Přeskočit na obsah

Pražská plošina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pražská plošina
Pohled na Prahu od Horoměřic
Pohled na Prahu od Horoměřic

Nejvyšší bod435 m n. m. (Na rovinách)
Rozloha1 128 km²
Střední výška302,5 m n. m.

Nadřazená jednotkaBrdská oblast
Sousední
jednotky
Dolnooharská tabule
Středolabská tabule
Benešovská pahorkatina
Brdská vrchovina
Hořovická pahorkatina
Křivoklátská vrchovina
Džbán
Podřazené
jednotky
Říčanská plošina
Kladenská tabule

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Pražská plošina na mapě Česka
Pražská plošina na mapě Česka
Map
PovodíVltava, Berounka, Labe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyVA-2
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražská plošina je geomorfologický celek (podsoustava), která se rozkládá ve středních Čechách, zhruba na území hlavního města Prahy a v jeho západním a jihovýchodním okolí. Rozloha celku činí 1 128 km² její nadmořská výška se pohybuje od 170 metrů (údolí Vltavy před Kralupy u Chvatěrub) po 435 metrů (lesnatá planina Na rovinách asi ½ km severovýchodně od Srb na západním Kladensku). Základ reliéfu představuje tabule, protnutá úzkým a hlubokým údolím řeky Vltavy, které se v jejím středu otevírá v Pražskou kotlinu. Zatímco okrajové části Pražské plošiny jsou charakteristické malou členitostí s výškovými rozdíly nejvýše desítek metrů, směrem k Vltavě drobné potoky vytvořily síť výrazně se zahlubujících úzkých údolí s převýšeními přesahujícími 100 m. Na území celku leží převážná část Prahy (vyjma okrajových severovýchodních čtvrtí a Zbraslavi), z dalších významnějších sídel pak např. Kladno, Slaný, Roztoky, Hostivice, Říčany a Úvaly. Z velkoplošných chráněných území zasahuje na jihozápad Pražské plošiny CHKO Český kras.

Členění

[editovat | editovat zdroj]

Pražská plošina se z hlediska českého geomorfologického členění dělí na dva podcelky a osm okrsků:

Členění Pražské plošiny na podcelky a okrsky; jihovýchod představuje Říčanská plošina, severozápad zaujímá Kladenská tabule

(přibližný průběh hranice geomorfologického celku ve směru hodinových ručiček počínaje od severozápadu; místa uvedená bez bližšího upřesnění leží uvnitř hranic Pražské plošiny, případně jimi hranice probíhá)

Jižní okraj Jedomělic (zde trojmezí se Džbánem a Dolnooharskou tabulí)Byseňský potokŽelevčiceDolín – návrší severně Vítova – Vítov – Drnov – severní okraj ZvoleněvsiKnovízský potok – jižní okraj Kralup nad VltavouVltava na úrovni železničního mostu – Chvatěruby (zde trojmezí s Dolnooharskou tabulí a Středolabskou tabulí) – severně Zlončic – jižně PostřižínaOdolena VodaPanenské BřežanySedlecZdiby – východní okraj Ďáblic – mezi Kobylisy a Letňany – mezi Střížkovem a Prosekem – severní okraj Vysočan – severní okraj Hloubětína – mezi Černým Mostem a ChvalyXaverov – mezi Újezdem nad Lesy a Klánovicemi – napříč Klánovickým lesemHoroušánkyTlustovousy – severozápadní okraj Břežan II – Týnický potok západně RostoklatLimuzy (zde trojmezí se Středolabskou tabulí a Benešovskou pahorkatinou) – severní okraj PřišimasŠkvorecZlatá – severní okraj Babického lesa – potok VýmolaBřezíŘíčany (vyjma Olivovny) – ModleticeJesenicePsáryZahořanský potok až k ústí do Vltavy naproti Davli – pravý břeh Vltavy přes Vrané nad Vltavou (zde trojmezí s Benešovskou pahorkatinou a Brdskou vrchovinou) – ústí Károvského údolí – mezi Lhotou a hradištěm ZávistTočná – severovýchodní úpatí vrchu Čihadlo (skupina Čihadlo, Šance a Závist patří k Brdské vrchovině) – pravý břeh Vltavy naproti Zbraslavi (zde trojmezí s Brdskou vrchovinou a Hořovickou pahorkatinou) – pravý břeh Vltavy – ModřanyVelká Chuchle – úpatí vrchů podél severozápadních okrajů Radotína a Černošic – severní okraj Karlíka – východní okraj Hlásné Třebaně (zde trojmezí s Hořovickou pahorkatinou a Křivoklátskou vrchovinou) – mezi vrchy Políčko a Haknová – východní okraj Mořiny – mezi Trněným Újezdem a Kozolupy – severozápadně KuchařeMezouňKrahulovDrahelčiceÚhoniceČervený Újezd – severovýchodní okraj UnhoštěPletený Újezd – severovýchodní úpatí Kožovy hory u žst. Kladno – mezi Kladnem a Velkou Dobrou – mezi Rozdělovem a Doksy – severní okraj Srb (zde trojmezí se Křivoklátskou vrchovinou a Džbánem) – vlečka dolu Schöller – Libušínský potok – Svinařov – mezi Smečnem a Novou VsíLedce – návrší severozápadně Přelíce – jižní okraj Malíkovic – mezi Malíkovicemi a MartinicemiHvězda – jižní okraj Jedomělic.

Z hlediska územněsprávního členění se v Pražské plošině nachází většina hlavního města Prahy i okresu Praha-západ a velká část okresu Kladno. Dále pak menší části okresu Praha-východ a okrajové zlomky okresů Beroun, Mělník a Kolín.

Geologie a geomorfologie

[editovat | editovat zdroj]
Význačné body
Návrší Na rovinách (435 m), zalesněná plošina mezi Srby, Libušínem a Rozdělovem představuje nejvyšší místo Pražské plošiny
Slánská hora, pozůstatek třetihorního vulkanismu
Zákolanský potok u Okoře
Meandry Botiče mezi Záběhlicemi a Hostivaří
RokytkaDolních Počernicích
Týnecký potok na Čabárně u Brandýska
Únětický potok
Libušský potokModřanské rokli

Pražská plošina zaujímá území při dolním toku řeky Vltavy, která je jediným větším tokem na tomto území a do jejíhož přímého povodí převážná část Pražské plošiny spadá. Celek odvodňují drobné potoky, které zejména na severozápadě v Kladenské tabuli vytvářejí soustavu rovnoběžných údolí, sledujících základní orientaci terénu ve směru jihozápad – severovýchod. Z levostranných přítoků Vltavy je nejvýznamnější Zákolanský potok, z pravostranných Botič a Rokytka. Na jihozápadě náleží menší díl Třebotovské plošiny do povodí Berounky (zejm. Radotínský potok). Východní okraj území kolem Úval odvodňuje přímo do Labe potok Výmola. Prostřednictvím Vltavy pak k povodí Labe nepřímo náleží celá Pražská plošina.

Labe

Území Pražské plošiny lze charakterizovat jako krajinu otevřenou, od prehistorických dob intenzivně zemědělsky využívanou, v centrální části dnes silně urbanizovanou, s velmi malým podílem lesů; zejména Slánsko, východní Kladensko, severní a jihovýchodní okolí Prahy rozsáhlejší lesní porosty prakticky postrádají. Naopak poměrně lesnatý je členitý terén Českého krasu na jihozápadě, údolí Vltavy a jejích přítoků na jihu. Nejvýznamnější zlomky zalesnění představují např. prstenec lesů kolem Kladna, Klánovický les či Kunratický les.

Území náleží ke staré sídelní oblasti, prakticky souvisle obývané po tisíciletí. Vyvýšená místa jako např. Slánská hora, Homolka u Stehelčevsi, Řivnáč, Šárka, Butovice či Zámky u Bohnic bývala významnými středisky v předhistorických dobách. V Pražské plošině se nacházejí eponymní lokality kultur řivnáčské a knovízské. Otevřená Pražská kotlina přitahovala osídlení odedávna. Díky tomu, že umožňovala pozvolný přístup do jinak strmého údolí řeky Vltavy a snadný brod přes řeku se stala křižovatkou dálkových obchodních cest a postupně i politickým centrem země.

Pražská plošina představuje vlastní jádrovou oblast českého státu; nejstarší přemyslovská hradiště, výšinného typu, se rozkládala na zdejších ostrožnách (Levý Hradec nad levým břehem Vltavy a Budeč nad soutokem Zákolanského a Týneckého potoka). Též Praha (tj. Pražský hrad), založená jen o málo později, využila přirozeného návrší, dnes zvaného Opyš. Z pozdějších přemyslovských hradišť se v popisované oblasti nacházejí též Vyšehrad (na ostrožně mezi Vltavou a Botičem) a Libušín (na ostrožně mezi Knovízským a Libušínským potokem).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEMEK, Jaromír, et al. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]