Raroh lovecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRaroh lovecký
alternativní popis obrázku chybí
Raroh lovecký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsokoli (Falconiformes)
Čeleďsokolovití (Falconidae)
Rodraroh (Falco)
Binomické jméno
Falco rusticolus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raroh lovecký (Falco rusticolus) je velký dravý pták z čeledi sokolovitých. Další národní názvy: sokol islandský, sokol lovecký. Monotypický druh.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Arktický typ rozšíření, nejsevernější oblasti Evropy, Asie a Ameriky včetně pobřeží Grónska a Islandu. V Evropě hnízdí do 1000 párů. Populace jsou převážně stálé, přičemž na zimu se stahují poněkud jižněji hlavně mladí ptáci.[2]

V České republice je doložen jediný výskyt, v roce 1926 byla střelena samice raroha loveckého.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka: 50–60 cm[2] (53–63 cm[3])
  • rozpětí křídel: 110–130 cm[2] (109–134 cm[3])
  • hmotnost: samec 960–1300 g, samice 1400–2000 g.[2]

Největší sokolovitý pták, velký jako káně (řád dravci). Zbarvení je značně variabilní, od téměř úplně bílých až po šedohnědé jedince. Dokonce i mláďata z jednoho hnízda jsou zbarvena různě. Na hlavě nemá žádnou kontrastní kresbu (ani vous, tzn. svislý pruh od koutku zobáku dolů).[2] Na hlavě je mírně patrná kápě. Křídla jsou kratší než ocas. Ocas a kostřec mají jednobarevnou kresbu (např. ve srovnání se sokolem stěhovavým). V letu je zespodu patrné tmavé pole táhnoucí se středem křídla.[3] Variabilita opeření je obecně vázána na rozšíření, ale se značnými překryvy a proměnlivostí. Bílá morfa, která převládá v Grónsku a vyskytuje se také na Sibiři, je bílá s tmavými konci křídel a trochou tmavých teček. Světle šedá morfa je bledě šedá s bělavým proužkováním (Island). Tmavošedá morfa je středně šedá se světle šedým proužkováním (Skandinávie, Rusko).[3] Bílí rarozi bývali jako lovečtí ptáci pro svou sílu a neobyčejnou krásu vysoce ceněni.[4]

Hlasový projev[editovat | editovat zdroj]

Hlasité drsné skřehotání nebo ostré kejhání vrej(-eh) vrej(eh) vrej(eh)..., pomalejší, strohé. Jednotlivé tóny jsou zřetelněji dvouslabičné než u sokola stěhovavého.[3]

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Raroh lovecký obývá skalnatá pobřeží, dále tundrutajgu.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Loví na zemi i ve vzduchu.[3] Loví především ptáky střední velikosti (alka, bělokur, hrdlička, kachna, racek, volavka aj.). Je schopen ulovit i větší kořist, např. káni rousnou. Méně často loví savce (hraboš, lumík, zajíc aj.).[2] [5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Vlastní hnízdo si nestaví. Hnízdí v opuštěných hnízdech jiných ptáků na skalách, řidčeji na stromech. (Hnízdo může prozradit množství žlutozelených lišejníků na skále pod hnízdem.[3]) V dubnu až květnu snáší samice postupně 3–4 (2–6) vejce široká 40–49 mm a vysoká 54–64 mm o přibližné hmotnosti 70 g. Na vejcích sedí oba rodiče, a to po dobu 34–36 dní. Mláďata na hnízdě krmí rodiče až 50 dní. V zajetí je nejvyšší dosažený věk 19 let.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Velice ceněný sokolnický dravec.[2] Je užíván k biologické ochraně letišť.[5] Slouží ke kontrole populace ptáků, kteří by mohli ohrozit let letadla. Spíše se orientuje na ptáky na zemi než na ptáky ve vzduchu.

České pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Jméno raroh vzniklo již v praslovanštině[6], motivace pojmenování však nevznikla na českém jazykovém území, ale mimo ně.[7] Na základě postavení raroha v mytologii soudí Machek,[8] že jméno je přejato z východu, a dokládá to na staroíránském varagna- (jméno pro druh sokola). Je to jedna z podob, do níž se vtěluje bůh Vrthragna-, který vyniká silou, rychlostí, odvahou a krásou.[9]

Jméno raroha a démoničnost přisuzovaná jeho nositeli (raroh prý večer létá s poselstvím od ďábla k čarodějnicím), měly za následek vznik slov „rarach“, „rarášek“, jež označují nadpřirozené bytosti s velkou mocí.[9]

Mezitaxonové vztahy[editovat | editovat zdroj]

Parazitem je klíště Berleseho (Scaphixodes berlesei Birula, 1895).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e f g h i j k l POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz – Falco rusticolus (raroh lovecký) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-05-06]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 122. ISBN 978-80-7291-246-9.
  4. HANZÁK, Jan; ALDA, Jan, ed. a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl. 1. část, Ptáci. Praha: SNDK, 1963, s. 308.
  5. a b BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6. Kapitola Dravci, s. 186. 
  6. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 10. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  7. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 114. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  8. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z r. 1971. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 1997, s. 508. ISBN 80-7106-242-1.
  9. a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 35. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURNIE, David, a kol. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6. 
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • FORSMAN, Dick. Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: určování v letu. Překlad Jana Bělková, Tomáš Bělka. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2021. 544 s. (Průvodce přírodou. Expert). ISBN 978-80-7291-255-1. Kapitola Raroh lovecký, s. 519–525. (česky) 
  • HANZÁK, Jan; ALDA, Jan, ed. a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl. 1. část, Ptáci. Praha: SNDK, 1963. 486 s.
  • MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 1997. 866 s. ISBN 80-7106-242-1.
  • POŘÍZ, Jindřich. raroh lovecký Falco rusticolus. www.biolib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 2018-05-06]. Dostupné online. 
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]