Myš domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMyš domácí
alternativní popis obrázku chybí
Myš domácí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďmyšovití (Muridae)
Rodmyš (Mus)
Binomické jméno
Mus musculus
Linné, 1758
Rozšíření na mapě světa
Rozšíření na mapě světa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myš domácí (Mus musculus) je malý savec z řádu hlodavců z čeledi myšovití, pro kterého je charakteristický špičatý čenich, velké kulaté uši a dlouhý ocas téměř bez chlupů. Je to jeden z nejhojnějších druhů rodu myš (Mus). Ačkoli je myš domácí volně žijící živočich, výrazně získala na spojení s lidskými obydlími, a to do té míry, že skutečně volně žijící populace jsou podstatně méně časté než poloochočené populace v blízkosti lidských aktivit.

Myš domácí byla domestikována jako domácí mazlíček či myš ozdobná a jako laboratorní myš, která je jedním z nejdůležitějších modelových organismů v biologii a v medicíně. Kompletní referenční genom myši byl sekvenován v roce 2002.[2][3] Nápadnou vlastností je schopnost extrémně rychlého množení myši domácí, jediný pár může za rok přivést na svět až 72 potomků.[4]

Horní přední zuby mají zářez

Některé charakteristické znaky a odlišnosti[editovat | editovat zdroj]

Myši západoevropské se poněkud liší od myší žijících např. na Slovensku, nebo i jinde ve východní Evropě, hlavně délkou těla a ocásku. Čím více na východě myš žije, tím je její ocásek kratší[5].

Myš je na poměry své velikosti poměrně rychlým savcem. Dokáže vyvinout rychlost až přes 3,5 m/s (12,8 km/h), což je na poměry těla dlouhého do 10 cm (nepočítaje ocásek) velmi vysoká rychlost.[6]

Jednotlivé části těla[editovat | editovat zdroj]

  • játra: slabě vyvinutá vazivová tkáň mezi jaterními lalůčky → téměř od sebe nejsou ohraničeny. Jsou tam také kolem cév lymfoidní buňky.
  • Má žlučový měchýř (na rozdíl od potkana)
  • Vřetenní kost a Loketní kost jsou spojené vazivově → nelze provést supinaci a pronaci.
  • Kompakta dlouhých kostí: na příčném průřezu malý počet osteonů.
  • Zdvojením poplicnice vzniká pleurální vak pro srdeční lalok plíce.
  • V ledvině je jen jedna papila ledvinná. V ledvině je hodně glykogenu – hlavně u mladých zvířat.
  • Nadledvina: ostré ohraničení mezi kůrou a dření viditelné pouhým okem.
  • Děloha: jednovrstevný cylindrický epitel, spodní úsek krčku: vrstevnatý dlaždicový epitel. Děložní žlázky ojediněle málo rozvětvené. U březí myši rozšíření cév v děloze, okolní tkáň se překrví.
  • Odlišnosti (od člověka) také v placentě.
  • Příštítná žláza člověk má dva páry, hlodavci mají jeden pár.
  • erytrocyty: průměr 5,7 μm, anizocytóza (kolísá velikost), počet 6–11 miliónů v ml
  • aorta: 6–10 elastických blanek u medie, směrem k periférii řídnou
  • slezina: bílá dřeň je na příčném řezu viditelná pouhým okem
  • kůže: není stratum lucidum, není pigment v epidermis ani ve škáře, potní žlázy jsou zakrnělé a v kůži řídce.
  • nášlapové polštářky na prstech a na dlani, drsná kůže, málo svaloviny, málo tuku
  • slepé střevo: 3 cm dlouhé (tračník je dlouhý 12 cm)
  • plíce: levá plíce pulmo sinister má jeden lalok, pravá plíce pulmo dexter má čtyři laloky (latinsky lobus cranialis, medius, caudalis, accessorius). Na rozdíl od plic člověka, jehož levá plíce má 2 laloky (lobus superior, inferior) a pravá plíce 3 laloky (superior, medius, inferior).
  • počet chromozomů: 20 chromozomů = 10 párů (18 autozomů, 2 pohlavní gonozomy)[7]

Vývoj myši[editovat | editovat zdroj]

  • Od 6 párů somitů: pravidelné kontrakce srdce.
  • Obecně je nejdůležitější fáze vývoje od 7,5–8 dne p. c. (objeví se neurální rýha (early headfold stage)) až pod 9,5–10 dne p. c. (objeví se přední končetiny).
  • inverze zárodečných vrstev (inversion of the germ layers, „turning“, axial rotation). Je to u myši a všech hlodavců, ale není u dalších savců. V období od 7,5–8 dne (6–8 párů somitů) až 9–9,5 dne (14–16 párů somitů, tzn. Theiler fáze 12–13).
  • Ve věku nad 11,5 dne lze určit fázi i jen zvenku morfologicky (i jen podle nenařezaného materiálu.)
  • Theiler fáze 19 a výše je lepší nepopisovat fázemi ale přímo věkem myši.
  • U myši je přechod embryofétus (asi Theiler fáze 23, fétus je včetně TS 23) velmi krátké období vývoje . Proto je v mnoha publikacích o vývoji myší u všech fází pojem „embryo“.

Likvidace[editovat | editovat zdroj]

Omezení zdrojů potravy a jejich uchovávání na hlodavcům nepřístupných místech a především zaslepení všech možných přístupů do obytných prostor. Dále pak systematické položení deratizačních boxů s nástrahou + kontrola a pravidelné doplňování odebraných nástrah.

Myši v historii[editovat | editovat zdroj]

Myši byly obecně považovány za nepříjemná a obtížná stvoření. V období středověku se o nich tradovala pověra, že vznikají z chuchvalců špíny a prachu.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House mouse na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. Gregory SG, Sekhon M, Schein J, Zhao S, Osoegawa K, Scott CE, Evans RS, Burridge PW, Cox TV, Fox CA, Hutton RD, Mullenger IR, Phillips KJ, Smith J, Stalker J, Threadgold GJ, Birney E, Wylie K, Chinwalla A, Wallis J, Hillier L, Carter J, Gaige T, Jaeger S, Kremitzki C, Layman D, Maas J, McGrane R, Mead K, Walker R, Jones S, Smith M, Asano J, Bosdet I, Chan S, Chittaranjan S, Chiu R, Fjell C, Fuhrmann D, Girn N, Gray C, Guin R, Hsiao L, Krzywinski M, Kutsche R, Lee SS, Mathewson C, McLeavy C, Messervier S, Ness S, Pandoh P, Prabhu AL, Saeedi P, Smailus D, Spence L, Stott J, Taylor S, Terpstra W, Tsai M, Vardy J, Wye N, Yang G, Shatsman S, Ayodeji B, Geer K, Tsegaye G, Shvartsbeyn A, Gebregeorgis E, Krol M, Russell D, Overton L, Malek JA, Holmes M, Heaney M, Shetty J, Feldblyum T, Nierman WC, Catanese JJ, Hubbard T, Waterston RH, Rogers J, de Jong PJ, Fraser CM, Marra M, McPherson JD, Bentley DR. A physical map of the mouse genome. Nature. August 2002, s. 743–50. DOI 10.1038/nature00957. PMID 12181558. S2CID 4325788. Bibcode 2002Natur.418..743G. (anglicky) 
  3. Waterston RH, Lindblad-Toh K, Birney E, Rogers J, Abril JF, Agarwal P, Agarwala R, Ainscough R, Alexandersson M, An P, Antonarakis SE, Attwood J, Baertsch R, Bailey J, Barlow K, Beck S, Berry E, Birren B, Bloom T, Bork P, Botcherby M, Bray N, Brent MR, Brown DG, Brown SD, Bult C, Burton J, Butler J, Campbell RD, Carninci P, Cawley S, Chiaromonte F, Chinwalla AT, Church DM, Clamp M, Clee C, Collins FS, Cook LL, Copley RR, Coulson A, Couronne O, Cuff J, Curwen V, Cutts T, Daly M, David R, Davies J, Delehaunty KD, Deri J, Dermitzakis ET, Dewey C, Dickens NJ, Diekhans M, Dodge S, Dubchak I, Dunn DM, Eddy SR, Elnitski L, Emes RD, Eswara P, Eyras E, Felsenfeld A, Fewell GA, Flicek P, Foley K, Frankel WN, Fulton LA, Fulton RS, Furey TS, Gage D, Gibbs RA, Glusman G, Gnerre S, Goldman N, Goodstadt L, Grafham D, Graves TA, Green ED, Gregory S, Guigó R, Guyer M, Hardison RC, Haussler D, Hayashizaki Y, Hillier LW, Hinrichs A, Hlavina W, Holzer T, Hsu F, Hua A, Hubbard T, Hunt A, Jackson I, Jaffe DB, Johnson LS, Jones M, Jones TA, Joy A, Kamal M, Karlsson EK, Karolchik D, Kasprzyk A, Kawai J, Keibler E, Kells C, Kent WJ, Kirby A, Kolbe DL, Korf I, Kucherlapati RS, Kulbokas EJ, Kulp D, Landers T, Leger JP, Leonard S, Letunic I, Levine R, Li J, Li M, Lloyd C, Lucas S, Ma B, Maglott DR, Mardis ER, Matthews L, Mauceli E, Mayer JH, McCarthy M, McCombie WR, McLaren S, McLay K, McPherson JD, Meldrim J, Meredith B, Mesirov JP, Miller W, Miner TL, Mongin E, Montgomery KT, Morgan M, Mott R, Mullikin JC, Muzny DM, Nash WE, Nelson JO, Nhan MN, Nicol R, Ning Z, Nusbaum C, O'Connor MJ, Okazaki Y, Oliver K, Overton-Larty E, Pachter L, Parra G, Pepin KH, Peterson J, Pevzner P, Plumb R, Pohl CS, Poliakov A, Ponce TC, Ponting CP, Potter S, Quail M, Reymond A, Roe BA, Roskin KM, Rubin EM, Rust AG, Santos R, Sapojnikov V, Schultz B, Schultz J, Schwartz MS, Schwartz S, Scott C, Seaman S, Searle S, Sharpe T, Sheridan A, Shownkeen R, Sims S, Singer JB, Slater G, Smit A, Smith DR, Spencer B, Stabenau A, Stange-Thomann N, Sugnet C, Suyama M, Tesler G, Thompson J, Torrents D, Trevaskis E, Tromp J, Ucla C, Ureta-Vidal A, Vinson JP, Von Niederhausern AC, Wade CM, Wall M, Weber RJ, Weiss RB, Wendl MC, West AP, Wetterstrand K, Wheeler R, Whelan S, Wierzbowski J, Willey D, Williams S, Wilson RK, Winter E, Worley KC, Wyman D, Yang S, Yang SP, Zdobnov EM, Zody MC, Lander ES. Initial sequencing and comparative analysis of the mouse genome. Nature. December 2002, s. 520–62. DOI 10.1038/nature01262. PMID 12466850. Bibcode 2002Natur.420..520W. (anglicky) 
  4. https://www.stoplusjednicka.cz/supermatky-zivocisne-rise-fascinujici-matematika-zachovani-rodu
  5. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myš domácí, s. 182. 
  6. SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online.  (česky)
  7. Mus musculus (ID 52) - Genome - NCBI. www.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. 
  8. https://www.stoplusjednicka.cz/stredoveke-omyly-o-zviratech-petice-nepochopenych-zivocichu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]