Záluží (Litvínov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Záluží
Pohled na staré Záluží
Pohled na staré Záluží
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Litvínov
Okres Most
Kraj Ústecký kraj
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 (2011)[1]
Katastrální území Záluží u Litvínova (6,48 km²)
PSČ 435 14
Počet domů 3 (2011)[1]
Záluží
Záluží
Další údaje
Kód části obce 190845
Zaniklé obce.cz 276
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu v nadmořské výšce 261 metrů s katastrální výměrou 474 ha. V prostoru bývalé obce se dnes nacházejí výrobní provozy Unipetrol RPA, neboť obec byla zlikvidována v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Záluží dnes tvoří jednu z částí města Litvínova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee (1393–1394), Hanuš z Polenska (1419), Hanuš Gerhengros (1454). Ve druhé polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství.

Tvrz v Záluží byla poprvé zmíněna v roce 1512.[2] Stávala na ostrůvku uprostřed rybníka na jižním okraji vesnice a patřila nejspíše k sídlům typu motte.[3]

V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí.

V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).

V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad.

Menší část obce byla zbourána už v letech 1956–1960. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[4][5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 435 646 1 487 3 093 4 051 3 754 3 867 3 258 1 416 805 0 0 0 1
Domy 69 70 95 158 188 182 271 189 114 115 0 0 0 3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Záluží – tvrz, s. 531. 
  3. Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 109. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407. 
  5. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 77. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]