Krupka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Krupka (rozcestník).
Krupka

Historické jádro města z hradu
Znak obce KrupkaVlajka obce Krupka
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0426 567639
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Teplice (CZ0426)
Obec s rozšířenou působností Teplice
Pověřená obec Krupka
Historická země Čechy
Katastrální výměra 46,88 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 12 788 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 300 m n. m.
PSČ 417 42
Zákl. sídelní jednotky 18
Části obce 9
Katastrální území 11
Adresa městského úřadu MÚ Krupka
Mariánské nám. 32
417 42 Krupka
Starosta PhDr. Ing. Zdeněk Matouš, Ph.D., MBA
Oficiální web: www.krupka-mesto.cz
Email: info@mukrupka.cz
Krupka v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Krupka
Krupka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Krupka (německy Graupen) se nachází přibližně 5 km severně od Teplic na úpatí Krušných hor. Leží v okrese Teplice, v Ústeckém kraji. Rozloha katastrálního území Krupky je 4 687 ha se značnými výškovými rozdíly. Centrum města (Bohosudov) leží v nadmořské výšce 262 m n. m. Nejníže položenou částí je rybník Kateřina poblíž Soběchleb v nadmořské výšce menší než 200 m n. m. Nejvýše položeným místem je vrchol Komáří hůrka v nadmořské výšce 807 m n. m., na který vede lanová dráha.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název města je odvozen od staročeského slova krupý, tedy velký, rozlehlý. Často se nesprávně uvádí, že název pochází od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil i molybden, živec, wolfram, fluorit (Vrchoslav). Horské svahy, porostlé buky a jehličnany, ukrývají četné odvaly a štoly. Štola Starý Martin, která se nachází při silnici z Krupky na Komáří vížku, je zpřístupněná veřejnosti.

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

Výskyt cínu a jeho snadné získávání z naplavenin přivedl na území Krupky první osídlence již v době bronzové. Germány postupně vystřídali Slované, a to hlavně v době stěhování národů.

První, i když nepřímé, zmínky o těžbě cínu v oblasti pocházejí z roku 965–966 z pera Ibráhíma ibn Jákúba, který byl členem poselstva cordobského chalífy al-Hakama II., jež projíždělo českými zeměmi k německému císaři Otovi I. Další zmínkou je zpráva kronikáře Matouše Pařížského z roku 1241, který lituje, že anglický cín ztratí odbytiště v Německu a v Čechách právě kvůli objevení ložisek tohoto kovu v Krupce.

V písemných pramenech z roku 1305 se o Krupce stále hovoří jako o místě, „kde se kope“. Tedy nikoli jako o městě. O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hrady Rosenburg a Kyšperk. Město Krupka tedy pravděpodobně muselo vzniknout mezi roky 1305 a 1330. Kromě dvou již zmíněných hradů se v okolí Krupky nacházely dvě tvrzeStarý dvůr (Althof), jehož zbytky se zachovaly dodnes, a Šejnov, která byla zničena za husitských válek. Obě tvrze ležely v dnešním Bohosudově.

Z této doby pocházejí i první zmínky o okolních obcích, které dnes tvoří části Krupky. Z roku 1325 pochází první zmínka o Soběchlebech, z roku 1335 první zmínka o Unčínu (ves Unkova) a Maršově (ves Marešova) a záznam z roku 1376 hovoří o Habarticích na hřebenech Krušných hor, kde již stál kostel. Názvy obcí svědčí o slovanském složení obyvatelstva, které však s rozvojem těžby získávalo stále více německého rázu, poněvadž příliv nových pracovních sil byl větší ze saské strany.

Na konci 14. století patřil hrad Kyšperk pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna, který se zde pak v následujících letech ukrýval před zlobou krále Václava IV. po smrti Jana Nepomuckého.

Doba rozkvětu (15. a 16. století)[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 15. století se Krupky a okolních obcí, tak jako většiny Čech, dotkly husitské války. Majitel Krupky Albrecht z Koldic a krupští měšťané byli věrnými spojenci císaře Zikmunda. Ke Krupce se husité poprvé dostali v roce 1426 po vítězné bitvě u Ústí nad Labem (bitva na Běhání). Husité pronásledovali prchající křižáky a v místech, kde dnes leží Bohosudov, jich údajně asi tři sta pobili. Potomci padlých rytířů nechali na tomto místě postavit kapličku, kolem které kolem roku 1500 vznikla vesnice – dnešní Bohosudov. V téže době husité vypálili světecký klášter. Přeživší jeptišky se skrývaly v lesích kolem Krupky. Poslední z nich schovala sošku Panny Marie do lípy v místě, kde dnes stojí bohosudovská bazilika. K této sošce se váže vznik poutní tradice v Bohosudově. První pouť se konala roku 1610. V následujících letech se husité dostali ke Krupce ještě dvakrát, a to v roce 1429 a v dubnu roku 1433, kdy dobyli hrad i město.

Důl Starý Martin

Po husitských válkách se město dočkalo nebývalého rozkvětu. Původní získávání rudy z naplavenin rýžováním vystřídala těžba ve skále, a to nejprve povrchová, ale od 15. století již hlubinná. Jen tak mohli horníci získat více rudy. Hlubinná těžba probíhala tak, že se nejprve razila úzká chodba sledující bohatou žílu, která byla později rozšiřována. Byla to vysilující práce v tvrdé skále. Používalo se ohně, který způsobil, že hornina popraskala a dala se lépe vytěžit. Svahy nad Krupkou jsou poseté zbytky těchto dolů. Tyto nové metody způsobily, že v průběhu 15. století vzrostla produkce cínu trojnásobně a v 16. století ještě o polovinu. Těžební území zasahovalo až po Cínovec a Dubí. O rozmachu těžby svědčí i dochovaný opis horního řádu z roku 1487. Když v roce 1469 uzavřel král Jiří z Poděbrad hraniční smlouvu se Saskem, zůstala většina nalezišť cínu na české straně.

Adrian Ludwig Richter: Kostel svaté Anny u Krupky, malba z roku 1836

8. ledna 1477 bylo městu uděleno Těmou V. z Koldic právo várečné na pivo ve městě i v okolních obcích. Dále byla povolena stavba pivovaru, týdenní trhy, obchod se solí a městu byla propůjčena obecní váha.

Další významná práva město obdrželo o rok později 13. ledna 1478. V ten den udělil král Vladislav II. Jagellonský městu znak, pečeť, právo pečetit červeným voskem, výroční trh, dosazovat purkmistra, radu, městské úředníky a celní svobodu. To byla zásadní městská práva, přestože Krupka zůstávala poddanským městem. Samotné město bylo v té době tvořeno dnešním historickým jádrem, tzn. Husitskou ulicí, a nemělo více než 1000 obyvatel žijících v 97 domech, z nichž 27 se nacházelo až pod dolní branou. Z té doby pochází i první zmínka o Fojtovicích (1446), Vrchoslavi (1463) a Mohelnici (1477).

V té době byli krupští občané horlivými katolíky. To se projevilo i na stavbě kostelů. V roce 1454 byl dostavěn špitál s kostelem sv. Ducha. V dalších letech byl v Krupce postaven klášter i s kostelem. Roku 1479 celé město vyhořelo. Kostely však byly postaveny znovu a v roce 1516 k nim přibyl hřbitovní kostel svaté Anny.

V 16. století začalo do města pronikat luteránství. Proto byli do bohosudovského kostela roku 1587 povoláni chomutovští jezuité, aby čelili luteránům v Krupce. V roce 1579 obec koupila celé krupské panství i s hradem a stala se na čas svobodným městem.

17. a 18. století[editovat | editovat zdroj]

Bazilika Panny Marie Sedmibolestné je významným poutním místem

Nabytá svoboda však neměla dlouhého trvání. Již v roce 1615 daroval král Matyáš Habsburský Krupku Adamovi ze Šternberka. Tento katolický král chtěl takto zřejmě čelit krupským luteránům. Krupští se bránili soudně, ale uspěli jen částečně. Spor probíhal neuvěřitelně dlouho – celých 99 let až do roku 1715. Snad právě proto se krupští měšťané přidali na stranu neúspěšného stavovského povstání. Čeští stavové totiž nabídli krupským jejich panství znovu na prodej. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620) se panství vrátilo zpět do rukou Adama ze Šternberka.

Třicetiletá válka město zasáhla několikrát. Švédové dobyli hrad Krupka. Největší škody však napáchali ustupující Sasové (1631), kteří v Krupce zapálili 60 domů. Nelze se proto divit, že po skončení války byla třetina domů prázdných a i doly byly zpustlé. Násilná rekatolizace také vyhnala z města mnohé luteránské odborníky.

Lépe se vedlo Bohosudovu, který patřil do soběchlebského (dříve kyšperského) panství. V roce 1665 získali toto panství na základě závěti jezuité, kteří nově získaný majetek použili k financování rezidence a gymnázia (založeno 1679) a stavbě bohosudovské baziliky v letech 1701–1706. Pokoušeli se i o podnikání. V roce 1684 jezuité založili první manufakturu v Čechách na výrobu sukna a vlněných látek. Neúspěšně, manufaktura zbankrotovala roku 1688. Přesto se Bohosudovu dařilo dobře. Poutí se účastnilo mnoho lidí. Odhaduje se, že v letech 1720–1730 se poutí účastnilo až 100 000 věřících. Poutní místo také získalo nový název Mariaschein (Mariina záře). Český název Bohosudov se poprvé objevil až v roce 1848 v Popisu Království českého od Františka Palackého. Ale byl to vlastně veliký omyl. Historik obci přisoudil původní český název obce Novosedlice, která dnes tvoří předměstí Teplic. Název Bohosudov však již obci zůstal. Bohosudov se stal centrem náboženského života až do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen a s ním skončila i činnost gymnázia.

Ještě větší pohroma než třicetiletá válka Krupku postihla roku 1680. Tehdy ve městě vypukla morová epidemie zavlečená z Prahy. Zemřela celá třetina obyvatel (celkem 327 lidí). V roce 1708 přešlo krupské panství do rukou Františka Clary-Aldringen, který ho koupil.

Krupka v moderní době[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Bohosudov z tamní kalvárie

Počátkem 19. století se v okolí Krupky objevily první uhelné doly jako předzvěst nových časů. Krupka se stala oblíbeným cílem mnoha tehdejších turistů, kteří obdivovali nádheru bohosudovské baziliky i středověkých uliček Krupky. A tak 27. května 1813 Krupku navštívil i básník Johann Wolfgang von Goethe. Nebyl sám, Krupku několikrát navštívil skladatel Richard Wagner a v roce 1872 i spisovatel Jan Neruda. V roce 1812 se v Horní Krupce narodil zakladatel moderního očního lékařství Dr. Ferdinand Artl, který zemřel ve Vídni roku 1887.

29. a 30. srpna 1813 byla svedena u nedalekého Chlumce bitva mezi napoleonskými vojsky a spojenci, které tvořily vojska rakouská, ruská a pruská. Francouzi byli poraženi a císař Napoleon, který v rámci tohoto tažení navštívil horské Habartice, musel ustoupit zpět do Saska. Krupky se bitva nijak nedotkla, ale Bohosudov byl vypleněn paradoxně spojeneckými (tedy vlastními) vojáky.

Krupka a Rosenburg (1908)

V revolučním roce 1848 bylo zrušeno vrchnostenské zřízení, které bylo nahrazeno místní samosprávou. V roce 1853 byl obnoven Jezuitský řád a tím i činnost gymnázia v Bohosudově. Rok předtím byla dokončena silnice na Komáří vížku. Krupka v té době jakoby ustrnula ve své historické době. Zato Bohosudov zažil období bouřlivého rozvoje. Souviselo to i s rozvojem železnice. V roce 1858 byl zahájen provoz na trati Teplice – Ústí nad Labem (dnes trať Ústí nad Labem – Chomutov) a v roce 1871 byl zahájen provoz na duchcovsko-podmokelské trati (dnes trať Děčín – Oldřichov u Duchcova). V Bohosudově a Vrchoslavi se začal rozvíjet průmysl. Od roku 1869 v Bohosudově pracovala nejstarší cementárna v Čechách (zrušena roku 1930). Vznikla i koželužna a v roce 1921 porcelánka, která vyrábí elektroporcelán dodnes. Dodnes také pracuje šroubárna ve Vrchoslavi, která byla založena roku 1910. Naopak cínové doly, kdysi chlouba Krupky, pomalu omezovaly těžbu. Od roku 1863 se začal těžit jako doplňkový produkt wolfram. Důlní činnost byla v Krupce ukončena roku 1922. S příchodem nových časů přišla i doba rozvoje spolkového života. V roce byl 1873 byl mimo jiné založen hasičský spolek a roku 1893 zahájila provoz městská plovárna. Krupka byla počátkem 20. století převážně německým městem. Vypuknutí první světové války v roce 1914 velká většina obyvatel s jásotem přivítala. Zato vznik Československa o čtyři roky později už ne. Situaci vyřešila až československá armáda, která město obsadila, aby stabilizovala situaci.

S nástupem nacistů v sousedním Německu se situace vyhrotila i v Krupce. V roce 1934 pořádali henleinovci demonstrace proti otevření české školy v Bohosudově, přestože v Krupce a Bohosudově žilo v té době asi 1000 Čechů. Když 9. října 1938 Krupku obsazoval wehrmacht, většina obyvatel jej nadšeně vítala. Během okupace zůstávala většina obyvatel loajální nacistickému režimu. Ne však všichni. Působili zde i němečtí antifašisté. Nejznámější byla Herta Lindnerová, popravená nacisty 29. března 1943.[3] Během německé okupace se na čas obnovila i těžba cínu a wolframu. Na samém konci války (24. 4. 1945) zastavil na bohosudovském nádraží transport vězňů z koncentračního tábora Ossendorf.[4] Celkem 313 vězňů krátce na to zemřelo na tyfus a zápal plic. Po válce byli pohřbeni u zbytků kostela svatého Prokopa, kde se nachází i památník této události. Další památník se nachází u Fojtovic, kde bylo při pochodu smrti ubito mnoho vězňů.

Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo vysídleno do Německa. Tak zcela zanikly horské Habartice a Mohelnice. Fojtovice zůstaly obydleny, i když v mnohem menším rozsahu než před válkou. V roce 1947 bylo obnoveno bohosudovské gymnázium. Ne však nadlouho. V roce 1950 bylo změněno na internační tábor pro řeholníky. V roce 1952 areál dostala československá armáda, kterou v roce 1968 vystřídala armáda sovětská. Ta město definitivně opustila v roce 1991. Činnost gymnázia byla obnovena 1. září 1993. Od dubna 2010 město užívá vlajku.[5][6]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Dnešní město převzalo název starého hornického města, které dnes tvoří jednu z jeho několika částí. Město vzniklo postupným splynutím několika obcí a osad v jeden celek. Ty dnes tvoří jednotlivé místní části. Jsou to: Krupka, Vrchoslav, Bohosudov, Maršov, Nové Modlany a Unčín. Mimo vlastní Krupku leží Soběchleby (204 m n. m.) a horské obce Horní Krupka, Fojtovice a dnes již zaniklé Habartice a Mohelnice na hřebenech Krušných hor (všechny asi 750 m n. m.). Centrum města (náměstí, úřady, banky) se nachází v Bohosudově. Bohosudovská bazilika je rovněž významným poutním místem. Obce byly v jeden celek sloučeny v roce 1961. Soběchleby byly ke Krupce připojeny v roce 1980.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Krupka[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 2 320 2 904 3 304 3 543 4 102 3 882 4 092 2 229 2 557 3 033 2 761 2 356 2 481 2 588
Domy 310 342 370 393 418 416 459 537 1 478 429 399 457 453 505
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Bohosudov, Fojtovice, Horní Krupka, Nové Modlany, Unčín a Vrchoslav.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Krupka má díky své poloze mezi městy Ústí nad Labem (asi 10 km) a Teplice (asi 5 km) výborné silniční spojení s těmito centry. Nedaleko Krupky se nacházejí i silniční hraniční přechody Cínovec a Petrovice do sousedního Německa. Přímo ve Fojtovicích je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Autobusová doprava je orientována na bližší Teplice (i několikrát za hodinu) více než na vzdálenější Ústí nad Labem (pouze několik spojů za den). Do roku 2007 mělo město vlastní linku městské autobusové dopravy.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Město protínají dvě železniční tratě. Hlavní je dvoukolejná elektrifikovaná železniční trať Ústí nad Labem – Chomutov se stanicí Krupka-Bohosudov (do prosince 2016 se nazývala Bohosudov).

Druhou je regionální železniční trať Děčín – Oldřichov u Duchcova se zastávkami Unčín, Bohosudov zastávka, Krupka město a stanicí Krupka. Od roku 2007 na této trati není objednávána pravidelná osobní doprava.

Lanová dráha[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lanová dráha Bohosudov – Komáří vížka.

Z městské částí Bohosudov, pouze několik desítek metrů od zastávky ČD Bohosudov – zastávka, vede dvousedačková lanová dráha na Komáří vížku. Lanová dráha byla postavena v letech 1950–1952 a se svými 2348 m byla nejdelší lanovou dráhou ve střední Evropě bez mezistanice. Převýšení činí 482 m.[zdroj?]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Krupce.

Bazilika Panny Marie Sedmibolestné[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Panny Marie Bolestné (Bohosudov).

Kostel sv. Ducha[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Ducha z roku 1454 stojí pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie při silnici do Horní Krupky. Roku 1538 vyhořel, v 19. století byl novogoticky přestavěn. Kostel nemá věž, ta byla zbořena v 18. století. Vypráví se, že na konci 17. století horníci věnovali kostelu zvon, avšak místní farář se rozhodl, že jej přesune do Bohosudova, kde bude lépe využit. Krupským se toto rozhodnutí nelíbilo, a tak jen farář nechal přenést tajně zadní stezkou, vedoucí zpoza dnešní zvonice dolů ke škole. Celá věc ovšem vyšla najevo; jak dopadla není známo, nicméně oné pěšině se až donedávna říkalo Zvonová stezka (Glockensteig).[zdroj?]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Krupka).

Kostel ze druhé poloviny 13. století stojí v horní části obce při silnici do Horní Krupky naproti hradu Krupka. Kostel nemá věž, ta je funkčně zastoupena zvonicí, doloženou v první polovině 15. století. Dnešní polozděná zvonice byla vystavěna po požáru původní stavby v roce 1633.

Další památky[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad Krupka (Rosenburg). Byl postaven kolem roku 1320. Pustý je od 17. století. Z hradeb je nádherná vyhlídka na historické jádro Krupky.
  • Hrad Kyšperk. Zřícenina hradu v lesích nad Unčínem. Dal jej postavit Jan Lucemburský. Opuštěn v 16. století. Během třicetileté války a napoleonských válek však byl obsazen vojsky.
  • Starý dvůr. Zbytky středověké vodní tvrze za koupalištěm v Bohosudově.
  • Štola Starý Martin. Veřejnosti přístupný důl (s průvodcem) s expozicí historie dolování cínu v okolí Krupky. Nachází se u silnice z Krupky do Fojtovic (na Komáří vížku).
  • Evangelický kostel. Drobný kostelík pod hradem Krupkou při silnici do Horní Krupky. Ve věži se nachází blíže neurčený zvon.
  • Kostel sv. Anny. Hřbitovní kostel v Krupce (část Libušín), který byl postaven roku 1516 a upraven roku 1618.
  • Kostel sv. Prokopa. Trosky kostela při hlavní silnici z Krupky do Teplic. Kostel pochází z konce 13. století. Vyhořel v roce 1939.
  • Kalvárie a křížová cesta. Postavena v 18. a 19. století. Pěkný výhled na Bohosudov s bazilikou.
  • Muzeum. Nachází se v městském domě čp. 21 v samém historickém jádru Krupky. Původní renesanční dům byl přestavován v 18. a 19. století. V muzeu je expozice vývoje těžby a zpracování cínu, geologie, paleontologie, mineralogie a historie krupského hasičského sboru.
  • Kaple svatého Floriána v Unčíně. Kaple s věžičkou stojí na návsi v obci pod průjezdní silnicí. Věžička bez zvonu.
  • Kaple svatého Wolfganga na Komáří Vížce. Mohutná kaple z roku 1360 byla v letech 1692–1700 barokně přestavěna. Ve druhé polovině 20. století zchátrala a původní vybavení se ztratilo. V roce 1999 byla opravena. Stojí nad obcí při průjezdní silnici pod vrcholem Komáří vížky. Zvon z centrální cibulovité věžičky se nachází v nedaleké zvoničce v Horní Krupce.[9]
  • Zvonička v Horní Krupce. Při průjezdní silnici ve svahu stojí nenápadná polozděná zvonička, zřejmě z roku 1930. V patře se nachází vzácný hornický zvon z roku 1554, který byl původně zavěšen v kapli sv. Wolfganga na Komáří vížce. Byl považován za ztracený, než byl místními obyvateli objeven zde. Jedná se o dosud jediný známý zvon od Tomáše Jaroše z Brna v severních Čechách.
  • Kaple v Soběchlebech. Kaple z konce 18. století stojí na okraji obce u dráhy. Na věžičce je litinový zvon.
  • Zaniklý kostel v Habarticích. Kostel pocházel z roku 1783. Do něj byl zavěšen zvon z tehdy zchátralé kaple Navštívení Panny Marie na Mariánské skále v Ústí nad Labem (dnes už neexistující). Zvon pořídil zvonař Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem roku 1714. Dnes je nezvěstný.[10]

Školství a sport[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. BERVIC, Rudolf, KOCOURKOVÁ, Květoslava. Krupka – půl tisíciletí horního města. Městský Národní výbor Krupka 1978, s. 7.
  3. Bojovnice proti fašismu Herta Lindnerová
  4. Uctění obětí transportu smrti v Krupce na stránkách Francouzského velvyslanectví v Praze
  5. Krupka – udělené symboly
  6. Město Krupka má novou vlajku
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.  
  8. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.  
  9. ČERMÁK, Kliment. Dolní Krupka. in: Památky archeologické a místopisné 1871, str. 658.
  10. RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]