František Antonín Nostic-Rieneck

František Antonín hrabě z Nostitz-Rienecku
František Antonín hrabě z Nostitz-Rienecku
Nejvyšší purkrabí Českého království
	Ve funkci:; 18. listopad 1782 – 1787[zdroj?]
Panovník	Josef II.
Předchůdce	Karel Egon I. z Fürstenbergu
Nástupce	Ludvík Cavriani
Nejvyšší zemský hofmistr ; Českého království
	Ve funkci:; 21. duben 1781 – 18. listopad 1782
Panovník	Josef II.
Předchůdce	Karel Gotthard ze Schaffgotsche
Nástupce	František Xaver Věžník z Věžník
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
	Ve funkci:; 2. červenec 1774 – 1781
Panovník	Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce	František Josef Pachta
Narození	17. května 1725 ; Pakoměřice; Habsburská monarchie
Úmrtí	29. září 1794 (ve věku 69 let) ; Praha ; Habsburská monarchie
Titul	hrabě
Choť	(1757) Alžběta Krakovská z Kolowrat (1728–1815)
Rodiče	František Václav Nostitz-Rieneck (1697–1765) a Kateřina Alžběta ze Schönbornu (1692–1777)
Děti	Bedřich Jan z Nostic-Rienecku; Jan Nepomuk z Nostitz-Rienecku
Příbuzní	Bedřich Mořic z Nostic-Rienecku (sourozenec); Hugo Maria z Nostic-Rienecku a Karolína z Nostic-Rienecku (vnoučata)
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Franz Anton von Nostitz-Rieneck
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Antonín z Nostic-Rienecku (17. května 1725 Měšice^[2] – 29. září 1794 Praha), celým jménem František de Paula Antonín Josef Jan Nepomuk hrabě z Nostic-Rienecku (německy Franz de Paula Anton Josef Johann Nepomuk Graf von Nostitz-Rieneck) byl český šlechtic, vlastenec, mecenáš a nejvyšší purkrabí Českého království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Františka Václava hraběte z Nostic-Rienecku (1697–1765) a jeho manželky Kateřiny Alžběty ze Schönbornu (1692–1777) do starého lužického rodu Nosticů, jenž v 16. století přesídlil do Čech.

Po studiu v Praze a Lipsku nastoupil roku 1743 do armády a v roce 1750 vstoupil do státních služeb. Roku 1758 byl jmenován zemským soudcem, v roce 1764 guberniálním radou, roku 1781 nejvyšším hofmistrem a o rok později nejvyšším purkrabím a předsedou guberniální rady Českého království. Po smrti svého otce roku 1765 se stal hlavním představitelem větve Nostic-Rienecků.

František Antonín z Nostic-Rienecku byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království, která hájil před centralistickými záměry císařského dvora ve Vídni. Ačkoli on sám hovořil německy, byl zastáncem a ochráncem českého jazyka, a jeho pražský dům se stal centrem společenského života, místem setkávání nejen aristokracie, nýbrž také významných učenců. Jako vychovatele svých čtyř synů pověřil české vědce Josefa Schallera, Františka Martina Pelcla a Josefa Dobrovského.

Zakladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Podporoval také kulturní a duchovní život v Praze. Za svého úřadování vystavěl nové kostely, zámky a paláce, jež byly z velké části realizovány stavitelem Antonínem Haffeneckerem. Mezi tyto stavby patří např. zámek Měšice, postavený v letech 1767 až 1775.

Roku 1781 stál hrabě Nostic u zrodu Stavovského (tehdy Nosticova) divadla na pražském Ovocném trhu a dal podnět k zahájení stavby. Tři roky po kolaudaci divadla, dne 29. října 1787, zde byla poprvé uvedena slavná opera Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni za účasti skladatele.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. března 1757 se oženil s hraběnkou Alžbětou Krakowskou z Kolowrat (8. dubna 1728 – 25. srpna 1815), vdovou po Janu Vincentovi Liebsteinském z Kolowrat († 1750). Měli spolu jedenáct dětí:

1. František Josef (1758–1770)
2. Maria Terezie (zemřela mladá)
3. Alžběta Ludmila († 1760)
4. Alžběta Jana († 19. 8. 1761)
5. Bedřich Jan Chrysogonus (24. 11. 1762 Praha – 9. 4. 1819 Praha) - jeho potomci žijí dodnes
- ∞ (30. 8. 1795) Anna Nancy Periez de Bourdet (30. 1. 1777 Rastatt – 31. 12. 1820 Měšice)
6. Václav Prokop († po 27. 7. 1764)
7. Marie Filipína (7. 1. 1764 Praha – 16. 10. 1813 Kopidlno)
- ∞ (11. 2. 1781) Josef Jindřich Schlick (11. 11. 1754 – 13. 12. 1806)
8. Josef Vojtěch (18. 2. 1767 – 28. 8. 1788)
9. Jan Nepomuk (24. 3. 1768 Praha – 22. 10. 1840 Praha)
- I. ∞ (27. 1. 1797 Karlsruhe) Sofie Apraxina (1778 – 22. 4. 1802 Praha)
- II. ∞ (28. 6. 1803 Praha) Antonie Josefa Schliková z Pasounu (18. 3. 1783 – 18. 8. 1830)
10. Marie Anna († v mládí)
11. Emanuel (1. 1. 1770 – 24. 4. 1793)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]