Želenice (okres Kladno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Želenice
Kostel sv. Jakuba Většího a dřevěná zvonice uprostřed Želenic.
Kostel sv. Jakuba Většího a dřevěná zvonice uprostřed Želenic.
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0203 599425
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSlaný
Okres (LAU 1)Kladno (CZ0203)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel195 (2021)[1]
Rozloha4,67 km²
Katastrální územíŽelenice
Nadmořská výška310 m n. m.
PSČ273 41
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduDolní Ulice 75
Želenice
27341 Brandýsek
ou.zelenice@seznam.cz
StarostkaMiroslava Pospíšilová
Oficiální web: www.zelenice.net
Úřední web: www.zelenice.eu
Želenice na mapě
Želenice
Želenice
Další údaje
Kód části obce195910
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Želenice se nachází 6 km jihovýchodně od Slaného v okrese Kladno, mezi Knovízí a Třebusicemi, blízko dálnice D7 Praha-Slaný. Žije zde 195[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec dříve nazývaná Želunice vznikla na místě, kde je dle archeologických nálezů doloženo osídlení již z období kultury šňůrové, unětické, bylanské, laténské a raně křesťanské. V roce 1843 zde byla nalezena laténská bronzová spona, která byla uložena v Národním muzeu v Praze. Od 10. století patřila ves panenskému klášteru benediktýnek u sv. Jiří na Pražském hradě. V roce 1305 ji daroval král Václav II. spolu s částí sousední vsí Knovíz nově zřízenému královskému městu Slanému. V roce 1316 je připomínán Bolebor ze Želenic. V roce 1547 ves spolu se všemi sousedními statky městu Slaný zkonfiskována, ale do roku 1562 byla zase navrácena. Během konfiskacích majetku po bitvě na Bílé hoře, byla ves městu opět zabavena spolu s Netovicemi, Plchovem a jedním osedlým v Humnech. V roce 1622 byla prodána spolu se statky Vodolána Pětipeského z Chyš a Egrberka a na Blahoticích prodána Jaroslavovi Bořitovi z Martinic a na Smečně. Součástí smečenského panství byla i za Clam-Martiniců až do zrušení poddanství v roce 1848.[2]

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Slaný[3]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Slaný[3]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Slaný[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Slaný[5]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Slaný[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Slaný[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[8]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Želenice (305 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] cihelna, drůbežárna, 3 hostince, knihař, kovář, krejčí, obchod s ovocem a zeleninou, 3 rolníci, řezník, 2 obchody se smíšeným zbožím, starý materiál, obchod se střižním zbožím, trafika, 2 velkostatky.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Stáří Želenic dosvědčuje kostel sv. Jakuba Většího, dominanta této vesnice. Již Antonín Podlaha uvádí, že kostel (loď) je patrně z doby románské. Uvádí se poprvé 1227 a pak roku 1352, ale oprýskaná omítka lodi na severní straně potvrdila jasně existenci želenického kostela (a tím i Želenic) snad v 11. století, určitě pak na konci 12. století.

Vedle kostela za malým hřbitovem na podezdívce stojí dřevěná zvonice s nízkou přisedlou mansardovou střechou. Zvony na želenické zvonici jsou z roku 1613 od slánského zvonaře Jindřicha Senomatského ze Štennštatu a z roku 1581 od Brikcího z Cinperka z Nového Města Pražského.

Přímo v obci jsou chráněny tří památné stromy: dub letní u průjezdní silnice a lípa velkolistálípou malolistou dole na návsi. V údolí severně od vesnice, při cestě směrem k Podlešínu se nachází zajímavý pískovcový útvar, přírodní památka Podlešínská skalní jehla.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]

Do obce vedou silnice III. třídy.

Území obce protíná železniční trať 121 Hostivice - Středokluky - Podlešín se zastávkou Želenice u Slaného. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla na trati zahájena roku 1873.

Veřejná doprava 2011[editovat | editovat zdroj]

Po trati 121 jezdily v létě 2 páry osobních vlaků o sobotách a nedělích z Prahy do Slaného.

V obci zastavovaly autobusové linky Slaný-Brandýsek-Praha (11 spojů tam i zpět) a Velvary-Kladno (1 spoje tam, 2 spoje zpět) (dopravce ČSAD Slaný, a.s.).

Nádraží[editovat | editovat zdroj]

Ke katastru obce patří též nádraží „Želenice u Slaného“ na trati 121 z roku 1872, které je vzdáleno téměř 2 kilometry východně od vsi, a okolní zástavba, která je pojmenovaná jako ulice U nádraží. Fakticky patří tato miniosada spíše k asi kilometr vzdáleným Třebusicím, z Želenic do ní ani nevede přímá cesta. Kdysi bývala u nádraží restaurace U Hofmannů.[10]

Nádražní budova je ve zdevastovaném stavu a České dráhy uvažují o její demolici, pokud se nepodaří ji nikomu prodat, což je pravděpodobné.[10] Nádraží Želenice u Slaného je jedinou stanicí na trati 121, ve které nestaví žádné vlaky: letní cyklovlaky jinak staví ve všech ostatních stanicích a zastávkách. Nádražní budova je obydlena nelegálními obyvateli a celá oblast kolem nádraží se od 90. let 20. století změnila v cikánskou osadu, v níž jsou obydleny zbytky domů i karavany na zahradách, po osadě se povalují hromady odpadků a dílů rozebraných automobilů v rámci neoficiálního vrakoviště. Zárodek osady tvořili Romové, kteří v 80. letech pracovali u Českých drah a legálně obývali některé budovy. Evropský sociální fond odhaduje počet romských obyvatel osady na 51–75, se stoprocentní nezaměstnaností, většinou bez českého občanství a bez povolení k trvalému pobytu. Neexistuje a nepřipravuje se žádná koncepce řešení této lokality.[11] Na černé skládce u osady dochází k častým požárům,[12] rovněž nádražní budova je poškozena někdejším požárem.[11]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Paměti obce Želenice [online]. Obec Želenice [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  3. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  8. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1942. (česky a německy)
  10. a b Zprávy TV Prima, 26. 1. 2010, reportér Patrik Kaizr (Nádraží Želenice u Slaného, youtube.com)
  11. a b 5.11.24 Želenice, lokalita A, mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice, Evropský sociální fond v ČR
  12. Rok 2009: Počet požárů se snížil, Kladenský deník, 2. 3. 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]