Duchcovsko-podmokelská dráha
| Duchcovsko-podmokelská dráha | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Datum založení | 1869 |
| Datum zániku | 1892 |
| Adresa sídla | Karlovy Vary, Česko |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | výroba, přenos a rozvod elektřiny, těžba a železniční doprava |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Duchcovsko-podmokelská dráha (německý oficiální název k.k. privilegierte Dux-Bodenbacher Eisenbahn-Gesellschaft, zkratka DBE) byla privátní železniční společnost v Rakousko-Uhersku, která provozovala dopravu na trati mezi Podmokly (dnes část Děčína), Duchcovem a Chomutovem. Firma vznikla jako konkurenční podnik vůči Ústecko-teplické dráze (ATE), jejíž monopolistické chování v regionu nemohlo být vlastníkům místních uhelných dolů po chuti.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Zakladatelem firmy byl liberecký podnikatel Johann Liebieg, který se již dříve snažil na Ústecku postavit vlastní železnici, tehdy byl ale ze strany ATE přesvědčen k odstoupení od svého plánu a tato firma zmíněnou trať postavila sama. Pro druhý pokus si Liebieg vybral spojence, kterým byl teplický právník Franz Stradal, zároveň patřící i mezi původní zakladatele ATE. Stradala pak za tento počin správní rada ATE ze společnosti vyobcovala.[1]
Nově založená společnost získala koncesi v roce 1869 pro úsek z Duchcova do Podmokel, kde měla trať napojení na labský přístav, kam směřovala většina zátěže uhlí. Tato část byla uvedena do provozu v roce 1871, o rok později pak zbývající část z Duchcova přes Litvínov do Chomutova.[2] Společnost si pořídila 8 trojspřežních francouzských lokomotiv od firmy Koechlin a později dalších 26 od vídeňské firmy Siegl.[3]
Přes velká očekávání se firmě příliš nedařilo, již v roce 1884 provoz na jejích tratích převzaly státní KkStB a zestátněna byla v první zestátňovací vlně v roce 1892.[2]
Lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]| Lokomotivy Duchcovsko-podmokelské dráhy | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Číslo | Počet | Výrobce | Rok výroby | Uspořádání pojezdu | Číslo kkStB | Číslo ČSD | |
| 1–8 | 8 | Köchlin | 1871 | C-n2 | 45.01–08 | 312.601–602 | |
| 9–34 | 26 | Sigl/Wr. Neustadt, Sigl/Vídeň, Wiener Neustadt, StEG | 1872–1882 | C-n2 | 53.01–26 | 314.001–020 | |
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Velká část tratí DBE byla zrušena v souvislosti s postupující těžbou uhlí. Zrušen byl celý úsek z Chomutova do Litvínova, v roce 1984 byla obnovena krátká trať z Chomutova do Jirkova, na které byla v roce 1997 obnovena osobní doprava.[2] Úsek z Duchcova do Děčína sloužil roky jako lokálka. Části trati zanikly v povrchových lomech, trať byla přeložena mimo Košťany, takže nyní se ve stanici Oldřichov u Duchcova rozpadá na dva provozní úseky – Oldřichov u Duchcova – Litvínov a Děčín – Oldřichov u Duchcova; na druhém z nich, přezdívaném dnes též „Kozí dráha“, byla v roce 2007 veškerá pravidelná doprava zastavena a na trať vyjížděly vlaky jen ojediněle.[4] V roce 2022 byl ale zprovozněn úsek Děčín–Telnice, na kterém posléze došlo k obnovení pravidelné dopravy v podobě turistických spojů dopravce KŽC Doprava.[5][6] Do budoucna by mělo následovat zprovoznění dráhy až do Oldřichova.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá Fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Železnice soukromá, s. 132.
- ↑ a b c Historie tratí; internetová databáze; Sekera, Pavel
- ↑ AULICKÝ, Pavel. Duchcovsko-podmokelská dráha. Historie litvínovska. Dostupné online [cit. 2010-12-21].[nedostupný zdroj]
- ↑ Po Kozí dráze opět pojede vlak, tentokrát Regiojetu
- ↑ VANŽURA, Alexandr. Kozí dráha se s velkou slávou rozjela. Davy ji vítaly od Děčína až po Telnici. Denik.cz [online]. 2022-03-26. Dostupné online.
- ↑ Podkrušnohorský motoráček. KŽC [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-26.
- ↑ Na Kozí dráhu se vrátí vlaky, v létě dovezou turisty do krušnohorské Telnice. ČT 24 [online]. 2021-03-28. Dostupné online.
