Důl Max

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Důl Max
Chybí zde svobodný obrázek
Souřadnice
Kód památky 51356/2-4447 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Max na černé uhlí byl hlouben v letech 18901892 jižně od Libušína na Kladensku. Uhlí se z dolu dopravovalo větví (vlečkou) Kladensko-nučické dráhy. Těžba byla ukončena v roce 1980.[1]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Důl byl několikrát přejmenováván, nesl jména President Beneš, Fierlinger II a Gottwald I. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a spol. p. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni. V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci 40. let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje. V 70. letech 20. století byla úpravna uhlí přemístěna na důl Schöller a v roce 1973 byla zrušena vlečka.

Uzavření dolu[editovat | editovat zdroj]

Těžba byla zcela ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. června 1989. Podstatnou část areálu dolu převzalo ředitelství spojů, převážně jako sklady.

Reference[editovat | editovat zdroj]