Jezeří (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jezeří
Celkový pohled
Účel stavby

Rodové sídlo

Základní informace
Sloh barokní
Výstavba 13631365
Přestavba 1549, 1696
Stavebník Ervěničtí z Ervěnic
Současný majitel Česká republika
Další majitel Lobkovicové aj.
Poloha
Adresa Ostrožna jihozápadně od Černic, Horní Jiřetín, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Jezeří
Jezeří
Další informace
Kód památky 42992/5-298 (PkMnMISSezObr)
Web www.zamek-jezeri.cz]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezeří (německy Eisenberg) je hrad přestavěný na zámek, který se nachází na svazích Krušných horokrese MostÚsteckém kraji. Stojí zhruba dvanáct kilometrů jihozápadně od města Litvínova v katastrálním území osady Jezeří, která je místní částí Horního Jiřetína. Zámek stojí přímo nad Lomem ČSA, ani ne půl kilometru od jeho hrany.

Zámek v majetku České republiky je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR[1] a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní hrad Eisenberk (Jezeří), doslova Železná hora, byl založen v letech 1363–1365 pány ze Rvenic (Ervěnic), jimž zůstalo Jezeří až do roku 1407. Po nich vlastnil hrad do roku 1410 Petr z Perče, dále následoval do roku 1413 majitel Albrecht starší z Kolovrat, do padesátých let 15. století vlastnil hrad Jan Smolík ze Slavic. Od padesátých let 15. století až do roku 1459 jej drželi páni z Kaufunku. Jeden z představitelů tohoto rodu Kunc z Kaufunku zde věznil mladého saského knížete Arnošta, aby si na jeho otci, saském kurfiřtovi, vymohl zisk statku v Sasku. Byl však u Cvikova zajat a popraven. Z obavy před konfliktem se sousedním Saskem obsadilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad hrad a tím vláda Kaufunků roku 1459 na Jezeří skončila. V letech 1459–1513 vlastnili hrad opět Smolíkové ze Slavic.

V roce 1513 získali hrad Hochhauserové z Hochhauzu a za Mikuláše Hochhausera byl roku 1549 hrad přestavěn na renesanční zámek.[zdroj?] Janu Mikuláši Hochhauserovi byl zámek s panstvím v roce 1623 zkonfiskován za účast na stavovském povstání.[2] Téhož roku bylo jezeřské panství prodáno Vilémovi mladšímu z Lobkovic (asi 1575–1647). Roku 1627 dal Vilém zámek barokně přestavět. Roku 1646 však zámek vyhořel a byl nějakou dobu neobyvatelný. Požár byl způsoben potulujícími se císařskými vojáky, kteří tou dobu obléhali hrad Most, jenž byl v držení Švédů. V roce 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkovic (1647–1708) zámek Jezeří znovu budovat v barokním stylu, zámek byl vystavěn do dnešní podoby. Půdorys hlavní budovy má tvar písmene H. Z jižního křídla vystupoval sálový rizalit. Zámek měl mělký dvůr s monumentálním portálem hlavní budovy. Z místností vynikaly tzv. zlatý kabinet, zrcadlový sál, velký společenský sál, knihovna, byl zde i pokoj kapucína. Roku 1713 zámek postihl opět požár, byl tedy již potřetí barokně přestavěn (resp. opraven).

Zámek Jezeří v roce 1882

Konec 18. a začátek 19. století znamenal stavební a kulturní rozvoj zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká myslivecká kapela, vystupoval zde i eisenberský pěvecký sbor. Na koncerty v zámeckém parku se sjíždělo mnoho hostů ze širokého okolí, významným návštěvníkem byl Johann Wolfgang von Goethe. Kromě toho na zámku samotném pobývalo a navštěvovalo ho mnoho významných osobností; Ludwig van Beethoven byl blízkým přítelem Františka Maxmiliána Lobkowicze (1772–1816), vlastnícího a spravujícího zámek v období největšího rozkvětu na začátku 19. století Beethovenova symfonie č. 3 Eroica měla v zámeckém divadle soukromou premiéru, stejně tak Haydnovo oratorium Stvoření. Tímto výčet významných umělců, kteří navštívili Jezeří nebo zde přímo působili, nekončí. Z dalších lze uvést především Christopha Willibalda Glucka či bratry Pavla a Antonína Vranické. Kromě péče o zámek věnovali Lobkovicové péči i o okolí. Pro nedostatek místa se nacházela na vyvýšené terase u zámku květinová zahrada s parterem, anglický park se nacházel pod zámeckým návrším a v roce 1838 měl rozlohu padesát hektarů. Zbytky tohoto parku se dochovaly dodnes a jsou chráněny před těžbou, je však velice neudržovaný. Nad zámkem se nacházela obora, jež má dnes čistě lesní charakter. V bývalém parku najdeme ještě zbytky lobkovické hrobky postavené po roce 1753 zřejmě A. Altomontem. V roce 1805 byla zřízena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.

Jezeřské panství (resp. panství Nové Sedlo – Jezeří) bylo bohaté a rozsáhlé. Do roku 1848 k němu patřila městečka Ervěnice, Strupčice a 21 vsí. Vedle zemědělství a lesnictví mělo velký význam již v 18. století průmyslové podnikání: pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy těžba hnědého uhlí v PohlodechJirkova. Toto panství bylo při pozemkové reformě po vzniku Československa značně rozparcelováno a Lobkovicům zůstalo pět poplužních dvorů.

Během druhé světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, vzhledem k tomu, že poslední majitel Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg a umístěn strážný oddíl SS, který hlídal zajaté vyšší důstojníky spojeneckých armád (např. bratra Charlese de Gaulla).

Po roce 1948 byl zámek znárodněn a sloužil různým, nikoliv kulturním účelům. Postupně tak začal chátrat, z důvodu povrchové těžby uhlí začaly mizet obce, které se pod zámkem nacházely (Jezeří, Albrechtice, Dřínov, Kundratice aj.). Lobkovicové získali po roce 1989 zámek v restituci zpět, avšak vzápětí jej z důvodů astronomických nákladů na opravu přenechali za symbolickou cenu státu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti o zámek pečuje stát, respektive Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem. Opravy postupují velmi pomalu a stavba se tak dosud nachází v zuboženém stavu. Blýská se však na lepší časy, což dokládá plně obnovená střecha. Zámek je otevřený veřejnosti, některé místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem a přibližují tak život šlechty v 18. století. Výhledy ze zámku do Mostecké pánve nejsou příliš líbivé, neboť krajina je extrémně poznamenaná povrchovou těžbou, ale z téhož důvodu jsou poměrně jedinečné a fascinující.

Dlouholetou kastelánkou zámku je Hana Krejčová, partnerka Vladimíra Buřta, místostarosty Horního Jiřetína a známého bojovníka proti prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Je rovněž jednou z hrdinek dokumentárního filmu Ženy SHR.[3]

Panorama zámku směrem na Komořany
Panorama zámku směrem na Komořany

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-07]. Identifikátor záznamu 155229 : Zámek Jezeří. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. S. 28. 
  3. Česká televize. Ženy SHR [online]. Česká televize, 2009 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOUKAL, Pavel. Státní zámek Jezeří. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2005. 40 s. ISBN ISBN 80-85036-31-2. 
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy – příspěvek k historii zlikvidovaných obcí v okrese Most. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 32. 
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Jezeří – zámek, s. 181–182. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek 14. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Eisenberk hrad, s. 230–234. 
  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Jezeří, s. 228–229. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]