Osek (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osek
Donjon
Donjon
Účel stavby

rodové sídlo

Základní informace
Sloh gotický
Výstavba před rokem 1250
Zánik 16. století
Stavebník Václav I.
Současný majitel město Osek
Další majitelé Hrabišici, Jiří z Poděbrad, Kaplířové ze Sulevic, Lobkovicové aj.
Poloha
Adresa ostrožna nad vesnicí Hrad Osek, Osek, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Rýzmburk
Rýzmburk
Další informace
Rejstříkové číslo památky 43373/5-2725 (PkMISSezObr)
Web www.hradosek.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osek (též Rýzmburk, německy Riesenburg) je zřícenina gotického hradu nad vesnicí Hrad Osek asi 2 km severozápadně od města OsekÚsteckém kraji. Stojí na vrcholu ostrožny v nadmořské výšce 525–550 m n. m. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Hrad byl postaven před polovinou 13. století. Byl rodovým sídlem Hrabišiců, kteří ho prodali míšeňskému markraběti Vilémovi. Později ho získali Kaplířové ze SulevicLobkovicové, za kterých byl v průběhu 16. století opuštěn.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem hradu byl pravděpodobně král Václav I., který stavbou pověřil kastelána Boreše z rodu Hrabišiců. Královské založení je naznačeno velkým rozsahem hradního areálu s malým množstvím vnitřní zástavby. Tomáš Durdík předpokládá, že král před rokem 1250 vystavěl první fázi hradu s obvodovou zástavbou.[2] Dendrochronoligické datování ukazuje, že stromy použité ve válcové věži jádra byly pokáceny v letech 1247–1262 a 1248–1249.[3] V roce 1250, ze kterého pochází první písemná zmínka, hrad získal do svého držení dosavadní kastelán Boreš. Dokončení královského záměru však bylo nad jeho možnosti a hrad byl dostavěn až na začátku 14. století (dokončení kaple se datuje okolo roku 1300).[2]

Hrad zůstal v majetku Hrabišiců do konce 14. století. Význam rodu v průběhu času klesal a zároveň se zmenšoval i rodový majetek. Roku 1398 prodali hrad míšeňskému markraběti Vilémovi. Po husitských válkách, během kterých stáli majitelé hradu na straně katolíků, bylo zesíleno opevnění.

Roku 1459 hrad získal král Jiří z Poděbrad, ale hned o rok později ho zastavil kancléři Prokopu z Rabštejna. Za nejasných okolností byl hrad obsazen německými křižáky (1468) a v letech 1471 a 1473 Sasy. Král Vladislav II. hrad roku 1474 prodal Pavlu ze Sulevic. Páni ze Sulevic však od začátku 16. století sídlili v Duchcově a hrad za nich přestal být obýván a zpustl.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Branka do hradního jádra
Zeď hospodářské budovy

V nárožích trojúhelného jádra stály dvě čtverhranné a jedna okrouhlá věž. Nejstarší z nich je donjon na nejvyšším místě staveniště, ve kterém byly druhotně použity starší architektonické články. Věž měla tři patra a okna orientovaná k západu a jihu. V přízemí se nacházela síň, v prvním patře obytná komnata a nad ní noční komora se vstupem na obranný ochoz. Nad ní se nacházelo ještě patro určené k provozním nebo skladovacím účelům. Jednotlivé úrovně pravděpodobně spojovala dřevěná žebříková schodiště.[4] Okrouhlá věž s průměrem 6,2 metru u paty je částečně dochovaná do výše třetího podlaží. Její výstavba byla dendrochronologicky datována do období 1248–1249. Přízemí je přístupné dochovaným portálkem. Dochované kapsy po závorách svědčí o tom, že vstup bylo možné uzavřít z vnitřní i vnější strany. Do vyšších pater se vstupovalo portálem v prvním patře přístupném z přilehlé hradby po žebříku.[5] K menší čtverhranné věži přiléhala malá polygonální kaple a palác. Pod hradním jádrem, na třetím nádvoří, stála pravděpodobně jen velká hospodářská budova. Hradba okolo nádvoří byla zpevněná věžicí a jako parkán obíhala také boky jádra.[2]

Na druhém nádvoří volně stojí okrouhlý bergfrit, jehož přízemní vstup byl proražen až v devatenáctém století.[6] Také hradba druhého nádvoří obíhá jádro jako další parkán. Na západní straně k ní byla v 15. století přistavěna hospodářská budova považovaná za pivovar,[2] nebo ubikaci posádky.[7] Na prvním nádvoří stála zřejmě jen protáhlá brána. Hradby prvního a druhého nádvoří postrádaly ochoz a jejich obranu umožňovaly pravidelně rozmístěné věžičky. Existuje názor, že vnější opevnění nevzniklo současně se založením hradu, ale bylo postaveno až v průběhu 14. století.[2][8]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina je dobře přístupná z Oseka, odkud vede červeně značená turistická značka dlouhá asi 2,5 km. V blízkosti také prochází značená cyklotrasa číslo 231. Nedaleko hradu se nachází přírodní památka Vrása.

Film[editovat | editovat zdroj]

Na hradě se natáčela scéna z filmu Páni kluci, kdy se hlavní hrdinové vypraví hrad dobýt.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-27]. Identifikátor záznamu 155662 : Hrad Rýzmburk (Osek). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 376 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Osek, s. 407–408. 
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Kapitola Osek, s. 75. 
  4. Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 64. Dále jen Lehký, Sýkora (2014). 
  5. Lehký, Sýkora (2014), s. 60–62
  6. Lehký, Sýkora (2014), s. 96
  7. Lehký, Sýkora (2014), s. 121
  8. LEHKÝ, Ivan. Stavební vývoj hradu [online]. www.hradosek.cz, rev. 2010-08-03 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. 
  9. Hrad Pokštejn, který se kluci vydali dobýt.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Osek (Rýzmburk) – hrad, s. 361–364. 
  • LEHKÝ, Ivan. Malý „Obří hrad“ Rýzmburk. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 149–204.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko [online]. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. Kapitola Osek hrad a Duchcov, s. 167–177. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]