František Antonín Nostic-Rieneck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Antonín Nostitz-Rieneck
FranzAntonNostitzRieneck.jpg

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
18. listopad 1782 – 1787[zdroj?]
Panovník Josef II.
Předchůdce Karel Egon I. z Fürstenbergu
Nástupce Ludvík Cavriani

Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
21. duben 1781 – 18. listopad 1782
Panovník Josef II.
Předchůdce Karel Gotthard ze Schaffgotsche
Nástupce František Xaver Věžník z Věžník

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
2. červenec 1774 – 1781
Panovník Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce František Josef Pachta

Narození 17. května 1725
Pakoměřice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 29. září 1794 (ve věku 69 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Alžběta Krakovská z Kolowrat
Rodiče František Václav Nostitz-Rieneck
a Kateřina Alžběta ze Schönbornu
Děti Friedrich Johann Chrysogonus Graf von Nostitz-Rieneck
Johann Nepomuk von Nostitz-Rieneck
Příbuzní Hugo Nostic (vnuk)
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Franz Anton von Nostitz-Rieneck
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Nosticů

František Antonín Nostic-Rieneck (17. května 1725 Měšice[1]29. září 1794 Praha), celým jménem František de Paula Antonín Josef Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck (německy Franz de Paula Anton Josef Johann Nepomuk Graf von Nostitz-Rieneck), byl český šlechtic, vlastenec, mecenáš a nejvyšší purkrabí pražský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Syn Františka Václava hraběte Nostice-Rienecka (1697–1765) a Kateřiny Alžběty ze Schönbornu (1692–1777) pocházel ze starého lužického rodu, jenž v 16. století přesídlil do Čech. Po studiu v Praze a Lipsku nastoupil roku 1743 do armády a v roce 1750 vstoupil do státních služeb. Roku 1758 byl jmenován zemským soudcem, v roce 1764 guberniálním radou, roku 1781 nejvyšším hofmistrem a o rok později nejvyšším purkrabím a předsedou guberniální rady Českého království. Po smrti svého otce roku 1765 se stal hlavním představitelem větve Nosticů-Rienecků.

František Antonín Nostic-Rieneck byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království, která hájil před centralistickými záměry císařského dvora ve Vídni. Ačkoli on sám hovořil německy, byl zastáncem a ochráncem českého jazyka, a jeho pražský dům se stal centrem společenského života, místem setkávání nejen aristokracie, nýbrž také významných učenců. Jako vychovatele svých čtyř synů pověřil české vědce Josefa Schallera, Františka Martina Pelcla a Josefa Dobrovského.

Zakladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Stavovské divadlo v Praze, které založil (tehdy Hraběcí Nosticovo divadlo).

Podporoval také kulturní a duchovní život v Praze. Za svého úřadování vystavěl nové kostely, zámky a paláce, jež byly z velké části realizovány stavitelem Antonínem Haffeneckerem. Mezi tyto stavby patří např. zámek Měšice, postavený v letech 1767 až 1775.

Roku 1781 stál hrabě Nostic u zrodu Stavovského (tehdy Nosticova) divadla na pražském Ovocném trhu a dal podnět k zahájení stavby. Tři roky po kolaudaci divadla, dne 29. října 1787, zde byla poprvé uvedena slavná opera Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni za účasti skladatele.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

31. března 1757 se oženil s hraběnkou Alžbětou Krakovskou z Kolowrat (8. dubna 1728 – 25. srpna 1815), vdovou po Janu Nepomukovi Vincentovi Libštejnském z Kolowrat († 1750). Měli spolu jedenáct dětí:

  • 1. František Josef (1758–1770)
  • 2. Maria Terezie (zemřela mladá)
  • 3. Alžběta Ludmila († 1760)
  • 4. Alžběta Jana († 19. 8. 1761)
  • 5. Bedřich (Fridrich) Chrysogonus (24. 11. 1762 Praha – 9. 4. 1819 Praha) - jeho potomkové žijí dodnes
    • ∞ (30. 8. 1795) Anna Nancy Periez de Bourdet (30. 1. 1777 Rastatt – 31. 12. 1820 Měšice)
  • 6. Václav Prokop († po 27. 7. 1764)
  • 7. Marie Filipína (7. 1. 1764 Praha – 16. 10. 1813 Kopidlno)
    • ∞ (11. 2. 1781) Josef Jindřich Schlick (11. 11. 1754 – 13. 12. 1806)
  • 8. Josef Vojtěch (18. 2. 1767 – 28. 8. 1788)
  • 9. Jan Nepomuk (24. 3. 1768 Praha – 22. 10. 1840 Praha)
    • 1. ∞ (27. 1. 1797 Karlsruhe) Sofie Apraxina (1778 – 22. 4. 1802 Praha)
    • 2. ∞ (28. 6. 1803 Praha) Antonie Josefa Šliková z Pasounu (18. 3. 1783 – 18. 8. 1830)
  • 10. Marie Anna († mladá)
  • 11. Emanuel (1. 1. 1770 – 24. 4. 1793)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Líbeznice 02, 1716-1730, snímek 45, Záznam o narození a křtu

Související články[editovat | editovat zdroj]