Buštěhradská dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Buštěhradská dráha
Právní forma Staatliche Auszeichnung
Datum založení 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Síť Buštěhradské dráhy

Buštěhradská dráha, zkratka BD; německy B.E.B. (z německého: Buschtěhrader Eisenbahn) byla privátní železniční společností na území Čech. Společnost provozovala v letech 1855–1922 síť železnic v severozápadních Čechách. Její síť spojovala Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stanice Křimov, opuštěná trať do Reitzenhainu (2007)
Krušovický pivovar přepravoval pivo v chladících vozech BD (Železniční muzeum Lužná u Rakovníka; 2008)

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit dosud fungující koněspřežnou dráhu výkonnějším dopravním prostředkem. Z tohoto důvodu byla v roce 1852 založena Buštěhradská železniční společnost (něm.: Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft), která od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Její jméno bylo odvozeno od Buštěhradu. V buštěhradském zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku císaře Ferdinanda, a proto se někdy usuzuje, že to bylo důvodem pojmenování dráhy jako Buštěhradská. Pravdou však je, že Kladno bylo v době vzniku malým městečkem, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.[1] Jedním ze zakladatelů byl i známý podnikatel Vojtěch Lanna[2]

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855 – jednalo se o úsek Staré Kladno – Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 kilometrů. V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha-Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes stanice Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka – Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben a roku 1867 následovala koncese pro zbylý úsek Vejhybka–Lány (dnešní stanice Stochov). Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně společnost Buštěhradská dráha rozvinula síť svých železnic do celé oblasti. 4. února 1871 byl zahájen provoz na novém, 83,8 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou dráhou.

V letech 1871–1872 vznikla podle návrhu architekta Ullmanna v tehdejší Bredově ulici, dnes Politických vězňů, v Praze 1 nová správní budova.

Dne 3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku SmíchovHostivice. Tím získala Buštěhradská dráha nové spojení s Prahou, které bylo navíc sklonově příznivější, než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží. To se mělo nacházet v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorního nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště.[3] Myšlenka nádraží Na Knížecí ožila po téměř 130 letech – v roce 2010 při výluce tramvajových tratí v oblasti Motola a Řep byla od 1. června zřízena na konci jedné z kolejí bývalého nákladového nádraží zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí s nástupištěm délky dvojdílné jednotky ř. 814.

Dne 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 kilometrů dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou KřimovNová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu.[4] Dne 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov – KadaňPrunéřov.

Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla své největší délky 465 kilometrů. Již před 1. světovou válkou se uvažovalo o zestátnění Buštěhradské dráhy. V roce 1918 se ocitly tratě Buštěhradské dráhy na území nově založeného Československa, které zestátňování drah upřednostňovalo, a 1. ledna 1923 byla Buštěhradská dráha zákonem zestátněna a její tratě se staly součástí ČSD.[5]

Vozidla[editovat | editovat zdroj]

Z lokomotiv Buštěhradské dráhy se zachovaly dvě ve sbírkách Národního technického muzealokomotiva Kladno z roku 1855 je nejstarší dochovanou lokomotivou v Čechách a bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v současné době v muzeu v Lužné u Rakovníka. Dále se zachoval stroj 300.619, který je v současné době také v Lužné.

Parní lokomotivy BD
Řada Číslo Uspořádání Rok výroby Výrobce řada ČSD Obrázek
I 101–105 C2' n2t 1855–1861 Lokomotivfabrik der StEG Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG
Ia 401–422 C n2t 1890–1906 Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF 300.601–623 Lokomotiva Lokomotivfabrik Floridsdorf
II 106–112 C n2 1863–1868 Lokomotivfabrik der StEG
III 113–170 C n2 1870–1873 Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf 322.201–254
IIIa 180–277 C n2 1887–1907 Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG 324.301–396 Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG
IV 201–203 (do r. 1887)
301–306
D n2 1884, 1890 Wiener Neustadt 412.001–006
IVa 351–355 D n2 1909 BMMF 413.101–105
V 1–20 1B n2 1870–1872 Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz 232.201–220
Va 501–506 1'E1' n2t 1918 BMMF 524.101–106 Lokomotiva ČKD
VI 81–84 1B n2 1873 Kessler/Karlsruhe
VII 90–96 2'B n2 1887–1897 Wiener Neustadt 253.301–307
VIII 51–73 2'C n2 1898–1914 Lokomotivfabrik der StEG 354.425–447 Lokomotiva Lokomotivfabrik der StEG

Tratě BD[editovat | editovat zdroj]

Trať Stavební délka[6]
(v km)
První otevření Dokončení Poznámka
Dubny–Staré Kladno 002,690 5. listopad 1855 jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy 024,813 23. únor 1856 23. únor 1872  
Praha (Bubna)–Lužná u Rakovníka
Lužná u Rakovníka – Chomutov
Chomutov–Cheb
237,819 4. listopad 1863 1. březen 1873  
Lužná-Líšany – Rakovník 009,394 5. červen 1871 5. březen 1873 místní dráha
Březno u Chomutova–Kadaň-Prunéřov 010,251 9. listopad 1871  
Tršnice – Františkovy Lázně 004,129 9. prosinec 1871  
Praha-Smíchov–Hostivice 019,334 3. březen 1872
Chomutov–Křímov-(Reitzenhain) 036,243 12. květen 1872 23. srpen 1875 Úsek st. hranice – Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov–Vejprty hranice 035,144 12. květen 1872 Místní dráha; Úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov-st. hranice(–Klingenthal) 027,786 1. červen 1876 1. říjen 1886 místní dráha;Úsek st. hranice–Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice 012,311 15. září 1883 místní dráha
Celkem: 419,914 roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~281 km
Zahájení provozu na jednotlivých traťových úsecích
Datum Traťový úsek[7]
05.11.1855 Kladno – Kladno-Dubí
16.11.1855 Kladno-Dubí – Kralupy nad Vltavou
04.11.1863 Praha-Dejvice – Kladno
27.04.1868 Praha-Dejvice – Praha-Bubny
22.04.1869 Kladno – Stochov
19.09.1870 Cheb – Karlovy Vary
04.02.1871 Stochov – Chomutov
09.11.1871 Ostrov nad Ohří – Prunéřov
09.12.1871 Tršnice – Františkovy Lázně
12.05.1872 Chomutov – Vejprty
03.07.1872 Praha-Smíchov – Hostivice
09.12.1872 Ostrov nad Ohří – Karlovy Vary
01.03.1873 Prunéřov – Chomutov
05.03.1873 Lužná u Rakovníka – Rakovník
23.08.1875 Křímov – Rakovník
01.06.1876 Sokolov – Kraslice-předměstí
15.09.1883 Krupá – Kolešovice
01.10.1886 Kraslice-předměstí – Klingenthal
15.04.1895 Vojkovice – Kyselka (převzetí dráhy firmy Mattoni)

Tratě provozované BD[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Ryvola, Zdeněk Pospíšil: Buštěhradka, Radix 2005, ISBN 80-86031-62-4
  • Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [Prag, phil. Diss.] ÖNB
  • Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.

  1. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85. 
  2. Vojtěch Lanna na stránkách Lannovy vily vila-lanna.cz
  3. Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. Dále jen Binterová (2007). 
  5. Binterová (2007), s. 171
  6. Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandkung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Techen-Leipzig, 1899, Seiten 331–332
  7. KOUTNÝ, Robert; MEISEL, Thorald; TYLLER, Rudolf. Ozvěny historie – lidé a technika. Pozor přijíždí vlak!. 3. vyd. Kraslice: Nakladatelství R. Vilímka a R. Kotlínka, 2016. 197 s. ISBN 978-80-270-2420-9. Kapitola Buštěhradská dráha, s. 5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]