Jezeří (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezeří

Celkový pohled
Účel stavby

Rodové sídlo

Základní informace
Sloh barokní
Výstavba 13631365
Přestavba 1549, 1696
Stavebník Ervěničtí z Ervěnic
Další majitel Lobkovicové aj.
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Ostrožna jihozápadně od Černic, Horní Jiřetín, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Jezeří
Red pog.svg
Jezeří
Další informace
Kód památky 42992/5-298 (PkMnMISSezObr)
Web www.zamek-jezeri.cz]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezeří (německy Eisenberg) je státní zámek, který se nachází na svazích Krušných horokrese MostÚsteckém kraji. Leží zhruba 12 km jihozápadně od města Litvínova na katastru osady Jezeří, která je místní částí města Horní Jiřetín. Zámek stojí přímo nad obřím povrchovým dolem ČSA, ani ne půl kilometru od jeho hrany.

Zámek v majetku České republiky je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR[1] a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní hrad Eisenberk (Jezeří), doslova "Železná hora", byl založen v letech 13631365 pány ze Rvenic (Ervěnic), jimž zůstalo Jezeří až do roku 1407. Po nich vlastnil hrad do roku 1410 Petr z Perče, dále následoval do roku 1413 majitel Albrecht starší z Kolovrat, do 50. let 15. století vlastnil hrad Jan Smolík ze Slavic. Od 50. let 15. století až do roku 1459 jej drželi páni z Kaufunku. Jeden z představitelů tohoto rodu Kunc z Kaufunku zde věznil mladého saského knížete Arnošta, aby si na jeho otci, saském kurfiřtovi, vymohl zisk statku v Sasku. Byl však u Cvikova zajat a popraven. Z obavy před konfliktem se sousedním Saskem obsadilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad hrad a tím vláda Kaufunků roku 1459 na Jezeří skončila. V letech 1459–1513 vlastnili hrad opět Smolíkové ze Slavic.

V roce 1513 získali hrad Hochhauserové z Hochhauzu a za Mikuláše Hochhausera byl roku 1549 hrad přestavěn na renesanční zámek. Hochhauserům byl zámek v roce 1623 zkonfiskován pro účast na stavovském povstání. Téhož roku bylo jezeřské panství prodáno Vilémovi mladšímu z Lobkovic (asi 1575–1647). Roku 1627 dal Vilém zámek barokně přestavět. Roku 1646 však zámek vyhořel a byl nějakou dobu neobyvatelný. Požár byl způsoben potulujícími se císařskými vojáky, kteří tou dobu obléhali Hněvín (mostecký hrad), jenž byl v držení Švédů. V roce 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkovic (1647–1708) zámek Jezeří znovu budovat v barokním stylu, zámek byl vystavěn do dnešní podoby. Půdorys hlavní budovy má tvar písemne „H“, z jižního křídla vystupoval sálový rizalit, zámek měl nehluboký dvůr s monumentálním portálem hlavní budovy. Z místností vynikaly tzv. zlatý kabinet, zrcadlový sál, velký společenský sál, knihovna, byl zde i pokoj kapucína. Roku 1713 zámek postihl opět požár, byl tedy již potřetí barokně přestavěn (resp. opraven).

Zámek Jezeří v roce 1882

Konec 18. a začátek 19. století znamenal stavební a kulturní rozvoj zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká myslivecká kapela, vystupoval zde i eisenberský pěvecký sbor. Na koncerty v zámeckém parku se sjíždělo mnoho hostů ze širokého okolí, významným návštěvníkem byl Johann Wolfgang von Goethe. Kromě toho na zámku samotném pobývalo a navštěvovalo ho mnoho významných osobností; Ludwig van Beethoven byl blízkým přítelem Františka Maxmiliána Lobkowicze (1772–1816), vlastnícího a spravujícího zámek v období největšího rozkvětu na začátku 19. století Beethovenova symfonie č. 3 Eroica měla v zámeckém divadle soukromou premiéru, stejně tak Haydnovo oratorium Stvoření světa. Tímto výčet významných umělců, kteří navštívili Jezeří nebo zde přímo působili, nekončí. Z dalších lze uvést především Christopha Willibalda Glucka či bratry Vranické. Kromě péče o zámek věnovali Lobkovicové péči i o okolí. Pro nedostatek místa se nacházela na vyvýšené terase u zámku květinová zahrada s parterem, anglický park se nacházel pod zámeckým návrším a v roce 1838 měl rozlohu 50 ha. Zbytky tohoto parku se dochovaly dodnes a jsou chráněny před těžbou, je však velice neudržovaný. Nad zámkem se nacházela obora, jež má dnes čistě lesní charakter. V bývalém parku najdeme ještě zbytky lobkovické hrobky postavené po roce 1753 zřejmě A. Altomontem. V roce 1805 byla zřízena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.

Jezeřské panství (resp. panství Nové Sedlo – Jezeří) bylo bohaté a rozsáhlé. Do roku 1848 k němu patřila městečka ErvěniceStrupčice a 21 vsí. Vedle zemědělství a lesnictví mělo velký význam již v 18. století průmyslové podnikání: pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy těžba hnědého uhlí v Pohlodech u Jirkova. Toto panství bylo při pozemkové reformě po vzniku Československa značně rozparcelováno a Lobkovicům zůstalo pět poplužních dvorů.

Během 2. světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, vzhledem k tomu, že poslední majitel Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg a umístěn strážný oddíl SS, který hlídal zajaté vyšší důstojníky spojeneckých armád (např. bratra Charlese de Gaulla).

Po roce 1948 byl zámek znárodněn a sloužil různým, nikoliv kulturním účelům. Postupně tak začal chátrat, z důvodu povrchové těžby uhlí začaly mizet obce, které se pod zámkem nacházely (Jezeří, Albrechtice, Dřínov, Kundratice aj.). Lobkovicové získali po roce 1989 zámek v restituci zpět, avšak vzápětí jej z důvodů astronomických nákladů na opravu přenechali za symbolickou cenu státu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti o zámek pečuje stát, respektive Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem. Opravy postupují velmi pomalu a stavba se tak dosud nachází v zuboženém stavu. Blýská se však na lepší časy, což dokládá plně obnovená střecha. Zámek je otevřený veřejnosti, některé místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem a přibližují tak život šlechty v 18. století. Výhledy ze zámku do Mostecké pánve nejsou příliš líbivé, neboť krajina je extrémně poznamenaná povrchovou těžbou, ale z téhož důvodu jsou poměrně jedinečné a fascinující.

Dlouholetou kastelánkou zámku je Hana Krejčová, partnerka Vladimíra Buřta, místostarosty Horního Jiřetína a známého bojovníka proti prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Je rovněž jednou z hrdinek dokumentárního filmu Ženy SHR.[2]

Panorama zámku směrem na Komořany
Panorama zámku směrem na Komořany

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2014-12-07]. Katalogové číslo 155229 : Zámek Jezeří. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. Česká televize. Ženy SHR [online]. Česká televize, 2009, [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOUKAL, Pavel. Státní zámek Jezeří. Ústí nad Labem : Národní památkový ústav, 2005. 40 s. ISBN ISBN 80-85036-31-2.  
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy – příspěvek k historii zlikvidovaných obcí v okrese Most. Most : Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 32.  
  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Jezeří – zámek, s. 181–182.  
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek 14. Praha : Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Eisenberk hrad, s. 230–234.  
  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Jezeří, s. 228–229.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]