Jan Perner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Perner
Jan Perner
Narození 7. září 1815
Bratčice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. září 1845 (ve věku 30 let)
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí železniční nehoda
Místo pohřbení Pardubice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Jana Pernera z roku 2010 od Jaromíra Garguláka na náměstí Jana Pernera v České Třebové

Jan Perner (7. září 1815, Bratčice[1]10. září 1845, Pardubice[2]) byl český projektant a stavitel železničních tratí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Vodní mlýn v Bratčicích: rodiště Jana Pernera

Narodil se v rodině mlynáře. Byl při narození neduživý a tak rodiče pospíšili jej nechat pokřtít ještě téhož dne v obavě, aby případně nezemřel bez křtu. V letech 18221827 vychodil školu v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. Navzdory přání otce ve studiu pokračoval na pražském technickém učilišti (polytechnice). Ředitelem a zakladatelem této školy byl František Josef Gerstner.

Práce na železnici[editovat | editovat zdroj]

Roku 1836 se přihlásil na inzerát hledající inženýry pro stavbu železnic v carském Rusku. Začal pracovat na stavbě dráhy z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska (práce vedl František Antonín Gerstner, syn uvedeného ředitele polytechniky). Poté, co údajně nechal tělesně potrestat ruského dozorce, však došlo ke konfliktu s úřady[3] a Perner musel na podzim 1836 práci i Rusko opustit.

Od 1. června 1837 nastoupil Perner na stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Do léta 1839 vedl stavbu úseku z Břeclavi do Brna. Poté byl pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy do Osvětimi.

Jan Perner se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení VídněPrahou. Uvažovalo se sedm variant, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. V tuto trasu měl Perner takovou důvěru, že přiměl své příbuzné k rozsáhlým spekulacím (šlo o nákup pozemků a stavebního dříví). Riskantní sázka mu vyšla.

Koncem roku 1841 došlo k významnému kroku – stát se rozhodl převzít výstavbu páteřních železničních tratí. Zamýšlená Severní státní dráha měla vést z Olomouce do Prahy a Drážďan. 1. března 1842 se stal státním úředníkem s funkcí vrchní inženýr státních drah. Dne 26. listopadu 1842 schválil císař jeho návrhy na trasu dráhy z Prahy do Drážďan. Současně řešil umístění nádraží státní dráhy v Praze.

Slavnostní otevření dráhy mezi Olomoucí a Prahou bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy 1. září a pro zahájení nákladní dopravy 1. říjen 1845.

Nešťastné úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Matrika zemřelých, Pardubice (Zelené Předměstí), Jan Perner, 10.9.1845

Dne 9. září se vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí choceňským tunelem sestoupil na poslední stupeň schůdku vagónu a narazil o návěstní sloupek - označník. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Byl odvezen do otcova domu, kde druhý den v 11 hodin zemřel. Pohřeb se konal v pátek 12. září 1845 odpoledne ve 4 hodiny za účasti mnoha lidí. Z Prahy byl vypraven zvláštní vlak.[4] Je pohřben na pardubickém Centrálním hřbitově[5] ve společné hrobce s architektem Ladislavem Machoněm.

Důvodem společné hrobky je to, že otec Ladislava Machoně byl Václav Machoň, který učil na reálce a vzal si za manželku Kateřinu Pernerovou. Ta byla z rodu Pernerů v Týnci nad Labem. To je poboční větev hlavní rodinné linie Pernerů z Bratčic u Čáslavi. V březnu 2015 hrobku získala nově vzniklá Společnost Jana Pernera[6] za symbolickou jednu korunu a příslib, že ji opraví a bude o ni nadále pečovat. Souhlas s převodem poskytl Jiří Machoň, vnuk slavného architekta.[7] Pernerova hrobka je po renovaci zařazena do unikátní naučné stezky po pardubickém městském hřbitově.[8]

Uctění památky[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na rodném domě
Bronzová socha Jana Pernera na náměstí Jana Pernera před nádražím v Pardubicích. Sochu vytvořil Jaroslav Brož v roce 2017.
  • V jízdním řádu 2007/2008 se po tomto staviteli jmenoval i jeden pár vlaků InterCity 582/583 spojující Prahu s Bohumínem.
  • V jízdním řádu 2008/2009 jméno Pernera nese pár vlaků EuroCity 146/147 tentokrát spojující Prahu s Žilinou.
  • V jízdním řádu 2015/2016 jméno Pernera nese pár vlaků EuroCity 154/155 mezi Prahou - Návsím - Žilinou
  • Po Janu Pernerovi se také jmenuje náměstí před hlavním pardubickým nádražím.
  • V témže městě nese jeho jméno ulice nedaleko místa, kde stál mlýn jeho otce.
  • Je po něm pojmenována i Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice.
  • Na jeho rodném domě v Bratčicích byla instalována pamětní deska.
  • České Třebové se jmenuje od 3. září 2010 náměstí před nádražím po jeho osobě, na náměstí je instalována také jeho socha.
  • V Praze je pojmenována po Janu Pernerovi ulice vedouci Karlínem původně podél železniční dráhy.
  • Ostravě je po Janu Pernerovi pojmenována ulice nedaleko vlakové stanice Ostrava-Kunčičky.
  • Úvalech u Prahy je po Janu Pernerovi pojmenována ulice nedaleko vlakové stanice Úvaly, blízko železniční trati č. 011 Praha–Kolín, která poté jako trať číslo 010 pokračuje z Kolína přes Pardubice a Choceň do České Třebové.
  • V Pardubicích před nádražím vítá cestující socha Jana Pernera.

Společnost Jana Pernera[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s blížícím se 200. výročím narození Jana Pernera v roce 2015 vznikla Společnost Jana Pernera, z.s., která je občanským, neziskovým sdružením. Vznikla za účelem uchovávat památku projektanta a stavitele železničních tratí Ing. Jana Pernera. Cílem je propagovat jeho jméno a zásluhy v rozvoji dopravy a napomáhat vzdělávání, osvětě i propagaci v oblasti cestovního ruchu.

Společnost Jana Pernera, z.s. byla garantem programu celoročních oslav dvou životních jubileí Ing. Jana Pernera, které se uskutečnilo v roce 2015 za účasti řady významných osobností. Akce nesla název Rok Jana Pernera a připomínala 200. výročí narození a zároveň 170. výročí tragického úmrtí Ing. Jana Pernera. Společnost Jana Pernera, z.s. úzce spolupracuje se Společností Jana Kašpara, z.s. Společnost Jana Kašpara mimo jiné vybudovala naučnou stezku „Hroby zakladatelů dopravy v českých zemích“, která provází návštěvníky Městských hřbitovů v Pardubicích po místech posledního odpočinku významných osobností v oboru dopravy. Jedno ze zastavení je věnováno právě Ing. Janu Pernerovi.[9]

200. výročí narození[editovat | editovat zdroj]

Dvousté výročí narození a zároveň 170. výročí jeho úmrtí si připomenulo město Pardubice, kde Perner žil a kde také zemřel tři dny po svých 30. narozeninách. Při této příležitosti byla slavnostně odhalena renovovaná rodinná hrobka Pernerů a Machoňů. Slavnostní odhalení se mimo jiné účastnil hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, historik a předseda Společnosti Jana Pernera Jiří Kotyk a vnuk Ladislava Machoně. Další hroby, které jsou součástí naučné stezky, patří průkopníkům české aviatiky Janu Kašparovi a Eugen Čihákovi, dále baronu Arthur Krausovi. [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matrika Z Pardubice (Zelené předměstí), sign. 1532, 1845-1856, scan 7, Záznam o úmrtí
  3. http://ct.upce.cz/ctrebova/u3v/u3v_2/perner.htm
  4. VALA, Jaroslav. Turista. 2008, roč. XLVII, čís. 10, s. 14-15. ISSN 0139-5467. 
  5. Město Pardubice. Služby města Pardubic: Pardubický slavín. Dostupné z WWW.
  6. Společnost Jana Pernera
  7. . Suchá, Monika. Společnou hrobku Pernera a Machoně získali nadšenci za korunu [online]. 2016-03-11 [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  8. a b Pocta Pernerovi po dvou stoletích. Právo. 8. 9. 2015, čís. 210, s. 12. (český) 
  9. . Společnost Jana Pernera [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NYGRÍN, Jindřich. 100 let železnice Olomouc – Praha a město Ústí nad Orlicí. [s.l.]: Musejní a letopisecká komise města Ústí nad Orlicí, 1945. (česky) 
  • CODR Milan, ČERNÝ Jiří. Přemožitelé času sv. 6 - kapitola Jan Perner: Mezinárodní organizace novinářů, Praha, 1988, str. 71-75

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]