Buštěhrad
| Buštěhrad | |
 Kaple Máří Magdaleny a Mariánský sloup v centru starého Buštěhradu | |
 | |
| znak | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU (obec) | CZ0203 532169 |
| Kraj (NUTS 3) | Středočeský (CZ020) |
| Okres (LAU 1) | Kladno (CZ0203) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Kladno |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Buštěhrad |
| Katastrální výměra | 7,61 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′22″ s. š., 14°11′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 464 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 322 m n. m. |
| PSČ | 273 43 |
| Zákl. sídelní jednotky | 2 |
| Katastrální území | 1 |
| Adresa městského úřadu |
Městský úřad Buštěhrad Revoluční 1 273 43 Buštěhrad |
| Starosta | Ing. arch. Daniela Javorčeková |
|
Oficiální web: www | |
| Email: meu@mestobustehrad.cz | |
 | |
  Buštěhrad | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buštěhrad (ve starších dobách Buštěves či Buckov, německy:Buschtiehrad, též Busterat) je malé rychle se rozvíjející město ve středních Čechách, ležící ve východním sousedství Kladna, severním sousedství Lidic a 19 km severozápadně od centra Prahy. Město, k němuž přísluší též východněji položená osada Bouchalka, má rozlohu 7,61 km² a žije zde přibližně 3 500[1] obyvatel.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Území Buštěhradu je osídleno již několik tisíciletí, jak dokládají archeologické nálezy ve městě i v blízkém okolí. K nejzajímavějším nálezům patří kostrová pohřebiště z mladší doby hradištní (950–1200 n. l.). První zmínku o vesnici však nalézáme až v listině týkající se majetku kláštera v Oseku, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209 a ve které byl mimo jiné jmenován i statek ve vsi „Busczewes“.
Další informace nalézáme ve druhé polovině 14. století, kdy se Buštěves stala majetkem rodu z Braškova a zároveň také pražského patricije Františka Rokycanského, který zakoupil i blízkou Okoř a přestavil ji do podoby gotického hradu. Dalším významným majitelem vesnice byl Bedřich z Ředhoště, kterému se podařilo ji sjednotit v jeden celek. Ale již jeho syn Albrecht o ves přišel vinou finanční tísně ve prospěch bohatého měšťana Pešíka od Stříbrné hvězdy, který velmi výhodně provdal svou dceru Kateřinu za Jindřicha Libštejnského z Kolovrat, přičemž ta jako součást věna obdržela právě Buštěves. Tímto se obec dostala do područí Kolovratů, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších českých panských rodů, který se zde usídlil na bezmála dvě stě let.
Páni z Kolovrat dokončili přestavbu gotického hradu Buštěhrad v mohutnou pevnost s mnoha masivními dělovými baštami, díky čemuž patřila stavba k největším hradům své doby nejen ve středních Čechách. Později v 16. století pokračovali majitelé v přestavbě obytných budov, takže hrad měl nakonec podobu pohodlného, takřka zámeckého sídla s masivním opevněním. Z této nádherné goticko-renesanční stavby se však díky pozdějšímu vyplenění a následnému rozebírání na stavební materiál dochovaly jen skromné torzální zbytky.
Do historie Buštěvsi zasáhl nejvýrazněji pan Jetřich z Kolovrat, který se zasadil o povýšení vsi u krále Vladislava Jagellonského. Ten dekretem z roku 1497 povýšil „Buštěves pod zámkem Buštěhradem“ na město Buckov a udělil mu právo hrdelní, várečné a trhové, rovněž znak a modrý pečetní vosk.
Posledním Kolovratem vlastnícím buštěhradské panství byl pan Zbyněk Novohradský z Kolovrat (+1630), jenž mimo jiné se svou manželkou Annou Magdalenou Popelovou z rodu Lobkoviců hostil na zdejším hradě dne 30. října 1619 protestantského panovníka Fridricha Falckého při jeho příchodu z Německa do Prahy. Bylo to s podivem, neboť buštěhradský pán byl známým katolíkem. Král nocoval v tzv. letohrádku (Lusthausu), který patří dodnes mezi nejzachovalejší části z někdejšího hradu. Zdejší Kolovraté díky katolickému smýšlení a přímluvám vlivných příbuzných unikli po prohře Fridricha Falckého a českých protestantských stavů konfiskaci majetku a zachovali si nadále i jisté postavení. Na počátku 30. let 17. století však panství skrze další sňatek ovdovělé Marie Magdaleny Popelové z Lobkovic s knížetem Jindřichem Juliem dostává do majetku bohatých a mocných vévodů ze Saska-Lauenburgu. Ti však v Buštěhradě nesídlili, neboť panství bylo zle poškozeno tehdejší válkou. Vdova po Kolovratovi s oblibou sídlila na svém zákupském zámku a sama vévodská rodina měla své hlavní sídlo v západočeském Ostrově u Karlových Varů, který již tehdy (pro jeho skvostné zahrady a přepychové vybavení) označovali současníci za osmý div světa.
17. století bylo pro Buštěhrad dobou velmi nepříznivou. Nejprve byl během třicetileté války téměř kompletně vypleněn a vypálen roku 1632 ustupujícím saským vojskem pod velením Schönfelda, který dokonce nechal odvézt zvony, křtitelnici i pivovarský kotel. Veškeré naděje na obnovu hradu, když se poměry uklidnily a vrchnost našetřila jisté prostředky, byly následně zmařeny rozsáhlou morovou epidemií v roce 1680, které údajně podlehli všichni obyvatelé městyse!
Následně bylo ze severočeského Zákupska, které patřilo buštěhradské vrchnosti, dovedeno na Buštěhradsko nové německé obyvatelstvo. Poprvé k tomu došlo již roku 1682. Němečtí dosídlenci doplnili přeživší české poddané. Noví usedlíci si dlouho uchovávali svojí řeč a ještě kolem roku 1780 se na Buštěhradsku vedle češtiny též mluvilo tzv. německým horským nářečím. Nakonec se však potomci zákupských Němců počeštili a německý ostrov (v českém moři středních Čech) zanikl.
K obnově panského sídla došlo až o několik desetiletí později především díky nové majitelce Anně Marii Františce Toskánské (1672–1741), manželce posledního velkovévody toskánského z proslulého rodu Medici. Velkovévodkyně, která odmítala žít ve své nové italské vlasti, se raději zdržovala na svých českých statcích a v první polovině 18. století se zasadila o počátek výstavby nového buštěhradského zámku. V dalších stavebních aktivitách pokračoval zeť velkovévodkyně – bavorský vévoda Klement František Bavorský. Po smrti jeho ženy – vévodkyně Karolíny (jediné dcery někdejší velkovévodkyně Toskánské) – zdědil panství Buštěhrad bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, za jehož panování bylo na panství u sousedních Vrapic poprvé objeveno uhlí. Takže v roce 1781 byly otevřeny dvě štoly – Josef a Gottfried (poblíž dnešní železniční zastávky Kladno-Vrapice).
V roce 1805 získal panství Ferdinand Habsburský a od něho Ferdinand V. Dobrotivý, tím se panství stalo částí komplexu císařských velkostatků, kde setrvalo do roku 1918, kdy se stalo majetkem Československé republiky jako státní velkostatek.
V letech 1915 až 1919 patřil Buštěhrad mezi místa, v nichž byli ubytováni obyvatelé jihotyrolského údolí Ledro (rakouští příslušníci italské národnosti), nuceně evakuovaní do Čech před frontou první světové války. Celkem v městečku našlo svůj dočasný domov přibližně 129 osob (27 rodin), část z těchto obyvatel (cca 45 osob) bylo ubytováno v restaurantu U Bečvářů, který stojí v městečku Buštěhrad necelých 200 let. V Buštěhradě tehdy pro potřeby vysídlenců působili i italská učitelka a kněz.
Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[2]
- 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť[2]
- 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[2]
- 1878 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Kladno[3]
- 1893 země česká, politický i soudní okres Kladno[4]
- 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Kladno[5]
- 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kladno[6]
- 1945 země česká, správní i soudní okres Kladno[7]
- 1949 Pražský kraj, okres Kladno[8]
- 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[9]
Rok 1932[editovat | editovat zdroj]
Ve městě Buštěhrad (přísl. Bůhzdař, 3435 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, evangel. kostel, chudobinec, Společenstvo živností obchodních, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[10] lékař, cukrárna, 2 autodopravci, nákladní autodoprava, biograf Skála, 2 cihelny, drogerie, 2 galanterie, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely Bůhzdař a Buštěhrad, 2 kapelníci, knikupec, konsum Včela, lékárna, 2 modistky, obchod s obuví Baťa, pila, pivovar, sklenář, Živnostenská záložna v Buštěhradě, stavební a bytové družstvo, stavební podnikatel, státní velkostatek, vetešník, 3 zahradnictví, zubní ateliér.
Rozvoj města od války do dnes[editovat | editovat zdroj]
Druhá polovina 20. století byla ve znamení stavebního boomu. Byla vybudována nová budova ZŠ, došlo k rekonstrukci bývalé fary (dnes sídlo ZUŠ), proběhla rozsáhlá výstavba rodinných i panelových domů. K rozvoji infrastruktury přispěla rekonstrukce komunikací, plynofikace, výstavba kanalizace a ČOV. Nyní život města nejvíce ovlivňuje jeho rychlý rozvoj v souvislosti s novou vlnou výstavby rodinných domů v dosud neobydlených částech města. Rovněž probíhá rozsáhlá rekonstrukce objektu zámku.
Památky[editovat | editovat zdroj]
- zřícenina hradu částečně pohlcená mladší domovní zástavbou
- barokní zámek s parkem se sídlem obecního úřadu[11]
- klasicistní kostel Povýšení svatého Kříže s působivou vnitřní výzdobou v těsné blízkosti zámku
- raně barokní budova základní umělecké školy (bývalé sídlo správce, později fara)
- morový a toskánský sloup v blízkosti zámku
- pozdně gotický pivovar přestavěný v barokním stylu dle stavitele Anselma Luraga; poslední pivo vyexpedováno v roce 1967
- pětice kaplí převážně z 18. století (dvě nevelké uzavřené kaple se zvoničkou a tři výklenkové kapličky):
- kaple svaté Maří Magdalény na Náměstí u bývalého pivovaru pod zámkem
- kaple svatého Prokopa z roku 1898 v západní části města v Prokopově ulici
- kaplička svaté Anny na jihovýchodním okraji města u hřbitova (křižovatka silnic na Číčovice a Lidice)
- kaplička svatého Salvátora jihovýchodně od města při silnici blíže k Lidicům
- kaplička Nejsvětější Trojice severně od města v poli po levé straně silnice do Vrapic.
Hradní brána
Tzv. „morový“ sloup s hlavicí zdobenou reliéfem P. Marie Staroboleslavské
Pivovar
Výklenková kaplička sv. Salvátora
Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Joachim Barrande – slavný geolog, vychovatel francouzského následníka trůnu Jindřicha de Chamborde, jehož rodina byla na útěku od červencové revoluce 1830. Rakouský císař poskytl rodině azyl na buštěhradském zámku, odkud je vyhnala v roce 1832 epidemie cholery.
- Karel Žabera – rodák z Buštěhradu, ředitel Ústředního ústavu geologického.
- Ota Pavel – slavný spisovatel, který se s rodiči přistěhoval do Buštěhradu jako malý chlapec do malého domku svého dědečka. Byl Žid, vzhledem k věku ale nemusel do koncentračního tábora (bratři a otec ano). Po válce začíná zkoušet psát a v mnoha ze svých povídek se vrací do míst svého dětství – do Buštěhradu. V jednom z domů v centru města se dnes nalézá Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta, věnované spisovatelově životu a dílu.
- František Kohlíček – rodák z Buštěhradu, vystudoval teologii v Římě, kde byl v roce 1939 vysvěcen na kněze. Strávil deset let v komunistických věznicích a další desetiletí komunistické persekuce na svobodě. Sloužil na farnosti v Karlíně až do své smrti v roce 2007. Pohřben je v rodném Buštěhradě.
- Karel Václav Vacek – první ředitel buštěhradské hudební školy, zakladatel pěveckého sboru Buštěhrad, náměstek ředitele pražské konzervatoře. Věnoval se hře na housle a také dirigování. V době druhé světové války významně rozvíjel kulturní činnost v Buštěhradě.
- Josef Velc – hudebník, člen Východoslovenského národního divadla v Košicích, který se vrátil v roce 1932 do rodného města. Spolupracoval i s kladenskou Středočeskou filharmonií.
- Jiří Krampol – herec, rodák z Buštěhradu
Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- ZŠ a MŠ Oty Pavla
- ZUŠ Buštěhrad
- Muzeum Oty Pavla
- Cukrárna
- „Naučná stezka historií Buštěhradu“
- Kulturní středisko „Seifertovna“
- Městská knihovna
- Pěvecký sbor
- Psí útulek na Bouchalce
- Sběratelské trhy
- Pivovar Taschenberg
Doprava[editovat | editovat zdroj]
- Silniční doprava – Okolo zastavěného území města po jižní straně vede silnice I/61 exit Makotřasy (dálnice D7) - Buštěhrad - Kladno, od roku 2018 je na místě křižovatky u vodojemu kruhový objezd. Východním okrajem katastrálního území města vede dálnice D7 s exity 7 (Makotřasy) a 9 (Buštěhrad).
- Železniční doprava – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejblíže městu je železniční zastávka (jen pro osobní dopravu) Kladno-Vrapice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 093 z Kralup nad Vltavou do Kladna (ve starších materiálech lze tuto stanici najít pod názvem Buštěhrad). Ve vzdálenosti 5 km leží železniční stanice Kladno-Dubí (pro veškerou dopravu) ležící na téže trati.
- Autobusová doprava – Ve městě zastavovaly v červnu 2011 autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky.[12] Přesněji řečeno, přímo ve městě staví velká část autobusů, spojujících Kladno s Prahou. Na dálnici D7 se pak u osady Bouchalka (přibližně 1,5 km východně od centra města) nalézá zastávka pro spoje mezi Slaným (popř. Smečnem) a Prahou.
Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]
Dne 28. června 2008 byla podepsána dohoda o partnerství mezi Svazem obcí Valle di Ledro (sestávajícím z obcí: Molina di Ledro, Pieve di Ledro, Bezzecca, Concei, Tiarno di Sotto a Tiarno di Sopra; od roku 2010 jsou sloučeny do jedné obce s názvem Ledro) na straně jedné a osmi českými městy a obcemi (Příbram, Všeň, Milín, Buštěhrad, Nový Knín, Ptice, Chyňava, Doksy) na straně druhé.[13]
Další fotografie[editovat | editovat zdroj]
Kostel Povýšení svatého Kříže (bývalá zámecká kaple) na Buštěhradě
Rybník uprostřed městečka
Kaple Máří Magdaleny
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Nařízení ministeria práv č. 97/1877 Sb.
- ↑ Vyhláška ministeria věcí vnitřních č. 130/1893 Sb.
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
- ↑ Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 100-101. (česky a německy)
- ↑ Městský úřad Buštěhrad. Rekonstrukce buštěhradského zámku [online]. Městský úřad Buštěhrad [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15.
- ↑ Portál CIS o jízdních řádech
- ↑ Sekce věnovaná partnerství na oficiálním webu města Nového Knína. Kromě toho zpráva o podepsání dohody se nachází na úvodní straně novoknínského městského webu. Zmínka o podepsání partnerství je i ve zápisu za zasedání buštěhradského městského zastupitelstva Archivováno 13. 8. 2014 na Wayback Machine na buštěhradském webu.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Buštěhrad ve Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Buštěhrad ve Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Územně identifikační registr ČR. Obec Buštěhrad v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
