Libušín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě ve Středočeském kraji. O sousedním hradišti pojednává článek Libušín (hradiště).
Libušín
Pohled na Libušín z cesty od Kladna

Pohled na Libušín z cesty od Kladna

znak obce Libušínvlajka obce Libušínznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0203 532576
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Kladno (CZ0203)
obec s rozšířenou působností: Kladno
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální území: Libušín
katastrální výměra: 9,47 km²
počet obyvatel: 3 098 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 317 m n. m.
PSČ: 273 06
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Hálkova 140
27306 Libušín
starosta / starostka: Ing. Vladimír Eichler
Oficiální web: www.mestolibusin.cz
E-mail: starosta@mestolibusin.cz
Libušín na mapě
Libušín
Red pog.svg
Libušín
Zdroje k infoboxu a částem obce

Libušín je město ve Středočeském kraji, v okrese Kladno.

Na vyvýšenině nad jihozápadním okrajem obce se rozkládají pozůstatky stejnojmenného slovanského hradiště z 9.11. století s kostelíkem sv. Jiří.

Poloha a základní informace[editovat | editovat zdroj]

Libušín se nachází cca 4 km severozápadně od Kladna. Střed obce se nachází v poměrně strmě tvarovaném údolí Svatojiřského potoka v nadmořské výšce 317 m. Novější výstavba (především z éry těžby na Kladensku) se rozrůstá do okolních svahů. Největším jednotným urbanistickým celkem je Korej, postavená na jihovýchodním okraji města v druhé polovině 20.století. Počet obyvatel je 2954 (1. 1. 2015); rozloha 9,48 km². PSČ 273 06.

Obec má svůj fotbalový klub (SK Baník Libušín), 7 skautských oddílů, sportovně rekreační a zájmové centrum Labyrint, obecní policii (Stehelčeves), hřbitov, zubního lékaře, praktického lékaře pro dospělé, dětského lékaře a několik hospod.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec se poprvé připomíná za vlády knížete Břetislava kolem roku 1050. Od 14. století byla ves v údolí nazývána Libušín a ves na návrší Hradiště. V roce 1514 koupili Libušín Martinicové ze Smečna a jejich panství trvalo až do 20. století. V polovině 19. století bylo v Libušíně pouze 17 selských usedlostí a 6 samot. Podle sčítání v roce 1869 zde žilo 501 obyvatel.

Období těžby uhlí na Kladensku[editovat | editovat zdroj]

Prudký rozmach města nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se Libušín stal jedním z středisek těžby černého uhlí na Kladensku. Ve městě byly 3 doly a elektrárna, další důl Mayrau byl v těsné blízkosti hranic k.ú.Libušín. Počet obyvatel se tehdy během čtyřiceti let zdevítinásobil. Do roku 1910 počet obyvatel prudce vzrostl na 4682.[2] Ke dni 1. 1. 2001 klesl počet obyvatel na 2426.

Důl Jan[editovat | editovat zdroj]

Důl, pojmenovaný po řediteli těžařstva Janu Fitzovi, byl založen roku 1885 jako dvě samostatné jámy vzdálené od sebe 60 m, na vrstevnici svahu v severovýchodní části města. Každá jáma měla vlastní těžní a vodotěžní parní stroj o výkonu 300 ks. Do jedné ze zděných těžních budov byla vestavěna ocelová příhradová konstrukce. Důl těžil uhlí z hloubky přes 400 m. Těžba byla zahájena v roce 1887. Budova současné radnice byla součástí dolu. Mezi budovou dnešní radnice a alreálem stavební firmy Ullmann se nacházel kalový rybník "Šmanťák". Vlastní těžba byla ukončena roku 1925. V letech 1934 až 1975 sloužil důl jako větrná jáma dolu Schöller. Některé provozní objekty byly demolovány, jedna šachetní budova měla být zachována, ale vlivem nedostatečné údržby se samovolně zřítila. Část ponechaných objektů byla upravena na obytné účely. Na místě zrušeného dolu vznikla městská čtvrť Janovka. Od městské čtvrtí Korej je oddělena haldou, kam byla vyvážena hlušina a popel z dolu Jan mostem nad silnicí Libušín-Vinařice.

Důl Max[editovat | editovat zdroj]

Důl byl v provozu v letech(1890-1980).Důl byl několikrát přejmenováván, nesl jména President Beněš, Firlinger II a Gottwald II. Důl byl hlouben v letech 1888 až 1892. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi. Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a spolp. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni. V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci 40. let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje. V 70tých letech 20.století byla úpravna uhlí přemístěna na důl Schöller a byla zrušena vlečka (1973). Těžba byla zcela ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. 6. 1989. Podstatnou část areálu dolu převzalo ředitelství spojů, převážně jako sklady.

Důl Schoeller[editovat | editovat zdroj]

V roce 1895 započalo s vrtáním. Uhelná sloj mocná 10 metrů byla navrtána 1. srpna 1896, a to v hloubce 495 metrů. V době vrtání byl veden překop z dolu Jan. 10. června 1899 se započalo s hloubením jámy Schoeller v místech vrtu, kterým byla odváděna voda a čerpána dolem Jan. Hloubení prováděla dolující společnost Mirošovské kamenouhelné těžařstvo, které se v době hloubení jámy přejmenovalo na Mirošov – Libušín – Svatoňovické těžařstvo. Jáma měla kruhový profil o vnitřním průměru pět metrů. 31. října 1901 byla jáma dohloubena na konečných 533,3 metrů. Pravidelná těžba byla zahájena 15. února 1902.Důl měl čtvercovou kompozici, v jejímž středu se nalézala jámová budova s ocelovou těžní věží. Jámová budova měla novorenesanční fasádu s tympanony a měla velký počet vysokých oken.
V roce 1905 důl koupila Pražská železářská společnost, která nedaleko vystavěla elektrárnu. Od roku 1901 byl důl také propojen vlečkou s nádražím Buštěhradské dráhy Kamenné Žehrovice. Na vlečku navazovala úzkorozchodná trať do Smečna a Slaného. V roce 1915 byl důl překopem propojen s dolem Wannieck. V roce 1946 byl důl znárodněn a přejmenován na důl Nejedlý. Jáma Schoeller je od roku 1962 značena jako Nejedlý I. Těžba na této jámě skončila v roce 1973 po dohloubení sousední jámy. Od té doby sloužila jen pro větrání. Sousední jáma Nejedlý III byla hloubena v letech 1968–1972. Dohloubena byla na konečných 638,66 metrů. Měla kruhový profil o průměru 7,5 metru a začala těžit v roce 1973. Ve snaze koncentrovat těžbu uhlí se jáma postupně propojovala překopy s doly Prago, Mayrau, Max a Ronna, v roce 1997 byla propojena i s dolem Tuchlovice. Ze všech okolních dolů bylo uhlí vyváženo jamou Nejedlý III a zpracováno ve zdejší centrální úpravně uhlí. Spolu s novou jámou bylo zrekonsruováno nádraží Kamenné Žehrovice a důl byl rozšířen o řadu dalších objektů, postavena byla nová těžní věž, strojovna, kompresovna, třídička, zásobníky uhlí, kotelna a pětipatrová budova hornických koupelí a šaten. Posledním novým objektem byla stavba Stravzrav postavená stavitelem Vlčkem v osmdesátých letech 20.století. Název jámy, respektive její označení, se neměnilo. Pouze název dolu se měnil. Od Dolu Nejedlý, n. p., na Důl Klement Gottwald, n. p., později koncernový podnik, pak krátce státní podnik a nakonec Důl Kladno, státní podnik. Kromě černého uhlí se zde těžil i lupek. Důl se nacházel severozápadně od města v blízkosti bývalého hradiště Libušín. V dole pracovali vězni z věznice Vinařice, kteří sem dlouhá léta byli na každou směnu dováženi dvěma zamřížovanými autobusy RTO.
Právě v Libušíně se ukončením těžby na dole Schöller definitivně uzavřela éra uhelného hornictví na Kladensku. 29. listopadu 2001 se zde vznítila metanovýbušná směs, výbuch si vyžádal čtyři lidské životy. Po této katastrofě byl důl zařazen mezi plynující, což především znamenalo povinnost zavést vyšší bezpečnostní opatření. To by s sebou neslo velké náklady, proto bylo začátkem roku 2002 rozhodnuto o ukončení těžby. Poslední uhelný vůz vůbec celého kladenského uhelného revíru vyjel na povrch 29. června 2002.

Elektrárna[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna vznikla roku 1930 severně od dolu Schoeller, odkud bylo palivo dopravováno nákladní lanovkou. Výkon byl zprvu asi 10 MW. Elektrárna měla 100 metrů vysoký komín. Provoz byl ukončen v roce 1986. Elektrárně dominovala kromě komína i vysoká hala, která je tvořena železobetonovým rámem.

Status Libušína[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[4]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[4]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[4]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[6]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Slaný[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[9]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V městě Libušín (4046 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, společenstvo živnostenské, hostinských a výčep (výběr)níků, krejčí a obuvníků, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10]

lékař MUDr.Zeman, zubní lékař, 2 autobusoví dopravci, 2 autodopravy, Lido bio, 4 cihelny, Maxův a Schöllerův důl, městská elektrárna, hodinář, 20 hostinců, obchod s hračkami, 2 kapelníci, kloboučník, 2 knihaři, kožišník, lékárna U černého orla, mlýn, papírnictví, pila, řezbář, soustružník dřeva, Živnostenská záložna v Libušíně, 2 stavitelé (Ullmann), velkostatek rodiny Přistoupilů, obecní vodárna, 2 voňavkářství, 4 zahradnictví, zlaté a stříbrné zboží, truhlářství a pohřební ústav Maštalíř, zubní ateliér

Rok 1938[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Jager zakládá středisko Junáka v Libušíně.

Zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

Každoroční události[editovat | editovat zdroj]

  • Libušínská zahradní slavnost.[11]
  • V neděli po sv. Jiří (24. dubna) se v sousedstvím hradišti odehrává svatojiřská pouť, spojená s výpravnou „bitvou“ historického šermu s účastí více než 1000 účinkujících; počet diváků se pohybuje kolem 10 000.[12]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice dnes na území města není. V minulosti na území města existovala řada železničních tratí, k nejznámějším patřila Kladensko-nučická dráha, která vedla od roku 1890 do roku 1973 z dolu Max v Libušíně přes Kladno-Vejhybku do Nučic, od 1.6.1886 do roku 1925 byla v provozu trať důl Jan Libušín-Vinařice-Kralupy nad Vltavou, jejíž část je stále využívána jako vlečka podniku Stavební obnova železnic a.s. v Třebichovicích (v místě bývalého vlečkového kolejiště v Libušíně je dnes klubovna Junáků). Na území města leží i nedávno zrušená vlečka ze zrušeného dolu Scholler do stanice Kamenné Žehrovice, na kterou navazovala úzkorozchodná dráha do Přelíce a do Slaného, která ovšem již nebyla na území Libušina (stanice ležela něekolik desítek metrů od hranice k.ú.Libušín).
Nejblíže městu je železniční stanice Kamenné Žehrovice ve vzdálenosti 4 km ležící na trati 120 z Prahy a Kladna do Rakovníka.
V Libušíně byla hustá síť důlních železnic o rozchodu 600 mm a to jak podzemních, tak nadzemních (v areálu dolů, výsypek a v lesích v okolí dolu Max). V posledních 30 letech těžby bylo uhlí dopravováno důlní železnicí v podzemí do úpravny uhlí na dole Scholler, normálně rozchodné vlečky k ostatním dolům v okolí byly zrušeny.

Lanová dráha[editovat | editovat zdroj]

V Libušíně byla provozována nákladní lanová dráha, která dopravovala uhlí z dolu Scholler do elektrárny.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Do města vedou silnice III. třídy. Jeden z prvních automobilů ve městě vlastnil MUDr.Zeman, který s ním objížděl pacienty. V období mezi dvěma světovými válkami začal pan Barášek provozovat linku taxi do Kladna. Na tento počin později navázala autobusová linka č.7 do Kladna, zpočátku provozovaná autobusy RTO. Ve městě zastavovaly v září 2011 autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Kladno, Mladá Boleslav, Mšec, Praha, Slaný, Smečno, Stochov (dopravci ČSAD Slaný, a.s. a ČSAD MHD Kladno, a.s.).[13]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. http://www.mestolibusin.cz/vismo/osnova.asp?id_org=8358&id_osnovy=52
  3. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  4. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Zákon č. 36/1960 Sb.
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 732-733. (česky a německy)
  11. http://www.mestolibusin.cz/vismo/osnova.asp?id_org=8358&id_osnovy=1509
  12. http://libusin.org/
  13. Portál CIS o jízdních řádech

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]