Vranovské skály

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Vranovské skály
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Pískovcová věž Džbán nad osadou Vranov
Pískovcová věž Džbán nad osadou Vranov
Základní informace
Vyhlášení20. září 1990
VyhlásilOkresní národní výbor Česká Lípa
Nadm. výška350-420 m n. m.
Rozloha12,92 ha[1]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresČeská Lípa
Umístěníobec Ralsko
(k. ú. Svébořice)
Souřadnice
Vranovské skály
Vranovské skály
Další informace
Kód1352
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Vranovské skály jsou přírodní památka, státem chráněná od roku 1991. Jedná se o skupinu pískovcových věží v katastrálním území Svébořice města Ralsko, bezprostředně u části Vranov města Mimoně na úpatí kopce Ralska se stejnojmenným hradem na Českolipsku. Jsou součástí prostoru spravovaným Vojenskými lesy, dříve zde byl vojenský výcvikový prostor. Chráněná plocha má rozlohu 12,92 ha ve výši 350 až 420 metrů. Předmětem ochrany je celý skalní komplex nad osadou Vranov.[2]

Vyhlášení památky[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památku PP Vranovské skály vyhlásil Obecně závaznou vyhláškou OkÚ Česká Lípa dne 15. listopadu 1991, přidělen jí byl kód 1352.[3]

Protože na území kolem Ralska byl vojenský výcvikový prostor, nebylo území ve správě CHKO, ale (v roce 2003) v péči Ministerstva životního prostředí prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.[4]

Popis skal[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Vranov a Mimoň (v pozadí) z Juliiny vyhlídky. Vpředu jsou patrné pozůstatky vyhlídkového altánu z roku 1822

Skupina skal je na jižní straně kopce Ralsko, oddělená od něj malým údolím. Je zajímavá svou světlou barvou pískovce kontrastujícího s okolními tmavými lesy. Skály mají různé barvy, od téměř bílé, žluté až cihlově červené. Jednotlivě byly před desítkami let pojmenovány Němci, přejmenovány později česky, některé zpřístupněny a opatřeny vyhlídkou. Na úpatí skal jsou četné pukliny. Některé skály jsou složeny z pískovců různých barev, složení a stáří. Skály jsou v nadmořské výšce 350 až 420 metrů a tyčí se nad osadou Vranov (ta je administrativní součást blízkého města Mimoně).[5]. Vlastní přírodní památka však leží již v katastrálním území Svébořice, které přísluší k městu Ralsko. Společně s Ralskem jsou Vranovské skály řazeny do Ralské pahorkatiny, její rozlohou větší části Zákupská pahorkatina.

Názvy skal[editovat | editovat zdroj]

Juliina vyhlídka
Nejznámější je Juliina vyhlídka či Juliina výšina (Julienshöhe). Tuto skálu nechal v roce 1822 opatřit vytesanými schody, zábradlím a vyhlídkovou plošinkou hrabě František z Hartigu na počest své manželky hraběnky Juliany, rozené Grundemannové (1786–1866), která si toto místo velice oblíbila. Vyhlídka, kde stával dřevěný gloriet (dřevěný kruhový altán), byla slavnostně otevřena 6. června 1822 k 36. narozeninám hraběnky. Dnes je na tomto místě zachován pouze základový kruh, vtesaný do skály.[6] Z místa je pěkný výhled na osadu Vranov i město Mimoň.
Džbán
Dalším výrazným skalním útvarem je Mléčný džbán neboli Džbán (Molkenkrug), pískovcová věž tyčící se za stavením č. 34.
Ostatní
Kazatelna, Kočičí kámen, Luční kámen, Velký liščí kámen (Fuchsstein), Luční věž (Weisentein), Malý liščí kámen a Skluzavka.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Vranovské skály byly lezecky využívány již ve dvacátých letech 20. století. Na skalní věži Džbán je zaznamenána lezecká cesta Alter Weg, vyznačená Rudolfem Kauschkou. Když se ve druhé polovině 20. století oblast stala součástí vojenského prostoru Ralsko a veřejnosti nebyla přístupná, skály upadly v zapomnění. Jelikož se staré popisy nedochovaly, je zde v současnosti na dvanácti skalách evidováno jen sedmnáct lezeckých cest.[7]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Chráněny jsou nejen skály, ale i rostlinstvo (zakrslé buky lesní, smrk ztepilý, medvědice lékařská, kokořík vonný, česnek tuhý, ostřice tlapkatá, vláskatec tajemný) a hnízdí zde nepravidelně poštolka obecná.[8]

Přístupnost[editovat | editovat zdroj]

Pod skalami vede silnička spojující Mimoň přes osadu Vranov s obcí Noviny. Po úpatí je vytyčena červená turistická trasa vedoucí z Mimoně na vrchol Ralska a žlutá trasa z Pertoltic. Nejbližší železniční tratí je 080, z České Lípy do Liberce a nejbližší zastávky vlaku jsou v Mimoni a Pertolticích (asi 4 km).[9]

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Foglar se nechal zdejšími skalami inspirovat při psaní příběhu Rychlé Šípy v pískových skalách.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.]: KMa, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Vranovské skály, s. 184. 
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území ČR, Liberecko, svazek III. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-43-3. Kapitola Okres Česká Lípa, s. 89. 
  4. MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 42. 
  5. Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Mimoň, s. 37. 
  6. ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Vranov, s. 137. 
  7. Popis skalní oblasti
  8. Českolipsko do kapsy , s. 184.
  9. Mapa KČT 15, Máchův kraj. 4. vyd. Praha: Trasa, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1. 
  10. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 3. Praha: freytag & berndt, 2006. ISBN 80-7316-264-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 118. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GANTZE, Hasso. Kummergebirge und andere Gebiete Nordböhmens. Kummerské pohoří a ostatní oblasti severních Čech. Kletterführer. Lezecký průvodce. Vlastním nákladem. 1996. 140 s. Německy

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]