Klášter Teplice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášter Teplice

Klášterní sídlo v areálu zámku.
Místo Teplice
Souřadnice
Řád benediktínky
Založení 1152/1153-1167
Zrušení 1426
Mateřský klášter Klášter svatého Jiří (Praha)

Klášter Teplice byl ženský benediktinský klášter v dnešních Teplicích v severních Čechách. Jako řeholní konvent sloužil svému účelu v letech 11521426.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Klášter založila česká královna Judita Durynská,[1] „paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnici nauk a literatury, sběhlé i v řeči latinské a ve věcech politických“[2] mezi lety 1152/1153-1167.[3] Jedná se o druhý ženský benediktinský klášter v Čechách, ale přesné datum vzniku není známo. Pohybuje se v letech 11561167. Nejpravděpodobněji byl klášter založen kolem roku 1164.

V Teplicích existoval prastarý léčivý pramen a zbožná Judita se za podpory biskupa Daniela rozhodla u něj zřídit klášter. Volba padla na benediktinky, protože jejich řehole dovolovala koupání a je doloženo několik benediktinských klášterů vzniklých u léčivých pramenů (Francie, Německo). Na místě již předtím stál zeměpanský dvorec a kostel sv. Jana Křtitele. Zpočátku benediktinky užívaly budovy dvorce jako provizorium, zatímco byla zahájena stavba klášterní baziliky podle vzoru kostela sv. Jiří na Pražském Hradě. Součástí dvorce byla i kamenná věžovitá stavba, jejíž zbytky byly objeveny archeologickým výzkumem v roce 2008 u jižního okraje východního křídla (dnes je v něm stálá expozice věnovaná klášteru).[4]

Erb města Teplice

Samotný klášter byl zasvěcen Janu Křtiteli, jehož hlava na míse je dosud ve znaku města Teplic[2] a bazilika Panně Marii.[3] Prvotní konvent pocházel z pražského kláštera sv. Jiří.[2] Podle Pulkavovy kroniky a Neplachovy kroniky byla Judita v klášteře i pohřbena. Průzkum pravděpodobných kosterních ostatků královny dělal přední český antropolog Emanuel Vlček, který hrob považuje za Juditin. Ostatky jsou dnes uloženy v depozitáři Antropologického oddělení Národního muzea.[5]

Teplice se staly věnem českých královen, které pak nad klášterem držely ochrannou ruku. První konvent s kostelem byl postaven v románském slohu a jeho zbytky se zachovaly a byly nedávno opět obnoveny.[6] Patří mezi nejvýznamnější románské stavby v litoměřické diecézi. V konventu byl poměrně velký počet sester, z nichž řada pocházela ze zemanských rodů z okolí. Teplice se staly patrně na konci 13. století klášterním městečkem.

Zpočátku dostal klášter cca 29 vesnic a dalších 8 vsí během následujících let benediktinky odkoupily či založily. Stavba byla dokončena v průběhu první poloviny 13. století. Rozkvět skončil roku 1278, kdy klášter vyrabovali vojáci (duryňští, míšeňstí a braniborští spojenci) při návratu z bitvy na Moravském poli.

Rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Z konce 13. století (1296) víme, že kromě abatyše byla v konventu převorka, klíčnice, mistryně kuchyně, sakristiánka, varhanice, sklepmistryně. Sestry se nazývají domicellae. Ze zachovaných jmen sester je patrné, že jeptišky pocházely v této době z vyšší i nižší šlechty, ale i z měšťanstva. Probošty konventu bývali opati z Postoloprt. Klášter ve 14. století prožíval velký rozvoj a pro pověst o léčivosti zdejších vod se rozšířila i za hranice. Prameny jsou lázně doloženy, existovaly také zvláštní lázně pro sestry (balnea virginum). Velké panství kláštera vyžadovalo vybudování správních institucí, které řídil již zmíněný postoloprtský probošt. Vedle konventu stála i samostatná budova opatství, protože roku 1406 se mluví o „horním sále v domě abatyše“. Již roku 1350 se dal konvent pod ochranu papeže a dostal od něj potvrzení svých privilegií a imunit. Doba hojnosti nastala až s vládou Karla IV., kdy jsou roku 1373 jmenovány Teplice jako městečko.

Zánik za husitských válek[editovat | editovat zdroj]

Pohroma přišla na konvent za husitských válek. Pražané táhnoucí se svými spojenci 4. – 11. července 1421 do severozápadních Čech se přiblížili ke klášteru „a jakkoliv dobrotivě se abatyše a celý konvent snažily je přijmout, nicméně abatyši s pannami vyvedouce, klášter obsadili, když pak některé panny zločinci z vojska o šat oloupili“. Teplický klášter však tehdy nebyl zcela zničen. František Palacký dokonce tvrdí, že se teplický konvent přidal v červenci 1421 k programu čtyř pražských artikulů. Z roku 1425 známe teplickou abatyši Alžbětu z Vartenberka a známe i další jména řeholnic zdejší komunity. V roce 1426 utrpěl klášter blíže neurčené škody. Kronikář Ondřej Řezenský obviňuje Míšňany, že se při svém pochodu do bitvy u Ústí dopustili v Teplicích excesu proti klášteru, který pokládali za husitský. Praví doslovně „teplický klášter, v němž s pannami Bohu zaslíbenými nakládali bezectně, a jak jsem slyšel, obrazy svatých, jakož i Tělo Kristovo, k uctívání určené nohama šlapali, řkouce, že není katolické, ale sprostých kacířů, předpokládajíce z toho, že pro dobro míru řečený klášter měl s kacíři příměří“. Tehdy započal zánik konventu, i když roku 1427 byla potvrzena nová abatyše, Markéta ze Všechlap. Další abatyše – Eliška z Doubravice, byla volena roku 1432. Její žádost o potvrzení volby je datována 10. září 1432 na hradě Střekově. Abatyše prosila o odsunutí placení konfirmační platby „ježto klášter byl oloupen o všechen majetek a mešká ve vyhnanství“. Podle výsledků dlouholetých průzkumů se zdá pravděpodobné, že budovy kláštera nebyly výrazněji poškozeny a exil jeptišek souvisel zřejmě s ekonomickými problémy, způsobenými záborem anebo zpustošením zázemí.[7] Zboží kláštera se po roce 1435 zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který začal budovy konventu přestavovat na světské sídlo. Poslední jeptišky dožily ve svatojiřském klášteře v Praze,[3] kde byl mateřský klášter.

Průzkum ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1954 byly při archeologickém výzkumu Antonína Hejny odkryty zbytky obvodového zdiva klášterního kostela Panny Marie. Byla to románská trojlodní bazilika se třemi apsidami a kryptou se sloupy. Vedle krypty byla pak hrobní kaple s apsidou. Jde o vynikající památku románské architektury, která je v půdorysu téměř přesnou metrickou kopií románské baziliky sv. Jiří, obnovené roku 1142. Výzkum také prokázal existenci gotické křížové chodby o šířce 380 cm. Současně s archeologickými pracemi byla stržena fasáda východního křídla tzv. starého zámku, čímž bylo obnaženo románské kvádříkové zdivo jedné z konventních budov, dochované až do výše 1.patra. O mnoho let později, v roce 1990, byly při výstavbě vodovodu objeveny zbytky dvou hrobů v místech někdejší křížové chodby, z toho jeden v kamenné skříňce. Havarijní stav východního křídla vedl k rozsáhlé rekonstrukci, která byla dokončena v roce 2008. Tomu předcházely archeologické vykopávky v interiéru i vně budovy (2003, 2006–2008), během kterých byly objeveny další úseky gotické křížové chodby i zbytky staveb předklášterního období. Při stavebních pracích se podařilo odkrýt fragmenty průčelí někdejší kapitulní síně a rozsáhlé úseky románského zdiva včetně několika jednoduchých okének a tří portálů.

Muzejní expozice[editovat | editovat zdroj]

V budovách teplického zámku, dříve kláštera, sídlí Regionální muzeum v Teplicích. Jedna z jeho stálých expozic, umístěná v prostorách bývalého východního románského křídla konventu, je věnována dějinám kláštera. V rámci prohlídky lze zhlédnout obnažené obvodové kvádříkové zdivo se zbytky oken a portálů, průčelí kapitulní síně a početné architektonické fragmenty z archeologických nálezů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 50.  
  2. a b c www.vesmir.cz
  3. a b c www.muzeum-teplice.cz
  4. Michal B. Soukup: K počátkům kláštera v Teplicích, In: Vladislav II., druhý král z Přemyslova rodu. K 850. výročí jeho korunovace, Nakladatelství Lidové Noviny 2009, s.83-90.
  5. SOMMER, Petr; ŽEMLIČKA, Josef; MAŠEK, Michal, a kol. Vladislav II. Druhý král z Přemyslova rodu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7106-512-8. S. 85.  
  6. http://www.muzeum-teplice.cz/klaster-v-teplicich/93.po-stopach-zanikleho-klastera-v-teplicich-1/
  7. http://www.muzeum-teplice.cz/klaster-v-teplicich/72.historie-klastera/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]