Osek (okres Teplice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osek

Klášterní náměstí v Oseku
Znak obce OsekVlajka obce Osek
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0426 567779
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Teplice (CZ0426)
Obec s rozšířenou působností Teplice
Pověřená obec Duchcov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 42,379 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 770 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 307 m n. m.
PSČ 417 05
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 3
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu Městský úřad Osek
Zahradní ulice 246
417 05 Osek
Starosta Ing. Lenka Říhová
Oficiální web: www.osek.cz
Email: osek@osek.cz
Osek v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Osek
Osek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osek (německy Ossegg) je město na úpatí Krušných hor. Město vzniklo na obchodní cestě do Saska. O rychlý rozvoj osady se postaral silný šlechtický rod Hrabišiců. První historicky doloženým Hrabišicem je Kojata, který byl členem dvora Vratislava II.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1196 vznikl pod patronací opatství ve Waldsassenu cisterciácký konvent a Slavek jej přivedl do Oseka. Stavba kláštera začala roku 1206, kdy byl položen základní kámen chrámu Panny Marie. Stavba postupovala rychle a již v roce 1208 byl vysvěcen hlavní oltář a hřbitov. Klášter získal do vlastnictví spousty pozemků, důchodů i celých vesnic. Do své ochrany jej přijali král Přemysl Otakar I., pražský biskup Daniel i papež Inocenc III.

Klášter se rychle rozrůstal o další budovy a získával další majetky. O další rozkvět města se postaral Boreš z Rýzmburka z rodu Hrabišiců. V letech 12401250 vybudoval hrad Riesenburg. V roce 1248 se postavil na stranu krále Václava I. a porazil Přemysla Otakara II. Ten se o rok později pomstil vypleněním kláštera. V hospodářském životě osady hrály od 14. století velkou roli naleziště stříbra a cínu. Vytěžené rudy si podle smlouvy mezi klášterem a Hrabišici dělily obě strany půl na půl. Zatímco klášter vzkvétal, rodový majetek Hrabišiců se tenčil. Tento rod vymřel v první polovině 16. století.

Torzo sterého dubu – jeden ze symbolů města

Hrad Rýzmburk, který patřil po dobu husitských válek k nedobytným pevnostem, se stal majetkem míšeňských vévodů. V této době se vedlo mnohem hůř klášteru – byl husity vypálen a dvakrát vypleněn. Další újmu způsobil klášteru i císař Zikmund, který prodával klášterní majetky, aby získal peníze na další válečné výpravy. Klášter se nakonec z těchto ran vzpamatoval a opravil zničené budovy. V roce 1631 byl Osek po šest týdnů hlavním stanem saského vojska. V roce 1640 vtrhli do kláštera švédští žoldnéři a vyplenili kromě něj i Starý Osek a další přilehlé vesnice. Rozmach nastal za opata Benedikta Littwericha. Ten nechal v roce 1697 zřídit v Novém Oseku textilní manufakturu. Od roku 1705 vlastnila manufaktura 9 tkalcovských stavů. K manufaktuře se přistavovaly nové budovy a v roce 1787 zaměstnávala na 760 osob.

Opat Benedikt dbal také na rozvoj kláštera – stavěl nové budovy a přestavoval staré. Pozval si z Litoměřic italského stavitele Ottavia Broggia a ten v letech 17121718 přestavěl původní gotické a románské budovy v barokním stylu. Dochoval se románský portál a gotická kapitulní síň, která ukrývá asi největší poklad kláštera – kamenný románský pulpit evidovaný jako památka mezinárodního významu UNESCO.

K dalšímu vyplenění kláštera došlo za sedmileté války. 18. listopadu 1759 vydrancovali klášter Prusové a odvlekli dvanáct rukojmí v čele s převorem do Německa. Zpátky se jich vrátilo jedenáct. Existenci kláštera ohrozil i císař Josef II., známý pro své zavírání klášterů. V roce 1785 nechal snížit počet členů řádu z 50 na 18, ale nakonec 20. listopadu 1786 potvrdil všechna řádová privilegia a postavení kláštera se tak upevnilo. Klášter byl středem vzdělanosti a existovala při něm škola, ve které se učilo čtení, psaní a počítání. Budova pro obecnou školu byla postavena v roce 1749 opatem Kajetánem Březinou z Birkenfeldu. Další školní budova přibyla v roce 1836. Nová budova byla určena pro dívky a o její stavbu se zasloužil opat Salesius Krügner.

V 19. století se podoba města začíná výrazně měnit, manufaktury pozvolna nahrazují továrny, rozvíjí se těžba hnědého uhlí a doprava. Osek měl v roce 1843 118 domů a 851 obyvatel. 3. června 1850 začíná v Oseku působit okresní a berní úřad. Také proběhly první volby. Za starostu nové obce, která zahrnovala Starý a Nový Osek, Horní a Dolní Háj, Domaslovice, Novou Ves, Hrdlovku, Rýzmburk a Loučnou, byl zvolen opat Klement Zahrádka. Tyto úřady sídlily v bývalých správních prostorech kláštera. Nový opat však neprojevil ochotu ponechat tyto státní úřady ve svém objektu, a tak o tyto úřady v roce 1856 město přišlo. I přes tuto ztrátu prožíval Osek hospodářský rozmach.

Na katastrálním území těžily tři šachty – od roku 1876 Nelson I (do hloubky 160 metrů). Tato šachta vyhořela roku 1893. Od roku 1885 Nelson III (do hloubky 115 metrů), neblaze proslulý výbuchem uhelného prachu 3. ledna 1934, při kterém zemřelo 142 horníků a který je dodnes druhým nejhorším důlním neštěstím ke kterému došlo na území Česka (na prvním místě je požár na šachtě Marie v Příbrami roku 1892 s 319 mrtvými). Poslední – od roku 1888 důl Theodor, hluboký 52 metrů.

Rozvoj těžby uhlí byl také ovlivněn železniční dopravou. V letech 18691871 bylo postaveno nádraží a Osek měl přímé spojení s Chomutovem a Ústím nad Labem. Obec byla povýšena na město roku 1872. O další rozvoj Oseka se postaral starosta Antonín Härtl, který hájil zájmy občanů proti majitelům uhelných dolů a staral se o rozvoj školství, hasičský sbor a dláždění městských komunikací. Město se i nadále rozrůstalo, stavěly se domy v různých stylech, před první světovou válkou převážně secesních. V roce 1899 došlo k oddělení Nové Vsi s Hrdlovkou. Obě osady vytvořily samostatnou obec. V roce 1913 se Starý a Nový Osek sloučily a roku 1914 byly povýšeny na město s jednotným názvem Osek. Tou dobou obývalo Osek 5200 lidí ve 374 domech. Během druhé světové války připadl Osek Německu. Většina Čechů město opustila, počet obyvatel klesl z 9360 na 7700 obyvatel. Válka se městu téměř vyhnula. 24. srpna 1944 byl sestřelen letoun B-17. Zřítil se do prostoru dolu Alexander. Na popálení zde zahynulo 11 lidí a 6 členů posádky. Po skončení války se od Oseka oddělily Háj u Duchcova a Loučná. Naopak v roce 1961 získal Osek Dlouhou Louku. Osada Rýzmburk byla přejmenována na Hrad Osek. Počet obyvatel klesl na 4060. V roce 1975 získalo město část katastru zrušené obce Hrdlovky. Obyvatelé této obce byli přestěhováni do sídliště Hrdlovská v Oseku. Počet obyvatel tak stoupl na 5660.

V roce 1992 byl klášter navrácen cisterciákům. Za tři roky byl klášter vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1996 se oslavilo 800 let od jeho založení.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Osek[2][3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 263 2 315 4 077 5 046 5 232 5 214 5 531 3 858 4 041 3 591 5 569 5 162 4 972 4 734
Domy 151 207 295 343 374 383 471 551 552 520 537 579 580 589
Tabulka zahrnuje data částí Nový Osek a Starý Osek a v roce 1961 zahrnují i domy z místních částí Dlouhá Louka a Hrad Osek.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Městský znak[editovat | editovat zdroj]

Stříbrno zeleně polcený štít. V hlavě štítu čtyři malé zlaté štítky: v prvním opatská berla, v druhém dub přirozených barev, ve třetím dvě zkřížená hornická kladívka a ve čtvrtém Hrabišické hrábě. Zelená barva symbolizuje okolní pastviny a pole, stříbrná poukazuje na těžbu drahých kovů v horách. Čtyři symboly znázorňují historii města: klášter, tisíciletý dub, hornictví a zakladatele města.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Osek se člení na tři části, které leží na šesti katastrálních územích:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Osekem vede silnice první třídy č. 27 ve směru Most a Dubí a dvě železniční tratě:

Do města také zajíždí místní doprava provozovaná Dopravním podnikem měst Mostu a Litvínova.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Osek vyhledávaným turistickým cílem. Kromě kláštera a zříceniny hradu, který má být podle plánu rozvoje města zpřístupněn, nabízí město další turistické aktivity. Každoročně se zde pořádá Osecká pouť spojená s výstavou historických řemesel a lidových umění v klášteře a výstavou železniční techniky na nádraží Osek město. Osek je také východiskem do přírody Krušných hor, městem a jeho okolím vede zrekonstruovaná naučná stezka.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Oseku (okres Teplice).
Pomník obětem neštěstí na dole Nelson III

Klášter Osek[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Klášter Osek.

Klášter Osek je donedávna fungující cisterciácký klášter na severu Čech pod Krušnými horami. Byl hlavou Kongregace Nejčistšího Srdce Panny Marie, která sdružuje kláštery Čech, Moravy, Dánska a Německa. Součástí kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie. V březnu 2006 vydala Česká pošta známku v hodnotě 12 Kč, na která kostel zobrazuje.

Kostel svatého Petra a Pavla[editovat | editovat zdroj]

Mohutný barokní kostel, vystavěný roku 1714 na místě původního románského kostela, se nachází ve východní části obce při silnici do Duchcova. Konají se zde farní bohoslužby a v sezoně je přístupný turistům. V průčelní západní věži je na dřevěné konstrukci zavěšen zvon z 15. století a zvon bez nápisu. V lucerně věže se nacházejí dva litinové hodinové cymbály.

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.  
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 316.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici, páni z Rýzmburka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-498-X.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]