Křimov
| Křimov | |
 Křimov z Menhartického vrchu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU (obec) | CZ0422 563161 |
| Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
| Okres (LAU 1) | Chomutov (CZ0422) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Chomutov |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální výměra | 30,33 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 50°29′10″ s. š., 13°18′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 417 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 725 m n. m. |
| PSČ | 430 01 |
| Zákl. sídelní jednotky | 8 |
| Části obce | 9 |
| Katastrální území | 8 |
| Adresa obecního úřadu |
Křimov 37 430 01 Chomutov |
| Starosta | Milan Váňa |
|
Oficiální web: www | |
| Email: ou@krimov.cz | |
 | |
  Křimov | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křimov (německy Krima) je obec v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Žije v ní 417[1] obyvatel, samotný Křimov má však pouze kolem jednoho sta lidí. Vesnice stojí na náhorní planině Krušných hor v nadmořské výšce 725 metrů. Vznikla ve třináctém století, kdy ji získal řád německých rytířů a připojil ji k chomutovskému panství, u kterého zůstala až do zrušení poddanství. Potom se stala samostatnou obcí. Obyvatelé se živili především zemědělstvím, zejména chovem dobytka a v devatenáctém století také pěstováním a zpracováním lnu.
Ke Křimovu patří dalších osm obecních částí: Celná, Domina, Krásná Lípa, Menhartice, Nebovazy, Stráž, Strážky a Suchdol.
Obsah
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen z osobního jména Křima ve významu Křimův dvůr. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Krimove (1281), Crymau (1352), Crimaw (1361), Crymow (1363), Kreymaw (1412), Crimow (1434), Krzimow (1571), Kryma (1595) nebo Krima (1787).[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Křimov patří mezi nejstarší sídla v Chomutovské části Krušných hor. Archeologické doklady svědčí o vzniku vesnice na přelomu dvanáctého a třináctého století. Vznikla na významné obchodní cestě zmiňované již v polovině dvanáctého století, která spojovala Chomutovsko se Saskem. Cesta měla několik větví, z nichž jedna vedla z Chomutova a druhá z Kadaně přes Vysokou. Z Křimova pokračovala přes Reitzenhain do Wolkensteinu.[3]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281. Nachází se v listině, ve které Chotěbor z Račic se svou manželkou odkázal řádu německých rytířů z chomutovské komendy vesnice v tzv. Křimovském újezdu. Kromě Křimova to byly Stráž, Strážky, Nebovazy, Suchdol, Menhartice, Lideň, Vysoká a dříve zaniklé Hoděvice.[4] Ve čtrnáctém století se část vesnice dostala neznámým způsobem do majetku pánů z Alamsdorfu, kteří sídlili na hradě Najštejně, ale patřily jim také další vesnice v okolí a pravděpodobně také hrádek Hausberk. V roce 1363 nechali zřídit oltář svatého Erazima v březeneckém kostele a část vyhrazených peněz pocházela právě z jejich křimovského majetku.[3] Vesnici spravovali rychtáři. K rychtě, která stála v těsném sousedství kostela,[3] patřila kromě dalšího příslušenství také krčma.[5]
V roce 1411 využil král Václav IV. oslabení řádu a zabavil mu většinu majetku. Křimov však zůstal součástí chomutovského panství, v jehož držení se zpočátku střídala řada zástavních majitelů. Posledním šlechtickým majitelem se stal Jiří Popel z Lobkovic, jehož majetek zabavil v roce 1594 císař Rudolf II. Chomutov se potom v roce 1605 vykoupil z poddanství a zároveň si koupil jedenáct vesnic, mezi které patřil i Křimov. Tehdy v něm žilo 23 poddaných, kteří se museli podílet na platu rektora chomutovské jezuitské koleje.[6]
Během třicetileté války Křimov trpěl opakovanými průchody vojsk. Podle berní ruly z roku 1654 zde po jejím skončení žilo devět sedláků, šest chalupníků a šest řemeslníků (tkalců a nádeníků). Pěstovali žito a dohromady měli 29 potahů, přes 200 krav a další dobytek. Jeden ze sedláků provozoval krčmu. Významným zdrojem příjmů bylo formanství. O sto let později, v roce 1748, stál ve vesnici mlýn o dvou kolech, pracoval zde kovář, krejčí, tkalec, několik nádeníků a jeden forman. Z rychty se vyvinul svobodný statek a vesnici spravovali úředníci z městského statku v Krásné Lípě.[7] Nadále však vesnici způsobovala škody vojska, která tudy procházela například v letech 1778 nebo 1813, kdy zde vznikl vojenský a vězeňský tábor pro 900 Francouzů.[8]
Kromě zemědělství a formanství si lidé vydělávali také obchodem s dřevem a domácí výrobou pozamentů a později také zpracováním lnu, jehož pěstování se rozšířilo na konci devatenáctého století. Roku 1894 vzniklo společenstvo pro pěstování lnu a jihozápadně od vesnice byla postavena továrna na jeho zpracování.[8]
Na konci druhé světové války vesnicí v dubnu roku 1945 procházel pochod smrti z Reitzenhainu do Chomutova. Jeho oběti byly pochovány v celkem dvanácti společných hrobech, z nichž dva s celkem 31 mrtvými byly v Křimově.[9]
Po druhé světové válce došlo k vysídlení původních obyvatel a populace obce prudce poklesla.
Po roce 1989 byl postaven vodovod a kanalizace. Část obyvatel pracuje v zemědělství, ale většina lidí dojíždí za prací do Chomutova nebo jsou nezaměstnaní. Před výstavbou silničního obchodu zde bylo několik tržišť a rozvíjela se prostituce.[9]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Vesnice leží 8,5 km severozápadně od Chomutova ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 5,91 km².[10] Celková výměra obce, ke které patří dalších sedm katastrálních území však dosahuje 30,33 km².[11] Sousedními obcemi jsou Kalek na severu, Blatno na východě, Chomutov na jihu, Málkov na jihozápadě a Výsluní a Hora Svatého Šebestiána na západě a severozápadě. V katastrálním území Křimov leží také Celná.[12]
Více než polovinu rozlohy území obce v roce 2015 pokrývaly lesy (1 676 hektarů) a přibližně jednu třetinu tvořila zemědělská půda, ve které výrazně převládaly trvalé travní porosty (804 hektarů) doplněné 269 hektary orné půdy a šesti hektary zahrad. Na vodní plochy připadalo 27 hektarů. Zastavěné území a ostatní plochy zaujímaly celkem 251 hektarů. Koeficient ekologické stability byl 4,83,[13] což území řadí mezi přírodě blízké oblasti s převahou ekologicky stabilních struktur a nízkým využitím krajiny člověkem.[14]
Geologické podloží katastrálního území Křimov tvoří prekambrické dvojslídné a biotitické ruly.[12] Celá oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Přísečnická hornatina, pro který jsou charakteristické zbytky zarovnaných povrchů na vyzdvižené kře.[15] Zarovnaný povrch s nadmořskými výškami okolo 720–740 metrů na severu prudce spadá do hlubokého údolí Křimovského potoka a na jihu ho narušuje méně výrazná sníženina údolí Hutné, která západně od vesnice pramení. Samotná vesnice stojí v nadmořské výšce 710–725 metrů. Z půd převažují podzoly, ale v oblasti mezi Křimovem a křimovským nádražím a jižně od Celné se vyskytuje také kambizem. Největším vodním tokem je Prunéřovský potok, který protéká podél západní hranice. Do severovýchodního cípu území zasahuje malá část vodní nádrže Křimov.[12] Krajina severně od silnice z Dominy do Hory Svatého Šebestiána se nachází na území přírodního parku Bezručovo údolí a údolní svahy u Celné patří do přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka.[16]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 397 obyvatel (z toho 192 mužů) německé národnosti, kteří byli kromě jednoho evangelíka členy římskokatolické církve.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 407 obyvatel: 43 Čechoslováků a 364 Němců. Jeden byl evangelík, patnáct bylo bez vyznání, pět se hlásilo k československé a ostatní k římskokatolické církvi.[18]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 391 | 451 | 452 | 410 | 427 | 397 | 407 | 156 | 173 | 150 | 115 | 63 | 49 | 114 |
| Domy | 50 | 63 | 65 | 66 | 63 | 63 | 63 | 61 | 45 | 32 | 25 | 41 | 23 | 37 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Nebovazy, Stráž a Suchdol. | ||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Správní území a místní části[editovat | editovat zdroj]
Křimov leží v Ústeckém kraji v okrese Chomutov a patří k ORP Chomutov.[13] Kromě samotného Křimova k obci patří dalších osm sídel: Celná, Domina, Krásná Lípa, Menhartice, Nebovazy, Stráž, Strážky a Suchdol. Z nich Menhartice, Nebovazy a Stráž jsou zaniklé vesnice.
Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]
V místních volbách se volí sedm členů obecního zastupitelstva. Ve volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2014–2018 byla volební účast v obci 62,23 %.[21] Pět zvolených zastupitelů bylo bez politické příslušnosti a po jednom byli členy ČSSD a KDU-ČSL.[22] Starostou se stal Milan Váňa.[23]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Přímo Křimovem vede silnice III/25114,[24] která byla až do výstavby obchvatu hlavním silničním tahem k hraničnímu přechodu u Hory Svatého Šebestiána. Obchvat silnice I/7 vesnici míjí z jihu. Podél severního okraje vesnice ve železniční trať Chomutov–Vejprty otevřená v roce 1872.[8] V katastrálním území Křimova se na ní nachází dvě zastávky, ale v jízdním řádu 2015/2016 je obsluhovaly pouze dva páry vlaků o víkendech v období od května do září.[25] Zastávka Křimov – zastávka stojí asi 500 metrů západně od vesnice a bývalé nádraží Křimov stojí téměř dva kilometry daleko. Obě stanice spojuje krátká zeleně značená turistická trasa. Přímo ve vesnici je také zastávka linkové autobusové dopravy.[16] Podél železniční trati vede u vesnice žlutě značená turistická trasa, která vytváří okruh mezi Křimovem, vodní nádrží Křimov a Bezručovým údolím. U zastávky Křimov – zastávka začíná cyklotrasa č. 3008 k bývalému Třetímu Mlýnu v Bezručově údolí.[16]
Školství[editovat | editovat zdroj]
Ve vesnici funguje obecní knihovna,[26] ale není v ní žádné školské zařízení.[13] Škola však v Křimově vznikla nejpozději v roce 1592, kdy sem oficiálně dosazovali učitele chomutovští jezuité. Podle pramenů však první katolický učitel začal působit až v roce 1636 a do té doby byli učitelé protestanté. V roce 1796 byla postavena školní budova na místě pozdějšího domu čp. 38 a v roce 1860 ji nahradila nová budova pro dvě třídy. Křimovskou školu navštěvovaly také děti ze Stráže, Suchdola a Nebovaz.[6]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější památkou v Křimově je původně gotický kostel svaté Anny ze čtrnáctého století. Jižně od něj stojí jednopatrová barokní budova fary z poslední třetiny osmnáctého století.[27] K památkově chráněným objektům patří ještě smírčí kříž na kraji silnice u domu čp. 47.
Bývalé provozní budovy na křimovském nádraží využívá Společnost LOKO-MOTIV s cílem vybudovat zde železniční muzeum. Spolek kromě oprav nádražních budov rekonstruuje historická vozidla a pořádá jízdy historických vlaků.[28] K technickým zajímavostem patří zrušená železniční trať z Křimova do Reitzenhainu, která od roku 1874 odbočovala z křimovského nádraží a jejíž těleso je v terénu z větší části zachováno.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 399.
- ↑ a b c VOLF, Martin. Historická zmínka o tzv. Křimovském újezdě v zrcadle archeologických pramenů. In: SMOLNIK, Regina. ArchaeoMontan 2013. Drážďany: Landesamt für Archäologie Sachse, 2014. Dostupné online. ISBN 978-3-943770-14-8. S. 121–135. (česky, německy)
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Od Hory Svatého Šebestiána po Krásnou Lípu. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 96 s. ISBN 80-238-5996-X. Kapitola Křimov, s. 68–69. Dále jen Binterová 2000.
- ↑ Binterová 2000, s. 70
- ↑ a b Binterová, s. 71
- ↑ Binterová, s. 72
- ↑ a b c d Binterová, s. 73
- ↑ a b Binterová, s. 75
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Křimov [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Obec Křimov [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c Křimov [online]. Regionální informační servis [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Koeficient ekologické stability [online]. Mendelova univerzita v Brně [cit. 2016-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–377.
- ↑ a b c Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014. Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Křimov – Titulní strana [online]. Obec Křimov [cit. 2016-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
- ↑ České dráhy. Traťový jízdní řád [online]. České dráhy [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Obecní knihovna [online]. Obec Křimov [cit. 2016-11-22]. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Křímov, s. 162–163.
- ↑ Společnost Loko-motiv [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BINTEROVÁ, Zdena. Od Hory Svatého Šebestiána po Krásnou Lípu. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 96 s. ISBN 80-238-5996-X. Kapitola Křimov, s. 68–76.
- BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Křimov, s. 127–129.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křimov ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Křimov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Webové stránky obce
