Důl Václav (Kladno)
| Důl Václav (Kladno) | |
|---|---|
 | |
| Souřadnice | 50°9′1,95″ s. š., 14°7′13,63″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Václav byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Kladno v kladensko-rakovnické uhelné pánvi. Důl byl vybudován společností Pražské doly u Kladna a později provozován Pražskou železářskou společností (dále PŽS). Důl byl provozován v letech 1847–1889.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hloubení jámy bylo zahájeno v září 1847 společností Pražské doly u Kladna. Jáma byla pojmenována podle společníka Pražských dolů majitele ostrova Žofín a Pražských mlýnů v Praze Václava Novotného.[1][2] Jáma byla hloubena asi 320 m severně od nálezné jámy Kateřina Josefa v Kočehlavech na území pozdější Vojtěšské huti. Její profil byl obdélníkový o rozměrech 6,1 × 2,4 m do hloubky 159,9 m. v hloubce 122 byla zastižena hlavní kladenská sloj o mocnosti 5,9 m. Těžba na dole byla ukončena v roce 1882 a do roku 1889 byla provozována jako větrní jáma dolu Layer v Kladně. Po ukončení provozu byla jáma zasypána a těžní budova zbourána, ostatní objekty byly využity Vojtěšskou hutí. V roce 2002 byla jáma doplněna popílkovou zakládkou a byl postaven uzavírací ohlubňový poval s kontrolními a dosypávacím otvorem.[3]
Na dole Václav je doloženo první využití koní v podzemí na Kladensku. Prameny uvádí rok 1849 nebo 1852.[1]
Větrání dolu zabezpečovala větrná jáma Václav umístěna v jižní části dobývacího pole. Větrná jáma z roku 1865 se nacházela asi 235 m jižně od těžní jámy Václav, její hloubka byla asi 70 m a činnost ukončila spolu s ukončení činností dolu Václav.[4][5]
Koksovna[editovat | editovat zdroj]
Na nádvoří dolu byly postaveny koksovací pece, které zpracovávaly vytěžené uhlí dolu, později z dolu Prokop. Vytvořený koks byl používán k tavbě železa ve Vojtěšské huti. V období 1852–1854 bylo v činnosti šest schaumburských koksovacích pecí se vsázkou 8 t a výtěžností 45 %. V roce 1854 na jejich místě bylo postaveno třináct nových schaumburských koksovacích pecí. Mimo tento typ pecí byly v činnosti ještě tzv. belgické pece. V letech 1852–1855 jich bylo dvacet a v období 1856–1859 třicet dva belgických pecí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. 1. vyd. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Přehled historicky doložených úvodních důlních děl, s. 137 a 208.
- ↑ a b MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 37, 169, 198.
- ↑ Jáma Václav. Kladenský uhelný revír [online]. [cit. 2021-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Hončík ..., c.d., s. 200
- ↑ Matěj ... c.d., s. 280
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0