Bořislav
| Bořislav | |
|---|---|
 Bořislav s Milešovkou | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Teplice |
| Obec s rozšířenou působností | Teplice (správní obvod) |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°34′46″ s. š., 13°55′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 407 (2025)[1] |
| Rozloha | 7,51 km²[2] |
| Nadmořská výška | 361 m n. m. |
| PSČ | 415 01 |
| Počet domů | 147 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Bořislav 20 415 01 Teplice obec.borislav@volny.cz |
| Starosta | Ing. Jaroslav Pauza |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Bořislav | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567469 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Bořislav (německy Boreslau) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 407[1] obyvatel.
Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Bořislav
- Bílka
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Bořislav byla založena na zemské cestě spojující Prahu se Saskem. Stalo se tak nejpozději v polovině 12. století, protože první písemná zmínka o obci pochází už z roku 1169. Tehdy daroval král Vladislav II. Bořislav spolu s dnes již zaniklými Hrbovicemi řádu johanitů, které po návratu z druhé křížové výpravy uvedl do Čech.[4] Zřejmě na začátku 14. století přešla vesnice do majetku kláštera benediktinek v Teplicích, který založila Vladislavova manželka královna Judita.[5] Roku 1352 se vesnice uvádí jako farní, což znamená, že zde neznámo kdy před tím benediktinky zřídily centrum farní správy s kostelem. Z roku 1405 pochází listina, v níž Oldřich a Pešík z Radovesic obdarovali bořislavské kostel, který v té době spravoval farář Mikuláš.[6] Majitel Bořislavi a patron zdejšího kostela, teplický klášter benediktinek, za husitských válek zanikl. Ještě v roce 1434 sice jeho abatyše jmenovala do Bořislavi faráře, v té době ale již konvent sídlil na hradě Střekově.
Po husitských válkách se majitelé klášterního majetku střídali. Roku 1435 ho vlastnil Jakoubek z Vřesovic.[7] Klášterní majetek zůstal co do rozsahu přibližně stejný, dostal se ale natrvalo do rukou světské šlechty. Před třicetiletou válkou se v držení Bořislavi, kde nikdy nevzniklo panské sídlo, postupně páni z Vřesovic, Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Podle urbáře z roku 1561, kdy vesnice patřila Volfovi z Vřesovic, bylo ve vsi patnáct usedlostí.
Od roku 1592 spravoval bořislavskou farnost Michal Longolius, narozený v Kralovicích. Do Bořislavi přišel z Chyše.[8] Longolius byl vzdělaný muž. V roce 1617 vyšel jeho překlad zásadního latinského díla německého luteránského teologa Johanna Arndta Čtyři knihy o pravém křesťanství,[9] o tři roky později následoval překlad německého spisku hvězdáře Paula Nagela Doplněk astronomie.[10] Bořislavský farář byl zámožný; roku 1612 půjčil městu Louny 1 500 míšeňských kop.[11] V době pobělohorské byl vykázán ze země, zemřel ve vyhnanství v roce 1628 v Geisingu.[12]
Po zavraždění Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 získal teplické panství Jan z Aldringenu. Clary-Aldringenové pak byli bořislavskou vrchností až do zrušení poddanství.
Po třicetileté válce hospodařilo v Bořislavi podle berní ruly třináct sedláků, kteří pěstovali obilniny, hlavně žito. Stavení ale byla ve špatném stavu. Sedláci chovali 2–3 krávy, 1–6 prasat a čtyři z nich měli ovce.[13] O sto let později se počet hospodářů v Bořislavi prakticky nezměnil. Tereziánský katastr z roku 1757 jich uvádí čtrnáct. Hospodařili na 240 hektarech, zbývající půda v katastru obce patřila církvi a poddaní na ní robotovali. Obecní les se rozkládal na jednom hektaru,, k obci patřil také rybník a malá chmelnice. Hospodu vrchnost pronajímala. Ve vsi žilo 116 osob.[14] Dne 13. července 1784 vypukl v domě čp. 23 patřící vdově Kerlové požár, při kterém z 31 budov vyhořelo 24 a kromě toho čtyři stodoly.[15]
Zkázu přinesly do vsi i napoleonské války. Ve druhé polovině srpna postupovalo ruské vojsko přes Bořislav směrem k místům, kde proběhla na konci měsíce proběhla bitva u Chlumce (1813). 20. srpna dorazil ruský oddíl do vsi a utábořil se na farských polích. Velitel se štábem se ubytoval na faře. Vojáci rekvírovali krmivo pro koně a povozy, vymáhali potraviny a pálenku. Situace se opakovala, když se přes Bořislav, ležící na císařské silnici vybudované v letech 1803–1808, vracela vítězná vojska do vnitrozemí.[16]
V roce 1833 stálo v Bořislavi 38 obytných budov, v nichž žilo 199 obyvatel. Stála zde nová škola, kterou v roce 1825 nechala postavit claryovská vrchnost (v budově sídlí obecní úřad). Čtyři roky po postavení školy ji navštěvovalo 51 chlapců a 40 dívek kromě Bořislavi ze Žalan, Starosedel (dnes části Žalan), Bílky a Lelova. Ve vsi byl hostinec, kovárna a opodál myslivna.[17]
Po vydání nového obecního zřízení v roce 1849 tvořila Bořislav spolu se Žalany, Starosedly, Lelovem a Bílkou jeden správní celek, v roce 1867 se Žalany s Lelovem oddělily a Bořislav zůstala spojená jen s Bílkou.[18] Podle adresáře teplického politického okresu z roku 1872 byla v obci škola, policejní stanice, dva obchody a cihelna, působil zde obecní lékař a porodní asistentka. Nejbližší poštovní úřad se nalézal v Žalanech. Kvůli absenci starších písemných pramenů je známo jméno prvního starosty až z roku 1872. Byl jím Anton Kerl, v obecním výboru zasedal také lékař Wenzl Hampl.[19] Nejstarším spolkem v Bořislavi jsou hasiči, jejichž vznik se datuje do roku 1878. V roce založení měl třicet členů.
Poslední čtvrtina 19. století přinesla Bořislavi rozvoj po společenské i hospodářské stránce. V 80. letech si zřídili živnosti krejčí, truhlář, dva ševci, nakupovat potraviny bylo možné u pekaře, řezníka a ve dvou obchodech. Společenskému životu všeho druhu sloužily hostince U Bořislavi a U růžové zahrady. Kromě toho byl k dispozici ještě výčep, kde se nalévalo víno a pálenka.[20] Důležitou událostí bylo napojení Bořislavi na železniční síť: 17. prosince 1897 byla zprovozněna celá trať z Lovosic do Teplic. V roce 1912 stavěl v Bořislavi vlak v obou směrech šestkrát a stavěly zde i oba rychlíkové spoje, kterými trvala cesta do Lovosic 31 minut.[21] V roce 1901 byl nákladem 24 000 K, které si obec musela vypůjčit, zřízen obecní vodovod. Voda se sváděla z pramene, který vyvěral na katastru Bílky pod Milešovkou.[22] Rovněž na začátku 20. století, roku 1903, byl v Bořislavi postavený evangelický kostel. V 60. letech 20. století byla zbořena jeho věž a objekt přeměněn na rekreační zařízení.[23]
I po vzniku samostatného státu zůstala obec z národnostního hlediska německá. Při sčítání lidu roku 1921 se ze 459 obyvatel hlásilo k české národnosti jen 20 osob. Naprostá většina obyvatel se – i přes existenci evangelického kostela - hlásila ke katolictví.[24] V té době se rovněž ve vsi rozšířilo ovocnářství. Plody z Bořislavi se prodávaly v Čechách i v cizině.
V letech 1938 až 1945 byla Bořislav v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu.
Po druhé světové válce proběhl i v Bořislavi odsun německého obyvatelstva. Včetně Žalan, Bílky a Lelova bylo vysídleno 236 osob.[25]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 346 | 322 | 312 | 313 | 398 | 459 | 581 | 519 | 434 | 389 | 315 | 292 | 273 | 326 |
| Domy | 53 | 55 | 55 | 59 | 75 | 83 | 105 | 115 | 95 | 95 | 91 | 102 | 103 | 116 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní část Bílka. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- U průjezdní silnice stojí barokní kostel svaté Kateřiny vystavěný v roce 1717 na místě starší stavby.
- Krucifix na návsi z roku 1801. U paty kříže klečí sv. Maří Magdalena.
- Sloup s plastikou Piety z roku 1720. Plastika je výdusek originálu.
- Fara, datovaná letopočtem nad portálem do roku 1733. Architektem byl zřejmě Jeroným Costa.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Územím obce prochází lokální železnice Lovosice – Teplice se zastávkou Bořislav situovanou na severovýchodním okraji obce. Osobní vlaky zde jezdí ve dvouhodinovém intervalu.
Obec leží na silnici I/8 vedoucí z Prahy do Drážďan a až do roku 2016 byla sužována tranzitní dopravou. Koncem onoho roku byl otevřen úsek 0805 dálnice D8 z Lovosic do Řehlovic, který většinu kamionové dopravy odvedl mimo území obce.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled na Bořislav před rokem 1917 -
Kostel svaté Kateřiny -
Fara z roku 1733 -
Krucifix na návsi -
Barokní sloup s Pietou u kostela -
Hřbitovní kaple -
Evangelický kostel
.jpg)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. Bořislav: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. S. 10.(Dále jen Bořislav 2014).
- ↑ SITTE, Franz. Geschichte der Pfargemeinde Boreslau. Bořislav: vlastní náklad, 1936. S. 7. Dále jen Sitte 1936.
- ↑ KILIÁN, Jan. Teplice. Příprava vydání Jan Kilián. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 542 s. ISBN 978-80-7422-339-6. S. 68. Dál jen Kilián 2015.
- ↑ Kilián 2015, s. 75.
- ↑ Sitte 1936, s. 10–11.
- ↑ Google Books [cit. 2023-11-14]. Dostupné online.
- ↑ LONGOLIUS, Michael (překlad). Complementum Astronomiae [online]. Google Books [cit. 2023-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Louny. Historie, kultura, lidé. Příprava vydání Bohumír Roedl. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 117.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 58.
- ↑ Bořislav 2014, s. 11.
- ↑ Bořislav 2014, s. 14.
- ↑ SCHALLER, Jaroslaus. Vollständige Beschreibung des Leutmeritzer Kreises im Königreich Böhmen. Prag, Wien: Schönfeld, 1787. 303 s. Dostupné online. S. 109.
- ↑ Bořislav 2014, s. 15.
- ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen statistisch-topografisch dargestellt. Bd. 1, Leitmeritzer Kreis. Prag: J. E. Calve, 1833. 408 s. Dostupné online. S. 180.
- ↑ Bořislav 2014, s. 16.
- ↑ Adress-Buch des politischen Bezirkes. Teplitz: G. A. Ressel, 1872/1873. 253 s. Dostupné online. S. 50.
- ↑ Bořislav 2014, s. 18.
- ↑ MIKOLÁŠEK, Karel. Lokálky Českého středohoří: Trať Lovosice - Řetenice - Teplice [online]. 1. 7. 2006. Dostupné online.
- ↑ Obecní kronika Bořislavi 1. Bořislavské rozhledy [online]. Obecní úřad Bořislav, březen 2023 [cit. 31.1.2025]. Čís. 3. Dostupné online.
- ↑ SELLNEROVÁ, Alena; BUREŠ, Jiří; ŘIČÁNKOVÁ, Alena. Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji. 1. vydání. vyd. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 255 s. ISBN 978-80-85036-68-8. S. 88–89.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 598 s. Dostupné online. S. 227.
- ↑ Bořislav 2014, s. 33.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 410, 411.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 313.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bořislav na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Bořislav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
