Neprobylice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci na Slánsku. O části města Podbořany pojednává článek Neprobylice (Podbořany).
Neprobylice
Zvonice v Neprobylicích
Zvonice v Neprobylicích
Znak obce NeprobyliceVlajka obce Neprobylice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecSlaný
Obec s rozšířenou působnostíSlaný
(správní obvod)
OkresKladno
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel169 (2023)[1]
Rozloha3,44 km²[2]
Katastrální územíNeprobylice u Kutrovic
Nadmořská výška251 m n. m.
PSČ273 75
Počet domů60 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduNeprobylice 4
273 75 Třebíz
obec@neprobylice.cz
StarostaJiří Louda
Oficiální web: www.neprobylice.cz
Neprobylice na mapě
Neprobylice
Neprobylice
Další údaje
Kód obce571521
Kód části obce78042
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Neprobylice se nachází 5,5 km severozápadně od Slanéhookrese Kladno, kraj Středočeský. Žije zde 169[1] obyvatel. Vsí protéká Pozdeňský potok, který se v této dolní části nazývá Bakovský.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z příjmení Neprobyl ve významu ves lidí Neprobylových. Příjmení vzniklo ze zastaralého slovesa probyti (prospět). V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Neprobylicz (1316), Neprobilicz (1352–1405), de Neprobelicz (1372), de Neprobilicz (1381), in Neprobiliczych (1398), Neprobylicích (1448) a na Neprobilicích (1603).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické vykopávky doložily osídlení již v pravěku. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1316 ve spojení se jménem šlechtice Michala z Neprobylic. Později bylo panství rozděleno na dvě části. V horní části se byla ve 14. století založena tvrz Hrádek, která stojí dodnes. V dolní části vybudovali vladykové z Hřivic Dolní tvrz. Tato tvrz však později pustla a beze stopy zanikla.[5] O sloučení panství se zasloužil rytíř Václav starší Pětipeský z Chýš a Egerberka, který odkoupil v roce 1572 obě části Neprobylic. Pětipeští byli aktivními účastníky stavovského povstání v roce 1618, proto byl jejich majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Neprobylice připadly Jaroslavu Bořitovi z Martinic na Smečně, který byl před tím jedním z defenestrovaných královských místodržících.[6] Neprobylice se tak staly součástí smečensko-martinického a později clam-martinického panství. Až do konce feudalismu zůstaly Neprobylice v držení rodu Martiniců.

Od roku 1850 byly Neprobylice obcí na okrese Slaný, v letech 1961 až 1979 osadou patřící ke Kutrovicím, v letech 1980 až 1990 částí obce Kvílice a od roku 1990 samostatnou obcí na okrese Kladno. V roce 2006 zde žilo 134 obyvatel, v roce 2010 byl počet obyvatel 125, v roce 2015 byl počet obyvatel 160.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[7]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[7]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[7]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[8]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[9]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[10]
  • 1949 Pražský kraj, okres Slaný[11]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[12]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Ducha. Původní starodávný kostel, který stál uprostřed vsi poblíž tvrzi Hrádek byl v roce 1741 rozbořen pro starobu a vlhkost. Zůstala po něm zvonice na návsi. Na jeho místě leží v trávě asi půl metru veliký kříž. V roce byl kostel znovu vystaven na jižní straně Neprobylic, původně v barokním stylu. V 19. století byl upraven, dnes je zchátralý.
  • Zvonice na návsi, dřevěná na zděné podezdívce, replika z roku 1896 nahradila původní zchátralou stavbu z druhé poloviny 15. století, pozůstalou při starém kostele, zbořeném roku 1741. Trojice zvonů je původní. Největší zvon Václav odlil zvonař Brikcí z Cimperka roku 1595 na náklad Václava a Isoldy Pětipeských z Chyš, prostřední zvon Jindřich zhotovil mistr Bartoloměj Berounský roku 1510, nejmenší zvon Marie není datován (15. století?) a jeho tvůrce zůstává neznámý. V podezdívce zabudována dvojice renesančních náhrobníků někdejších majitelů vsi, pánů Pětipeských z Chýš a Egerberka z let 1602 a 1604. Zvonice podobného typu se dochovaly ještě v Kvílicích a Rakovníku.
  • Zbytky tvrze Hrádek ze 14. století, přestavěné za Pětipeských z Chýš a Egerberka v renesančním stylu[13]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • Silniční doprava – Okolo zastavěné části obce vede silnice I/7 Praha – Chomutov v úseku Slaný – Louny.
  • Železniční doprava – Železniční trať ani stanice na území města nejsou. Nejblíže obci je železniční zastávka Královice u Zlonic (jen pro osobní dopravu) ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 110 z Kralup nad Vltavou a Slaného do Loun. Ve vzdálenosti 7 km jsou železniční stanice Slaný a Zlonice (pro veškerou dopravu) ležící na stejné trati.
  • Autobusová doprava – V obci zastavovaly v prosinci 2015 ve všedních dnech autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Bílichov, Kalivody, Klobuky, Líský, Milý, Mšec, Panenský Týnec, Pozdeň, Praha, Slaný a Srbeč. O víkendech veřejná autobusová doprava nejezdí.

Občanská vybavenost a aktivity[editovat | editovat zdroj]

V obci je obchod se smíšeným zbožím, divadelní ochotnický spolek Nevolník[14] a střední škola Euroinstitut. Neprobylice leží na trase koňské stezky vybudované pro jezdeckou turistiku. Neprobylická zvonice je turisticky navštěvovanou pamětihodností.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Neprobylice, s. 207–208. 
  5. http://www.neprobylice.cz/
  6. Archivovaná kopie. www.aristokracie.cz [online]. [cit. 2010-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. 
  7. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  8. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  9. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  10. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  11. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  12. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  13. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 342–343. 
  14. nevolnik.club – Ochotnický spolek Nevolník z. s. [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]