Zvoleněves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zvoleněves
Obecní úřad
Obecní úřad
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0203 533122
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Kladno (CZ0203)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Slaný
Historická země Čechy
Katastrální území Zvoleněves
Katastrální výměra 4,59 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 899 (2019)[1]
Nadmořská výška 218 m n. m.
PSČ 273 25
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Zvoleněves 274
27325 Zvoleněves
Starosta Zdeněk Müller
Oficiální web: www.zvoleneves.cz
E-mail: posta@zvoleneves.cz
Zvoleněves v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Zvoleněves
Zvoleněves
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvoleněves je obec v okrese Kladno nedaleko města Slaný. Rozkládá se asi dvanáct kilometrů severovýchodně od Kladna a osm kilometrů východně od města Slaný. Žije zde 899[1] obyvatel. Obec se nachází v nadmořské výšce 218 m n. m. Její dominantou je budova bývalého cukrovaru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Zvoleněvsi pochází z roku 1318, kdy se připomíná vladyka Vicen ze Zvoleněvsi, před ním to měl být Zvolen, který dal vsi jméno. Majitelé Zvoleněvsi sídlili na tvrzi, která stávala na místě zámku a je doložena k roku 1401, kdy ji držel Humprecht z Tasnovic.[2]

Písemnými zprávami je během 15.století doloženo několik dalších majitelů, například rytíř Jan z Benšova. Počátkem 16. století ves získali Žejdlicové ze Šenfeldu, Jindřich Zejdlic ze Šenfeldu přestavěl tvrz na renesanční venkovský zámek a učinil jej středem svého panství. Náhrobníky dvou členů rodu se dochovaly v kostele. Rytíř Petr Müllner z Mühlhausenu koupil ves roku 1609, ale za účast ve stavovském povstání z roku 1618 mu byla zkonfiskována, přičemž figuroval Jaroslav Bořita z Martinic. Roku 1621 ves získala Zuzana Chrtová ze Rtína, zámek však byl během třicetileté války vypálen.

Významným šlechtickým majitelem byl Julius František Sasko-Lauenburský, který panství koupil roku 1668 a jeho dcera Anna Marie Františka Toskánská podnikla kolem roku 1718 přestavbu na jednoduchý barokní zámek s mansardovou střechou, který zůstal nadlouho správním centrem rozsáhlého panství. V roce 1824 patřila obec toskánskému velkovévodovi Leopoldu II., který založil cukrovar a roku 1859 podnikl generální opravu zámku; ale své vlastní sídlo přenesl do Brandýsa nad Labem. Po roce 1948 byly interiéry poničeny umístěním státního statku. Dominantou vesnice je starý cukrovar z roku 1859, ve své době jeden z největších ve státě.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[5]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Slaný[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[8]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Zvoleněves (přísl. Osluchov, 1401 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] lékař, autodoprava, cihelna, cukrář, státní cukrovar, drogerie, obecní elektrárna, galanterie, 3 holiči, 5 hostinců, 2 kapelníci, klempíř, 2 koláři, kominík, konsum Včela, kovář, 4 krejčí, výroba lihovin, 2 mlýny, 4 obuvníci, 2 pekaři, 2 obchody s lahvovým pivem, pohřební ústav. pokrývač, 2 porodní asistentky, 6 rolníků, 3 řezníci, 4 sadaři, 2 sedláři, 8 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek, stavitel, obchod se střižním zbožím, švadlena, 2 trafiky, 2 truhláři, 2 obchody s uhlím, státní velkostatek, zámečník, 2 zedničtí mistři.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi se nacházejí tři nemovité a další movité kulturní památky:

  • Kostel svatého Martina, gotický doložený roku 1352, z něj se dochoval prestbytář s žebrovou klenbou, ostatek přestavěný v baroku, hlavní oltář z poloviny 17.století, boční oltáře sv. Anny, Václava a Jana Nepomuckého jsou rokokové
  • Fara – patrová pozdně barokní stavba z roku 1808
  • Zámek – barokní stavba vévodů Sasko-lauenburských a toskánských z roku 1718, adaptovaná roku 1787, interiéry v klasicistním duchu, vnitřní zařízení se nedochovalo[2]
  • Cukrovar – technická památka
  • Morový sloup se sochou Bolestné Panny Marie, z první poloviny 19. století

Zvoleněves ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Malebná konfigurace uměleckých, historických a technických staveb je přitažlivou lokací pro filmaře. Natáčely se zde:

Občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

Pro školní děti zde obec zřídila základní školu vyššího stupně a menší děti mají k dispozici mateřskou školku. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště. Dále bychom v obci našli poštu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci i veřejný vodovod. Obec má k dispozici rybník.

Obec má[kdy?] podle MV ČR 859 obyvatel, z toho 368 mužů nad 15 let, 61 chlapců do 15 let a 368 žen nad 15 let, 62 dívek do 15 let. Obec má i svůj kynologický, fotbalový a střelecký klub.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]

Do obce vede silnice III. třídy.

Obec Zvoleněves leží na železniční trati 110 z Kralup nad Vltavou do Slaného a Loun. Jedná se o jednokolejnou celostátní trať, doprava byla v úseku Kralupy–Zvoleněves zahájena roku 1884, v úseku Zvoleněves - Podlešín až roku 1922.

Veřejná doprava 2011[editovat | editovat zdroj]

Ve stanici Zvoleněves zastavoval pár spěšných vlaků z Prahy, v pracovních dnech 15 párů osobních vlaků, o víkendu 11 párů osobních vlaků mezi Kralupy nad Vltavou a Slaným.

V obci zastavovaly v pracovních dnech autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Kralupy nad Vltavou, Slaný, Velvary. O víkendu byla obec bez autobusové dopravní obsluhy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Zvoleněves – zámek, s. 538–539. 
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  8. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1925. (česky a německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres Slaný. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. S. 437–442. 

  • Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zvoleněves, s. 269–270. 
  • ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Zvoleněves, s. 716. Dále jen Úlovec (2005). 
  • Adresář průmyslu cukrovarnického republiky Československé na rok 1921. Praha: Spolek cukrovarnických úředníků, 1921. 111 s. Dostupné online. S. 60. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]