Osek (okres Teplice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osek
Klášterní náměstí v Oseku
Znak obce OsekVlajka obce Osek
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0426 567779
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Teplice (CZ0426)
Obec s rozšířenou působností Teplice
Pověřená obec Duchcov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 42,379 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 754 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 307 m n. m.
PSČ 417 05
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 3
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu Městský úřad Osek
Zahradní ulice 246
417 05 Osek
Starosta Ing. Jiří Macháček
Oficiální web: www.osek.cz
Email: osek@osek.cz
Osek v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Osek
Osek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osek (německy Ossegg) je město v okrese Teplice v Ústeckém kraji, vybudované na úpatí Krušných hor. Město vzniklo na obchodní cestě do Saska. O rychlý rozvoj osady se postaral silný šlechtický rod Hrabišiců. První historicky doloženým Hrabišicem je Kojata, který byl členem dvora Vratislava II. Ve městě žije přibližně 4 800[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1196 vznikl pod patronací opatství ve Waldsassenu cisterciácký konvent a Slavek jej přivedl do Oseka. Stavba kláštera začala roku 1206, kdy byl položen základní kámen chrámu Panny Marie. Stavba postupovala rychle a již v roce 1208 byl vysvěcen hlavní oltář a hřbitov. Klášter získal do vlastnictví spousty pozemků, důchodů i celých vesnic. Do své ochrany jej přijali král Přemysl Otakar I., pražský biskup Daniel i papež Inocenc III.

Klášter se rychle rozrůstal o další budovy a získával další majetky. O další rozkvět města se postaral Boreš z Rýzmburka z rodu Hrabišiců. V letech 12401250 vybudoval hrad Riesenburg. V roce 1248 se postavil na stranu krále Václava I. a porazil Přemysla Otakara II. Ten se o rok později pomstil vypleněním kláštera. V hospodářském životě osady hrály od 14. století velkou roli naleziště stříbra a cínu. Vytěžené rudy si podle smlouvy mezi klášterem a Hrabišici dělily obě strany půl na půl. Zatímco klášter vzkvétal, rodový majetek Hrabišiců se tenčil. Tento rod vymřel v první polovině 16. století.

Torzo sterého dubu – jeden ze symbolů města

Hrad Rýzmburk, který patřil po dobu husitských válek k nedobytným pevnostem, se stal majetkem míšeňských vévodů. V této době se vedlo mnohem hůř klášteru – byl husity vypálen a dvakrát vypleněn. Další újmu způsobil klášteru i císař Zikmund, který prodával klášterní majetky, aby získal peníze na další válečné výpravy. Klášter se nakonec z těchto ran vzpamatoval a opravil zničené budovy. V roce 1631 byl Osek po šest týdnů hlavním stanem saského vojska. V roce 1640 vtrhli do kláštera švédští žoldnéři a vyplenili kromě něj i Starý Osek a další přilehlé vesnice. Rozmach nastal za opata Benedikta Littwericha. Ten nechal v roce 1697 zřídit v Novém Oseku textilní manufakturu. Od roku 1705 vlastnila manufaktura 9 tkalcovských stavů. K manufaktuře se přistavovaly nové budovy a v roce 1787 zaměstnávala na 760 osob.

Opat Benedikt dbal také na rozvoj kláštera – stavěl nové budovy a přestavoval staré. Pozval si z Litoměřic italského stavitele Ottavia Broggia a ten v letech 17121718 přestavěl původní gotické a románské budovy v barokním stylu. Dochoval se románský portál a gotická kapitulní síň, která ukrývá asi největší poklad kláštera – kamenný románský pulpit evidovaný jako památka mezinárodního významu UNESCO.

K dalšímu vyplenění kláštera došlo za sedmileté války. 18. listopadu 1759 vydrancovali klášter Prusové a odvlekli dvanáct rukojmí v čele s převorem do Německa. Zpátky se jich vrátilo jedenáct. Existenci kláštera ohrozil i císař Josef II., známý pro své zavírání klášterů. V roce 1785 nechal snížit počet členů řádu z 50 na 18, ale nakonec 20. listopadu 1786 potvrdil všechna řádová privilegia a postavení kláštera se tak upevnilo. Klášter byl středem vzdělanosti a existovala při něm škola, ve které se učilo čtení, psaní a počítání. Budova pro obecnou školu byla postavena v roce 1749 opatem Kajetánem Březinou z Birkenfeldu. Další školní budova přibyla v roce 1836. Nová budova byla určena pro dívky a o její stavbu se zasloužil opat Salesius Krügner.

V 19. století se podoba města začíná výrazně měnit, manufaktury pozvolna nahrazují továrny, rozvíjí se těžba hnědého uhlí a doprava. Osek měl v roce 1843 118 domů a 851 obyvatel. 3. června 1850 začíná v Oseku působit okresní a berní úřad. Také proběhly první volby. Za starostu nové obce, která zahrnovala Starý a Nový Osek, Horní a Dolní Háj, Domaslovice, Novou Ves, Hrdlovku, Rýzmburk a Loučnou, byl zvolen opat Klement Zahrádka. Tyto úřady sídlily v bývalých správních prostorech kláštera. Nový opat však neprojevil ochotu ponechat tyto státní úřady ve svém objektu, a tak o tyto úřady v roce 1856 město přišlo. I přes tuto ztrátu prožíval Osek hospodářský rozmach.

Na katastrálním území těžily tři šachty – od roku 1876 Nelson I (do hloubky 160 metrů). Tato šachta vyhořela roku 1893. Od roku 1885 Nelson III (do hloubky 115 metrů), neblaze proslulý výbuchem uhelného prachu 3. ledna 1934, při kterém zemřelo 142 horníků a který je dodnes druhým nejhorším důlním neštěstím ke kterému došlo na území Česka (na prvním místě je požár na šachtě Marie v Příbrami roku 1892 s 319 mrtvými). Poslední – od roku 1888 důl Theodor, hluboký 52 metrů.

Rozvoj těžby uhlí byl také ovlivněn železniční dopravou. V letech 18691871 bylo postaveno nádraží a Osek měl přímé spojení s Chomutovem a Ústím nad Labem. Obec byla povýšena na město roku 1872. O další rozvoj Oseka se postaral starosta Antonín Härtl, který hájil zájmy občanů proti majitelům uhelných dolů a staral se o rozvoj školství, hasičský sbor a dláždění městských komunikací. Město se i nadále rozrůstalo, stavěly se domy v různých stylech, před první světovou válkou převážně secesních. V roce 1899 došlo k oddělení Nové Vsi s Hrdlovkou. Obě osady vytvořily samostatnou obec. V roce 1913 se Starý a Nový Osek sloučily a roku 1914 byly povýšeny na město s jednotným názvem Osek. Tou dobou obývalo Osek 5200 lidí ve 374 domech. Během druhé světové války připadl Osek Německu. Většina Čechů město opustila, počet obyvatel klesl z 9360 na 7700 obyvatel. Válka se městu téměř vyhnula. 24. srpna 1944 byl sestřelen letoun B-17. Zřítil se do prostoru dolu Alexander. Na popálení zde zahynulo 11 lidí a 6 členů posádky. Po skončení války se od Oseka oddělily Háj u Duchcova a Loučná. Naopak v roce 1961 získal Osek Dlouhou Louku. Osada Rýzmburk byla přejmenována na Hrad Osek. Počet obyvatel klesl na 4060. V roce 1975 získalo město část katastru zrušené obce Hrdlovky. Obyvatelé této obce byli přestěhováni do sídliště Hrdlovská v Oseku. Počet obyvatel tak stoupl na 5660.

V roce 1992 byl klášter navrácen cisterciákům. Za tři roky byl klášter vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1996 se oslavilo 800 let od jeho založení.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Osek[2][3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 263 2 315 4 077 5 046 5 232 5 214 5 531 3 858 4 041 3 591 5 569 5 162 4 972 4 734
Domy 151 207 295 343 374 383 471 551 552 520 537 579 580 589
Tabulka zahrnuje data částí Nový Osek a Starý Osek a v roce 1961 zahrnují i domy z místních částí Dlouhá Louka a Hrad Osek.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Městský znak[editovat | editovat zdroj]

Stříbrno zeleně polcený štít. V hlavě štítu čtyři malé zlaté štítky: v prvním opatská berla, v druhém dub přirozených barev, ve třetím dvě zkřížená hornická kladívka a ve čtvrtém Hrabišické hrábě. Zelená barva symbolizuje okolní pastviny a pole, stříbrná poukazuje na těžbu drahých kovů v horách. Čtyři symboly znázorňují historii města: klášter, tisíciletý dub, hornictví a zakladatele města.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Osek se člení na tři části, které leží na šesti katastrálních územích:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Osekem vede silnice první třídy č. 27 ve směru Most a Dubí a dvě železniční tratě:

Do města také zajíždí místní doprava provozovaná Dopravním podnikem měst Mostu a Litvínova.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Osek je vyhledávaným turistickým cílem. Kromě kláštera a zříceniny hradu, který má být podle plánu rozvoje města zpřístupněn, nabízí město další turistické aktivity. Každoročně se zde pořádá Osecká pouť spojená s výstavou historických řemesel a lidových umění v klášteře a výstavou železniční techniky na nádraží Osek město. Osek je také východiskem do přírody Krušných hor, městem a jeho okolím vede zrekonstruovaná naučná stezka.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Oseku (okres Teplice).
Pomník obětem neštěstí na dole Nelson III

Klášter Osek[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Klášter Osek.

Klášter Osek je donedávna fungující cisterciácký klášter na severu Čech pod Krušnými horami. Byl hlavou Kongregace Nejčistšího Srdce Panny Marie, která sdružuje kláštery Čech, Moravy, Dánska a Německa. Součástí kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie. V březnu 2006 vydala Česká pošta známku v hodnotě 12 Kč, na která kostel zobrazuje.

Kostel svatého Petra a Pavla[editovat | editovat zdroj]

Mohutný barokní kostel, vystavěný roku 1714 na místě původního románského kostela, se nachází ve východní části obce při silnici do Duchcova. Konají se zde farní bohoslužby a v sezoně je přístupný turistům. V průčelní západní věži je na dřevěné konstrukci zavěšen zvon z 15. století a zvon bez nápisu. V lucerně věže se nacházejí dva litinové hodinové cymbály.

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413. 
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 316. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici, páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-498-X. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]