Duchcov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Duchcov
Duchovský zámek a náměstí E.jpg

znak obce Duchcovvlajka obce Duchcovznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0426 567515
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (LAU 1): Teplice (CZ0426)
obec s rozšířenou působností: Teplice
pověřená obec: Duchcov
historická země: Čechy
katastrální výměra: 15,40 km²
počet obyvatel: 8 335 (1. 1. 2016[1])
nadmořská výška: 201 m n. m.
PSČ: 419 01
zákl. sídelní jednotky: 13
části obce: 1
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Duchcov
náměstí Republiky 5
419 37 Duchcov
starosta / starostka: Zbyněk Šimbera
Oficiální web: www.duchcov.cz
E-mail: mu@duchcov.cz
Duchcov na mapě
Duchcov
Red pog.svg
Duchcov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Duchcov (německy Dux) je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a má přes 8 tisíc obyvatel. Město se rozkládá v podkrušnohorské uhelné pánvi cca 7 km západním směrem od okresního a lázeňského města Teplice.

Město je známé pobytem Giacoma Casanovy, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zemřel.[2] Střed města byl v roce 1992 zrenovován a prohlášen za městskou památkovou zónou.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla v závěru 12.století. Město mělo mnoho jmen: jako ves pod názvem Hrabišín vystupuje na počátku 13. století, později se mění na Tokczaw (1241), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.[4]

V době třicetileté války (16181648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova.

Na počátku 19. stol. měl Duchcov cca 150 obytných domů s cca 800 obyvateli.[2] První snaha o zahájení těžby hnědého uhlí je datována k roku 1761.[2] Roku 1763 v Duchcově vzniká manufaktura na výrobu punčoch. Tento rok také vzniká první obecní důl- Sv. Trojice. S rozvojem železnice19. století dochází k zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, zahájena je také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).

Roku 1849 vzniká duchcovský cukrovar a první sklárna v severozápadních Čechách.[5]

V 80. letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámecké zahradě (do dnešních dní se z něj zachovala pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámeckém zahradě). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem, označovanému jako Duchcovská stávka. Čtyři dělníci byli zastřeleni, několik dalších zraněno. Na základě této události se ujalo (po roce 1948) heslo „Masaryk střílel do dělníků", přestože TGM akci odsoudil až do personálních důsledků (odvolání ministra vnitra[zdroj?]). Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou, ale tento status jí byl odebrán nařízením vlády ze 16. srpna 1995.[6][7]

V ulici Giacoma Casanovy (dříve ulice Mostecká[zdroj?]) se nachází Český dům, jenž nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.[8] V restauraci U Fričů bývala první česká škola na severu Čech.[8] V letech 1853–1960 byl Duchcov okresním městem.[2]

10. dubna 1881 byla ve starém nádraží zavedena první telefonní linka v Čechách. Byla propojena se správní budovou dolu Richarda Hartmanna v Ledvicích.[9] Okolí nádraží je zachyceno ve filmu Případ pro začínajícího kata. V současnosti (listopad 2011) jedná město se Správou železniční dopravní cesty o koupi.[10] Dále se ve městě točily scény z filmu Henry IV. a také z akčního seriálu Missing (Pohřešovaní).[11][12]

O městě, resp. o duchcovském viaduktu pojednává v pořadí 26. dokument Osudové okamžiky – Duchcov 1931 – byl Masaryk odpovědný za střelbu do dělníků u duchcovského viaduktu?[13] (Rudé právo tehdy přineslo karikaturu Tomáše Garrigua Masaryka v běhu, ověšeného granáty a puškami s bajonety s nápisem: „Sociálfašistický vůdce Masaryk spěchá na pomoc severočeským havířům“ – není známo, jak a zda prezident Masaryk tento umělecký výtvor komentoval).

V roce 2009 probíhala v okolí rekultivace vytěžených ploch.

Sestřelení amerických letců nad dolem Alexander[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. srpna 1944, ráno v 7:30 odstartovala z britského letiště Knettishall formace šestatřiceti letounů 388. bombardovací skupiny 8. letecké armády USA. Ve 12:45 se formace blížila k chemickým závodům v Záluží. Letoun B-17G, zvaný „Výtržnická kráska“, krátce před cílem zasáhla protiletadlová baterie, umístěna západně od velkostatku Nový Dvůr nad obcí Libkovice. Pouze čtyřem členům posádky se podařilo vyskočit, přistáli na okraji lesa mezi Osekem a Hrdlovkou. Letoun dopadl do areálu dolu Alexandr a po chvíli vybuchl. V troskách zahynulo pět členů posádky, včetně velitele Charlese W. Edwardse. Na zemi pak zahynul velitel protiletadlové baterie oberleutnant Koch a deset civilistů ze závodní protiletecké obrany, mezi nimiž byli i dva mladí nasazení Češi. Ostatky pilotů posbírali ruští zajatci a pohřbili je u ohradní zdi. Na tomtéž místě byl v létě 1945 vybudován památník ozdobený originální vrtulí ze sestřeleného letadla. V listopadu 1947 došlo k exhumaci amerických pilotů, ale pomník zde zůstal do roku 1952. Pokyn pro zrušení pomníku přišel z vyšších míst. Vrtule i pamětní deska byly zničeny, zachoval se pouze korpus pomníku. Pomník však byl 8. května 1990 obnoven. Pomník byl osazen novou vrtulí z Turboletu L-410, jenž město dostalo darem z letecké opravny ve Kbelích. Důl Alexander byl později zlikvidován a to z důvodů povrchové důlní činnosti. Pomník byl tedy přenesen na duchcovský hřbitov, kde byl v srpnu 1996 znovuodhalen. Každý rok se zde koná pietní shromáždění.[14]

Pomník byl roku 1945 opatřen nápisem: „Na věčnou paměť hrdinných amerických letců, kteří dne 24. 8. 1944 položili své životy za osvobození Evropy“. V roce 2009 se při pietní akci konané k 65. výročí zúčastnili představitelé města Duchcova, zástupci Československé obce legionářské, zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci Severočeského leteckého archivu Teplice i občané.[14]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Duchcov[15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 4 076 8 854 12 284 16 661 18 050 18 324 19 089 12 002 12 449 12 210 10 554 8 913 8 780 8 487
Domy 452 597 745 911 1 036 1 062 1 389 1 542 1 502 1 397 1 092 1 054 1 116 1 179

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.[17]

Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí Římskokatolická farnost – děkanství Duchcov. K českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Na dřívější těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojní průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Na severním konci města leží zastávka na hlavní železniční trati Ústí nad Labem – Chomutov. Staré nádraží blíže centra slouží od roku 1968 pouze nákladní dopravě.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Sfingový rybník v Duchcovském parku poblíž kina a Gymnázia

Dům kultury Duchcov pořádá kulturní a společenské akce. Velký sál má kapacitou 160 míst, malý sál potom 40–80 míst. Je zde také učebna, občerstvení a šatna.[18] Vystoupily zde známé osobnosti Ladislav Potměšil, Saša Hemala[19] a jiné.

Kino Lípa bylo postaveno v letech 19281929 podle plánů architekta Richarda Brosche z České Lípy. Kinosál má kapacitu 470 sedadel a je ho možné pronajmout pro pořádání kulturních akcí.[18] První diváky kino uvítalo 30. listopadu 1929, kdy byl promítán film Duxein Stadtbild. Ve vestibulu kina lze nalézt pamětní desku, která byla pořízena ku příležitosti 70. výročí otevření kina. Deska byla odhalena 30. listopadu 1999.[20] Ve vestibulu kina jsou v průběhu roku pořádány výstavy výtvarných prací dětí ze základních a mateřských škol.[20]

Ve městě působí Divadlo M, první soukromé kamenné divadlo v ČR. V repertoáru divadla jsou hry pro děti i dospělé, kabaretní pořady a externí akce na hradech a zámcích.[18]

Na počátku devadesátých let dvacátého století ve městě vycházely Duchcovské listy. Jednalo se o čtrnáctideník rodáků, občanů a přátel Duchcova. První číslo vyšlo 15. ledna 1991, celkem vyšlo sedm čísel – poslední 15. dubna 1991. Vydavatel a šéfredaktor PhDr. Jaroslav Drbohlav. Obnoveny byly v březnu 1992 nyní jako měsíčník. Vydavatel kulturní agentura PRODUXART Duchcov. Vedoucí redaktor Jaroslav Drbohlav. Vyšlo 20 čísel – poslední v prosinci 1993.

Dalším periodikem, jehož vydavatelem je městský úřad, jsou Duchcovské noviny. Poprvé vyšly v květnu 1994. Vedoucí redaktor byl do srpna 1997 Miroslav Ptáček, od prosince 1997 až dosud je šéfredaktorkou Renata Kounovská.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Muzeum města Duchcova.

Muzeum města Duchcova bylo založeno v jedné místnosti radnice, v roce 1896 starostou, jenž byl však v té době ještě městský radní, Františkem Xaverem Reidlem.[21] F. X. Reidl také vyzval obyvatelstvo aby darovalo nejrůznější předměty kulturního či přírodně historického významu na vzniklé muzeum.[22] Roku 1898 zde byla otevřena první muzejní expozice, která byla neustále doplňována, přesouvána a nakonec zrušena. Roku 1901 bylo muzeum přemístěno do (pravděpodobně) Bílinské ulice č. 12,[22] do domu, jenž věnoval městu zámečnický mistr a městský radní Dreiunker ke vzdělávacím účelům.[23] Muzeum ukončilo svou činnost v 80. letech 20. století, až roku 1994 byla činnost opět obnovena a to v památkově chráněném objektu v Masarykově ulici č. 7., jenž musel projít náročnou rekonstrukcí, aby v něm byly zřízeny kanceláře, depozitář, badatelna a archiv muzea. Ve výstavní síni, pojmenované po duchcovském sochaři Janu Ignáci Poppelovi, jsou po celý rok výstavy zaměřené na život a umění v Duchcově a okolí. Lze také navštívit atrium se zachovalou částí téměř zaniklých hradeb a jsou zde umístěny historické kamenné prvky.

Muzeum má jednu stálou expozici – expozice Historie města Duchcova,[21] jež byla po dlouholetých přípravách v muzeu slavnostně otevřena dne 1. června 2001.[22]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Duchcově se v roce 2009 nacházely dvě základní školy, střední odborné učiliště, základní umělecká škola, střední průmyslová škola, gymnázium a čtyři mateřské školy.[24]

ZŠ Antonína Sochora[editovat | editovat zdroj]

Škola Jaroslava Pešaty (budova prvního stupně)
Duchcovské gymnázium

Základní škola Antonína Sochora sídlí v budově bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovi.[25] K hlavní budově školy je přidružena vedlejší budova s jednou speciální třídou. Pro žáky na prvním stupni funguje v budově školy oddělení školní družiny. V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním.[26]1. září 2008 zde studovalo 284 žáků.[27] V roce 2009 byla ředitelkou školy Mgr. Ivana Kulhavá.

Základní škola Jaroslava Pešaty byla zřízena výnosem ZŠR v Praze ze dne 1. července 1919 jako Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí v Duchcově. 12. března 1996 byla škola pojmenována podle duchcovského rodáka, učitele a náčelníka sokolské župy Krušnohorské– Kukaňovy, Jaroslava Pešaty.[28] Škola je rozdělena na dvě budovy. Budova prvního stupně se nachází ve Smetanově ulici – odtud také pochází místní slangové označení „Smetanka“. Druhá budova – druhý stupeň a ředitelství se nachází v ulici Jaroslava Pešaty. Jedná se o panelovou tříkřídlovou budovu na okraji města. K 1. září 2008 zde studovalo 405 žáků.[29] Ředitelkou školy byla v roce 2009 Mgr. Milena Wolfová.

Od roku 1961 v Duchcově funguje Střední odborné učiliště stavební Fráňi Šrámka[30]

Základní umělecká škola Ivana Kawaciuka získala své jméno po svém nejvýznamnějším absolventovi Ivanovi Kawaciukovi od roku 2008,[31] slavnostní převzetí jména proběhlo na 14. Casanovských slavnostech v Duchcově, které se uskutečnily 6.–7. června 2008.[32] V roce 2006 bylo sídlo školy přesunuto do SPŠ Duchcov.[33]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vchod zámku Duchcov s čestným dvorem
Kostel Církve československé husitské
Morový sloup Nejsvětější trojice na náměstí Republiky
Průčelí kostela Zvěstování Panny Marie
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Duchcově.

Zámek Duchcov[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Duchcov (zámek).

Zámek byl založen v 13. století jako pevnost hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic přestavěna stará sulevická tvrz v zámek, ve kterém bydlel Václav Popel až do své smrti roku 1584. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostaliho. V letech 16751685 byly další přestavby podle plánů architekta Jeana Baptista Matheye. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie).

Podobu trojkřídlé budovy, kterou má zámek dodnes, dala až významná přestavba v roce 1707, provedená arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, který z Duchcova vytvořil základ nového valdštejnského fideikomisu. Zámeckou zahradu projektoval Jan Ferdinand Schor.[34]

Od roku 1785 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, až do své smrti (1798), jenž zde také napsal své paměti.

Rodina Valdštejnů prodala panství státu a opustila zámek v roce 1921. Zámek je otevřen veřejnosti.

Křížová cesta

V zámecké zahradě u sousoší Kalvárie končila zaniklá duchcovská Křížová cesta.

Sloup Nejsvětější Trojice[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup Nejsvětější Trojice dal vybudovat František Josef Jiří z Valdštejna. Barokní sousoší vytvořil v letech 1750–1760 duchcovský sochař Matyáš Kühnel.[35]

Kostel Zvěstování Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov).

Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem. Dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl v roce 1722.

Dne 10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od V. V. Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván na výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši (24. 12). Kostel čeká na schválení památkářů ohledně rekonstrukce podlahy.

Ke kostelu se vztahuje pověst, podle které když v roce 1590 zemřel zdejší pán Jiří Popel z Lobkovic, zvony z kostela Zvěstování Panny Marie prý zvonily samy od sebe[36] (pravděpodobnější datum smrti Jiřího Popela z Lobkovic je však 1613.[ujasnit] Navíc plány na stavbu kostela vznikly v roce 1696, dostavěn byl 1721, tedy je obzvlášť pravděpodobné, že se jedná pouze o pověst).

Kostel Církve československé husitské[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Církve československé husitské (Duchcov).

Kostel Církve československé husitské je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Rudolfem Schillingem a Juliem Willi Gräbnerem. Postaven byl 12. listopadu 1899–1902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[37] Je zapsán ve státním seznamu památek.[38]

Věž kostela, Soví věž, je vysoká necelých 42 m a slouží k vyhlídkovým účelům.[39]

V současnosti je kostel uzavřen veřejnosti až na příležitostné dětské umělecké výstavy a pěvecká vystoupení. Bohoslužby se konají každou 2. a 4. neděli v přilehlé farní budově.[38][40]

Kaple sv. Barbory[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovní kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého je barokní stavba postavena podle plánu Octavia Broggia z roku 1726 a dokončena F. I. Préem roku 1731. Na místě kaple stála dříve kaplička postavená zřejmě již v 16. století. Stavbu obklopoval hřbitov s branou a s kostnicí. Do roku 1702 se také v kapli pohřbívalo. V kapli se dochovaly dodnes náhrobky z první poloviny 18. století. Bývalý hřbitov u sv. Barbory je i pravděpodobně místem posledního odpočinku Giacoma Casanovy, který zde žil a zemřel. Kaple nese i jeho pamětní desku.

Heymannova kaple[editovat | editovat zdroj]

Kaple se nachází v Havířské ulici, v domě č. 30. Je to stavba v barokním slohu a jejím zakladatelem byl P. Johann Christoph Heymann z roku (okolo) 1700[41] (nebo 1600[42]). Sloužila jako domácí kaple svému majiteli a jedná se o poslední stavbu tohoto typu v Duchcově. V současnosti (2008) není kaple přístupná.[41]

Zaniklé památky[editovat | editovat zdroj]

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V tomto domě pobýval v roce 1813 rakouský maršál českého původu Jan Josef Radecký

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Od roku 1994 se každoročně 8.9. června ve městě pořádají Casanovské slavnosti na počest pobytu Giacoma Casanovy.
  • Jméno Casanova nese penzion a kavárna, dále pak má Duchcov pěveckou soutěž: Růže od Casanovy, která se pořádá od roku 1997. V roce 2007 se jako host soutěže zúčastnil Miroslav Moravec a v porotě zasedli: Uršula Kluková, Petr Kolář a Zdeněk Podhůrský jako předseda poroty.[46]
  • V květnu 2013 došlo v Duchcově k brutálnímu napadení skupinou místních Romů. Dva lidé odnesli tento útok zraněním a situace vyvolala bouřlivé protesty proti romské kriminalitě v této oblasti.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2016-04-29, [cit. 2016-04-30]. S. 57. Dostupné online.  
  2. a b c d Cenová mapa stavebních pozemků města Duchcova (.doc)
  3. Duchcov [online]. Národní památkový ústav, [cit. 2016-07-22]. Dostupné online.  
  4. BUREŠ, Jiří, a kol. Duchcov. Příprava vydání Jiří Wolf. 1. vyd. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 420 s. ISBN 978-80-7422-253-5.  
  5. http://www.duchcov.cz/mesto/historie.htm
  6. SKÁLA, Petr. Víme - Víte o cestování (leden–únor 2006) [online]. 2006-01-06, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online.  
  7. Nařízení vlády ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online.  
  8. a b Společnost přátel Duchcova [online]. Město Duchcov, 1997-04, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online.  
  9. Před 130 lety byla zavedena první telefonní linka v Čechách [online]. Finanční noviny, 2011-04-08, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online.  
  10. HRADILEK, Ludvík. Historie města Duchcova [online]. aktualne.centrum.cz, 2011-11-22, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online.  
  11. LOMIČKOVÁ, Radka. Natáčení filmu Henry IV. v areálu kláštera Plasy [online]. npu.cz, 2008-10-05, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online.  
  12. KOUKAL, Pavel. Duchcov objevili američtí filmaři. [noviny] [online].  [cit. 2011-11-24], s. 11. Dostupné online.  
  13. Osudové okamžiky (TV seriál) [online]. csfd.cz, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online.  
  14. a b KOUKAL, Pavel. Před 65 lety byli sestřeleni američtí letci nad dolem Alexander v Hrdlovce. Teplický deník. srpen 2009, čís. 24, s. 5.  
  15. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 410, 411.  
  16. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 314.  
  17. Souhrn výsledků sčítání lidu 2001 pro obec Duchcov, dostupné: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/567515?OpenDocument
  18. a b c Duchcov [online]. kamzajit.cz, 2005-07-04, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  19. iteplice.cz, 2008-03-26, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  20. a b http://www.duchcov.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=3371&id=1054&p1=1078
  21. a b Muzeum města Duchcova [online]. Město Duchcov, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  22. a b c Teplicko [online]. WebActive, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  23. KNORR, Petr; PTÁČEK. Nové silnice, Železnice, dolování a továrny [online]. Město Duchcov, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  24. Přehled škol a školských zařízení [online]. Město Duchcov, 2009-07-23, [cit. 2010-03-17]. Dostupné online.  
  25. Historie školy na Oficiálních stránkách
  26. Seznam škol s titulem Ekoškola (PDF)
  27. http://www.zssochora.cz/index3.php?cil=skola.htm
  28. Historie školy na oficiálních stránkách
  29. http://zsjpesaty.webskoly.cz/Oskole/Seznamzaku/tabid/1701/language/cs-CZ/Default.aspx
  30. HLUBOCKÝ, Jaroslav. Představujeme Střední odborné učiliště stavební Duchcov [online]. Město Duchcov, 1998, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online.  
  31. http://www.duchcov.cz/noviny/200807/posta.htm
  32. http://www.czecot.com/results/soubor.php?id=777
  33. Historie [online]. Město Duchcov, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online.  
  34. VYBÍRALOVÁ, Ilona. Duchcovské noviny – Francouzská Zahrada v Duchcově [online]. Město Duchcov, 2007-12-01, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  35. Město Duchcov – pro návštěvníky [online]. Město Duchcov, [cit. 2008-08-23]. Dostupné online.  
  36. SVÁTEK, Josef. Pražské pověsti a legendy. Praha : Paseka, 1997. ISBN 80-7185-133-7. S. 62.  
  37. soubor pdf: Zamyšlení zvané Trnovany – část první: Němečtí stavitelé- osudy jejich secesních staveb z let 1890–1926, citováno 29. dubna 2008
  38. a b Historie sboru náboženské obce Duchcov [online]. ccshteplice.cz, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online.  
  39. Vyhlídková věž v Duchcově [online]. Turistik.cz, [cit. 2009-05-11]. Dostupné online.  
  40. http://www.ccsh.cz/no.php?obec=51
  41. a b TŮMA, Vlastimil. Duchcovské noviny - Z historie: HEYMANNOVA KAPLE [online]. Město Duchcov, 1999-04-01, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  42. Slovníček Duchcovských pamětihodností [online]. Město Duchcov, 1-11-1998, [cit. 2008-08-25]. Dostupné online.  
  43. KOUKAL, Pavel. Duchcov v zrcadle dějin. Kapucín, Duchcov 2000, str. 18.
  44. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha : Academia, 1977. 644 s. Heslo Duchcov, s. 334–337.  
  45. HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem : [s. n.], 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 281–296.
  46. KOUKAL, Pavel. Základní umělecká škola v Duchcově ve školním roce 2007/2008 nabízí [online]. Město Duchcov, 2007-09-01, rev. 2008-08-25. Dostupné online.  
  47. http://testy18.webhouse.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=3371&id=1021&p1=1024

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]