Chráněná krajinná oblast Lužické hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Chráněná krajinná oblast
Lužické hory
IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast)
Pohled na Lužické hory
Pohled na Lužické hory
Základní informace
Vyhlášení 19. března 1976
Rozloha 270,72 km²
Správa Správa CHKO Lužické hory
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký kraj
Okres Děčín
Souřadnice
Geodata (OSM) OSM, WMF
Lužické hory
Lužické hory
Další informace
Web www.luzickehory.ochranaprirody.cz
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chráněné krajinné oblasti v Česku

Chráněná krajinná oblast Lužické hory se nachází v severních Čechách na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Rozloha chráněného území je 270,72 km².[1] Předmětem ochrany je rozmanitá krajina pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů.[2] Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků.

Území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory kromě vlastních Lužických hor zasahuje také do okolních geomorfologických jednotek – do Ještědsko-kozákovského hřbetu, Ralské pahorkatiny a Českého středohoří. Chráněné krajinná oblast Lužické hory sousedí s Národním parkem České Švýcarsko, Chráněnou krajinou oblastí České středohoří a Chráněnou krajinou oblastí Labské pískovce.

Z německé strany navazují na Lužické hory Žitavské hory obdobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, které se liší jen pojmenováním a státní hranicí.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Správa Chráněné krajinné oblasti v Jablonném v Podještědí

V roce 1956 bych schválen zákon číslo 40 / 1956 Sb., který uložil založení odborných pracovišť zaměřených na státní ochranu přírody. V tehdejším Libereckém kraji ochranu památek i přírody zajišťoval Vlastivědný ústav se sídlem v Liberci. Po přijetí citovaného zákona na území Ústeckého kraje byl úkol svěřen samostatnému referátu Krajskému národnímu výboru v Ústí nad Labem. Rada KNV zřídila roku 1958 krajské středisko památkové péče a ochrany přírody. Po vzniku Severočeského kraje k 1. červenci 1960 byl zřízen samostatný referát zde, byl podřízen odboru kultury KNV. Toto středisko připravilo návrhy na zřízení několika CHKO na území kraje včetně CHKO Lužické hory.[4]

Založení[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast Lužické hory byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury. Při založení měla na starosti území v rozsahu 265 km² v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Ve své péči měla pět státních přírodních rezervací, jedno chráněné naleziště a tři chráněné přírodní výtvory. Prvním sídlem správy chráněné krajinné oblasti byl v roce 1976 Děčín a od 1. ledna 1979 sídlí v Jablonném v Podještědí.

Po zrušení krajských národních výborů a jejich středisek byly správy všech chráněných krajinných oblastí k 1. lednu 1991 předány pod Český ústav ochrany přírody v Praze řízené Ministerstvem kultury. Brzy poté vzniklo Ministerstvo životního prostředí ČR, podřídilo si všech 23 správ chráněných krajinných oblastí v České republice a začlenilo je do samostatného útvaru. V březnu 1995 ministr zrušil Český ústav ochrany přírody a zřídil dvě nové organizace – Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a Správu chráněných krajinných oblastí. Obě organizace měly sídlo v Praze, po republice mají detašovaná pracoviště.

Své sídlo Správa CHKO Lužické hory musela v roce 1991 opustit, a přestěhovala se v říjnu do budovy Městského úřadu v Novém Boru na náměstí Míru. Tehdy měla osm pracovníků. Brzo se ukázaly nové prostory jako nedostatečné, protože se přistěhovaly do budovy další organizace.[5][6]

V době svého založení (rok 1976) měla CHKO tyto chráněné lokality:

  • Státní přírodní rezervace: Vápenka, Studený vrch, Klíč a Jezevčí vrch
  • Chráněná naleziště: Kytlice
  • Chráněný přírodní výtvor: Pustý zámek, Naděje a Bílé kameny

Maloplošná chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na znělcovou horu Klíč
Pískovcové Sloní kameny

V roce 2020 se v chráněné krajinné oblasti nacházelo osmnáct maloplošných zvláště chráněných území:[1]

Národní přírodní rezervace
Jezevčí vrch
Národní přírodní památka
Zlatý vrch
Přírodní rezervace
Vápenka, Marschnerova louka, Studený vrch, Klíč, Spravedlnost, Luž
Přírodní památky
Louka u Brodských, Líska, Noldenteich, Pustý zámek, Kytlice, Brazilka, Naděje, Rašeliniště Mařeničky, Bílé kameny, U Rozmoklé žáby

Naučné stezky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Lužické hory [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-09-01]. Dostupné online. 
  2. http://www.luzickehory.ochranaprirody.cz/
  3. MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 33. 
  4. KUNCOVÁ, Jaromíra. CHKO Lužické hory dvacetiletá. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1996, roč. 4, s. 8. ISSN 1211-9172. 
  5. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Lužické hory, s. 67-69. 
  6. Bezděz 1996, s. 13.
  7. PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha: freytag & berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23. 
  8. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]