ve kterém se král Václav I. zříká vymáhání dávek a věnuje statek (villa Lubeznic) kapitule pražské, zastupované kanovníkem Marquardem. V roce 1294 jsou Libezníce rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, v jejichž majetku se obec nachází až do 14. století. V 15. století obec vlastní Jan Náz, dvorní úředník krále Václava IV., dále král Jiří z Poděbrad a v letech 14591548 Staré Město pražské. Po několika změnách vlastníků je od konce 17. století až do poloviny 19. století obec ve vlastnictví rodu Nosticů.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Karlín[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Karlín[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Karlín[3]
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Karlín[4]
  • 1929 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-východ[5]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-východ[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-východ[7]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-východ[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-sever[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ[10]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Líbeznice (1391 obyvatel, poštovní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, římskokatolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] lékař, zvěrolékař, autodílna, biograf Legion, výroba cementového zboží, cihelna, 2 čalouníci, drogerie, obchod s dřívím, elektrárna, elektrotechnický závod, fotografický ateliér, 3 holiči, 4 hostince, klempíř, kolář, košíkář, kotlář, kovář, kožišník, 2 krejčí, výrobna lihovin, 2 obchody s obuví, obuvník, obchod s obuvnickými potřebami, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 2 pekaři, 3 obchody s lahvovým pivem, pohřební ústav, 7 pokrývačů, 2 porodní asistentky, 16 rolníků, 3 řezníci, 2 sedláři, 8 obchodů se smíšeným zbožím, výroba sody, okresní hospodářská záložna v Karlíně, spořitelní a záložní spolek pro Líbeznice, studnař, 5 švadlen, tesařský mistr, 2 trafiky, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, 2 zahradnictví, 3 zámečníci, obchod železářským zbožím.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatel Líbeznic svou víru buďto neuvádí, či uvedlo že je bez náboženské víry.[kdy?] Pokud se tedy k nějaké církvi hlásí, tak z většiny k církvi římskokatolické – 120 obyvatel. Relativně velké zastoupení zde má Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku – hlásí se k ní 36 obyvatel. Zbylí obyvatelé, pokud se k nějaké církvi hlásí, pak buďto k Církvi československé husitské (11 obyv.), nebo k Českobratrské církvi evangelické, nejméně občanů se hlásí k Svědkům Jehovovým (2 obyvatelé).

Kostel svatého Martina z Tours je líbeznickou dominantou. Kostel zasvěcený Sv. Martinu z Tours stál v Líbeznicích již před rokem 1380. Nacházel se v blízkosti dnešního domu čp. 142, který v letech 1883–1956 sloužil jako škola, a asi 200 kroků od něho stála prkenná zvonice se zvony z let 1663 a 1676. O výstavbě nového kostela se začalo uvažovat již po třicetileté válce, kdy bylo k líbeznické farnosti trvale připojeno území zrušených farností v Hovorčovicích a Pakoměřicích. V roce 1788 byl starý kostel zbourán a 1. května 1788 pražským světícím biskupem Erasmem Dionýsem Kriegerem posvěcen základní kámen nově budovaného kostela, pro nějž bylo vybráno vyvýšené místo jižně od původní stavby (při dnešním Mírovém náměstí). Jednalo se o první kostel v Čechách, na který byl instalován hromosvod; instaloval ho zde pražský profesor mechaniky Antonín Renner.

Kostel je obklopen hřbitovem. Nedaleko kostela stojí patrová barokní fara (čp. 6) z 1. poloviny 18. století s mansardovou střechou. Kostel i fara jsou od roku 1958 zapsány do seznamu kulturní památky. K 1. lednu 2006 byla líbeznická farnost zrušena a její území přičleněno k farnosti v Odolena Vodě. Nedělní mše se koná v 10 hodin.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení obyvatel obce bylo v roce 2011 poměrně homogenní – 1430 obyvatel se přihlásilo k národnosti české, 43 k národnosti ukrajinské, 22 k národnosti slovenské, 4 lidé se přihlásili k národnosti vietnamské a 2 lidé k národnosti moravské.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V obci působí fotbalový oddíl 1. FC Líbeznice a pingpongové družstvo.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice I/9 Zdiby - Mělník - Česká Lípa - Rumburk. Od roku 2011 je v provozu obchvat obce. V obci končí silnice II/243 Praha-Ďáblice - Líbeznice. Na území obce začíná silnice II/244 Líbeznice - Kostelec nad Labem - Všetaty - Byšice.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci měly zastávku příměstské autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Mělník, Mšeno, Neratovice, Praha, Štětí (dopravce ČSAD Střední Čechy, a. s.).

Osobnosti obce[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Judytka (1907–1975), organizátor místního oddílu fotbalu
  • Otto Kohn, architekt
  • Milan Korejs (1921, Líbeznice – 18. května 2009), režisér ochotnického divadla, iniciátor vzniku Areálu zdraví
  • František Košina (září 1919, Lužec u Jindřichova Hradce – 13. dubna 2002), kronikář
  • Jan Pavelka (17. srpna 1828, Průhonice – 22. července 1908), ředitel školy, regenschori, hudebník
  • MUDr. Václav Tišnovský (1815–1869), první volený líbeznický rychtář, osobní lékař rodiny Nosticových
  • Helena Velická (1979-), violoncellistka, hudební pedagožka

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo Líbeznice. 
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Vladní nařízení č. 222/1926 Sb.
  5. Vladní nařízení č. 198/1928 Sb.
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  10. Zákon č. 36/1960 Sb.
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 723-724. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]