Přelíc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přelíc
Letecký pohled na Přelíc od jihovýchodu.
Letecký pohled na Přelíc od jihovýchodu.
Znak obce PřelícVlajka obce Přelíc
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0203 532771
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSlaný
Okres (LAU 1)Kladno (CZ0203)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel392 (2021)[1]
Rozloha3,79 km²
Katastrální územíPřelíc
Nadmořská výška288 m n. m.
PSČ273 05
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduPřelíc 119
27305 Smečno
ouprelic@volny.cz
StarostkaMiroslava Grígerová
Oficiální web: www.ouprelic.cz
Přelíc na mapě
Přelíc
Přelíc
Další údaje
Kód obce532771
Kód části obce134554
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Přelíc se nachází v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Rozkládá se nad soutokem potoků Drneckého a Šternberského na západním okraji Pražské plošiny, zhruba 9 kilometrů severozápadně od Kladna a 4 kilometry jihozápadně od Slaného. Žije zde 392[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prehistorické osídlení území dnešní obce Přelíc, zvané dříve také Přelice, potvrzuje pohanské pohřebiště odkryté poblíž obce roku 1894. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, ale některé architektonické prvky zdejšího kostela svědčí o tom, že tu kostel i ves byly již ve 13. století, ne-li koncem 12. století. Prvním známým zemanem nebo vladykou je Onřej z Přelíce. Jeho pečetidlo má ve štítě tři rolničky a opis kolem znaku: „S. andree de przielicz“. V roce 1928 bylo ve sbírkách muzea v Klatovech.[2] Bylo zhotoveno při jeho jmenování v roce 1352. Později byl znám také Štěpán z Přelíce, ten je jmenovaný k roku 1361. Zřejmě poslední z tohoto rodu byl Lukáš z Přelíce, který jako poslední převzal žezlo vladyky v Přelíci roku 1380.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[5]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Slaný[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[8]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Přelíc (přísl.Studeněves, 893 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] autodrožka, 2 cihelny, cukrovar, holič, 3 hostince, kolář, kovář, 2 krejčí, mlýn, obchod s ovocem a zeleninou, pekař, 2 rolníci, 3 řezníci, 5 obchodů se smíšeným zbožím, trafika, 2 velkostatky.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Areál kostela svatého Petra a Pavla v Přelíci.
Zvonice v roce 1905, fotografie: František Duras

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Lakotný pán ze Smečna chtěl nechat ulít zvon do kostela sv. Petra a Pavla. Aby ušetřil na kovu, nechal roztavit kovovou rakev zakladatele Smečna, ač jej před tím mnozí varovali. Při odlévání se smečenská paní se synem nahnuli nad nádobu s rozžhavenou zvonovinou a oba tam nedopatřením spadli a uhořeli. Smečenský pán pak zakázal zvonit zvonem až do své smrti, protože mu jeho hlas připomínal nářek a sténání.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obec Přelíc od jihovýchodu
  • Silniční doprava – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2 km lze najet na silnici I/7 Praha - Chomutov.
  • Železniční doprava – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejblíže obci je železniční stanice Slaný ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 110 z Kralup nad Vltavou do Loun.
  • Autobusová doprava – V obci zastavovaly v září 2011 autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Mšec, Nové Strašecí, Slaný, Smečno, Stochov (dopravci ČSAD Slaný, a.s. a ČSAD MHD Kladno, a.s.).[12]

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. HULINSKÝ, Jindřich. Město Slaný, jeho kraj a památnosti. Slaný: Filiálka "Typografia" za spoluúčasti Místního osvětového sboru v Slaném, 1928. 184 s. S. 164. 
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  8. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1430. (česky a německy)
  10. kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. Svazek 3. P-Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. Kapitola Přelíc, kostel sv. Petra a Pavla, s. 169–170. 
  11. HEJNIC, Josef. Nápisy na českých zvonech ve 14. – 16. století. IN: Časopis Národního muzea 129/1960, Praha, str. 1 – 33.
  12. Portál CIS o jízdních řádech
  13. http://svk7.svkkl.cz/aRLreports/redo/redo202.htm, http://kvsonline.slansko.cz/opacsql/zaznam.php?detail_num=39376&vers=1&lang=cze[nedostupný zdroj], http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=5246
  14. http://www.soudobedejiny.wz.cz/data/Pala.pdf Archivováno 9. 2. 2015 na Wayback Machine , http://www.radiojournal.cz/rj1/rj1-2.htm
  15. http://karelvasatko.cz/zivotopisy-legionaru/ruske-legie-/cecrdle-vaclav
  16. ŠÍMA, Jiří. Vzpomínka na paní Ernu Červenou, rozenou Luhanovou. [[1]]. 2015-03-20, roč. 2, čís. 1, s. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEJNIC, Josef. Nápisy na českých zvonech ve 14. - 16. století. IN: Časopis Národního muzea 129/1960, Praha, str. 1 – 33.
  • KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. 2. vyd. Praha: Libri, 2001.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]