Zvoleněves (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zvoleněves
Zvoleneves KL CZ chateau 020.jpg
Základní informace
Sloh barokní
Výstavba 14. století
Přestavba 16. století
počátek 18. století
Další majitelé Žejdlicové ze Šenfeldu
Vratislavové z Mitrovic
Habsbursko-lotrinská dynastie
Poloha
Adresa Zvoleněves, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Zvoleněves
Zvoleněves
Další informace
Rejstříkové číslo památky 20450/2-3042 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvoleněves je tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenné obciokrese Kladno. Tvrz od čtrnáctého století sloužila jako panské sídlo drobné šlechty. V sedmnáctém století ztratila sídelní funkci a stala se úřednickým centrem správy buštěhradského panství. Pro jeho potřeby byla na počátku osmnáctého století barokně upravena, ale dochovaná podoba pochází až z přestavby v roce 1787. Zámek je od roku 1978 chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší panské sídlo ve Zvoleněvsi stálo nejspíše už na počátku čtrnáctého století,[2] kdy vesnice patřila Vicenovi ze Zvoleněvsi připomínanému v roce 1318.[3] Roku 1358 byl majitelem Přiběn a později ji získal pražský měšťan Prokop Seidlův uváděný v letech 1386–1392. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1401,[4] kdy k ní patřil dvůr s dvojím poplužím a sídlil na ní Humprecht Šlechtic z Tasnovic.[5] Humprecht vedl spory s místním farářem, kterého nakonec zabil, za což byl roku 1413 Svatým stolcem odsouzen, aby zdejšímu kostelu zapsal úrok ve výši osmdesát grošů.[5]

Humprecht zvoleněveské panství roku 1415 prodal Mstidruhovi z Adlaru. Dalším majitelem se stal Jindřich z Drasovic a Zvoleněvsi, po jehož smrti statek zdědili synové Oldřich a Václav. Od nich panství získal Jan z Benešova připomínaný ve Zvoleněvsi roku 1460. O pět let později tvrz vlastnil pražský měšťan Jan Pytlík ze Zvoleněvsi, který ji na počátku šestnáctého století prodal Žejdlicům ze Šenfeldu.[5] Žejdlicové nechali starou tvrz přestavět v pozdně gotickém[2] nebo renesančním slohu.[4]

Jindřich Žejdlic ze Šenfeldu tvrz se dvorem a vesnicí na krátkou dobu prodal pražské kapitule, ale už v roce 1518 mu Zvoleněves znovu patřila. Po Jindřichově smrti statek zdědili synové Jiří a Jan Žejdlicové. Jiří žil ještě roku 1551 a jeho manželka Markéta z Bělé zemřela ve věku 81 let až v roce 1596. Panství na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století spravoval Hertvík Žejdlic až do své smrti v roce 1603. Následujícího roku Hertíkovi synové Jan, Jindřich a Rudolf Zvoleněves prodali Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic. K panství tehdy patřily také vsi Blevice, Ješín, Slatina a Podlešín.[5]

Jiří statek vlastnil jen do roku 1609, kdy jej koupil Jan Mylner z Mylhauzu a na Mimoni. Zvoleněves po něm zdědil syn Petr Mylner z Mylhauzu, který se během stavovského povstání v letech 1618–1620 stal jedním z direktorů za vladycký stav. Po porážce v bitvě na Bílé hoře utekl ze země, aby unikl trestu smrti. Jeho zkonfiskovaný majetek koupila roku 1621 Zuzana Chrotová, rozená z Ober-Neuchynku.[5] Za třicetileté války byla tvrz poškozena vojenskými akcemi, a dokonce vyhořela, ale majitelé ji alespoň provizorně opravili.[2] Ve Zvoleněvsi se v té době vystřídalo několik dalších majitelů,[6] až ji roku 1668 koupil Julius František Sasko-Lauenburský, který panství rozšířil o Mikovice a Slatinu. Po otcově smrti statek zdědila jeho dcera velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská.[5] Za ní se Zvoleněves stala součástí buštěhradského panství. Tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a využívala ji pouze správa panství.[6] Mezi jeho další majitele patřil císař Ferdinand I. Dobrotivý a jeho dědic František Josef I. Zvoleněves byla zařazena mezi císařské velkostatky, u kterých zůstala až do roku 1918. Po druhé světové válce zámek sloužil potřebám státního statku,[2] ale nebyl udržován, a dostal se havarijního stavu.[7]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Podoba nejstarší stavební fáze zvoleněveské tvrze je nejasná. Stávala v místech zámku, nejméně ze tří stran ji chránil příkop[2] a na západě strmý svah. Jejím jádrem byl pravděpodobně obdélný patrový palác obehnaný hradbou.[4] Přestavbu v době Žejdliců dokládají okenní ostění na půdě a torzo portálu. Vstup do tvrze se nacházel v severním křídle a vedl přes příkop po kamenném mostě, který nahradil starší padací most. Nad bránou byl umístěn žejdlický erb.[2]

K barokní přestavbě došlo na počátku osmnáctého století. Jejím cílem byla úprava panského sídla na kanceláře správy panství. Poslední velké úpravy zámek prodělal při opravě v roce 1787, kdy zanikly poslední zbytky opevnění,[2] z něhož se dochovala pouze část příkopu.[7] Podle Rudolfa Anděla byl celý zámek zbořen a na jeho místě postaven nový.[4] Jiří Úlovec uvádí pouze výstavbu velké části vyšších pater, nového jižního křídla a chodby, která spojuje zámek s kostelem. Severní průčelí nepravidelné zámecké budovy je zdůrazněné rizalitem zakončeným vysokým segmentovým štítem. Přízemní prostory jsou zaklenuté valenými klenbami, zatímco v patře jsou stropy převážně ploché.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-13]. Identifikátor záznamu 131280 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Zvoleněves, s. 716. Dále jen Úlovec (2005). 
  3. Úlovec (2005), s. 714.
  4. a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Zvoleněves – zámek, s. 538–539. 
  5. a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Nelahozevsi, s. 259–260. 
  6. a b Úlovec (2005), s. 715.
  7. a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 80 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]