Buštěhrad

Buštěhrad
Kaple Máří Magdaleny a Mariánský sloup v centru starého Buštěhradu
znak
status:	město
LAU 2 (obec):	CZ0203 532169
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1):	Kladno (CZ0203)
obec s rozšířenou působností:	Kladno
pověřená obec:
historická země:	Čechy
katastrální území:	Buštěhrad
katastrální výměra:	7,61 km²
počet obyvatel:	3 329 (2017) (e)
zeměpisné souřadnice:	50°9′22″ s. š., 14°11′21″ v. d.
nadmořská výška:	322 m n. m.
PSČ:	273 43
zákl. sídelní jednotky:	2
části obce:	1
katastrální území:	1
adresa městského úřadu:	Městský úřad Buštěhrad Hřebečská 660 273 43 Buštěhrad
starosta / starostka:	Ing. arch. Daniela Javorčeková
Oficiální web: www.mestobustehrad.cz E-mail: meu@mestobustehrad.cz
Buštěhrad
Zdroje k infoboxu a částem obce

Buštěhrad (ve starších dobách Buštěves či Buckov) je malé rychle se rozvíjející město ve středních Čechách, ležící 5 km východně od Kladna a 19 km severozápadně od centra Prahy. Město, k němuž přísluší též východněji položená osada Bouchalka, má rozlohu 7,61 km² a čítá zhruba 3300 obyvatel.

Historie

Území Buštěhradu je osídleno již několik tisíciletí, jak dokládají archeologické nálezy ve městě i v blízkém okolí. K nejzajímavějším nálezům patří kostrová pohřebiště z mladší doby hradištní (950–1200 n. l.). První zmínku o vesnici však nalézáme až v listině týkající se majetku kláštera v Oseku, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209 a ve které byl mimo jiné jmenován i statek ve vsi „Busczewes“.

Další informace nalézáme ve druhé polovině 14. století, kdy se Buštěves stala majetkem rodu z Braškova a zároveň také pražského patricije Františka Rokycanského, který zakoupil i blízkou Okoř a přestavil ji do podoby gotického hradu. Dalším významným majitelem vesnice byl Bedřich z Ředhoště, kterému se podařilo ji sjednotit v jeden celek. Ale již jeho syn Albrecht o ves přišel vinou finanční tísně ve prospěch bohatého měšťana Pešíka od Stříbrné hvězdy, který velmi výhodně provdal svou dceru Kateřinu za Jindřicha Libštejnského z Kolovrat, přičemž ta jako součást věna, obdržela právě Buštěves. Tímto se obec dostala do područí Kolovratů, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších českých panských rodů, který se zde usídlil na bezmála dvě stě let.

Páni z Kolovrat dokončili přestavbu gotického hradu Buštěhrad v mohutnou pevnost s mnoha masivními dělovými baštami, díky čemuž patřila stavba k největším hradům své doby nejen ve středních Čechách. Později v 16. století pokračovali majitelé v přestavbě obytných budov, takže hrad měl nakonec podobu pohodlného, takřka zámeckého sídla s masivním opevněním. Z této nádherné goticko-renesanční stavby se však díky pozdějšímu vyplenění a následnému rozebírání na stavební materiál dochovaly jen skromné torzální zbytky.

Do historie Buštěvsi zasáhl nejvýrazněji pan Jetřich z Kolovrat, který se zasadil o povýšení vsi u krále Vladislava Jagellonského. Ten dekretem z roku 1497 povýšil „Buštěves pod zámkem Buštěhradem“ na město Buckov a udělil mu právo hrdelní, várečné a trhové, rovněž znak a modrý pečetní vosk.

Posledním Kolovratem vlastnícím buštěhradské panství byl pan Zbyněk Novohradský z Kolovrat (+1630), jenž mimo jiné se svou manželkou Annou Magdalenou Popelovou z rodu Lobkoviců hostil na zdejším hradě dne 30. října 1619 protestantského panovníka Fridricha Falckého při jeho příchodu z Německa do Prahy. Bylo to s podivem, neboť buštěhradský pán byl známým katolíkem. Král nocoval v tzv. letohrádku (Lusthausu), který patří dodnes mezi nejzachovalejší části z někdejšího hradu. Zdejší Kolovraté díky katolickému smýšlení a přímluvám vlivných příbuzných unikli po prohře Fridricha Falckého a českých protestantských stavů konfiskaci majetku a zachovali si nadále i jisté postavení. Na počátku 30. let 17. století však panství skrze další sňatek ovdovělé Marie Magdaleny Popelové z Lobkovic s knížetem Jindřichem Juliem dostává do majetku bohatých a mocných vévodů ze Saska-Lauenburgu. Ti však v Buštěhradě nesídlili, neboť panství bylo zle poškozeno tehdejší válkou. Vdova po Kolovratovi s oblibou sídlila na svém zákupském zámku a sama vévodská rodina měla své hlavní sídlo v západočeském Ostrově u Karlových Varů, který již tehdy (pro jeho skvostné zahrady a přepychové vybavení) označovali současníci za osmý div světa.

17. století bylo pro Buštěhrad dobou velmi nepříznivou. Nejprve byl během třicetileté války téměř kompletně vypleněn a vypálen roku 1632 ustupujícím saským vojskem pod velením Schönfelda, který dokonce nechal odvézt zvony, křtitelnici i pivovarský kotel. Veškeré naděje na obnovu hradu, když se poměry uklidnily a vrchnost našetřila jisté prostředky, byly následně zmařeny rozsáhlou morovou epidemií v roce 1680, které údajně podlehli všichni obyvatelé městyse!

Následně bylo ze severočeského Zákupska, které patřilo buštěhradské vrchnosti, dovedeno na Buštěhradsko nové německé obyvatelstvo. Poprvé k tomu došlo již roku 1682. Němečtí dosídlenci doplnili přeživší české poddané. Noví usedlíci si dlouho uchovávali svojí řeč a ještě kolem roku 1780 se na Buštěhradsku vedle češtiny též mluvilo tzv. německým horským nářečím. Nakonec se však potomci zákupských Němců počeštili a německý ostrov (v českém moři středních Čech) zanikl.

K obnově panského sídla došlo až o několik desetiletí později především díky nové majitelce Anně Marii Františce Toskánské (1672–1741), manželce posledního velkovévody toskánského z proslulého rodu Medici. Velkovévodkyně, která odmítala žít ve své nové italské vlasti, se raději zdržovala na svých českých statcích a v první polovině 18. století se zasadila o počátek výstavby nového buštěhradského zámku. V dalších stavebních aktivitách pokračoval zeť velkovévodkyně – bavorský vévoda Klement František Bavorský. Po smrti jeho ženy – vévodkyně Karolíny (jediné dcery někdejší velkovévodkyně Toskánské) – zdědil panství Buštěhrad bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, za jehož panování bylo na panství u sousedních Vrapic poprvé objeveno uhlí. Takže v roce 1781 byly otevřeny dvě štoly – Josef a Gottfried (poblíž dnešní železniční zastávky Kladno-Vrapice).

V roce 1805 získal panství Ferdinand Habsburský a od něho Ferdinand V. Dobrotivý, tím se panství stalo částí komplexu císařských velkostatků, kde setrvalo do roku 1918, kdy se stalo majetkem Československé republiky jako státní velkostatek.

V letech 1915 až 1919 patřil Buštěhrad mezi místa, v nichž byli ubytováni obyvatelé jihotyrolského údolí Ledro (rakouští příslušníci italské národnosti), nuceně evakuovaní do Čech před frontou první světové války. Celkem v městečku našlo svůj dočasný domov přibližně 129 osob (27 rodin), část z těchto obyvatel (cca 45 osob) bylo ubytováno v restaurantu U Bečvářů, který stojí v městečku Buštěhrad necelých 200 let. V Buštěhradě tehdy pro potřeby vysídlenců působili i italská učitelka a kněz.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť
• 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť
• 1878 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Kladno
• 1893 země česká, politický i soudní okres Kladno
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Kladno
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kladno
• 1945 země česká, správní i soudní okres Kladno
• 1949 Pražský kraj, okres Kladno
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno

Rok 1932

Ve městě Buštěhrad (přísl. Bůhzdař, 3435 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, evangel. kostel, chudobinec, Společenstvo živností obchodních, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): lékař, cukrárna, 2  autodopravci, nákladní autodoprava, biograf Skála, 2 cihelny, drogerie, 2 galanterie, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely Bůhzdař a Buštěhrad, 2 kapelníci, knikupec, konsum Včela, lékárna, 2 modistky, obchod s obuví Baťa, pila, pivovar, sklenář, Živnostenská záložna v Buštěhradě, stavební a bytové družstvo, stavební podnikatel, státní velkostatek, vetešník, 3 zahradnictví, zubní ateliér.

Rozvoj města od války do dnes

Druhá polovina 20. století byla ve znamení stavebního boomu. Byla vybudována nová budova ZŠ, došlo k rekonstrukci bývalé fary (dnes sídlo ZUŠ), proběhla rozsáhlá výstavba rodinných i panelových domů. K rozvoji infrastruktury přispěla rekonstrukce komunikací, plynofikace, výstavba kanalizace a ČOV. Nyní život města nejvíce ovlivňuje jeho rychlý rozvoj v souvislosti s novou vlnou výstavby rodinných domů v dosud neobydlených částech města. Rovněž probíhá rozsáhlá rekonstrukce objektu zámku.

Památky

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v okrese Kladno#Buštěhrad.

• zřícenina hradu částečně pohlcená mladší domovní zástavbou
• barokní zámek s parkem se sídlem obecního úřadu
• klasicistní kostel Povýšení svatého Kříže s působivou vnitřní výzdobou v těsné blízkosti zámku
• raně barokní budova základní umělecké školy (bývalé sídlo správce, později fara)
• morový a toskánský sloup v blízkosti zámku
• pozdně gotický pivovar přestavěný v barokním stylu dle stavitele Anselma Luraga; poslední pivo vyexpedováno v roce 1967
• pětice kaplí převážně z 18. století (dvě nevelké uzavřené kaple se zvoničkou a tři výklenkové kapličky):
  • kaple svaté Maří Magdalény na Náměstí u bývalého pivovaru pod zámkem
  • kaple svatého Prokopa z roku 1898 v západní části města v Prokopově ulici
  • kaplička svaté Anny na jihovýchodním okraji města u hřbitova (křižovatka silnic na Číčovice a Lidice)
  • kaplička svatého Salvátora jihovýchodně od města při silnici blíže k Lidicům
  • kaplička Nejsvětější Trojice severně od města v poli po levé straně silnice do Vrapic.

• 

  Hradní brána

• 

  Tzv. „morový“ sloup s hlavicí zdobenou reliéfem P. Marie Staroboleslavské

• 

  Pivovar

• 

  Výklenková kaplička sv. Salvátora

Významné osobnosti

• Joachim Barrande – slavný geolog, vychovatel francouzského následníka trůnu Jindřicha de Chamborde, jehož rodina byla na útěku od červencové revoluce 1830. Rakouský císař poskytl rodině azyl na buštěhradském zámku, odkud je vyhnala v roce 1832 epidemie cholery.
• Karel Žabera – rodák z Buštěhradu, ředitel Ústředního ústavu geologického.
• Ota Pavel – slavný spisovatel, který se s rodiči přistěhoval do Buštěhradu jako malý chlapec do malého domku svého dědečka. Byl Žid, vzhledem k věku ale nemusel do koncentračního tábora (bratři a otec ano). Po válce začíná zkoušet psát a v mnoha ze svých povídek se vrací do míst svého dětství – do Buštěhradu. V jednom z domů v centru města se dnes nalézá Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta, věnované spisovatelově životu a dílu.
• František Kohlíček – rodák z Buštěhradu, vystudoval teologii v Římě, kde byl v roce 1939 vysvěcen na kněze. Strávil deset let v komunistických věznicích a další desetiletí komunistické persekuce na svobodě. Sloužil na farnosti v Karlíně až do své smrti v roce 2007. Pohřben je v rodném Buštěhradě.
• Karel Václav Vacek – první ředitel buštěhradské hudební školy, zakladatel pěveckého sboru Buštěhrad, náměstek ředitele pražské konzervatoře. Věnoval se hře na housle a také dirigování. V době druhé světové války významně rozvíjel kulturní činnost v Buštěhradě.
• Josef Velc – hudebník, člen Východoslovenského národního divadla v Košicích, který se vrátil v roce 1932 do rodného města. Spolupracoval i s kladenskou Středočeskou filharmonií.
• Jiří Krampol – herec, rodák z Buštěhradu

Kultura a zajímavosti

Muzeum Oty Pavla

• ZŠ a MŠ Oty Pavla
• ZUŠ Buštěhrad
• Muzeum Oty Pavla
• Cukrárna
• „Naučná stezka historií Buštěhradu“
• Kulturní středisko „Seifertovna“
• Městská knihovna
• Pěvecký sbor
• Psí útulek na Bouchalce
• Sběratelské trhy
• Pivovar Taschenberg

Doprava

• Silniční doprava

Okolo zastavěného území města po jižní straně vede silnice I/61 exit Makotřasy (dálnice D7) - Buštěhrad - Kladno.

Východním okrajem katastrálního území města vede dálnice D7 s exity 7 (Makotřasy) a 9 (Buštěhrad).

• Železniční doprava

Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Nejblíže městu je železniční zastávka (jen pro osobní dopravu) Kladno-Vrapice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 093 z Kralup nad Vltavou do Kladna (ve starších materiálech lze tuto stanici najít pod názvem Buštěhrad).

Ve vzdálenosti 5 km leží železniční stanice Kladno-Dubí (pro veškerou dopravu) ležící na téže trati.

• Autobusová doprava

Ve městě zastavovaly v červnu 2011 autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky. Přesněji řečeno, přímo ve městě staví velká část autobusů, spojujících Kladno s Prahou. Na dálnici D7 se pak u osady Bouchalka (přibližně 1,5 km východně od centra města) nalézá zastávka pro spoje mezi Slaným (popř. Smečnem) a Prahou.

Partnerské obce

Dne 28. června 2008 byla podepsána dohoda o partnerství mezi Svazem obcí Valle di Ledro (sestávajícím z obcí: Molina di Ledro, Pieve di Ledro, Bezzecca, Concei, Tiarno di Sotto a Tiarno di Sopra; od roku 2010 jsou sloučeny do jedné obce s názvem Ledro) na straně jedné a osmi českými městy a obcemi (Příbram, Všeň, Milín, Buštěhrad, Nový Knín, Ptice, Chyňava, Doksy) na straně druhé.

Další fotografie

• 

  Kostel Povýšení svatého Kříže (bývalá zámecká kaple) na Buštěhradě

• 

  Rybník uprostřed městečka

• 

  Kaple Máří Magdaleny

Odkazy

Související články

• Buštěhradská halda
• Buštěhradská dráha
• Seznam pivovarů v Česku

Externí odkazy

• Galerie Buštěhrad ve Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buštěhrad ve Wikimedia Commons
• http://www.mestobustehrad.cz - oficiální stránky města
• http://www.mestobustehrad.cz/turista/plan/plan.gif - plán Buštěhradu
• http://www.bustehrad.cz/muzeum.html - Muzeum Oty Pavla