Poštolka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPoštolka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Poštolka obecná - samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sokoli (Falconiformes)
Čeleď sokolovití (Falconidae)
Rod sokol (Falco)
Binomické jméno
Falco tinnunculus
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je malý zástupce z řádu sokolů. Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 70–80 cm. Samec má světle šedou hlavu a ocas, červenavě hnědý hřbet a žlutohnědou hruď s černými kapkovitými skvrnami. Samice a mladí jedinci mají hřbet rezavě hnědý. Na obloze má viditelně špičatá křídla, často žije ve městech a je to nejpočetnější sokolovitý dravec.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Poštolka obecná

Poštolka obecná je drobný sokolovitý dravec o něco větší, než hrdlička divoká. Hmotnost samce dosahuje v průměru cca 180 g a samice 220 g. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 68–80 cm. Údaje se však podle různých zdrojů mohou velmi lišit, neboť poštolky mají velkou geografickou proměnlivost nejen ve velikosti, ale i v barvě. Jako všichni sokolovití mají poštolky výrazně zašpičatělá křídla a dlouhý ocas.

Výrazným znakem je červenohnědě zbarvený hřbetsamců s  tmavými skvrnami, u samicmláďat s tmavými příčnými pruhy nebo vlnkami. Ruční letky jsou tmavé. Spodina těla je světlejší s podobnými tmavými skvrnami jako na hřbetě u mláďat je výrazné podélné skvrnění. Samci mají temenotýl hlavy šedé a bělavé hrdlo lemuje výrazný černý vous na líci. Šedý mají i ocas většinou bez pruhů, jen na konci mají širokou tmavou pásku. Samice a mláďata mají ocas hnědý s tmavým příčným pruhováním.

Nejcharakterističtější je pro poštolky jejich třepotavý let, kdy se udržují ve vzduchu na jednom místě, vyhlížejí kořist a po jejím zahlédnutí útočí střemhlavým letem. Tento způsob lovu ji odlišuje od jinak poměrně podobného krahujce obecného, který však při lovu letí nízko nad terénem a i silueta křídel má u krahujce tupější zakončení. Poštolky za letu poměrně rychle mávají křídly a po několika úderech dělají přestávku. Při kroužení mají široce rozevřený ocas.

Hlasový projev[editovat | editovat zdroj]

Poštolky obecné se ozývají poměrně pronikavým voláním „kli kli kli kli kli kli kli“.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Poštolka obecná se dokáže dobře přizpůsobit prostředí. Nejhojněji hnízdí v otevřené krajině s alejemi nebo skupinami stromů. Hnízdí i na okrajích lesů a v posledních desetiletích se stahují i do měst. Hnízdí od konce dubna do července jednou ročně, v případě velmi příznivých podmínek můžou výjimečně zahnízdit i dvakrát. Venkovské populace hnízdí v průměru o 14 dní později než populace městské.

Falco tinnunculus
Hnízdění

Poštolky vlastní hnízdo nestaví, využívají hnízda jiných ptáků (zejména strak a vran) a také různé vyvýšené dutiny, římsy a výklenky budov, kde snáší vejce pro která jen vytlačí důlek v původním materiálu, pokud to jde. Později je v hnízdě značné množství zbytků kořisti. V poslední době také velmi často hnízdí na balkonech paneláků na sídlištích. V ČR hnízdí odhadem asi maximálně 13.000 párů se stabilní tendencí.

Samice snáší zpravidla 3–7 vajec. Zbarvení vajec je proměnlivé vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami, nebo mramorováním. Na vejcích sedí zpravidla samice a samec jí nosí potravu. Inkubace trvá cca 28 dnů, po vylíhnutí shání potravu jen samec, ale samice se k němu po pár dnech přidává a krmí oba rodiče 23–33 dnů na hnízdě a další cca týden i po opuštění hnízda. Z počátku samice mláďatům potravu trhá, po cca dvou týdnech už ji dostávají vcelku. Protože prodleva mezi prvním a posledním sneseným vejcem je poměrně velká, probíhá líhnutí několik dní (2–3, výjimečně až 6). Později vylíhlá mláďata v případě nepříznivých podmínek hynou. Mladí pohlavně dospívají již v následujícím roce.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní složkou potravy poštolek tvoří hraboši, také větší hmyz, ještěrky a ptáci zdržující se na zemi. Příležitostným zpestřením potravy mohou být také netopýři a rorýsi.[2] V letech s nízkým stavem hlodavců stoupá zastoupení drobného ptactva, které často chytá ve vzduchu; dokáže ulovit i holuba. Poštolka má ráda obecně maso. Velmi výjimečně je u ní pozorována také mrchožravost.[3]

Způsob lovu: Třepotavým letem se zastaví nad kořistí, stáhne křídla k tělu, a střemhlav se řítí k zemi. Těsně před zemí křídla opět roztáhne a dopadne na kořist, kterou uchopí do pařátů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření poštolky obecné v Evropě.
žl=pouze letní výskyt, zel.=celoroční výskyt

Poštolka obecná je rozšířena v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie.

Populace žijící na severu jsou tažné a zimu tráví nejčastěji ve středomoří, případně až v Africe. Směrem na jih jsou spíše stálé, nebo částečně tažné. V Evropě je cca 330 000 párů těchto ptáků. Populace v některých oblastech mírně ubývá, ale celkově je poměrně stabilní. Poštolky mají rády otevřenou krajinu a velice dobře se naučily žít v blízkosti člověka.

V České republice patří poštolka obecná mezi nejrozšířenější dravce. Žije v podstatě na celém území republiky. České populace jsou převážně tažné. Ve městech bývá vyšší hnízdní hustota než ve volné krajině, protože je zde více vhodných hnízdních příležitostí. Podle sčítání ptáků v letech 2001 až 2003 byl stav populace v ČR odhadnut na 9000-13000 párů.[4]

Sokolnictví[editovat | editovat zdroj]

  • Rekreační - Poštolky obecné se využívají velmi hojně v oboru sokolnictví. S ukázkami rekreačního sokolnictví se lze běžně setkat jak na hradech, tak zámcích. Poslední dobou pořádají organizované ukázky sokolnictví i některé české zoologické zahrady.
  • Profesionální - Přínosné jsou zde zejména jako prevence proti přemnoženým infikovaným holubům v městech, či na letištních plochách.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. Mikula P., Hromada M. & Tryjanowski P. (2013). Bats and Swifts as food of the European Kestrel (Falco tinnunculus) in a small town in Slovakia. Ornis Fennica 90(3): 178–185.
  3. MIKEŠ, Václav a KOUT, Jiří, 2009: Případ mrchožravosti u poštolky obecné (Falco tinnunculus). Sluka 6: s. 103–106.
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha : AVENTINUM s.r.o., 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 102-103.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudec, K.; Šťastný, K. a kol. (2005): Fauna ČR Ptáci 2/I. Academia Praha, 572 S. (2. přepracované a doplněné vydání)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]