Vladimír Šmilauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Vladimír Šmilauer, DrSc.[1]
Vladimír Šmilauer
Vladimír Šmilauer
Narození 5. prosince 1895
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. října 1983 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání jazykovědec
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata onomastika a bohemistika
Vliv na František Cuřín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Šmilauer (5. prosince 1895 Plzeň[2]13. října 1983 Praha) byl český jazykovědec, bohemista, slovakista a onomastik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu na gymnáziu na Královských Vinohradech vystudoval na FF UK češtinu a němčinu,[3] kde byl žákem bohemisty prof. Emila Smetánky,[4] literárního vědce Jaroslava Vlčka a germanisty prof. Arnošta Viléma Krause.[5] Po absolutoriu působil v letech 19211938 jako středoškolský profesor postupně v Praze, Žilině a Bratislavě. V roce 1933 se habilitoval pro obor jazyka českého a roku 1938 byl jmenován profesorem University Karlovy.[5] Během německé okupace pracoval ve Slovanském ústavu v Praze, po 2. světové válce se vrátil zpátky na universitu a přednášel na filosofické i pedagogické fakultě. Byl členem České akademie věd a umění (ČAVU) i Královské české společnosti nauk (KČSN). Jako redaktor nebo člen redakční rady byl činný v řadě časopisů: Pravopisný poradce, Naše řeč, Časopis pro moderní filologii, Český časopis filologický, Zpravodaj místopisné komise, Příruční slovník jazyka českého. Člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku.

Hlavní badatelskou oblastí byla jazykovědná bohemistika a slovakistika, nauka o tvoření slov[6] (spolu s etymologií a výkladem slov), syntax a především česká a slovanská toponomastika.

Vzhledem k mnohaleté pedagogické činnosti zanechal Šmilauer několik generací žáků. Dával přednost práci s doloženým jazykovým materiálem, při výkladech místních jmen nabádal ke střízlivosti.

Významnější aktivity v onomastice[editovat | editovat zdroj]

  • 1951 – předseda Názvoslovné komise kartografické
  • 1959 – člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku a předseda subkomise pro slovanský onomastický atlas Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku
  • 1960 – člen onomastické komise při Mezinárodním komitétu slavistů (za ČSSR)
  • 1960 – vedení onomastického semináře
  • 1960 – hlavní redaktor Zpravodaje Místopisné komise ČSAV
  • 1960 – založení časopisu Acta onomastica (spolu s Janem Svobodou)
  • 1961 – stálý zástupce ČSSR v International Committee of Onomastic Sciences v Lovani
  • 1964 – předseda Místopisné komise ČSAV

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vodopis starého Slovenska, Praha-Bratislava 1932
  • Osídlení a národnost Spiše, Bratislava 1935
  • Co nového v Pravidlech českého pravopisu 1941?, Praha 1943
  • Novočeská skladba, Praha 1947 (2. vyd. 1966)
  • Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960
  • Úvod do toponomastiky, Praha 1963 (2. vyd. 1966)
  • Příručka slovanské toponomastiky I–II, Praha 1963–1964
  • Příručka slovanské toponomastiky – Handbuch des slawischen Toponomastik, Praha 1970
  • Novočeské tvoření slov, Praha 1971
  • Nauka o českém jazyku, Praha 1972

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BIBLIOGRAPHIE linguistique de l'année 1983 et complément des années précédentes. Springer Science & Business Media, 1985. s. 952
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. LOUCKÁ, Pavla. Prof. Vladimír Šmilauer: K nedožitým 100. narozeninám bohemisty, zakladatele české onomastiky a pozoruhodného pedagoga. Vesmír (časopis). 1995-10-05. Vesmír 74, 564, 1995/10. Dostupné online [cit. 2017-11-28]. 
  4. TĚŠITELOVÁ, Marie. Profesor Vladimír Šmilauer sedmdesátníkem. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. Naše řeč, 1965 [cit. 2017-11-28]. Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 5, s. 257-263. Dostupné online. 
  5. a b BAHENSKÁ, Marie. Vladimír Šmilauer (1895–1983). Akademický bulletin (abicko.avcr). 2008-10-10. Dostupné online [cit. 2017-11-28]. 
  6. TĚŠITELOVÁ, Marie. Profesor Vladimír Šmilauer osmdesátníkem. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. Naše řeč, 1975 [cit. 2017-11-28]. Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 4, s. 169-172. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Dostál: „Vědecké dílo profesora Vladimíra Šmilauera“, Slavica Pragensia VIII, Praha 1966, str. 5–16.
  • Lumír Klimeš: „Profesor Vladimír Šmilauer – vědec a učitel“, in: Jazyk a literatura XVII. Sborník katedry českého jazyka a literatury. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická. Plzeň 2000, str. 1–7 (na závěr je připojen bibliografický přehled vydaných knih).
  • Eva Milavcová: „Soupis prací profesora Vladimíra Šmilauera“, Slavica Pragensia VIII, Praha 1966, str. 381–413.
  • Marie Nováková-Šlajsová: „Onomastika ve vědeckém díle profesora Vladimíra Šmilauera. Bibliografický soupis“, in: Zpravodaj místopisné komise ČSAV 24, 1983, č. 4/5, str. 170–183.
  • Martina Šmejkalová Praporu věren i ve ztraceném boji: Vladimír Šmilauer - život a dílo filologa (1895-1983). Vydání první. Praha: Academia, 2015. 651 stran, 72 nečíslovaných stran obrazových příloh. Historie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]