Chráněná krajinná oblast České středohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o Chráněné krajinné oblasti České středohoří. O geomorfologické jednotce České středohoří pojednává článek České středohoří.
Zdroje k infoboxu
Chráněná krajinná oblast České středohoří
IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast)
Pohled na Dolní Zálezly
Pohled na Dolní Zálezly
Základní informace
Vyhlášení 19. března 1976
Rozloha 1063,17 km2
Správa Správa CHKO České středohoří
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraje Ústecký a Liberecký kraj
Souřadnice
Geodata (OSM) OSM, WMF
Chráněná krajinná oblast České středohoří
Chráněná krajinná oblast České středohoří
Další informace
Kód 51
Web www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozkládá mezi Louny a Českou Lípou. Je součástí podkrušnohorské subprovincie. Rozloha je 1063,17 km²[1] (celé pohoří 1600 km²), což jí řadí co do velikosti na druhé místo v Česku. Přirozeně ji dělí řeka Labe. CHKO byla založena v roce 1976.

Zaujímá části území sedmi okresů (Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem) Nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (836,5 m n. m.) a naopak nejnižším je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).

Správa CHKO České středohoří sídlí v Litoměřicích. Mezi hlavní body, které vedly k vyhlášení CHKO patří středoevropská jedinečnost krajinného reliéfu mladotřetihorního vulkanického pohoří, pestrost geologické stavby, druhové bohatství rostlinstva a odpovídající oživení krajiny charakteristickou faunou. Genové lesní základny v CHKO jsou zaměřeny především na buk, avšak je tu dále udržován a reprodukován genetický materiál jilmu, javoru, lípy a jeřábu.

Založení, sídlo CHKO[editovat | editovat zdroj]

Mapa s obrysem CHKO České středohoří

CHKO České středohoří byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 6.883/76. Při svém založení měla ve své působnosti 1071 km² a sídlo v Litoměřicích, Michalské ulici. Měla na starosti 21 SPR – Státních přírodních rezervací, 2 CHN – chráněná naleziště, 10 CHPV – chráněný přírodní výtvor a 2 naučné stezky.[2]

Nynější stav[editovat | editovat zdroj]

Správa CHKO České středohoří pečuje o řadu maloplošných chráněných území. Naprostá většina lokalit ve správě CHKO České středohoří se nachází v Českém středohoří, ale některé i v sousedních oblastech (např. v Lužických horách). Uvedený výčet není kompletní.

Národní přírodní rezervace (NPR)[editovat | editovat zdroj]

Velmi cenné jsou tyto lokality: Lovoš, Milešovka, Oblík, Raná, Sedlo

Národní přírodní památka (NPP)[editovat | editovat zdroj]

Řada dalších je zařazena zde: Bílé stráně, Boreč, Březinské tisy, Dubí hora, Jánský vrch, Kamenná slunce, Panská skála v okrese Česká Lípa a Vrkoč.

Přírodní rezervace (PR)[editovat | editovat zdroj]

Předmětem ochrany jsou dále: Bohyňská lada, Březina (přírodní rezervace), Číčov (přírodní rezervace), Holý vrch u Hlinné, Hradišťanská louka, Kalvárie, PR Kamenná hůra, Kozí vrch, Lipská hora, PR Milá, Sluneční stráň a Vrabinec

Přírodní památka (PP)[editovat | editovat zdroj]

Poslední ze skupin patřících pod maloplošná ochranná území: Babinské louky, Bobří soutěska v okresech Česká Lípa a Děčín, Divoká rokle, Farská louka v okrese Česká Lípa, PP Hradiště, Jílovské tisy, Košťálov, Kuzov, Loupežnická jeskyně, Lužické šipáky, Magnetovec – Skalní hřib, Nebočadský luh, Plešivec, Radobýl, Stříbrný roh, Štěpánovská hora, Tobiášův vrch, Třtěnské stráně

Naučné stezky[editovat | editovat zdroj]

V péči CHKO je (stav 2013 dle webu) devět naučných stezek:

V Českém středohoří je řada dalších stezek, které vybudovaly jiné organizace.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Oblast má velmi dobré a husté turistické značení, zejména v části na západ od spojnice LitoměřiceVelké Březno. Na významnějších vrcholech jsou rozhledny a turistické restaurace. Autobusové a železniční spojení jsou taktéž na dobré úrovni, i když plánované přerušení provozu na tratích Čížkovice–Obrnice a Lovosice–Teplice spojení zhorší. Tratě z Velkého Března do Verneřic a Úštěka byly zrušeny již v roce 1978. Na části této trati je snaha o obnovu provozu.[3]

Turisticky významnými body jsou například Opárenské údolí, Milešovka nebo Vaňovský vodopád.

Dálnice D8[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dálnice D8.

Velké spory (včetně odporu několika nevládních organizací) se vedly o trasování dálnice D8, která měla v úseku LovosiceŘehlovice přetnout západní část CHKO České středohoří. Stavba dálnice byla nakonec zahájena v roce 2007 a poslední úsek mezi Lovosicemi a Řehlovicemi byl otevřen 17. prosince 2016.[4]

Těžba kamene[editovat | editovat zdroj]

V CHKO České středohoří se na několika místech těží kámen. Lomy ohrožují, nebo již z velké části zlikvidovaly některé vrchy - Kubačka 545 m, Deblík 459 m, Trabice 429 m (blízko zániku) - všechny jmenované v okruhu 1,5 km od obce Libochovany. Některé vrchy již zcela zanikly - Vršetín 470 m, Stříbrník 413 m ad.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=259
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57. 
  3. Zubrnická museální železnice
  4. ŘSD [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]