Záluží (Litvínov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Záluží
Pohled na staré Záluží
Pohled na staré Záluží
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 1 (2011)
Domů 12
Lokalita
PSČ 435 14
Obec Litvínov
Okres Most
Katastrální území Záluží u Litvínova (6,48 km²)
Zeměpisné souřadnice
Záluží
Záluží
Další údaje
Kód části obce 190845
Zaniklé obce.cz 276
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu v nadmořské výšce 261 metrů s katastrální výměrou 474 ha. V prostoru bývalé obce se dnes nachází výrobní provozy Chemopetrolu Litvínov, neboť obec byla zlikvidována v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Záluží dnes tvoří jednu z částí města Litvínova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee (1393–1394), Hanuš z Polenska (1419), Hanuš Gerhengros (1454). Ve druhé polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství.

Tvrz v Záluží byla poprvé zmíněna v roce 1512.[1] Stávala na ostrůvku uprostřed rybníka na jižním okraji vesnice a patřila nejspíše k sídlům typu motte.[2]

V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí.

V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).

V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad.

Menší část obce byla zbourána už v letech 1956–1960. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[3][4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 435 646 1 487 3 093 4 051 3 754 3 867 3 258 1 416 805 0 0 0 1
Domy 69 70 95 158 188 182 271 189 114 115 0 0 0 3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Záluží – tvrz, s. 531. 
  2. Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 109. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407. 
  4. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 77. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]