Myšice křovinná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMyšice křovinná
alternativní popis obrázku chybí
Myšice křovinná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďmyšovití (Muridae)
Rodmyšice (Apodemus)
Binomické jméno
Apodemus sylvaticus
(Linné, 1758)
Rozšíření myšice křovinné v Česku
Rozšíření myšice křovinné v Česku
Rozšíření myšice křovinné v Česku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) je myšice asi stejně velká jako myš domácí. Ve starší odborné literatuře byla označována jako myš lesní,[2] což svádí k záměně s myšicí lesní – jinou velmi příbuznou a velmi podobnou myšicí.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Obývá skoro celou kontinentální Evropu kromě severní Skandinávie a Finska. Žije i na Islandu a na středomořských ostrovech. V Asii proniká až do Číny, Mongolska a severní Indie. Vyskytuje se také v severozápadní Africe.[3]

Přední zuby myšice křovinné

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Myšice křovinná je jedním z našich nejběžnějších drobných savců.[3] Žije na prakticky celém českém území od nížin až po subalpinské pásmo hor – např. v Krkonoších až do téměř 1500 m n. m.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Tato myšice váží 13–38 g.[4] Dosahuje délky těla 75–110 mm; ocas je o něco kratší (70–105 mm).[3] Je na něm 150–180 rohovinových kroužků. Má velké ušní boltce, šedohnědý, lehce nahnědlý kožíšek, na břiše špinavě bílý, přičemž hranice přechodu barev mezi boky a břichem není ostrá. Mívá také žlutou skvrnu na hrdle, která je však oproti myšici lesní menší a nezasahuje na přední končetiny.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Obývá světlé a suché lesy, křovinatá místa na krajích polí, křoviny podél vod, ale také parky a okraje měst a vesnic.[5] Žije i v horách především v křovinatých místech podél cest. V zimě se přestěhovává k lidským obydlím (pokud jsou blízko), nebo přímo do nich.

Vyskytuje se i v centrech velkoměst.[3] Jako tzv. pionýrský druh je jedním z prvních savců osidlujících zdevastované nebo naopak rekultivované plochy (smetiště, opuštěné lomy, výsypky dolů apod.).

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Myšice křovinná velmi dobře šplhá i skáče – většinou se pohybuje rychlými skoky.[5] Dovede také plavat. Za potravou se vydává po setmění.

Žije v málo organizovaných společenstvích. Skupinám dominuje dospělý samec, jehož relativně velké teritorium překrývá teritoria většiny podřízených samic.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně semeny – často konzumuje zásoby zrní. Potravu doplňuje některými drobnými plody, kořínky, hmyzem i dalšími bezobratlými – umí např. nahlodávat ulity hlemýžďů a vykusovat jejich těla.[5] Živočišná složka u ní tvoří významnější podíl především na jaře a v létě.[3] Zelené části rostlin požírá jen málo.

Často si dělá zásoby, například pecek třešní. Zimu stejně jako ostatní myšice nepřespává a dožívá se až 3 let.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Staví si hnízdo v noře, kterou si vyhrabává nejčastěji v měkkých půdách. Doupě má 2 až 3 východy. Někdy se však hnízdo nachází na zemi.

Samice vrhá mimo zimní období až třikrát ročně 2 až 9 mláďat (obvykle 4–7). Ta se rodí holá a slepá; váží 1–2 g.[3] Od 6. dne se jim pokrývá hřbet šedohnědou srstí a po několika dalších dnech světlejší srstí i břicho. Ve 12 dnech jim rostou přední zuby; oči se jim otvírají po 12–14 dnech.[5]

Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Myšici v Česku loví draví ptáci a sovy, ale i krkavcovití. Ze savců jsou to především drobné lasicovité šelmy, ale např. i lišky.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myšice křovinná, s. 171. 
  3. a b c d e f g ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Sobotales, 2005. Kapitola Myšice křovinná, s. 144. [dále jen ANDĚRA, HORÁČEK]. 
  4. ANDĚRA, Miloš. Profil taxonu [online]. BioLib [cit. 2011-08-03]. Kapitola myšice křovinná. Dostupné online. 
  5. a b c d e HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha: Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 232–233. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]