Chráněná krajinná oblast České středohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o Chráněné krajinné oblasti České středohoří. O geomorfologické jednotce České středohoří pojednává článek České středohoří.
Chráněná krajinná oblast České středohoří

Pohled na Dolní Zálezly
Umístění Česko Ústecký a Liberecký kraj, Česko
Souřadnice 50°39′5″ s. š., 14°13′33″ v. d.
Rozloha 1063,17 km²
Založeno 19. března 1976
Správa Správa CHKO České středohoří
Oficiální web

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozkládá mezi Louny a Českou Lípou. Je součástí podkrušnohorské subprovincie. Rozloha je 1063,17 km²[1] (celé pohoří 1600 km²), což jí řadí co do velikosti na druhé místo v Česku. Přirozeně ji dělí řeka Labe. CHKO byla založena v roce 1976.

Zaujímá části území sedmi okresů (Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem) Nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (836,5 m n.m) a naopak nejnižším je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).

Správa CHKO České středohoří sídlí v Litoměřicích. Mezi hlavní body, které vedly k vyhlášení CHKO patří středoevropská jedinečnost krajinného reliéfu mladotřetihorního vulkanického pohoří, pestrost geologické stavby, druhové bohatství rostlinstva a odpovídající oživení krajiny charakteristickou faunou. Genové lesní základny v CHKO jsou zaměřeny především na buk, avšak je tu dále udržován a reprodukován genetický materiál jilmu, javoru, lípy a jeřábu.

Založení, sídlo CHKO[editovat | editovat zdroj]

Mapa s obrysem CHKO České středohoří

CHKO České středohoří byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 6.883/76. Při svém založení měla ve své působnosti 1071 km² a sídlo v Litoměřicích, Michalské ulici. Měla na starosti 21 SPR – Státních přírodních rezervací, 2 CHN – chráněná naleziště, 10 CHPV – chráněný přírodní výtvor a 2 naučné stezky.[2]

Nynější stav[editovat | editovat zdroj]

Správa CHKO České středohoří pečuje o řadu maloplošných chráněných území. Naprostá většina lokalit ve správě CHKO České středohoří se nachází v Českém středohoří, ale některé i v sousedních oblastech (např. v Lužických horách). Uvedený výčet není kompletní.

Národní přírodní rezervace (NPR)[editovat | editovat zdroj]

Velmi cenné jsou tyto lokality: Lovoš, Milešovka, Oblík, Raná, Sedlo

Národní přírodní památka (NPP)[editovat | editovat zdroj]

Řada dalších je zařazena zde: Bílé stráně, Boreč, Březinské tisy, Dubí hora, Jánský vrch, Kamenná slunce, Panská skála v okrese Česká Lípa a Vrkoč.

Přírodní rezervace (PR)[editovat | editovat zdroj]

Předmětem ochrany jsou dále: Bohyňská lada, Březina (přírodní rezervace), Číčov (přírodní rezervace), Holý vrch u Hlinné, Hradišťanská louka, Kalvárie, PR Kamenná hůra, Kozí vrch, Lipská hora, PR Milá, Sluneční stráň a Vrabinec

Přírodní památka (PP)[editovat | editovat zdroj]

Poslední ze skupin patřících pod maloplošná ochranná území: Babinské louky, Bobří soutěska v okresech Česká Lípa a Děčín, Divoká rokle, Farská louka v okrese Česká Lípa, PP Hradiště, Jílovské tisy, Košťálov, Kuzov, Loupežnická jeskyně, Lužické šipáky, PP Magnetovec - Skalní hřib, Nebočadský luh, Plešivec, Radobýl, Stříbrný roh, Štěpánovská hora, Tobiášův vrch, Třtěnské stráně

Naučné stezky[editovat | editovat zdroj]

V péči CHKO je (stav 2013 dle webu) devět naučných stezek:

V Českém středohoří je řada dalších stezek, které vybudovaly jiné organizace.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Oblast má velmi dobré a husté turistické značení, zejména v části na západ od spojnice LitoměřiceVelké Březno. Na významnějších vrcholech jsou rozhledny a turistické restaurace. Autobusové a železniční spojení jsou taktéž na dobré úrovni, i když plánované přerušení provozu na tratích Čížkovice–Obrnice a Lovosice–Teplice spojení zhorší. Tratě z Velkého Března do Verneřic a Úštěka byly zrušeny již v roce 1978. Na části této trati je snaha o obnovu provozu.[3]

Turisticky významnými body jsou například Opárenské údolí, Milešovka nebo Vaňovský vodopád.

Dálnice D8[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dálnice D8.

Velké spory (včetně odporu několika nevládních organizací) se vedly o trasování dálnice D8, která měla v úseku LovosiceŘehlovice přetnout západní část CHKO České středohoří. Stavba dálnice byla nakonec zahájena v roce 2007, podle posledních plánů by k jejímu zprovoznění mělo dojít v roce 2015.[4]

Těžba kamene[editovat | editovat zdroj]

V CHKO České středohoří se na několika místech těží kámen. Lomy ohrožují, nebo již z velké části zlikvidovaly některé vrchy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=259
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3 : Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57.  
  3. Zubrnická museální železnice
  4. Dálnice D8: Lovosice – Řehlovice, stavba 0805. Informační leták, stav k 05/2013. [online]. Rsd.cz, 2013-05, [cit. 2013-06-24]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]