Přeskočit na obsah

Hrbovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrbovice
Socha před budovou palivového kombinátu
Socha před budovou palivového kombinátu
Lokalita
Charakterosada
ObecChlumec
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°39′46″ s. š., 13°58′24″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel9 (2021)[1]
Katastrální územíHrbovice (0,73 km²)
Nadmořská výška160 m n. m.
PSČ403 39
Počet domů1 (2011)[2]
Hrbovice
Hrbovice
Další údaje
Kód části obce47988
Kód k. ú.647985
Zaniklé obce.cz1012
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrbovice (dříve Herbovice t. Hrbovice, německy Herbitz) jsou zaniklá vesnice a část města Chlumec. Jsou vymezeny katastrálním územím Hrbovice a leží asi dva kilometry jihovýchodně od Chabařovic v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji.

Části Hrbovice, Český Újezd a Střížovice tvoří exklávu města Chlumec; od hlavní části města ji odděluje území města Chabařovice a bývalý Úžín, který patří k ústecké části Všebořice.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z příjmení Hrb ve významu ves lidí Hrbových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Hribovici (1169), Horbewicz (1393), z Hrbowic (1419), in Hrbowiczich (1487), na Hrbovicích (1615), Hyrbitz (1627), Hirbicze a Hyrbicz (1654), ve vsi Hyrbiczych (1661), Hierbitz (1720) a Herbitz (1787).[3]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Hrbovicích pochází z roku 1169, kdy vesnice patřila řádu johanitů.[4] Roku 1393 patřily Jindřichovi z Miliny a v roce 1419 jakémusi Heroltovi.[5] V šestnáctém století se majiteli stali Kelblové z Geisingu, za kterých je v letech 1504–1512 poprvé doložena zdejší tvrz,[4] na které žil Ota Kelbl z Geisingu. Po něm následovali Petr z Geisingu a po bratři Adam a Vladislav z Geisingu. Adamovi synové dosáhli propuštění Hrbovic z manství. Na počátku třicetileté války k hrbovickému statku patřily části vesnic Střížovice, Podhoří, Dělouš a Kamenice. Bernart z Geisingu se zúčastni stavovského povstání, za což byl roku 1623 potrestán převedením statku zpět na manství. Kvůli své víře se odstěhoval do Míšeňska, a Hrbovice prodal roku 1628 Petru Jindřichovi ze Strahlendorfu, který je připojil ke Chlumci. Tvrz, obklopená vodním příkopem, stála ještě v roce 1661, ale byla označena jako pustá.[5] Posledním příslušníkem šlechtické vrchnosti před zrušením patrimoniální správy byl hrabě Josef Klemens Westphalen-Fürstenberg, jehož rodině patřil hrbovický dvůr až do roku 1945, kdy jí byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován.[6]

Hrbovice si po většinu historie uchovávaly díky kvalitní orné půdě zemědělský charakter. Po třicetileté válce ve vsi stálo deset usedlostí, z nichž byly dvě pusté. Teprve s rozvojem těžby hnědého uhlí začaly přibývat pracovní příležitosti mimo zemědělství. V sedmdesátých letech devatenáctého století ve vsi působil jen pekař, hostinec a obchod se smíšeným zbožím. Koncem devatenáctého století vzrostl počet obyvatel, kteří docházeli za prací do okolních měst a vesnic, a s tím se začaly objevovat příležitosti pro další živnostníky. Prvními průmyslovými podniky se staly cihelna a mlýn.[6]

Dvacáté století

[editovat | editovat zdroj]

Významný podíl obyvatel československé národnosti vedl k otevření jednotřídní české obecné školy s pěti ročníky dne 3. listopadu 1927. Nacházela se v bývalé kancelářské budově důlní společnosti Felix. Krátce před německou okupací začala stavba školní budovy, ale nebyla dokončena. Ještě v září roku 1938 byli do školy zapsáni noví žáci, ale vyučování nezačalo. Budova byla dokončena podle nových plánů v roce 1940 a od ledna 1941 v ní fungovala dvoutřídní německá obecná škola. V roce 1945 vyučování téměř neprobíhalo, protože ve škole byli ubytováni rodiny ustupujících Němců a posléze i vojáci.[6]

Počet obyvatel se mezi lety 1939 a 1945 zmenšil z 617 na 494. I z Hrbovic byli vysídleni Němci, ale vzhledem velkému počtu hornických rodin, které byly z odsunu vzhledem k hospodářskému významu hornictví vyjímány, nebyl pokles obyvatel tak velký jako jinde. Obyvatelé vsi po druhé světové válce nadále pracovali především v dolech Milada II, Prokop Holý a u Schichta v Ústí nad Labem. Dalšími zaměstnavateli byla továrna na barvy a laky Dürschmidt nebo přádelna Wolfrum.[6] V roce 1930 byl u Hrbovic mimo provoz důl Felix Waldemar.[7]

Vesnice zanikla kvůli rozšiřování hnědouhelného Lomu Chabařovice. Vysídlena byla koncem osmdesátých let dvacátého století, přičemž tři sta obyvatel bylo přestěhováno zejména na ústecká sídliště Dobětice a Stříbrníky. Poslední rodiny odešly v roce 1989 a následujího roku byla zbořena zástavba vsi. K rozšíření lomu do míst vesnice však nedošlo.[6]

21. století

[editovat | editovat zdroj]

Zástavbu na území Hrbovic tvoří především průmyslové objekty. V Hrbovicích jsou evidována 4 čísla popisná (Hrbovická 2, Hrbovická 102, Hrbovická 105, čp. 106 nepřiřazeno k ulici) a 7 čísel evidenčních (če. 107, 108, 109, 110 a 111 jsou přiřazeny k ulici Stradovské, če. 113 a 114 nepřiřazeny k žádné ulici). Hypotetická Stradovská ulice v Hrbovicích je rovnoběžná se silnici II/253 a má v rámci města duplicitní název, pokud nejde zcela o omyl v evidenci, protože ke Stradovské ulici jsou přiřazena evidenční čísla v různých částech města. V RÚIAN je k Hrbovicím přiřazena též adresa Klidná čp. 102, ačkoliv Klidná ulice se nachází přímo v Chlumci.[zdroj⁠?!]

Na jižní hranici Hrbovic, kterou tvoří silnice II/253, se nacházejí tři páry autobusových zastávek: „Chabařovice, Hrbovice“, „Chabařovice, Chabařovická“ a „Chabařovice, Ravel“. Při severním okraji Hrbovic prochází dálnice D8, která má východně od Hrbovic exit 72. Kruhový objezd u této mimoúrovňové křižovatky leží ve výběžku katastrálního území Hrbovice, který zde dálnici přesahuje.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Hrbovice měří 73,07 hektarů[8] a nachází se na okraji Mostecké pánve, konkrétně v podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Chabařovická pánev. Protéká přes ně Ždírnický a Podhořský potok.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 572 obyvatel (z toho 278 mužů), z nichž bylo 122 Čechoslováků, 447 Němců a tři cizinci. Většina (510 osob) se hlásila k římskokatolické církvi, ale 22 lidí patřilo k evangelickým církvím, čtyři k církvi československé, jeden k jiným nezjišťovaným církvím a 35 lidí bylo bez vyznání.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 617 obyvatel: 177 Čechoslováků, 435 Němců a pět cizinců. Většina lidí (523) byla římskými katolíky, šedesát jich bylo vez vyznání, evangelíků bylo 31 a tři lidé patřili k církvi československé.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů[11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 186 280 282 292 410 572 617 418 390 373 356 . . 97
Domy 28 38 38 39 49 58 66 74 68 68 82 . . 1

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1850 se Hrbovice staly obcí v ústeckém okrese, v jejímž čele stál starosta a volené patnáctičlenné zastupitelstvo.[6] Od roku 1945 obec spravoval místní národní výbor. Ve volbách roku 1946 v Hrbovicích získala 66,4 % hlasů Komunistická strana Československa, 17,2 % hlasů Československá sociální demokracie, 15,2 % Česká strana národně sociální a 1,01 % Československá strana lidová.[6]

Od 1. července 1980 do 31. prosince 1985 byly Hrbovice částí obce Chabařovice, od 1. ledna 1986 do 23. listopadu 1990 patřily k Ústí nad Labem a v době od 24. listopadu 1990 do 31. prosince 1998 k Chlumci. V následujícím období nadále patřily k Chlumci,[12] ale od 1. ledna 1990 ztratily status části obce, který byl obnoven 19. září 2012.[13]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici se nacházelo okrouhlé tvrziště obehnané vodním příkopem, které bylo pozůstatkem tvrze založené roku 1419 nebo 1504 a opuštěné v roce 1628.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hrbovice, Herbitz, s. 678. 
  4. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrbovice – tvrz, s. 156. 
  5. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Kyšperka, s. 339. 
  6. ↑ a b c d e f g Dějiny města Chabařovic. Příprava vydání Kristina Kaiserová, Vladimír Kaiser. Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 s. ISBN 80-902278-1-3. S. 162–164. Dále jen Dějiny města Chabařovice (1998). 
  7. ↑ Dějiny města Chabařovice (1998), s. 114.
  8. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 386. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online. 
  12. ↑ Změny v území 2012[nedostupný zdroj], Český statistický úřad
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 174.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  14. ↑ KOUTECKÝ, Drahomír. Hrbovice. Výzkumy v Čechách. 1972. 1975, s. 60. Dostupné online [PDF, cit. 2017-11-26].  Archivováno 12. 11. 2017 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Obec Chlumec

Chlumec • Stradov • Žandov • v exklávě: Střížovice • Český Újezd • Hrbovice

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrbovice&oldid=24401190“