Myš domácí
 Myš domácí | |
|---|---|
 Myš domácí | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | myšovití (Muridae) |
| Rod | myš (Mus) |
| Binomické jméno | |
| Mus musculus Linné, 1758 | |
 Rozšíření na mapě světa | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myš domácí (Mus musculus) je malý savec z řádu hlodavců z čeledi myšovití, pro kterého je charakteristický špičatý čenich, velké kulaté uši a dlouhý ocas téměř bez chlupů. Je to jeden z nejhojnějších druhů rodu myš (Mus). Ačkoli je myš domácí volně žijící živočich, výrazně získala na spojení s lidskými obydlími, a to do té míry, že skutečně volně žijící populace jsou podstatně méně časté než poloochočené populace v blízkosti lidských aktivit.
Myš domácí byla domestikována jako domácí mazlíček či myš ozdobná a jako laboratorní myš, která je jedním z nejdůležitějších modelových organismů v biologii a v medicíně. Kompletní referenční genom myši byl sekvenován v roce 2002.[2][3] Nápadnou vlastností je schopnost extrémně rychlého množení myši domácí, jediný pár může za rok přivést na svět až 72 potomků.[4]
Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla myš domácí v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.
Charakteristické vnější znaky
[editovat | editovat zdroj]
Dospělec myši domácí má délku těla (od čenichu po kořen ocasu) 7,5-10 centimetrů a délku ocasu 5-10 cm. Váhově se pohybuje mezi 11 a 30 gramy. V přírodě je srst myši zbarvena hnědě až světle hnědě až po černou (jednotlivé chlupy agouti). Domestikované myši vykazují širokou škálu barev. Srst na břiše je u většiny poddruhů zbarvena světleji. Myši jsou krátkosrsté, s minimem chlupů na uších a ocase. Pokožka je růžová, pigment se netvoří ani v epidermis ani ve škáře.
Zadní běhy jsou kratší než u myši Apodemus, pouze 15-19 mm. Délka kroku je zhruba 4,5 cm, jedinci dokáží skočit až 45 cm. Hlasovým projevem je charakteristické pískání. Myš domácí lze nalézt v široké škále prostředí - v lidských obydlích a jejich okolí, komerčních budovách, jakož i na polích. Myš je na poměry své velikosti poměrně rychlým savcem. Dokáže vyvinout rychlost až přes 3,5 m/s (12,8 km/h), což je na poměry těla dlouhého do 10 cm (nepočítaje ocásek) velmi vysoká rychlost.[5]
Ocas je pokryt jemnou srstí, a slouží jako hlavní způsob ztráty tepla pro účely termoregulace (končetiny a uši, taktéž nepříliš osrstěné, se na termoregulaci podílí jen minimálně). Tok krve do ocasu je regulován, a jedinec dokáže zvýšit teplotu pokožky ocasu až o 10 °C. Délka ocasu je závislá na teplotě prostředí ve kterém vyrůstá myš po narození, myši žijící v chladném prostředí mají ocasy delší. Myši západoevropské se poněkud liší od myší žijících např. na Slovensku, nebo i jinde ve východní Evropě, také délkou ocasu. Čím více na východě myš žije, tím je její ocásek kratší[6]. Ocas též slouží k udržení rovnováhy při šplhání nebo při běhu, nebo jako podpora při stoji na zadních (jako „třetí noha“). Neméně důležitou funkcí ocasu je řeč těla (ukázání podřízenosti či dominance) při komunikaci s jinými jedinci.
Na prstech a dlani je jen minimum svalů a tuku a také drsnější pokožka, ze které má myš vytvarované nášlapové polštářky. Tlapky jsou pokryté jemnou srstí.
Novorozené jedince myši lze rozeznat podle vzdálenosti řiti a genitálií, kde anogenitální vzdálenost u samečků je asi dvakrát delší než u samiček. Od 10 dní věku je lze rozeznat pomocí pěti párů struků, které jsou viditelné u samic, ale nikoliv u samců. U pohlavně vyspělých jedinců je nejvíce patrným rozdílem přítomnost varlat u samců, která jsou relativně veliká oproti zbytku těla, ale mohou být stažena do břišní dutiny.
Vnitřní orgány
[editovat | editovat zdroj]Kromě brzlíku v hrudní oblasti (zhruba o velikosti hrášku) má myš domácí sekundární funkční brzlík o velikosti špendlíkové hlavičky v krku poblíž hrtanu. Hlodavci obecně mají jeden pár příštítné žlázy (čímž se liší od člověka, který má páry dva). Nadledvina má ostré ohraničení mezi kůrou a dření viditelné pouhým okem. V ledvině je jen jedna papila ledvinná. V ledvině je hodně glykogenu – hlavně u mladých zvířat. Bílá dřeň sleziny je na příčném řezu viditelná pouhým okem.
Děloha je do tvaru V. Vystýlá ji jednovrstevný cylindrický epitel, avšak spodní úsek krčku je tvořen vrstevnatým dlaždicovým epitelem. Děložní žlázky ojediněle málo rozvětvené. U březí myši nastává rozšíření cév v děloze, okolní tkáň se překrví. Od člověka se myš liší i stavbou placenty.
Levá plíce má jeden lalok, pravá plíce má čtyři laloky (latinsky lobus cranialis, medius, caudalis, accessorius). Na rozdíl od plic člověka, jehož levá plíce má 2 laloky (lobus superior, inferior) a pravá plíce 3 laloky (superior, medius, inferior). Zdvojením poplicnice vzniká pleurální vak pro srdeční lalok plíce. Aorta má 6–10 elastických blanek u medie, které směrem k periférii řídnou.
Na rozdíl od potkana má myš žlučový měchýř. Játra mají slabě vyvinutou vazivovou tkáň mezi jaterními lalůčky, což vede k tomu, že od sebe téměř nejsou ohraničeny. V játrech se okolo cév nachází lymfoidní buňky. Slepé střevo je 3 cm dlouhé, tračník je dlouhý 12 cm.
Vřetenní kost a Loketní kost jsou spojené vazivově, tedy jsou neschopné supinace a pronace.
Kompakta dlouhých kostí mají na příčném průřezu malý počet osteonů. Červené krvinky mají průměr 5,7 μm, nicméně jejich velikost se může lišit (anizocytóza). Počet červených krvinek je 7-13 miliónů v 1 μl (tj. zhruba 2x více než člověk)[7].
Pokožka myši nemá stratum lucidum. Pigment není v epidermis ani ve škáře. Potní žlázy se vyskytují v kůži pouze řídce a jsou zakrnělé.
Myš má 20 chromozomálních párů: 38 autozomů a 2 pohlavní gonozomy[8].
Vývoj myši
[editovat | editovat zdroj]Prenatální
[editovat | editovat zdroj]Vývoj myši je popsán od početí v rámci stádií, jak je uvádí Karl Theiler[9]. Tato stádia se v odborné literatuře označují jako Theilerovy fáze, případně zkráceně TS (z anglického Theiler stages). TS01 začíná okamžikem početí. Zhruba čtvrtý den od početí vzniká blastocysta, označovaná jako Theilerova fáze 5.
Nejdůležitější[zdroj?] fáze vývoje je od 7,5-8. dne p.c. (post-conception, po početí), kdy se objeví neurální rýha (early headfold stage) v TS11c. Pravidelné kontrakce srdce se objevují od šesti somitů ve 12. Theilerově fázi. Odsud až do 9-9,5 dne vývoje nastává inverze zárodečných vrstev (anglicky inversion of the germ layers), která nastává u hlodavců, ale nikoliv u jiných savců[zdroj?].
Nad 11,5 dne lze určit fázi i jen zvenku morfologicky dle nenařezaného materiálu. Theiler fázi 19 a výše (12 dní po početí) je lepší popisovat nikoliv fázemi, ale přímo věkem myši. Přechod mezi stádii embrya a fétu je velmi krátké období vývoje. Fétus začíná TS23, kdy se oddělují prsty a rozvíjí oční víčka.
Protože je přechod mezi embryem a fétem relativně rychlý, je v mnoha publikacích o vývoji myši u všech fází pojem „embryo“.
TS27 označuje novorozenou myš, 19 dní po početí. TS28 pokrývá veškerý postnatální vývoj.
Postnatální
[editovat | editovat zdroj]Novorozené myši jsou růžové, holé, hluché a slepé, ne větší než poslední článek lidského malíčku. Po třech dnech začíná růst srst a otevírají se uši. Oči se rozevírají 12-14 dní po narození. Ve čtyřech týdnech je znatelný rozdíl velikosti samiček a samečků (samečci myší jsou větší). V šesti týdnech se samičkám otevírá vulva a začínají hormonální cykly, početí je myš schopná 2-3 měsíce po narození. Své dospělé velikosti dosahuje jedinec ve věku 3-4 měsíců.
Likvidace
[editovat | editovat zdroj]Omezení zdrojů potravy a jejich uchovávání na hlodavcům nepřístupných místech a především zaslepení všech možných přístupů do obytných prostor. Dále pak systematické položení deratizačních boxů s nástrahou + kontrola a pravidelné doplňování odebraných nástrah.
Myši v historii
[editovat | editovat zdroj]Myši byly obecně považovány za nepříjemná a obtížná stvoření. V období středověku se o nich tradovala pověra, že vznikají z chuchvalců špíny a prachu.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku House mouse na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Gregory SG, Sekhon M, Schein J, Zhao S, Osoegawa K, Scott CE, Evans RS, Burridge PW, Cox TV, Fox CA, Hutton RD, Mullenger IR, Phillips KJ, Smith J, Stalker J, Threadgold GJ, Birney E, Wylie K, Chinwalla A, Wallis J, Hillier L, Carter J, Gaige T, Jaeger S, Kremitzki C, Layman D, Maas J, McGrane R, Mead K, Walker R, Jones S, Smith M, Asano J, Bosdet I, Chan S, Chittaranjan S, Chiu R, Fjell C, Fuhrmann D, Girn N, Gray C, Guin R, Hsiao L, Krzywinski M, Kutsche R, Lee SS, Mathewson C, McLeavy C, Messervier S, Ness S, Pandoh P, Prabhu AL, Saeedi P, Smailus D, Spence L, Stott J, Taylor S, Terpstra W, Tsai M, Vardy J, Wye N, Yang G, Shatsman S, Ayodeji B, Geer K, Tsegaye G, Shvartsbeyn A, Gebregeorgis E, Krol M, Russell D, Overton L, Malek JA, Holmes M, Heaney M, Shetty J, Feldblyum T, Nierman WC, Catanese JJ, Hubbard T, Waterston RH, Rogers J, de Jong PJ, Fraser CM, Marra M, McPherson JD, Bentley DR. A physical map of the mouse genome. Nature. August 2002, s. 743–50. doi:10.1038/nature00957. PMID 12181558. S2CID 4325788. Bibcode 2002Natur.418..743G.
- ↑ Waterston RH, Lindblad-Toh K, Birney E, Rogers J, Abril JF, Agarwal P, Agarwala R, Ainscough R, Alexandersson M, An P, Antonarakis SE, Attwood J, Baertsch R, Bailey J, Barlow K, Beck S, Berry E, Birren B, Bloom T, Bork P, Botcherby M, Bray N, Brent MR, Brown DG, Brown SD, Bult C, Burton J, Butler J, Campbell RD, Carninci P, Cawley S, Chiaromonte F, Chinwalla AT, Church DM, Clamp M, Clee C, Collins FS, Cook LL, Copley RR, Coulson A, Couronne O, Cuff J, Curwen V, Cutts T, Daly M, David R, Davies J, Delehaunty KD, Deri J, Dermitzakis ET, Dewey C, Dickens NJ, Diekhans M, Dodge S, Dubchak I, Dunn DM, Eddy SR, Elnitski L, Emes RD, Eswara P, Eyras E, Felsenfeld A, Fewell GA, Flicek P, Foley K, Frankel WN, Fulton LA, Fulton RS, Furey TS, Gage D, Gibbs RA, Glusman G, Gnerre S, Goldman N, Goodstadt L, Grafham D, Graves TA, Green ED, Gregory S, Guigó R, Guyer M, Hardison RC, Haussler D, Hayashizaki Y, Hillier LW, Hinrichs A, Hlavina W, Holzer T, Hsu F, Hua A, Hubbard T, Hunt A, Jackson I, Jaffe DB, Johnson LS, Jones M, Jones TA, Joy A, Kamal M, Karlsson EK, Karolchik D, Kasprzyk A, Kawai J, Keibler E, Kells C, Kent WJ, Kirby A, Kolbe DL, Korf I, Kucherlapati RS, Kulbokas EJ, Kulp D, Landers T, Leger JP, Leonard S, Letunic I, Levine R, Li J, Li M, Lloyd C, Lucas S, Ma B, Maglott DR, Mardis ER, Matthews L, Mauceli E, Mayer JH, McCarthy M, McCombie WR, McLaren S, McLay K, McPherson JD, Meldrim J, Meredith B, Mesirov JP, Miller W, Miner TL, Mongin E, Montgomery KT, Morgan M, Mott R, Mullikin JC, Muzny DM, Nash WE, Nelson JO, Nhan MN, Nicol R, Ning Z, Nusbaum C, O'Connor MJ, Okazaki Y, Oliver K, Overton-Larty E, Pachter L, Parra G, Pepin KH, Peterson J, Pevzner P, Plumb R, Pohl CS, Poliakov A, Ponce TC, Ponting CP, Potter S, Quail M, Reymond A, Roe BA, Roskin KM, Rubin EM, Rust AG, Santos R, Sapojnikov V, Schultz B, Schultz J, Schwartz MS, Schwartz S, Scott C, Seaman S, Searle S, Sharpe T, Sheridan A, Shownkeen R, Sims S, Singer JB, Slater G, Smit A, Smith DR, Spencer B, Stabenau A, Stange-Thomann N, Sugnet C, Suyama M, Tesler G, Thompson J, Torrents D, Trevaskis E, Tromp J, Ucla C, Ureta-Vidal A, Vinson JP, Von Niederhausern AC, Wade CM, Wall M, Weber RJ, Weiss RB, Wendl MC, West AP, Wetterstrand K, Wheeler R, Whelan S, Wierzbowski J, Willey D, Williams S, Wilson RK, Winter E, Worley KC, Wyman D, Yang S, Yang SP, Zdobnov EM, Zody MC, Lander ES. Initial sequencing and comparative analysis of the mouse genome. Nature. December 2002, s. 520–62. doi:10.1038/nature01262. PMID 12466850. Bibcode 2002Natur.420..520W.
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/supermatky-zivocisne-rise-fascinujici-matematika-zachovani-rodu
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myš domácí, s. 182.
- ↑ TREUTING, Piper M.; DINTZIS, Suzanne. Comparative Anatomy and Histology: A Mouse and Human Atlas. 1. vyd. [s.l.]: Academic Press, 2011. 474 s. ISBN 0123813611. S. 331. (anglicky)
- ↑ Mus musculus (ID 52) - Genome - NCBI. www.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online.
- ↑ THEILER, Karl. The House Mouse: Atlas of Embryonic Development. 1989. vyd. New York: Springer-Verlag, 1989. 178 s. ISBN 3-540-05940-7.
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/stredoveke-omyly-o-zviratech-petice-nepochopenych-zivocichu
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu myš domácí na Wikimedia Commons 
Téma Myš ve Wikicitátech- Galerie myš domácí na Wikimedia Commons
- Myš domácí - Mus musculus. Příroda.cz [online]. [cit. 2018-04-25]. Dostupné online.
- Myš domácí na BioLibu a její rozšíření v České republice (česky)
