Líbeznice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Líbeznice
Líbeznická bývalá fara
Znak obce LíbezniceVlajka obce Líbeznice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0209 538442
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-východ (CZ0209)
Obec s rozšířenou působností Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Pověřená obec Odolena Voda
Historická země Čechy
Katastrální území Líbeznice
Katastrální výměra 5,98 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 757 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 219 m n. m.
PSČ 250 65
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Mělnická 43
250 65 Líbeznice
Starosta Mgr. Martin Kupka (ODS)
Oficiální web: www.libeznice.cz
Email: obec@libeznice.cz
Líbeznice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Líbeznice
Líbeznice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Líbeznice (pomnožné, tedy: 6. p. v Líbeznicích[2]; německy Libesnitz nebo Rotkirchen, starším pravopisem Rothkirchen) se nachází v okrese Praha-východ, kraj Středočeský, 2 km severně od hranic Prahy na hlavní silnici I/9 z Prahy do Mělníka.

Žije zde přibližně 2 800[1] obyvatel. Líbeznice byly a jsou i v současnosti díky své poloze a občanské vybavenosti centrem blízkého okolí. V obci se nacházejí: základní škola, základní umělecká škola, mateřská škola, pošta, čerpací stanice, zdravotní středisko včetně dentisty a gynekologa, obecní knihovna, fotbalové hřiště, Divadlo kouzel Pavla Kožíška, kostel sv. Martina a barokní fara. Obec je od roku 1999 členem dobrovolného svazku obcí Region Povodí Mratínského potoka. Líbeznice sousedí s obcemi Měšice, Bašť, Hovorčovice, Bořanovice a Zlonínem, všechny v okrese Praha-východ.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1236. Obec je zmíněna v právním dokumentu, psaném středověkou latinou, ve kterém se král Václav I. zříká vymáhání dávek a věnuje statek (villa Lubeznic) kapitule pražské, zastupované kanovníkem Marquardem. V roce 1294 jsou Libezníce rozděleny mezi kapitulu svatovítskou a vyšehradskou, v jejichž majetku se obec nachází až do 14. století. V 15. století obec vlastní Jan Náz, dvorní úředník krále Václava IV., dále král Jiří z Poděbrad a v letech 14591548 Staré Město pražské. Po několika změnách vlastníků je od konce 17. století až do poloviny 19. století obec ve vlastnictví rodu Nosticů.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Karlín[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Karlín[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Karlín[3]
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Karlín[4]
  • 1929 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-východ[5]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-východ[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-východ[7]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-východ[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-sever[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ[10]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Líbeznice (1391 obyvatel, poštovní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, římskokatolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] lékař, zvěrolékař, autodílna, biograf Legion, výroba cementového zboží, cihelna, 2 čalouníci, drogerie, obchod s dřívím, elektrárna, elektrotechnický závod, fotografický ateliér, 3 holiči, 4 hostince, klempíř, kolář, košíkář, kotlář, kovář, kožišník, 2 krejčí, výrobna lihovin, 2 obchody s obuví, obuvník, obchod s obuvnickými potřebami, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 2 pekaři, 3 obchody s lahvovým pivem, pohřební ústav, 7 pokrývačů, 2 porodní asistentky, 16 rolníků, 3 řezníci, 2 sedláři, 8 obchodů se smíšeným zbožím, výroba sody, okresní hospodářská záložna v Karlíně, spořitelní a záložní spolek pro Líbeznice, studnař, 5 švadlen, tesařský mistr, 2 trafiky, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, 2 zahradnictví, 3 zámečníci, obchod železářským zbožím.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatel Líbeznic svou víru buďto neuvádí, či uvedlo že je bez náboženské víry.[kdy?] Pokud se tedy k nějaké církvi hlásí, tak z většiny k církvi římskokatolické – 120 obyvatel. Relativně velké zastoupení zde má Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku – hlásí se k ní 36 obyvatel. Zbylí obyvatelé, pokud se k nějaké církvi hlásí, pak buďto k Církvi československé husitské (11 obyv.), nebo k Českobratrské církvi evangelické, nejméně občanů se hlásí k Svědkům Jehovovým (2 obyvatelé).

Kostel svatého Martina z Tours je líbeznickou dominantou. Kostel zasvěcený Sv. Martinu z Tours stál v Líbeznicích již před rokem 1380. Nacházel se v blízkosti dnešního domu čp. 142, který v letech 1883–1956 sloužil jako škola, a asi 200 kroků od něho stála prkenná zvonice se zvony z let 1663 a 1676. O výstavbě nového kostela se začalo uvažovat již po třicetileté válce, kdy bylo k líbeznické farnosti trvale připojeno území zrušených farností v Hovorčovicích a Pakoměřicích. V roce 1788 byl starý kostel zbourán a 1. května 1788 pražským světícím biskupem Erasmem Dionýsem Kriegerem posvěcen základní kámen nově budovaného kostela, pro nějž bylo vybráno vyvýšené místo jižně od původní stavby (při dnešním Mírovém náměstí). Jednalo se o první kostel v Čechách, na který byl instalován hromosvod; instaloval ho zde pražský profesor mechaniky Antonín Renner.

Kostel je obklopen hřbitovem. Nedaleko kostela stojí patrová barokní fara (čp. 6) z 1. poloviny 18. století s mansardovou střechou. Kostel i fara jsou od roku 1958 zapsány do seznamu kulturní památky. K 1. lednu 2006 byla líbeznická farnost zrušena a její území přičleněno k farnosti v Odolena Vodě. Nedělní mše se koná v 10 hodin.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení obyvatel obce bylo v roce 2011 poměrně homogenní – 1430 obyvatel se přihlásilo k národnosti české, 43 k národnosti ukrajinské, 22 k národnosti slovenské, 4 lidé se přihlásili k národnosti vietnamské a 2 lidé k národnosti moravské.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V obci působí fotbalový oddíl 1. FC Líbeznice a pingpongové družstvo.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice I/9 Zdiby - Mělník - Česká Lípa - Rumburk. Od roku 2011 je v provozu obchvat obce. V obci končí silnice II/243 Praha-Ďáblice - Líbeznice. Na území obce začíná silnice II/244 Líbeznice - Kostelec nad Labem - Všetaty - Byšice.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci měly zastávku příměstské autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Mělník, Mšeno, Neratovice, Praha, Štětí (dopravce ČSAD Střední Čechy, a. s.).

Osobnosti obce[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Judytka (1907–1975), organizátor místního oddílu fotbalu
  • Otto Kohn, architekt
  • Milan Korejs (1921, Líbeznice – 18. května 2009), režisér ochotnického divadla, iniciátor vzniku Areálu zdraví
  • František Košina (září 1919, Lužec u Jindřichova Hradce – 13. dubna 2002), kronikář
  • Jan Pavelka (17. srpna 1828, Průhonice – 22. července 1908), ředitel školy, regenschori, hudebník
  • MUDr. Václav Tišnovský (1815–1869), první volený líbeznický rychtář, osobní lékař rodiny Nosticových
  • Helena Velická (1979-), violoncellistka, hudební pedagožka

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo Líbeznice. 
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Vladní nařízení č. 222/1926 Sb.
  5. Vladní nařízení č. 198/1928 Sb.
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  10. Zákon č. 36/1960 Sb.
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 723-724. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]