Vavřinec Scipio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Milost
Vavřinec Scipio
Cisterciácký řád
33. opat oseckého kláštera
Církev římskokatolická
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut cisterciáci
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 13. listopadu 1611
Místo narození Oberlangenau, Hrabství kladské
Datum úmrtí 17. července 1691
(ve věku 79 let)
Místo úmrtí Osek u Duchcova, Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavřinec Scipio, též Laurentius Knittel (13. listopadu 1611, Oberlangenau (Długopole Górne), Kladsko17. července 1691 Osek) byl v letech 16501691 v pořadí 33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova, z toho první po obnově kláštera v roce 1626.

Život[editovat | editovat zdroj]

V mládí vstoupil do oseckého kláštera, roku 1635 složil řeholní sliby, roku 1639 přijal kněžské svěcení, a v letech 16481650 byl postupně duchovním správcem ve Vtelně, Jeníkově u Duchcova, Hrobě a v Mikulově. Dále byl jmenován proboštem kláštera cisterciaček na Starém Brně. 18. března 1650 byl zvolen opatem a vedl pak klášter 41 let. Zasloužil se o jeho obnovu po požáru, který klášter postihl v roce 1641. Byl nazýván druhým zakladatelem kláštera, zkonsolidoval rozvrácené klášterní hospodářství, obnovil řemeslnické dílny truhlářů, krejčích a knihvazačů[1]. Vztyčil nový hlavní oltář, nakoupil zvony. Zahájil barokní přestavbu celého areálu, dokončenou pak za opata Littweriga. V západní části areálu zřídil ovocnářskou a zelinářskou zahradu.

Roku 1666 papež Alexandr VII. obnovil českou řádovou provincii cisterciáků, do jejího čela se postavil opat Scipio, zastával funkce generálního vikáře a řádového visitátora.

Roku 1673 byl opat Scipio raněn mrtvicí, po ní se dával stále častěji zastupovat a pobýval často v lázních. V letech 16781688 se zdržoval převážně v exilu v Německu, v horním Sasku, protože upadl v nemilost u císaře Leopolda I. Roku 1679 klášter navštívil Bohuslav Balbín.

Do Oseka se Scipio vrátil těžce nemocen. Řídil však klášter formálně další tři roky. Zemřel v Oseku 17. července 1691. V září téhož roku zvolila komunita za jeho nástupce Benedikta Littweriga.

Cesty[editovat | editovat zdroj]

K přístupovým cestám ke klášteru a k cestám do poutních míst v okolí Oseka dal v letech 16721675 umístit 48 odpočivných kamenů pro poutníky. Na kamenech je vytesán nápis FLAO (Frater Laurentius Abbas Ossecensis - Bratr Vavřinec opat osecký) a letopočet jejich osazení.[2].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dana Stehlíková, 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 41-42, 54
  2. Háj u Duchcova: Odpočivný kámen v Domaslavicích. František Nachtmann, Markéta Soukupová. [cit. 2016-12-09] Dostupné z WWW.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
klášter spravován administrátorem
Znak z doby nástupu 33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova
Vavřinec Scipio
16501691
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Benedikt Littwerig