Josefínský katastr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Josefínský (josefský) katastr byl katastrální operát, který začal vznikat na základě nejvyššího patentu císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785.[1] Prováděcím předpis k témuž jsou Základnj prawidla, genž při vkladánj berně na domy wsseobecně pozorowaná býti magj vydaná 1. září 1788.[2] Katastr navazoval na tereziánské katastry, ale přinášel řadu novot, především přesné vyměřování. K jeho vyměření došlo v krátkém čase, přičemž do praxe byl zaveden již roku 1789. Vzhledem k tomu, že při vyměřování nebylo děláno rozdílu mezi panskou a poddanskou půdou, po celou dobu proti katastru protestovala především šlechta, což po náhlé Josefově smrti přinutilo nástupce Leopolda II. roku 1791 katastr odvolat.

Při vyměřování bylo ovšem nalezeno 60 % půdy, které předchozí katastry vůbec neznaly, takže návrat k předchozímu stavu nebyl udržitelný. Proto byl následujícího roku 1792 vyhlášen kompromisní katastr nazývaný tereziánsko-josefský. Tento stav trval do roku 1860, kdy byl vyhlášen stabilní katastr.

Základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Josefínský katastr byl založený na výsledcích skutečného, i když velmi hrubého, měření, a nikoliv pouze na základě daňových přiznání, současně byl prvním pozemkovým katastrem, základní jednotkou pro odhad výnosu byl pozemek (jehož výměra byla v terénu skutečně změřena), který nahradil do té doby základní daňovou jednotku – usedlost, jako první ze soupisů majetku zahrnoval jak dominikální, tak rustikální pozemky

Katastr byl vyhotoven pro jednotlivé berní obce. Nejprve byly určeny hranice těchto katastrálních obcí (včetně protokolu o průběhu hranic), plocha každé obce se rozdělila na tzv. pozemkové tratě a hony (menší celky ohraničené cestami, potoky atd.). Pozemky, označené tzv. topografickým číslem (Numerus topographicus), se zařazovaly do čtyř druhů: role, louky, vinice a lesy. Z nich se následně vypočítával hrubý výnos. Do měření tedy nebyly zahrnuty zemědělsky neobhospodařované plochy: neplodná půda, cesty, silnice či vodní toky a plochy apod.

Způsoby vyměřování pozemků[editovat | editovat zdroj]

  • Výměru pozemků menšího rozsahu a pravidelnějšího tvaru měřili sedláci řetězcem nebo provazcem (měření „skrze sedláky“) pod vedením vrchnosti nebo podle instrukcí inženýra. Tyto pozemky se nezobrazovaly, avšak jejich rozměry se zapsaly do tzv. fase.
  • Výměru rozsáhlejších a nepravidelných pozemků (zejména lesů či větších pozemků ve svahu) zaměřil přísežný inženýr většinou měřickým stolem (měření „skrze zeměměřiče“) a zobrazil je.

Domy byly sepsány, označeny domovním číslem (které přejaly následující katastrální operáty), ale nezaměřovaly se.

Obsah operátu[editovat | editovat zdroj]

Operát obsahoval:

  • polní náčrty (brouillony), na kterých byly zaměřeny a zobrazeny samostatně jednotlivé pozemkové tratě
  • knihy fasí (přiznání), které obsahovaly popis polohy a název pozemkové tratě, soupis pozemků rozlišených topografickým číslem pozemků, jména majitelů a výměry pozemků
  • pozemkové topografické archy (fasní archy)
  • úhrnné sestavy plošné výměry kultur a kontrolovaného ročního výtěžku

Měření bylo dobře zorganizováno (výsledky se zapisovaly do připravených tiskopisů), probíhalo velmi rychle a bylo dokončeno během čtyř let, takže už 1. listopadu 1789 vstoupil operát josefínského katastru v platnost.

Primitivní a ukvapené měření bez geometrických základů však nemohlo zajistit spolehlivé výsledky, což se ukázalo roku 1792 při snaze sestavit z náčrtů souvislou mapu celé říše, neboť z jednotlivých polních tratí nebylo často možno sestavit ani mapu obce.

Protože tento katastr jako první již nerozlišoval půdu poddaných a šlechty, byl na nátlak šlechty po smrti Josefa II. v roce 1792 částečně zrušen a daně šlechty se opět vybíraly podle předchozího tereziánského katastru. Tato úprava se pak nazývala katastrem tereziánsko-josefínským, který byl podkladem pro vznik zemských desk, zakládaných nebo upravovaných podle patentů z roku 1794 o deskách zemských. Platil až do roku 1851, respektive 1860, kdy byl nahrazen na Moravě a v Čechách stabilním katastrem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, Jozeff; Z KOLLOWRATU, Leopold hrabě; CHOTEK, Jan Rudolff hrabě, a další. C1 • 1 • Patent ze dne 20. dubna 1785 o reformě daně pozemkové a vyměření půdy. Nejvyšší patent Josefa II.. uazk.cuzk.cz [online]. Zeměměřický úřad, 20. Duben 1785 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. (česky, latinsky) 
  2. HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, Jozef; Á KOLLOWRAT, Leopoldus Comes; CHOTEK, Jan Rudolf hrabě, Z UGARTE, Jan Wáclaw hrabě a další. C1 • 4 • Prováděcí nařízení k patentu z 20. dubna 1785 o popisu, vyměřování a vyšetřování výtěžku. Pravidla o zdanění domu. Základnj prawidla, genž při vkladánj berně na domy wsseobecně pozorowaná býti magj. uazk.cuzk.cz [online]. Zeměměřický úřad, 1. zářj 1788 [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. (česky, latinsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠEK, František. Pozemkový katastr. Praha: [s.n.], 1948. S. 13nn. 
  • PEKAŘ, Josef. České katastry 1654-1789. 2. vyd. Praha: [s.n.], 1932. S. 294–304. 
  • ROUBÍK, František. Ke vzniku Josefského katastru v Čechách v letech 1785-1789. Sborník historický. 1954, roč. 2, s. 140–185. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Katastrální operáty
Předchůdce:
Tereziánský katastr
17891851(1860)
Josefínský katastr
Nástupce:
Stabilní katastr