Vavřinec Scipio

Vavřinec Scipio
Jeho Milost; Vavřinec Scipio
	Cisterciácký řád 33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku
	Vavřinec Scipio
Církev	římskokatolická
Znak
Zasvěcený život
Institut	cisterciáci
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Opat oseckého kláštera (1650–1691);
Osobní údaje
Datum narození	13. listopadu 1611
Místo narození	Oberlangenau, Hrabství kladské
Datum úmrtí	17. července 1691; (ve věku 79 let)
Místo úmrtí	Osek u Duchcova, Habsburská monarchie
Povolání	římskokatolický duchovní
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavřinec Scipio, též Laurentius Knittel (13. listopadu 1611, Oberlangenau (Długopole Górne), Kladsko – 17. července 1691 Osek) byl česko-německý cisterciácký mnich a v letech 1650–1691 v pořadí 33. opat kláštera v Oseku u Duchcova, první po obnově kláštera v roce 1626, generální vikář

Život[editovat | editovat zdroj]

V mládí vstoupil do oseckého kláštera, roku 1635 složil řeholní sliby, roku 1639 přijal kněžské svěcení, a v letech 1648–1650 byl postupně duchovním správcem ve Vtelně, Jeníkově u Duchcova, Hrobě a v Mikulově.

Dále byl jmenován proboštem kláštera cisterciaček na Starém Brně.

18. března 1650 byl zvolen oseckým opatem a vedl pak klášter 41 let. Zasloužil se o jeho obnovu po požáru, který klášter postihl v roce 1641. Byl nazýván druhým zakladatelem kláštera, zkonsolidoval rozvrácené klášterní hospodářství, obnovil řemeslnické dílny truhlářů, krejčích a knihvazačů.^[1] Vztyčil nový hlavní oltář, nakoupil zvony. Zahájil barokní přestavbu celého areálu, dokončenou pak za opata Littweriga. V západní části areálu zřídil ovocnářskou a zelinářskou zahradu.

Roku 1666 papež Alexandr VII. obnovil českou řádovou provincii cisterciáků, do jejíhož čela se postavil opat Scipio a zastával funkce generálního vikáře a řádového vizitátora.

Roku 1673 byl opat Scipio raněn mrtvicí, po ní se dával stále častěji zastupovat a pobýval často v lázních. V letech 1678–1688 se zdržoval převážně v exilu v Německu, v horním Sasku, protože upadl v nemilost u císaře Leopolda I. Roku 1679 klášter navštívil Bohuslav Balbín.

Do Oseka se Scipio vrátil těžce nemocný, formálně však řídil klášter další tři roky. Zemřel v Oseku 17. července 1691. V září téhož roku zvolila komunita za jeho nástupce Benedikta Littweriga.

Cesty[editovat | editovat zdroj]

K přístupovým cestám ke klášteru a k cestám do poutních míst v okolí Oseka dal v letech 1672–1675 umístit 48 odpočivných kamenů pro poutníky. Na kamenech je vytesán nápis FLAO (Frater Laurentius Abbas Ossecensis - Bratr Vavřinec opat osecký) a letopočet jejich osazení.^[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Dana Stehlíková, 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 41-42, 54
↑ Háj u Duchcova: Odpočivný kámen v Domaslavicích. František Nachtmann, Markéta Soukupová. [cit. 2016-12-09] Dostupné z WWW^{[nedostupný zdroj]}.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Dana Stehlíková (ed.) a kolektiv: 1000 let kláštera v Oseku. Unicornis Praha 1996, ISBN 80-901-587-3-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Životopis (německy)
Historie oseckého kláštera Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce:
klášter spravován administrátorem

33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova
Vavřinec Scipio
1650 – 1691

Nástupce:
Benedikt Littwerig

[1] Dana Stehlíková, 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 41-42, 54

[2] Háj u Duchcova: Odpočivný kámen v Domaslavicích. František Nachtmann, Markéta Soukupová. [cit. 2016-12-09] Dostupné z WWW^{[nedostupný zdroj]}.

[1]

[2]