Severní Čechy
Pojem severní Čechy (německy Nordböhmen) je přibližné geografické označení, které se zhruba shoduje s územím dnešního Ústeckého kraje a Libereckého kraje. Obecně lze říci, že vymezení pojmu severní Čechy odpovídá území Severočeského kraje, existujícího stále jako územní jednotka státu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Severní oblasti Českého království se oproti ostatním krajům rozvíjely pomaleji, respektive jejich rozvoj započal později. To bylo způsobeno řidším osídlením lesnatých a horských oblastí. Ve větší míře sem první osadníci začínali pronikat na pozvání přemyslovských panovníků z německých zemí. Němečtí kolonisté zde zřizovali sklářské hutě, rozvíjeli textilní průmysl apod. Z důvodu určité izolace oblastí si severní Čechy zachovaly silně německý ráz.
Kraj je spojen zejména se šlechtickými rody Šliků, Lobkoviců…
Po druhé světové válce došlo v převážně německých severních Čechách k takřka kompletní výměně obyvatel, kdy bylo původní německé obyvatelstvo, které zde v mnoha oblastech převládalo už od 13. století vysídleno a nahrazeno nově příchozími Čechy a Moravany z vnitrozemí, Slováky, Romy, Maďary a reemigranty z Rumunska, Bulharska a Ukrajiny.
Charakter kraje[editovat | editovat zdroj]
Charakter kraje je ve své severní části určen horskými pásmy Krušných hor a Krkonoš. Významným prvkem je také lidská činnost těžby hnědého uhlí v okolí města Mostu.
Některé významné lokality[editovat | editovat zdroj]
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější města severních Čech jsou:
- Ústí nad Labem – centrum Ústeckého kraje i Severočeského kraje
- Liberec – největší město severu Čech, centrum Libereckého kraje
Přírodní a umělecké pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Česká vysočina (geomorfologický celek)
- Jáchymov s uranovými lázněmi
- Mostecká pánev (dříve Severočeská hnědouhelná pánev)
- Zámek Jezeří
