Důl Max
Důl Max | |
---|---|
Základní údaje | |
Těžba | černé uhlí |
Poloha | |
Stát | Česko |
Kraj | Středočeský |
Okres | Kladno |
Obec | Libušín |
Souřadnice | 50°9′35,2″ s. š., 14°3′31,5″ v. d. |
Provozní údaje | |
Období těžby | 1892–1980 |
Kód památky | 51356/2-4447 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Důl Max na černé uhlí byl hlouben v letech 1890 až 1892 jižně od Libušína na Kladensku. Uhlí se z dolu dopravovalo větví (vlečkou) Kladensko-nučické dráhy. Těžba byla ukončena v roce 1980.[1] Strojovna dolu je od roku 2002 chráněna jako kulturní památka.[2]
Název
[editovat | editovat zdroj]Důl byl několikrát přejmenováván, nesl jména President Beneš, Fierlinger II a Gottwald I. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi.[1]
Těžba
[editovat | editovat zdroj]Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a spol. p. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni. V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci čtyřicátých let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje. V sedmdesátých letech 20. století byla úpravna uhlí přemístěna na důl Schöller a v roce 1973 byla zrušena vlečka.
Uzavření dolu
[editovat | editovat zdroj]Těžba byla zcela ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. června 1989. Podstatnou část areálu dolu převzalo ředitelství spojů, převážně jako sklady.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Vlečka na důl Max [online]. Kladno minulé, 2008-03-16 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-05-28]. Identifikátor záznamu 453569 : Strojovna uhelného dolu Max/President Beneš/Fierlinger II/Gottwald I. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].