Ohníč
| Ohníč | |
 Ulice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0426 567761 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Bílina |
| Okres (LAU 1) | Teplice (CZ0426) |
| Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°35′14″ s. š., 13°50′41″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 739 (2020)[1] |
| Rozloha | 7,07 km² |
| Nadmořská výška | 195 m n. m. |
| PSČ | 417 65 |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu |
Obecní úřad Ohníč Ohníč 30 417 65 Ohníč ohnic@iol.cz |
| Starostka | Lenka Brandtnerová |
|
Oficiální web: www | |
 | |
  Ohníč | |
| Další údaje | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Ohníč (německy Wohontsch) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 739[1] obyvatel. Obec leží na severozápadním okraji Českého středohoří, v údolí na pravém břehu řeky Bíliny. Na jižní straně se zvedá Pohradická hora (419 m). Na levém břehu prochází železniční trať Trmice–Bílina.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1404.[2] Od 17. století zdejší panství držela původem vestfálská šlechta z rodu Ledebur, jejíž severočeská rodová větev obdržela roku 1655 český inkolát a roku 1713 byla povýšena do rytířského stavu. O rozvoj obce se zasloužil Adolf von Ledebour, který ji roku 1850 jako místní část připojil ke svému zámku Křemýž. Obec po roce 1945 utrpěla vysídlením německého obyvatelstva. Od 1. ledna 1961 byla obec osamostatněna a připojena k okresu Teplice.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 66 | 84 | 82 | 125 | 331 | 405 | 386 | 307 | 325 | 431 | 266 | 212 | 221 | 224 |
| Domy | 9 | 9 | 10 | 15 | 23 | 23 | 31 | 52 | 204 | 59 | 46 | 48 | 48 | 50 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolánky, Křemýž, Němečky a Pňovičky. | ||||||||||||||
Vybavenost obce[editovat | editovat zdroj]
Obec má vlastní zdroj vody a vodovod i kanalizaci, malou čistírnu odpadních vod a je v ní zaveden plyn. V obci je mateřská škola. V obci jsou tři restaurace (dvě v osadě Ohníč a jedna v Křemýži), tři obchody (jeden v osadě Ohníč, jeden v Němečkách a jeden v Křemýži) a jeden průmyslový podnik (výroba interiérových a fasádních barev), dále drůbežárna a výrobna smažených brambůrků.
Veřejná doprava[editovat | editovat zdroj]
- Stanice Ohníč na železniční trati Ústí nad Labem – Bílina. Osobní vlaky jezdí zpravidla ve dvouhodinovém intervalu.
- Autobusové linky (v roce 2011 provozuje DPMML) – spojení s Bílinou, Kostomlaty pod Milešovkou, několik spojů denně do Teplic.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatých Petra a Pavla v Křemýži se zděnou zvonicí. Kostel je barokní stavba z roku 1706 a stojí na návsi v obci. Všechny zvony z průčelní západní věže i ze zvonice byly zrekvírovány. Nacházel se zde zvon od Brikcího z Cimperka z roku 1572, přelitý v roce 1871 Karlem Bellmannem, dva zvony z roku 1676 od Fridricha Michala Schönfelda a další, blíže neurčený zvon bez nápisu. Pouze malý zvon v sanktusníku přečkal válečné rekvizice. Vyrobil ho roku 1714 Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem. U vchodu do sakristie je zavěšen malý zvonek od téhož zvonaře z roku 1714 s průměrem 15 centimetrů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MADĚRA, František. Křemýž 1251–2011. Ohníč: Obecní úřad Ohníč, 2001.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ohníč ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Ohníč v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Oficiální stránky
